V síle Páně
V síle Páně můžeme všechny věci učinit, snášet je a překonat.
Bratři a sestry, srdce mi přetéká dojetím, hlava se mi točí, nohy se mi třesou a kolena podlamují a zjišťuji, že slova jsou naprosto nedostatečná, aby vhodně vyjádřila pocity a myšlenky, o které se s vámi toužím podělit. Modlím se o společenství Ducha Svatého a zvu jej, aby zde byl se mnou i s vámi, zatímco k vám budu tohoto sabatního rána krátce hovořit.
Od chvíle, kdy mi president Hinckley předal toto nové povolání sloužit, jsem dbal s větší intenzitou a pocitem smysluplnosti než kdykoli předtím napomenutí Nefiho , abych „vztahoval všechna písma na nás“ (1. Nefi 19:23).
Přemýšlel jsem o Pavlově učení, že „… což bláznivého jest u světa, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a to, což jest u světa mdlé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné“ (1. Korintským 1:27). Dnes ráno čerpám velkou útěchu z poznatku, že jsem jednou z těch opravdu mdlých věcí světa.
Přemítal jsem o Jakubově pokynu, který je obsažen v Knize Mormon: „Proto bádáme v prorocích a máme mnohá zjevení a ducha věšteckého; a protože máme všechna tato svědectví, máme naději a naše víra se stává neochvějnou, takže vskutku můžeme jménem Ježíše Krista přikazovati, a dokonce i stromy nás uposlechnou nebo hory nebo vlny mořské. Nehledě k tomu ukazuje nám Pán naši slabost, abychom věděli, že skrze jeho milost a jeho veliké snížení se k člověčenstvu máme tyto věci konati.“ (Jakob 4:6–7.)
Bratři a sestry, povšimněte si prosím obzvláště slova milost, které je použito ve verši, jejž jsem teď četl. Ve slovníku Bible Dictionary se dovídáme, že slovo milost je v písmech často použito k vyjádření moci posilující či uschopňující:
„Hlavní myšlenkou tohoto slova je pomoc či síla z božského zdroje, poskytnutá skrze štědré milosrdenství a lásku Ježíše Krista… A obdobně skrze milost Páně jednotlivci získávají, skrze víru v usmíření Ježíše Krista a pokání z hříchů, sílu a pomoc konat dobré skutky, kterou by nebyli schopni si udržet, pokud by byli ponecháni svým možnostem. Tato milost je uschopňující moc, která mužům a ženám umožňuje, aby dosáhli věčného života a oslavení poté, co ze sebe vydali to nejlepší“ (str. 697).
A tak nám ona uschopňující a posilující stránka usmíření pomáhá, abychom viděli dobro a konali je a abychom se stali dobrými takovými způsoby, které bychom si se svou omezenou smrtelnou kapacitou nikdy neuvědomili ani je neuskutečnili. Svědčím a dosvědčuji, že uschopňující moc Spasitelova usmíření je skutečná. Bez posilující moci usmíření bych tady před vámi dnes dopoledne nestál.
Dokážeme vycítit Kristovu milost a posilující moc v Ammonově svědectví? „Ano, vím, že nejsem ničím; – nejsem silný, nýbrž slabý, proto se nechci chlubiti sebou samým, nýbrž chlubím se Bohem svým, neboť mocí jeho mohu činiti všechny věci; ano vizte, mnoho mocných divů jsme způsobili v zemi této, pročež jméno jeho chceme věčně chváliti.“ (Alma 26:12.) Skutečně, bratři a sestry, v síle Páně můžeme všechny věci učinit, snášet je a překonat.
Když jsem v pátek odpoledne po svém pohovoru s presidentem Hinckleym vycházel z Církevní administrativní budovy, vybavil jsem si Enochova slova: „A když Enoch uslyšel tato slova, sklonil se před Pánem k zemi a mluvil před Pánem a pravil: Jak to, že jsem nalezl milost v očích tvých, a jsem pouhým chlapcem, a všichni lidé mne nenávidí; neboť mám těžký jazyk, proč jsem tvým služebníkem?
A Pán pravil k Enochovi: Jdi a učiň, jak jsem ti přikázal, a nikdo tě nepronikne. Otevři ústa svá a budou naplněna a umožním ti řeč, neboť všechno tělo je v mých rukou a učiním, jak se mi zdá býti nejlepším.“ (Mojžíš 6:31–32.)
Pánův slib Enochovi je stejně použitelný pro nás pro všechny, kteří ve svém novém povolání nebo nové zodpovědnosti máme pocit, že jsme nepřipraveni, přemoženi a že na to nestačíme. Tento slib platil ve dnech Enochových, a je platný i dnes.
20. června 2000 jsem s několika kolegy pracoval pozdě do noci v úřednických kancelářích tehdy ještě střední školy Ricks College v Rexburgu v Idahu. Dokončovali jsme poslední přípravy na nečekané a historické shromáždění, které se na půdě naší školy mělo udát příštího rána, kdy president Hinckley oznámí, že Ricks College se stane institucí udělující bakalářské tituly a bude pojmenována Univerzita Brighama Younga – Idaho. Jako tým organizátorů jsme si teprve začínali uvědomovat obrovitou podstatu zodpovědnosti a těžkých úkolů, které jsme měli před sebou. Když jsme té noci vycházeli z budovy, jeden z mých kolegů se zeptal: „Bratře presidente, máte strach?“ Podle svých nejvěrnějších vzpomínek jsem odpověděl asi takto: „Pokud bych si myslel, že musíme tento přechod zvládnout a spoléhat se přitom jen na své zkušenosti a vlastní úsudek, pak bych byl zděšený. Ale my dostaneme pomoc z nebe. Protože víme, kdo to tady řídí, a víme, že na to nejsme sami, pak tedy ne, nebojím se.“ A my, kteří sloužíme na BYU – Idaho jednotně svědčíme, že se nám dostalo pomoci z nebe, že se staly zázraky a obdrželi jsme zjevení, že nám byly dveře otevřeny a že jsme byli velmi požehnáni jako jednotlivci i jako instituce.
Dovolte mi prosím nyní vyjádřit vděčnost a uznání. Jsem vděčný za své předky – za ty věrné a neochvějné muže a ženy, kterých si vážím a které ctím a kterým jsem za vše dlužníkem. Mám rád svoji matku a otce a také matku a otce své manželky a vážím si jich. Jsem jim vděčný za jejich lásku, podporu, učení a sílu.
Moje manželka Susan je ctnostná žena a spravedlivá matka. Rychle si všimnete ryzosti a dobroty, jež se jí zračí ve tváři. Miluji ji a vážím si jí více, než mohu slovy vyjádřit. Děkuji jí za to, jakou je ženou, za lekce, kterým mne naučila, a za lásku, kterou sdílíme.
Byli jsme se Susan požehnáni třemi věrnými syny. Mám je rád a děkuji jim. A do naší malé rozrůstající se rodiny nyní patří také dvě spravedlivé snachy a tři skvělé, krásné a okouzlující vnučky. Když máme příležitost, abychom byli spolu, jsme požehnáni tím, že zahlédneme alespoň koutkem oka rodinnou jednotku na věčnosti.
Milí bratři a sestry, jsem za vás vděčný. Když vidím, jak jste shromážděni zde, v Konferenčním centru, a představím si vás ve sborových domech po celé zemi, jsem požehnán vaší věrností a oddaností Spasiteli. Když jste v sobotu zvedli ruku na vyjádření podpory, pocítil jsem, jak se mi do duše vlévá ta nejpozoruhodnější síla pramenící z vaší podpory. Jen málo z vás mne zná, ale víte, od koho přišlo toto povolání, a proto jste ochotni mne podporovat. Vyjadřuji vám své díky a vkládám celou svou duši a všechnu energii do tohoto posvátného díla.
Půjdu, kam bude Pán a vedoucí Jeho Církve chtít, abych šel, udělám to, co bude chtít, abych udělal, budu učit, co budou chtít, abych učil, a budu se snažit stát se tím, čím bych se měl a musím stát. Vím, že vy i já můžeme být požehnáni, abychom v síle Páně a skrze Jeho milost, uskutečnili všechny věci.
Jako ten nejslabší ze slabých svědčím, že Bůh žije. Svědčím a dosvědčuji, že Ježíš je Kristus. Je náš Vykupitel a náš Spasitel, a On žije. A já svědčím, že plnost evangelia Ježíše Krista a Jeho pravá Církev byly znovuzřízeny na zemi v těchto posledních dnech skrze proroka Josepha Smitha. Na zemi se opět nacházejí klíče a pravomoc kněžství a spásné obřady. Mocí tohoto kněžství mohou být rodiny opravdu spolu na věky. Kniha Mormon je slovo Boží a je závěrným kamenem našeho náboženství. A nebesa, bratři a sestry, nejsou uzavřena. Bůh promlouvá – k nám jednotlivě a k vedoucím svého království posledních dnů na zemi. President Gordon B. Hinckley je dnes Pánův prorok na zemi. O tom svědčím a vyslovuji své svědectví v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.