Vyvolte sobě dnes
Naše volby určují náš osud.
Drazí bratři a sestry, vás, které vidím, i vás, kteří jste se shromáždili na celém světě, prosím o modlitby a víru, abych se mohl dobře zhostit úkolu a výsady k vám hovořit. Nejprve bych však rád osobně přivítal staršího Dietera Uchtdorfa a staršího Davida Bednara, naše nové členy Kvora dvanácti apoštolů.
Nedávno jsem přemýšlel o volbách a jejich následcích. Říká se, že brána historie se otáčí na malých závěsech, a tak je tomu i s životem lidí. Naše volby určují náš osud.
Jozue za starých časů prohlásil: „Vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili … jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu.“1
Všichni jsme nastoupili úžasnou a životně důležitou cestu, když jsme opustili duchovní svět a vstoupili do této často náročné fáze zvané smrtelnost. Od Boha jsme si přinesli onen veliký dar – svobodu jednání. Prorok Wilford Woodruff řekl: „Bůh dal všem svým dětem … osobní svobodu jednání … Vlastnili [jsme] ji v nebeské říši před stvořením světa a Pán ji tam udržel a hájil proti útokům Lucifera… Na základě této svobodné vůle jsme byli vy i já a celé lidstvo učiněni zodpovědnými bytostmi, zodpovědnými za směr, kterým se vydáme, za život, který žijeme, a za skutky, které konáme.“2
Brigham Young řekl: „Všichni musejí [tuto svobodu jednání] používat k tomu, aby získali oslavení v království [Božím]; pokud [máme] možnost volby, [musíme] tuto moc využívat.“3
V písmech se píše, že jsme svobodni, abychom jednali sami za sebe, abychom „volili cestu k věčné smrti nebo k věčnému životu“.4
Známá náboženská píseň nám dává pro naše volby inspiraci:
Správně zvol, nech se Duchem Páně vésti,
má-li správná býti volba tvá.
Pravdy jas jenom tehdy můžeš nésti,
když srdce tvoje čisté zůstává…
Správně zvol, v činu dobrém pokoj najdeš,
správně zvol, tak chráníš duši svou.
V pravdě žij, stále snaž se, k cíli dojdeš,
ať tobě nebe a Pán cílem jsou.5
Máme průvodce, který nám pomůže zvolit si správně a vyhnout se nebezpečným objížďkám? Na zdi mé kanceláře, přímo naproti mému stolu, je umístěna krásná reprodukce obrazu Spasitele, který namaloval Heinrich Hofmann. Miluji tento obraz, který mám už od doby, kdy jsem byl dvaadvacetiletý biskup, a který si s sebou beru všude, kam jsem povolán. Snažím se svůj život žít podle vzoru Mistra. Kdykoli mám učinit obtížné rozhodnutí, pohlédnu na obraz a sám sebe se zeptám: „Co by udělal On?“ Potom se to snažím udělat. Nikdy neuděláme chybu, když si zvolíme, že budeme následovat Spasitele.
Některé volby se zdají být důležitější než ostatní, ale žádná volba není bezvýznamná.
Před několika lety jsem měl v rukou příručku, která, pokud se jí držíme, nikdy neselže a pomůže nám zvolit si správně. Byl to výtisk písem, který běžně nazýváme trojkombinací, který obsahuje Knihu Mormon, Knihu nauk a smluv a Drahocennou perlu. Jeden milující otec dal tuto knihu darem své drahé dceři, která se pečlivě držela jeho rady. Její otec na volný list vlastnoručně napsal tato inspirovaná slova:
„Mé drahé Maurine.
Dávám ti tuto posvátnou knihu, abys ji často četla a po celý život ji s láskou opatrovala, abys měla trvalé měřítko, podle kterého můžeš rozeznat pravdu od omylů lidské filosofie, a abys rostla duchovně, jako porostou tvé znalosti.
S láskou tvůj otec,
Harold B. Lee.“
Cílem nás, členů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, je obdržet celestiální slávu.
Nebuďme nerozhodní jako Alenka v klasickém díle Lewise Carrolla Alenka v říši divů. Asi si pamatujete, že přichází na křižovatku dvou cest, z nichž každá vede dál, ale opačným směrem. Do cesty se jí postaví kočka Šklíba a Alenka se jí ptá: „Kterou cestou se mám vydat?“
Kočka odpovídá: „To záleží na tom, kam chceš jít. Pokud nevíš, kam chceš jít, tak nezáleží na tom, kterou cestou se dáš.“6
Na rozdíl od Alenky my všichni víme, kam chceme jít, a na tom, kterou cestou jdeme, opravdu záleží, neboť cesta, kterou jdeme v tomto životě, vede na cestu, kterou půjdeme v životě příštím.
Každý z nás má pamatovat na to, že je syn či dcera Boží, obdařený vírou, nadaný odvahou a vedený modlitbou. Náš věčný osud je před námi. Apoštol Pavel k nám mluví dnes, stejně jako mluvil před lety k Timoteovi: „Nezanedbávej daru, kterýž jest v tobě.“ „Ó Timotee, cožť jest svěřeno, ostříhej.“7
Občas mnozí z nás dovolí onomu nepříteli úspěchu – a viníku „sebeporážky“ – aby zastínil naše touhy, udusil naše sny, zamlžil náš výhled a narušil náš život. Hlas nepřítele nám do ucha šeptá: „Nedokážeš to.“ „Jsi příliš mladý.“ „Jsi příliš starý.“ „Jsi nula.“ V tu chvíli si připomeňme, že jsme stvořeni k obrazu Božímu. Přemítání o této pravdě nám dává hluboký pocit síly a moci.
Měl jsem tu výsadu, že jsem znal, poměrně důvěrně, presidenta J. Reuben Clarka Jn., který po mnoho let sloužil jako člen Prvního předsednictva. Naučil jsem se neocenitelným lekcím, když jsem mu pomáhal s přípravou jeho velkolepých knih pro tisk. Jednoho dne mne president Clark v ponuré, hloubavé náladě požádal, zdali bych nezařídil vytištění obrázku vhodného k zarámování. Obrázek měl zobrazovat Lvy Persepolu hlídající zříceniny zašlé slávy. President Clark si přál vytisknout s obrázkem – mezi chátrající klenby civilizace, která již nebyla – několik oblíbených veršů vybraných z jeho hlubokých znalostí svatých písem. Měl jsem pocit, že byste si přáli znát jeho výběr. Verše byly tři – dva z Kazatele a jeden z Janova evangelia.
Nejprve z Kazatele: „Boha se boj, a přikázaní jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží.“8
Druhý: „Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.“9
Třetí z Jana: „Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.”10
Dřívější prorok, sám Moroni, který sepsal to, co je nyní Kniha Mormon, radil: „A nyní bych vás rád napomenul, abyste onoho Ježíše hledali, o kterém psali apoštolové a proroci, aby milost Boha Otce a také Pána Ježíše Krista i Ducha Svatého, jenž o nich vydává svědectví, byla s vámi a také stále ve vás přebývala.“11
President David O. McKay radil: „Největší bitva života je bojována v tichých komnatách vaší duše… Je dobré se posadit a poradit se sám se sebou, dosáhnout vnitřního porozumění a v té tiché chvíli se rozhodnout, co je vaší povinností k rodině, Církvi, zemi a … k bližním.“12
Chlapec-prorok Joseph Smith hledal nebeskou pomoc vstupem do háje, který se poté stal posvátným. Potřebujeme podobnou sílu? Potřebuje každý z nás vyhledat svůj „posvátný háj“? Takovým hájem je místo, kde rozhovor mezi Bohem a člověkem může probíhat nerušeně, nepřerušovaně a v klidu.
V Novém zákoně se dozvíme, že není možné zaujmout správný postoj ke Kristu, aniž bychom zaujali nesobecký postoj k lidem. V knize Matoušově Ježíš učil: „Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.“13
Když Spasitel hledal muže víry, nevybíral ho mezi zástupem samolibých, kteří se pravidelně nacházeli v synagoze. Raději ho povolal z rybářů v Kafarnaum. Zatímco učil na pobřeží, uviděl u břehu jezera stát dvě lodě. Na jednu vstoupil a požádal jejího majitele, aby ji trošku odrazil od břehu, aby se na Něj netlačil zástup. Po dalším učení řekl Šimonovi: „Vez na hlubinu a rozestřete síti své k lovení.“
Šimon odpověděl: „Mistře, přes celou noc pracovavše, nic jsme nepopadli, ale k slovu tvému rozestru sít.
A když to učinili, zahrnuli množství veliké ryb, …
To uzřev Šimon Petr, padl k nohám Ježíšovým, řka: Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem člověk hříšný.“14
Dostal odpověď: „Poďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí.“15
Rybář Šimon obdržel své povolání. Pochybovačný, nevěřící, nevzdělaný, neškolený a zbrklý Šimon neshledal cestu Páně pohodlnou dálnicí ani bezbolestnou stezkou. Právě jemu patřilo pokárání: „Ó [ty] malé víry…“16 Přesto, když se ho Mistr zeptal: „Vy pak kým mne býti pravíte?” Petr odpověděl: „Ty jsi Kristus, ten Syn Boha živého.“17
Šimon, muž pochybností, se stal Petrem, apoštolem víry. Petr učinil svou volbu.
Když Spasitel vybíral horlivého a mocného misionáře, nenalezl ho mezi svými přívrženci, ale uprostřed svých protivníků. Zážitek z cesty do Damašku Saula změnil. Pán o něm prohlásil: „On má nádoba vyvolená jest, aby nosil jméno mé před pohany i krále, i před syny Izraelské.“18
Saul pronásledovatel se stal Pavlem obracejícím na víru. Pavel učinil svou volbu.
Denně jsou nespočetnými členy Církve konány nesobecké skutky služby. Mnohé jsou dány dobrovolně, bez fanfár či chlouby, spíš s tichou láskou a něžnou péčí. Dovolte, abych se s vámi podělil o příklad jednoho muže, který učinil jednoduché, ale významné rozhodnutí sloužit.
Před několika lety jsem byl se sestrou Monsonovou v Torontu, kde jsme kdysi žili, když jsem byl presidentem misie. Olive Daviesová, manželka prvního presidenta kůlu v Torontu, byla vážně nemocná a připravovala se opustit tento život. Její nemoc vyžadovala, aby opustila svůj milovaný domov a šla do nemocnice, kde ji mohli poskytnout potřebnou péči. Její jediná dcera žila se svou rodinou daleko na západě.
Pokusil jsem se sestru Daviesovou potěšit, ale již u sebe měla útěchu, po které toužila. Vedle babičky tiše seděl oddaný vnuk. Dozvěděl jsem se, že na většinu léta opustil studia na universitě, aby mohl sloužit babičce podle jejích potřeb. Řekl jsem mu: „Shawne, svého rozhodnutí nebudeš nikdy litovat. Tvoje babička má pocit, že tě seslalo nebe, jsi odpovědí na její modlitby.“
Odpověděl mi: „Rozhodl jsem se přijít, neboť ji mám rád a vím, že Nebeský Otec by chtěl, abych to udělal.“
Měli jsme blízko k slzám. Babička nám řekla, jak ji těší, že jí vnuk pomáhá, a představila ho každému zaměstnanci a pacientovi v nemocnici. Chodili po chodbách ruku v ruce a v noci jí zůstával nablízku.
Olive Daviesová odešla za svou odměnou, aby se tam setkala se svým věrným manželem a aby spolu pokračovali ve věčné pouti. Ve vnukově srdci již navždy zůstanou ona slova: „Správně zvol, nech se Duchem Páně vésti, má-li správná býti volba tvá.“19
To jsou základní kameny při stavbě našeho osobního chrámu. Jak nám radil apoštol Pavel: „Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá?“20
Rád bych vám dnes zanechal jednoduchý, ale dalekosáhlý recept, který vás povede ve vašich životních volbách:
Naplňujte svou mysl pravdou.
Naplňujte své srdce láskou.
Naplňujte svůj život službou.
Když tak budeme činit, kéž bychom jednoho dne uslyšeli pochvalu od našeho Pána a Spasitele: „To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost Pána svého.“21
Ve jménu Ježíše Krista, amen.