Získejte víru v Pána Ježíše Krista
Pouze víra v Pána Ježíše Krista a v Jeho usmíření [nám] může přinést pokoj, naději a pochopení.
Věřit ve Spasitele a v Jeho poslání je tak podstatné, že to je první zásadou evangelia: „Víra v Pána Ježíše Krista.“1 Co je to víra? Apoštol Pavel ve své epištole Židům v Novém zákoně učil, že víra „jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných“.2 A jak získáme víru? Jak získáme důkaz o svém Spasiteli, kterého jsme neviděli? Písma nás učí:
„Některým je dáno Duchem Svatým poznání, že Ježíš Kristus je Syn Boží a že byl ukřižován pro hříchy světa.
Jiným je dáno věřit v jejich slova, aby také měli věčný život, jestliže vytrvají ve víře.“3
Od počátku času měli proroci poznání, že Ježíš Kristus je Syn Boží, věděli o Jeho smrtelném poslání a o Jeho usmíření pro celé lidstvo. Posvátné záznamy nám poskytují proroctví daná v průběhu tisíců let – nejen o prvním příchodu našeho Spasitele, ale také o druhém příchodu – o onom slavném dni, který zcela jistě přijde.
Pokud bychom žili za dnů těchto dávných proroků, věřili bychom jejich slovům? Měli bychom víru v příchod našeho Spasitele?
V dávné Americe Samuel Lamanita prorokoval, že během noci, kdy se narodí Spasitel, „budou veliká světla na nebi, takže… lidem se bude zdáti, jako by byl den“.4
Mnozí Samuelovi věřili a šli vyhledat Nefiho, vyznali své hříchy, činili pokání a byli pokřtěni. „I zjevovali se [jim] andělé… a sdělovali jim blahá poselství veliké radosti.“5
Avšak Nefité z větší části „zatvrzovali srdce svá“6 a byli slepí vůči znamením a divům časů. Tato znamení byla dána, aby „[lidé] mohli věděti, že Kristus brzy přijde“.7 Ale namísto toho, aby jim Nefité věnovali pozornost, „[spoléhali se] na… vlastní… moudrost a říkali: Snad něco [tito věřící]… uhodli; avšak… není rozumné, že by přišla taková bytost, jako je Kristus“.8
V oné době i v naší, jistí lidé, kteří vše odmítají a kteří se nazývají antikristové, přesvědčili druhé, že není třeba Spasitele a Jeho usmíření. Když se Samuelovo proroctví nakonec naplnilo a byl „den a noc a druhý den jako jeden den“9, jaká radost asi musela naplnit srdce těch, kteří věřili v proroky! „I stalo se všechno, ano každý bod, podle slov proroků. A také nová hvězda se objevila, jak bylo předpověděno.“10
Ti, kteří věřili ve slova proroků, rozpoznali Spasitele během Jeho života a služby a byli požehnáni tím, že Ho mohli následovat. Avšak někdy byla víra i těch nejoddanějších následovníků zkoušena. Po ukřižování Tomáš slyšel své bratří, jak svědčí o tom, že Spasitel vstal z hrobu. Avšak namísto toho, aby věřil jejich slovům, prohlásil: „Leč uzřím,… nikoli neuvěřím.“11 Později měl tento milovaný apoštol příležitost dotknout se ran po hřebech na rukou Spasitele a vyznal: „Pán můj a Bůh můj!“12 Spasitel ho pak láskyplně učil, stejně jako nás všechny, co to znamená mít víru: „Žes mne viděl,… uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili.“13
Věřící na americkém kontinentě čelili podobným zkouškám víry. Jak Samuel prorokoval, nastaly veliké „[hromy] a blesky“14 a temnota pokryla celou zemi „po tři dny“.15 Avšak ti, kteří „přijímali proroky a nekamenovali jich“16, neměli strach ani neutekli. Poznali, že toto bylo „znamení, [které bylo dáno] ohledně [Spasitelovy] smrti“17, a shromáždili se u chrámu a společně se podivovali. A tam se jim zjevil On, řka:
„Hleďte, jsem Ježíš Kristus, o kterém svědčili prorokové, že má přijíti na svět…
Pil jsem z trpkého kalicha, jejž mi byl dal Otec, a oslavil jsem Otce, vzav na sebe hříchy světa…
A když byl Ježíš tato slova řekl, padl veškerý lid k zemi; neboť si vzpomněli, že mezi nimi bylo prorokováno, že se jim Kristus po svém nanebevstoupení zjeví.“18
Bratři a sestry, proroctví o Kristově prvním příchodu se v každém bodě naplnila. Díky tomu mnozí po celém světě věří, že Spasitel skutečně přišel a že skutečně žil uprostřed času. Avšak jsou ještě mnohá proroctví, která se mají teprve naplnit! Na této konferenci, i na jiných, slyšíme žijící proroky, jak prorokují a svědčí o Kristově druhém příchodu. Také svědčí o znameních a divech všude kolem nás a říkají nám, že Kristus zajisté znovu přijde. Chceme věřit v jejich slova? Nebo navzdory jejich svědectví a varování čekáme na důkaz – kráčíme „v tmách“19 za jasného dne a odmítáme se dívat ve světle novodobého proroctví a popíráme, že Světlo světa se vrátí, aby vládlo a panovalo mezi námi?
Během svého života jsem poznal mnoho dobrých a šlechetných lidí, kteří se drží křesťanských hodnot. Některým z nich však chybí víra, že On žije, že je Spasitel světa a že Jeho Církev byla znovuzřízena na zemi. Protože nevěří slovům proroků, chybí jim v životě radost plynoucí z evangelia a z jeho spásných obřadů.
Mám blízkého přítele, který se mě nedávno jednoho dne, ve chvilce bratrské blízkosti, zeptal: „Starší Halesi, já chci věřit. Vždy jsem chtěl věřit, ale jak to mám udělat?“ Dnes ráno bych chtěl na tuto otázku odpovědět.
Apoštol Pavel napsal Římanům: „Víra [přichází] z slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží.“20 Pouhá skutečnost, že nyní sledujete, posloucháte nebo čtete průběh této konference, znamená, že slyšíte Boží slovo. Prvním krokem, jak získat víru v Pána Ježíše Krista, je připustit, aby se Jeho slovo – pronesené ústy Jeho služebníků, proroků – dotklo vašeho srdce. Nestačí však, aby tato slova kolem vás jen prolétla, jako kdyby ona samotná vás mohla změnit. Musíme udělat svůj díl. Neboli jak sám Spasitel řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“21 Jinými slovy, slyšení vyžaduje aktivní úsilí. „Víra bez skutků jest mrtvá.“22 Znamená to brát vážně to, čemu jste učeni, pečlivě to zvažovat, promýšlet to ve své mysli. Stejně jako to zjistil prorok Enos, znamená to připustit, aby nám svědectví druhých o evangeliu proniklo hluboko „k srdci“.23 Pojďme si projít některé základní prvky Enosova mocného, víru posilujícího zážitku:
Zaprvé Enos slyšel pravdy evangelia od svého otce, stejně jako je slyšíte ve své rodině a na této konferenci. Zadruhé připustil, aby učení jeho otce o „věčném životě a o radosti svatých“24 proniklo hluboko k jeho srdci. Zatřetí byl naplněn touhou zjistit sám pro sebe, zda toto učení je pravdivé a jak si on sám stojí před svým Tvůrcem. Mám-li použít Enosova slova: „Moje duše lačněla.“25 Díky tomu, že měl Enos tak intenzivní touhu po duchovní stravě, stal se způsobilým, aby získal tento příslib od Spasitele: „Požehnaní jsou všichni, kteří hladoví a žízní po spravedlivosti, neboť mají býti naplněni Duchem Svatým.“26 Začtvrté Enos byl poslušen přikázání Božích, což mu umožnilo, aby byl vnímavý vůči vlivu Ducha Svatého. Zapáté Enos zaznamenává: „Poklekl jsem před svým Tvůrcem a volal jsem k němu mocnou modlitbou, abych jej úpěnlivě prosil za spásu svojí duše; a volal jsem k němu po celý den; ano, a když přišla noc, pozvedal jsem ještě stále svůj hlas, až dosáhl nebes.“27 Nebylo to jednoduché. Víra se nedostavila rychle. Ve skutečnosti Enos vylíčil svůj prožitek během modlitby, jako „[boj], jejž jsem měl před Bohem“.28 Avšak víra se dostavila. Skrze moc Ducha Svatého skutečně obdržel svědectví sám pro sebe.
Nemůžeme získat víru, jakou měl Enos, aniž bychom v modlitbě prodělali vlastní boj před Bohem. Svědčím o tom, že odměna je hodna tohoto úsilí. Pamatujte na tento postup: 1) slyšte slovo Boží promlouvané a napsané Jeho služebníky; 2) připusťte, aby vám toto slovo proniklo hluboko do srdce; 3) hladovějte v duši po spravedlivosti; 4) poslušně dodržujte zákony, obřady a smlouvy evangelia a 5) pozvedněte hlas v mocné modlitbě a prosbě a žádejte ve víře, abyste poznali, že Ježíš Kristus je náš Spasitel. Slibuji vám, že budete-li toto činit upřímně a neustále, slova, která Kristus pronesl ke svým učedníkům, se naplní i ve vašem životě: „Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevříno.“29
Jakmile zjistíme, že jsme začali věřit v Ježíše, náš Nebeský Otec umožní, aby naše víra byla posílena. Toto se děje mnoha způsoby, včetně procházení protivenstvím. Jedna moje známá mi nedávno napsala:
„Ztratili jsme dvouapůlletého vnuka, měl leukémii… Moje děti dosud neuklidily jeho postýlku [a brzy] tomu bude již 7 let, [co zemřel. Je] těžké mít víru. Ztratila jsem přítele, [kterému bylo] 69. V průběhu 10 let trpěl třemi různými druhy rakoviny, [které] dvakrát přešly do remise. [Nejprve mu zjistili rakovinu v] ledvinách, [pak] v mozku [a] pak na plicích. Nedokázal tomu již vzdorovat. Zkusil vše, co je v lidských silách, a před 6 lety sice získal víru,… ale ani jeden den života navíc, a tak si myslím, že je těžké věřit.“
Tato žádost o víru, se kterou se na mě obrátila, byla zodpověděna takto: „Vaše rodinná tragédie týkající se ztráty vašeho vnuka, který měl leukémii, mě dojala. Doufám, že Vy i Vaše děti najdou pokoj, zatímco hledáte odpovědi týkající se smyslu života. Víru získáváme modlitbou spojenou s upřímnou touhou přiblížit se Bohu a důvěřovat Mu, že ponese naše břímě a dá nám odpovědi na nevysvětlená tajemství o smyslu života: Odkud jsme přišli? Proč jsme zde na zemi ve smrtelnosti? A kam půjdeme po svém smrtelném putování na zemi? Váš maličký je v pořádku, neboť zemřel před dosažením věku odpovědnosti, což je osm let, a je v přítomnosti Boží. Usilujte o víru, a nechť Vás doprovázejí požehnání Boží.“
Není to zajímavé, že ten, kdo trpí, často získává víru skrze své utrpení a přijímá Pánovu vůli, „staniž se vůle tvá“30, zatímco rodinní příslušníci či pečovatelé mohou mít potíže s tím, aby přijali tragické následky a posílili svou víru díky této zkušenosti? Nemůžeme měřit víru na základě „jednoho dne života navíc“.
Když přicházejí obtíže spojené se smrtelností, a přicházejí k nám všem, může se zdát těžké mít víru a věřit. V takových situacích nám pouze víra v Pána Ježíše Krista a v Jeho usmíření může přinést pokoj, naději a pochopení. Pouze víra v to, že On trpěl kvůli nám, nám dodá sílu, abychom vytrvali až do konce. Když tuto víru získáme, prožijeme mocnou změnu srdce, a podobně jako Enos se stáváme silnějšími a začínáme pociťovat touhu po dobru svých bratrů a sester. Modlíme se za ně, aby i oni byli pozvednuti a posíleni skrze víru v usmíření našeho Spasitele Ježíše Krista.
Zamysleme se nad několika prorockými svědectvími o působení usmíření v našem životě. Vyzývám vás, abyste je přitom nechali proniknout hluboko do srdce a utišili jakýkoli hlad a žízeň, který můžete v duši pociťovat.
„A onoho dne sestoupil na Adama Duch Svatý, který vydává svědectví o Otci a Synu, a pravil: Já jsem Jednorozený Otcův, od počátku,… abys právě tak, jako jsi padl, také byl vykoupen.“31
A „Pán [se] ukázal [bratru Jaredovu] a pravil: … Viz, já jsem [ten], který od počátku světa… byl připraven vykoupiti lid svůj… Ve mně má míti celé lidstvo [život, a sice věčně], dokonce všichni, již uvěří ve jméno mé.“32
Abinadi svědčil: „Rád bych, abyste rozuměli, že sám Bůh sestoupí mezi člověčenstvo a spasí svůj lid… Ano, a tak má býti veden, ukřižován a zabit,…[což mu dá] moc přivoditi zprostředkování pro lidstvo,… [neboť je] vykoupil… a splnil požadavky spravedlnosti.“33
A nakonec Joseph Smith. Jako čtrnáctiletý chlapec projevil neochvějnou víru a následoval pokyn proroka Jakuba, aby se ptal Boha.34 Díky Josephovu prorockému povolání se mu zjevil Bůh Otec a Jeho Syn Ježíš Kristus a předali mu ponaučení. Jak slavné bylo toto první vidění určené prvnímu proroku této poslední dispensace! O šestnáct let později v chrámu Kirtland ho opět navštívil Spasitel a Joseph svědčil: „Uzřeli jsme [Pána]… a Jeho hlas zněl jako šumění povodně, ano, hlas Jehovův, který pravil: Já jsem První a Poslední; já to jsem, kdož žije, který byl zabit; jsem vaším orodovníkem u Otce.“35
Vás, má drahá přítelkyně, a vás všechny, jejichž duše hladovějí po víře, vyzývám, abyste „onoho Ježíše hledali, o kterém psali apoštolové a proroci“.36 Připusťte, aby vám jejich svědectví o tom, že Spasitel dal svůj život za vás, proniklo hluboko do srdce. Usilujte o svědectví o této pravdě skrze Ducha Svatého v modlitbě a pak uvidíte, jak je vaše víra posílena, zatímco s radostí čelíte obtížím tohoto smrtelného života a připravujete se na život věčný.
Ježíš Kristus skutečně přišel. On skutečně žil. A přijde znovu. Toto vím a dávám vám své zvláštní svědectví v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.