Zachovávejme své smlouvy
Tím nejdůležitějším, co v tomto životě můžeme dělat, je zachovávat sliby neboli smlouvy, které jsme uzavřeli s Pánem.
Praví učedníci Ježíše Krista od dávných dob až do doby dnešní rozuměli tomu, jak je důležité uzavírat smlouvy s Pánem a dodržovat je.
Kolem roku 64 př. Kr. žil nefitský národ v mimořádně nebezpečné době. Kvůli nepravosti, rozštěpením a úkladům se ocitli v nesmírně nebezpečných podmínkách (viz Alma 53:9). Vláda balancovala na pokraji zhroucení. Válka s národem Lamanitů se již táhla roky. Nefitští odpadlíci odcházeli, aby se připojili k silám nepřítele. Mnoho nefitských měst bylo napadeno a dobyto.
Uprostřed této nebezpečné a chaotické situace byli vyhledáváni spravedliví muži, aby vedli nefitská vojska – muži jako Moroni a Helaman. Tito nefitští vůdci chápali, že schopnost jejich národa ubránit se je přímo úměrná tomu, jak jsou poslušni Pána. Neustále se snažili motivovat obyvatelstvo k tomu, aby pamatovali na Pána a aby zachovávali Jeho přikázání.
V těchto nanejvýš kritických dnech, poté, co mnoho nefitských měst bylo ztraceno a kdy se zdálo, že ručka na vahách moci se naklání k Lamanitům, se stalo něco zázračného. Skupina lidí, dřívější Lamanité, kteří byli nyní známi jako Ammonité, protože se díky učení Ammona obrátili k evangeliu Ježíše Krista, vystoupila s přáním chopit se zbraní na obranu své nově zděděné země, vlasti a způsobu života (viz Alma 53:13).
Otcové těchto ammonitských rodin Pánovi dříve přísahali, že se již nikdy nechopí zbraní. Helaman, nefitský prorok, těmto mužům radil, aby svůj slib Pánovi zachovali (viz Alma 53:15). Helaman vypráví, co se stalo, když jim předával tuto radu:
„Měli však mnoho synů, kteří nebyli učinili žádného závazku, že se neuchopí zbraní svých, a chtěli se brániti proti nepřátelům svým; a shromáždilo se jich v té době tolik, kolik bylo schopno chopiti se zbraní, a nazývali se Nefity.
I učinili závazek, že budou bojovati za svobodu Nefitů a chrániti zemi až do konce života svého; ano přislíbili, že se nikdy nevzdají svobody své…
Dva tisíce mladých mužů učinilo takovýto závazek a chopili se zbraní, aby hájili svoji vlast…
A byli to všechno mladí mužové, neobyčejně stateční a odvážní, plni síly a obratnosti; avšak vizte, to nebylo všechno – byli to mužové, kteří za všech dob byli ve všech věcech věrní, které jim byly svěřeny.
Byli pravdymilovní a mírní, neboť byli poučeni, aby dodržovali přikázání Boží a kráčeli před ním na přímých stezkách.
I přišel Helaman v čele svých dvou tisíc mladistvých válečníků na pomoc lidu svému“ (Alma 53:16–18, 20–22).
Helaman a jeho dva tisíce mladých vojáků bojovali statečně, aby chránili rodiny a svobodu. Jejich vstup na bitevní pole změnil průběh války. Převaha se přehoupla zpět na stranu Nefitů.
Helaman v dopise Moronimu popisuje víru a odvahu, kterou tito mladí muži projevovali:
„A nyní pravím tobě, milovaný můj bratře Moroni, že jsem nikdy neviděl tak velikou chrabrost, nikdy, mezi všemi Nefity…
Nikdy ještě se nebili, avšak přesto se neobávali smrti, a myslili spíše na svobodu otců svých, nežli na život svůj; ano jejich matky je byly učily, takže nepochybovali, že Bůh je zachrání.“ (Alma 56:45, 47.)
Bratři a sestry, „nepochybovali [a] Bůh je zachrán[il]“. Ani jeden ze dvou tisíc v jejich první velké bitvě nebyl zabit. Po této bitvě se k tomuto malému vojsku připojilo dalších šedesát mladých Ammonitů. Helaman nám říká, že „dbali každého rozkazu a prováděli jej přesně; i stalo se jim podle víry jejich“ (Alma 57:21).
Druhá bitva, které se toto malé vojsko zúčastnilo, byla prudší než ta první. Helaman po jejím skončení píše:
„A dvě stě z mých dvou tisíc šedesáti padlo ve mdlobách pro velikou ztrátu krve; avšak přes to podle dobrotivosti Boží… ani jediná duše z nich nezahynula…
Nad tímto zachováním bylo celé vojsko naše udiveno… Připisujeme to právem podivuhodné moci Boží, pro jejich silnou víru“ (Alma 57:25–26).
Helaman a jeho mladí vojáci rozuměli tomu, jak je důležité s Pánem uzavírat smlouvy. Byli také příjemci požehnání, která přicházejí k těm, kteří své smlouvy věrně zachovávají.
My, členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, jsme také vzali na sebe posvátné závazky. Učinili jsme tak ve vodách křtu a v chrámech Páně. Tyto závazky nazýváme smlouvy. Smlouvy jsou sliby, které dáváme Pánovi. Jsou svou podstatou nesmírně posvátné. Tím nejdůležitějším, co v tomto životě můžeme dělat, je zachovávat sliby neboli smlouvy, které jsme uzavřeli s Pánem. Když zachováváme své sliby, které jsme dali Pánu, On nám umožňuje duchovně růst.
Se sestrou Maynesovou jsme byli pověřeni, abychom během uplynulých dvou let sloužili na Filipínách. Poznali jsme mnoho příkladů filipínských rodin a jednotlivců, kteří rozumějí smlouvám, jež uzavřeli s Pánem, a dodržují je. Dovolte mi, abych vám vyprávěl zážitek, který jsme měli díky jedné této rodině.
Před několika měsíci jsem byl pověřen, abych předsedal na konferenci Filipínského kůlu Talisay. Na nedělním všeobecném zasedání jsem začal svůj proslov tím, že jsem shromážděným poděkoval za jejich uctivost. Když jsem mluvil, pohlédl jsem dolů a uviděl jsem po levé straně kaple velmi velkou rodinu, která seděla v jedné z prvních řad. Pocítil jsem, že mám na ně poukázat a zmínit se o nich jako o příkladu rodiny, která rozumí zásadě uctivosti a která podle ní žije. Rodiče, kteří tam seděli, byli obklopeni mnoha, mnoha uctivými dětmi.
Po skončení shromáždění jsme měli úžasnou příležitost se s touto rodinou, s Abasantovými, setkat. Čím více jsem je poznával, tím silnější jsem měl dojem, že skutečně rozumějí tomu, co to znamená zachovávat smlouvy a žít podle evangelia Ježíše Krista.
Bratr Lani a sestra Irenea Abasantovi vstoupili do Církve před 22 lety. Celkem mají 17 dětí. Mezi 17 dětmi jsou jedny trojčata. Všichni víme, že vychovávat rodinu není lehký úkol nikde na světě, a Filipíny nejsou výjimkou. Abasantovi jsou žijícím příkladem toho, že ji vychovávat lze, a že je to možné tím správným způsobem.
Úspěchy, kterých dosahují při výchově dětí v Církvi, se projevují v mnoha směrech. Devatenáctičlenná rodina uctivě sedící na církevním shromáždění je jen jedním příkladem.
Další příklad znázorňuje to, jak pilně pracují a jak pracují společně, aby uspokojili své každodenní finanční potřeby. Bratr Abasanta je elektrikářem. Sestra Abasantová s pomocí svých dcer doma zhotovuje šperky a poté je prodává. Společně se jim daří zajišťovat pro rodinu základní životní potřeby.
To, jak finančně zajišťují svou velkou rodinu, je důležitý příklad, ale ještě důležitější je, jak učí své děti žít podle evangelia Ježíše Krista. Jejich pravidelné rodinné domácí večery mají zásadní roli ve výuce jejich rodiny. Když bratr Abasanta mluvil o jejich rodinných domácích večerech, řekl: „Nejprve diskutujeme o možných problémech v rodině a o tom, jak se můžeme více sjednotit; pak je duchovní zamyšlení nebo lekce; pak hrajeme hry.“
Na nedávném rodinném domácím večeru učil bratr Abasanta své děti pomocí Liahony tomu, aby netrávily tolik času sledováním televize, ale aby místo toho využily tento čas k něčemu hodnotnějšímu, například k práci na domácích úkolech nebo ke čtení písem. V průběhu let se děti na rodinných domácích večerech učí, jak být uctivými. Protože se jejich děti doma naučí, jak být uctivými, je pro ně jednodušší projevovat uctivost v neděli na shromáždění.
Dalším příkladem života podle evangelia a zachovávání smluv je to, s jakým důrazem učí děti tomu, jak je důležité platit plný a čestný desátek. Bratr Abasanta prohlásil: „Učíme své děti, že jídlo, které máme, je přímým výsledkem placení desátku. Když naše děti dostanou práci, neopomeneme jim říci, že je třeba, aby zaplatily desátek. Zabezpečit potřeby pro tolik dětí je těžké, ale když platím věrně a čestně desátek, tak to vlastně vůbec těžké není. My jen stoprocentně důvěřujeme Pánovi, že když budeme platit čestný desátek, budeme mít každý den co jíst.“
Připomínám vám, že jsem uvedl, že bratr a sestra Abasantovi mají 17 dětí. Teď mi dovolte, abych vám řekl něco o trojčatech. Všichni tři jsou kluci. Je jim devatenáct let. Jmenují se Ammon, Omni a Omner. Ano, uhádli jste to. Všichni tři slouží Pánovi jako věrní a pilní misionáři na plný úvazek. Ammon slouží ve Filipínské misii Baguio, Omni slouží ve Filipínské misii Davao a Omner slouží ve Filipínské misii Manila.
Nechci, abyste získali dojem, že rodina Abasantových je dokonalá. Nikdo z nás není dokonalý. Ale tím, že se Abasantovi snaží, jak nejlépe mohou, žít podle přikázání a zachovávat smlouvy, těší se v životě z Pánových požehnání.
Bratři a sestry, těšíme se na den, kdy se budeme moci navrátit domů k našemu Nebeskému Otci. Abychom byli hodni oslavení v celestiálním království, musíme zde na zemi získat důvěru Páně. Důvěru Páně získáme tak, že si ji zasloužíme, a toho dosáhneme tím, že opravdu budeme žít podle Jeho evangelia a zachovávat své smlouvy. Jinými slovy, důvěru Páně si získáme tím, že budeme konat Jeho vůli.
Vzpomeňte si, jak Pán varoval Josepha Smitha ohledně těch, kteří „blíží se ke mně ústy svými, ale vzdálena jsou srdce jejich“ (Joseph Smith–Životopis, 1:19).
Vzpomeňte si na napomenutí Jakubovo: „Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko“ (Jakub 1:22).
Skutky vpravdě hovoří pronikavěji než slova. Opravdu, skutky znamenají pro Pána více než slova. Pán v Knize nauk a smluv prohlásil: „Milujete-li mne, budete mi sloužit a dodržovat všechna má přikázání“ (NaS 42:29).
Helaman a jeho mladí vojáci jsou dávným názorným příkladem požehnání, jež přicházejí k těm, kteří věrně zachovávají své sliby Pánovi. Abasantovi jsou současným příkladem rodiny, která dělá to nejlepší, co může, aby zachovávala smlouvy a žila podle zásad evangelia Ježíše Krista.
Všichni členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů dali Pánovi určité sliby. Slíbili jsme, že na sebe vezmeme jméno Ježíše Krista, vždy Ho budeme mít na paměti a budeme zachovávat Jeho přikázání (viz NaS 20:77). Věrní členové Církve tyto sliby zachovávají.
Mou modlitbou dnes je, abychom se znovu zavázali dělat vše, co je v našich silách, abychom si zasloužili důvěru Páně tím, že budeme konat Jeho vůli, že budeme žít podle Jeho evangelia a že budeme zachovávat své smlouvy, ve jménu Ježíše Krista, amen.