Požehnání správného půstu
Bojím se…, že příliš mnoho z nás se buď v postní den nepostí, nebo to děláme nedbale.
Bratří, doufám, že jste si dnes dopoledne povšimli, že když se president Hinckley připravoval na oznámení jmen dvou nových apoštolů, hovořil o půstu a modlitbě, jimiž můžeme poznat Pánovu vůli.
Boží lid se vždy postil. V naší době je to přikázání, jež dal Pán všem členům Církve. Kromě zvláštních půstů, které můžeme občas držet z osobních nebo rodinných důvodů, se od nás očekává půst jednou měsíčně o první neděli. Jsme učeni, že správné prožití postního dne má tři aspekty. Zaprvé zdržet se pokrmů a nápojů po dvě za sebou jdoucí jídla, nebo jinak řečeno po 24 hodin. Zadruhé zúčastnit se postního a svědeckého shromáždění. A zatřetí dát štědrou postní oběť.
V naší rodině se postíme vždy od sobotního oběda do nedělního oběda. Takto se postíme po dvě jídla – sobotní večeři a nedělní snídani. Ačkoli Církev nemá pro půst žádnou normu, kromě toho, že má trvat 24 hodin a po dvě jídla, zjistili jsme, že je duchovně přínosné účastnit se postního a svědeckého shromáždění, když náš půst končí.
Pro ty, kteří jsou toho fyzicky schopni, je půst přikázáním. President Joseph F. Smith o pravidelném měsíčním půstu řekl: „Pán ustanovil půst na rozumném a inteligentním základu… Od těch, kteří mohou, se vyžaduje jeho dodržování… Je to povinnost, před kterou nemohou uniknout… Nechává se na lidech jako věc svědomí a mají používat moudrost a rozvážnost…
Avšak ti, kteří mohou, se mají postit… Nikdo není výjimkou. Je to požadováno od Svatých, starých i mladých, v každé části Církve.“ (Gospel Doctrine, 5th ed. [1939], 244.)
Bojím se však, bratří, že příliš mnoho z nás se buď v postní den nepostí, nebo to děláme nedbale. Jsme-li vinni tím, že se postíme bezmyšlenkovitě nebo že se postíme jen v neděli dopoledne namísto dvou celých jídel – 24 hodin, připravujeme sebe a svou rodinu o vybrané duchovní zkušenosti a požehnání, které může přinést opravdový půst.
Pokud uděláme pouze to, že se zdržíme jídla a pití po 24 hodin a zaplatíme postní oběť, přišli jsme o nádhernou příležitost k duchovnímu růstu. Na druhé straně, má-li náš půst zvláštní účel, bude mít pro nás mnohem větší význam. Před půstem se můžeme například sejít s rodinou a promluvit si o tom, čeho bychom chtěli tímto půstem dosáhnout. Můžeme to udělat na rodinném domácím večeru v týdnu před postní nedělí nebo na krátkém setkání s rodinnou při rodinné modlitbě. Když se postíme se záměrem, máme na co soustředit svou pozornost a nemyslíme jen na hlad.
Cíl našeho půstu může být velmi osobní. Půst nám může pomoci překonat osobní nedostatky a hříchy. Může nám pomoci překonat slabosti – pomoci nám změnit je v sílu. Půst nám může pomoci být pokornějšími, méně pyšnými, méně sobeckými a více se zajímat o potřeby druhých. Může nám pomoci vidět jasněji své chyby a slabosti a pomoci nám být méně náchylní ke kritizování druhých. Náš půst se může zaměřit na nějaký rodinný problém. Rodinný půst může pomoci posílit lásku a vděčnost mezi členy rodiny a zmenšit množství rozbrojů v rodině nebo se můžeme postit s partnerem o posílení našich manželských pout. Jako nositelé kněžství se můžeme postit, když ve svém povolání usilujeme o Pánovo vedení, jak nám to předvedl president Hinckley, nebo se můžeme postit se společníkem v domácím učení o poznání, jak pomoci některé naší rodině.
Všude v písmech se pojem půst obvykle pojí s modlitbou. „[Přikazuji vám], abyste od nynějška pokračovali v modlitbě a postu,” říká Pán (NaS 88:76). Půst bez modlitby je jen hladověním po 24 hodin. Ale půst doprovázený modlitbou zvětšuje naši duchovní sílu.
Když učedníci nedokázali vyléčit chlapce posedlého zlým duchem, ptali se Spasitele: „Proč jsme my ho nemohli vyvrci?“ Ježíš odpověděl: „Toto pak pokolení nevychází, jediné skrze modlitbu a půst.“ (Matouš 17:19, 21.)
Modlitbou půst začínejme. Můžeme to udělat pokleknutím u stolu, když dojíme jídlo, kterým půst začínáme. V této modlitbě máme Nebeskému Otci přirozeně sdělit, o co se postíme, a poprosit Ho, aby nám pomohl tohoto cíle dosáhnout. Modlitbou také půst končeme. Může být velmi vhodné pokleknout u stolu předtím, než se posadíme k jídlu, kterým půst končíme. Máme Pánovi poděkovat za to, že nám při půstu pomáhal, a za to, co jsme při půstu cítili a čemu jsme se naučili.
Kromě modlitby na začátku a na konci půstu se máme na Pána v modlitbě obracet i často během půstu.
Od svých malých dětí nemáme očekávat, že se budou postit po doporučená dvě jídla. Máme je však učit zásadám půstu. Jestliže se půst probírá a plánuje s rodinou, malé děti vědí, že rodiče a starší sourozenci se postí, a porozumějí smyslu půstu. Mají se účastnit rodinné modlitby na začátku a konci půstu. Takto budou mít chuť postit se s celou rodinou, až dospějí do vhodného věku. My jsme své děti mezi 8 a 12 lety povzbuzovali k tomu, aby se postili po dobu jednoho jídla, a když dosáhly 12 let a obdržely Aronovo kněžství nebo vstoupily do Mladých žen, povzbuzovali jsme je k půstu po dobu dvou úplných jídel.
Poté, co Pán pokáral dávný Izrael za nepatřičné držení půstu, popsal skrze proroka Izaiáše nádherným poetickým jazykem správný způsob půstu:
„Není-liž toto půst, kterýž oblibuji: Rozvázati svazky bezbožnosti; roztrhnouti snopky obtěžující, a potřené propustiti svobodné, a tak všelijaké jho abyste roztrhli?“ (Izaiáš 58:6.)
Postíme-li se a modlíme-li se, abychom činili pokání a překonali osobní slabosti, skutečně se snažíme „rozvázati svazky bezbožnosti“ ve svém životě. Snažíme-li se pomocí půstu efektivněji učit evangeliu a sloužit druhým v církevních povoláních, skutečně chceme „roztrhnouti snopky obtěžující“ druhé. Postíme-li se a modlíme-li se o Pánovu pomoc v misionářském úsilí, netoužíme snad „potřené propustiti svobodné“? Snažíme-li se půstem posílit svou lásku k bližním a překonat své sobectví, pýchu a zaměřenost našeho srdce na věci tohoto světa, jistě nám jde o to, „[abychom] všelijaké jho… roztrhli“.
Pán dále popisuje správný půst takto:
„Není-liž: Abys lámal lačnému chléb svůj, a chudé vypověděné abys uvedl do domu? Viděl-li bys nahého, abys jej přioděl, a před tělem svým abys se neskrýval.” (Izaiáš 58:7.)
Je opravdu nádherné, že díky postním obětem můžeme v dnešní době sytit hladové, poskytovat příbytek lidem bez domova a oblékat nahé.
Postíme-li se správně, Pán nám slibuje:
„Tehdáž se vyrazí jako jitřní záře světlo tvé, a zdraví tvé rychle zkvetne; předcházeti tě zajisté bude spravedlnost tvá…
Tehdy volati budeš, a Hospodin vyslyší tě; zavoláš, a řekneť: Teď jsem.
…A vyleješ-li lačnému duši svou, a strápenou duši nasytíš-li: vzejde v temnostech světlo tvé, a mrákota tvá bude jako poledne.
Nebo povede tě Hospodin ustavičně, a nasytí [i] v náramné sucho duši tvou… I budeš jako zahrada svlažená, a jako pramen vod, jehož vody nevysychají.“ (Izaiáš 58:8–11.)
Modlím se, abychom dokázali zlepšit svůj půst a mohli se tak radovat z těchto nádherných slíbených požehnání. Svědčím o tom, že pokud se „přiblížíme“ Pánovi postem a modlitbou, On se „přiblíží“ nám (viz NaS 88:63). Svědčím, že žije, miluje nás a chce se nám přiblížit. Ve jménu Ježíše Krista, amen.