Čisté svědectví
Svědectví – skutečné svědectví zrozené z Ducha a potvrzené Duchem Svatým – mění život.
Nedávno jsem se vrátil z Asie, kde jsme se setkali s věrnými Svatými a s misionáři. Jedno shromáždění se konalo v metropolitní oblasti, kde žije asi 21 milionů obyvatel, z nichž je asi 14 000 členů Církve. Kdybychom tentýž poměr použili na toto shromáždění v Konferenčním centru, měli bychom mezi přítomnými, jichž je přes 20 000, pouze 13 členů Církve.
Tento zážitek mě přesvědčil o tom, jak nesmírně musíme být my všichni vděčni za to, že víme, že po období temnoty a odpadlictví měl Joseph Smith v Posvátném háji pozoruhodné vidění Otce a Syna. Mít svědectví, že Bůh, náš Nebeský Otec, žije, že Jeho Syn, Ježíš Kristus, je náš Spasitel a Vykupitel a že na zemi byla opět znovuzřízena pravomoc kněžství, aby spravovala evangelium Ježíše Krista, je v dnešním světě nepochybně vzácná a drahocenná věc. Mít svědectví o těchto pravdách je skutečné požehnání, jež nelze docenit ani pokládat za samozřejmé.
Osobní svědectví je základem naší víry. Je to moc, která zavazuje a která činí Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, když ji porovnáme se všemi ostatními denominacemi ve světě, jedinečnou v životě jejích členů. Nauka znovuzřízení je sama o sobě nádherná, ale to, co jí dává moc a co ji činí nanejvýš významnou, je osobní svědectví členů Církve po celém světě, kteří přijímají znovuzřízení evangelia a kteří se snaží v každém dni svého života žít podle jeho učení.
Svědectví je potvrzením o věčné pravdě, které vtiskne do srdce a do duše člověka Duch Svatý, jehož hlavním posláním je svědčit o pravdě, zejména když se týká Otce a Syna. Když člověk skrze tento božsky stanovený proces obdrží svědectví o pravdě, okamžitě to začne působit na jeho osobní život. Podle Almy mladšího „počne v nitru vašem vzcházeti; a ucítíte-li toto hnutí, pak počnete a k sobě řeknete… slovo je dobré, neboť naplňuje duši moji; ano, počíná osvěcovati rozum můj a stávati se mi drahým“ (Alma 32:28).
Jednoduše řečeno, svědectví – skutečné svědectví zrozené z Ducha a potvrzené Duchem Svatým – mění život. Mění to, jak myslíte, a to, co děláte. Mění to, co říkáte. Ovlivňuje veškeré vaše priority a každé vaše rozhodnutí. Mít skutečné a trvalé svědectví o evangeliu Ježíše Krista znamená narodit se „duchovně z Boha“, „[vštípit] si jeho obraz do rysů svého obličeje“ a zakusit „mocnou změnu ve svých srdcích“ (Alma 5:14).
Svědectví, tak jako skoro vše ostatní v životě, roste a rozvíjí se skrze zkušenosti a službu. Často slyšíme některé členy, a zvláště děti, vydávat svědectví tak, že vyjmenovávají to, za co jsou vděčni: za lásku v rodině, za Církev, za své učitele, za přátele. Pro ně je evangelium něčím, za co jsou vděčni, protože jim přináší pocit štěstí a bezpečí. To je dobrý začátek, ale svědectví musí být něco mnohem více. Musejí být velmi brzy ukotveni k prvním zásadám evangelia.
Svědectví o tom, že láska Nebeského Otce je skutečná, o životě a poslání Ježíše Krista a o účinku Jeho usmíření na každého syna a dceru Boží, vzbuzuje touhu činit pokání a žít tak, abychom byli hodni společenství Ducha Svatého. Také přináší do naší duše potvrzení o znovuzřízení evangelia v těchto posledních dnech. Skutečné svědectví o těchto drahocenných pravdách přichází skrze Ducha Svatého po upřímném a zaníceném úsilí, které zahrnuje učení v rodině, modlitbu, studium písem, službu druhým a vytrvalou poslušnost přikázání Nebeského Otce. Získat svědectví o pravdách evangelia a na věky se ho držet stojí za jakoukoli cenu, která může být při duchovní přípravě požadována.
Mé poznatky o stavu Církve mě vedou k obavám, že příliš mnoho svědectví našich členů zůstává u „jsem vděčný“ a „miluji“ a že je příliš málo těch, kteří jsou schopni pokorně, ale upřímně a jasně říci: „Já vím.“ Výsledkem je, že naše shromáždění někdy postrádají duchovní základ tvořený neochvějným svědectvím, které podněcuje duši a má smysluplný a pozitivní vliv na život těch, kteří ho slyší.
Je třeba, aby naše svědecká shromáždění byla více soustředěna na Spasitele, na nauky evangelia, na požehnání znovuzřízení a na učení písem. Je třeba, abychom místo vyprávění rodinných příběhů, zpráv z cest a přednášení vydávali čistá svědectví. Je třeba, aby ti, kteří jsou pověřeni na našich shromážděních mluvit a učit, tak činili s mocí nauky, s mocí, již budeme slyšet i vnímat, aby pozvedali duchy a vzdělávali náš lid. Vzpomeňte si na to, že v jádru mocného kázání krále Benjamina, které pronesl ke svému lidu, bylo jeho osobní svědectví o Spasiteli, který tehdy ještě měl zrození do smrtelnosti před sebou.
V jedné chvíli králova kázání, právě když lidem vydával svědectví, „přišel na ně duch Páně a byli naplněni radostí,… pro velikou víru, kterou měli v Krista, který měl přijíti“ (Mosiáš 4:3).
A to je proto, že když někdo vydává čisté svědectví o Kristu, Duch nemůže být zadržen. Tudíž, lid krále Benjamina byl tak ovlivněn jeho svědectvím, že se jejich život změnil přímo tam, v té chvíli; a oni se stali novými lidmi.
Vzpomeňte si také na Abinadiho a na Almu. Abinadi svým odvážným svědectvím o Pánu Ježíši Kristu rozzuřil zlovolného krále Noema. Nakonec tento velký misionář přinesl kvůli svému svědectví a víře tu nejvyšší oběť, ale ne dříve, než se jeho čisté svědectví dotklo jednoho věřícího srdce. Alma, jeden z kněží krále Noema, „litoval svých hříchů…, [přijal Ježíše jako Krista] a tajně obcházel mezi lidem a začal učiti slovům Abinadiovým“ (Mosiáš 18:1). Přímým důsledkem mocně vydávaného Abinadiova svědectví o Spasiteli, jemuž uvěřila jediná duše, Alma, bylo to, že se mnozí obrátili k evangeliu Ježíše Krista.
Apoštol Pavel také vydával vroucí svědectví o Kristu a skrze svou misionářskou práci obrátil mnohé. Nezdráhal se vydat svědectví před králem Agrippou. Tak mocná byla jeho slova, že dokonce i tento vlivný představitel římského impéria byl pohnut k tomu, aby zvolal: „Téměř bys mne k tomu naklonil, abych byl křesťanem“ (Skutkové 26:28).
Poučení je, myslím, jasné: pouze mít svědectví nestačí. Jsme-li skutečně obráceni, nemůže nám nic bránit v tom, abychom svědectví nevydávali. I my, tak jako dávní apoštolové a věrní členové, máme výsadu, povinnost a posvátný závazek oznamovat „věci, o kterých [víme], že jsou pravdivé“ (NaS 80:4).
Opět, mějte prosím na mysli, že mluvím o sdílení skutečného svědectví, ne pouze o obecném rozhovoru o věcech, za něž jsme vděčni. I když vyjádřit lásku a vděčnost je vždy dobré, takové vyjádření nepředstavuje ten druh svědectví, který zažehne oheň víry v životě druhého. Svědčit znamená vydávat svědectví mocí Ducha Svatého nebo učinit vážné prohlášení o pravdě založené na osobním poznání nebo víře (viz Průvodce k písmům, „Svědčiti“). Jasné prohlášení o pravdě mění život lidí. To je to, co mění srdce. To je to, co Duch Svatý může potvrdit v srdci Božích dětí.
I když můžeme mít svědectví o mnoha věcech, musíme se my, členové Církve, stále navzájem učit základním pravdám a sdílet je s těmi, kteří nejsou v Církvi. Svědčete, že Bůh je náš Otec a že Ježíš je Kristus. Středem plánu spasení je Spasitelovo usmíření. Joseph Smith znovuzřídil plnost věčného evangelia Ježíše Krista a Kniha Mormon je důkazem, že naše svědectví je pravdivé.
Když se členové spojí s misionáři a sdílejí čisté svědectví s těmi, již nejsou členy Církve, dějí se zázraky. Zatímco, například, na mnohé v zemi Ammoniha zapůsobilo Almovo svědectví, když povstal Amulek a k Almovu svědectví doplnil své, „počal se lid podivovati, neboť viděl, že jest více nežli jeden svědek, jenž… svědčil“ (Alma 10:12). Totéž se může stát dnes nám. Když budeme stát při sobě, Pán nám bude pomáhat nacházet mnohé další své ovce, které poznají Jeho hlas, zatímco s nimi budeme v jednotě sdílet svá svědectví.
Před mnoha lety vyprávěl Brigham Young o misionáři z počátku Církve, jenž byl požádán, aby řekl velké skupině lidí své svědectví. Jak uvedl president Young, právě tento starší „nikdy nebyl schopen říci, že ví, že Joseph [Smith] je Prorok“. Raději by jen řekl modlitbu a odešel, ale za dané situace to nebylo možné. A tak začal mluvit; a „jen co ze sebe dokázal vysoukat ‚Joseph‘, následovalo ‚je Prorok‘…; a od té chvíle byl jeho jazyk uvolněn a on mluvil skoro až do západu slunce“.
President Young používal tento zážitek, aby učil, že „Pán vylévá svého Ducha na člověka, když svědčí o tom, [co] mu Pán dává, aby o tom svědčil“ (Millennial Star, supplement, 1853, 30).
Prorokův bratr Hyrum to chápal a neohroženě svědčil o božské pravdě, tak jak byla zjevena jeho bratru Josephovi a jak mu byla potvrzena v srdci. Jeho svědectví požehnalo život mnohých, včetně Parleyho P. Pratta. Když Parley poprvé narazil na Knihu Mormon, Hyrum ho pozval domů a celou noc ho učil a svědčil mu. Vydával svědectví o prorockém plášti, který spočíval na Josephovi, a o pravdivosti Knihy Mormon. Krátce poté dal Hyrum stranou své vlastní potřeby a šel s Parleyem, aby vyhověl jeho žádosti být pokřtěn (viz Autobiography of Parley Parker Pratt, ed. Parley P. Pratt Jr. [1938], 35–42).
Asi nikdy zcela nepochopíme ani nebudeme schopni docenit dalekosáhlý vliv svědectví, které dal Hyrum Parleymu P. Prattovi z očí do očí. Kromě toho, že Parley měl věrné potomstvo, jeho apoštolské svědectví a misionářská služba přivedla do království Božího bezpočet dalších duší. Zajímavé je, že mezi těmi, kteří vstoupili do Církve právě díky jeho misionářské službě v Kanadě, byli i Joseph Fielding a jeho sestry Mary a Mercy. Poté, co Hyrumovi zemřela první žena, Jerusha, potkal Mary Fieldingovou a oženil se s ní, a z jejich manželství pochází president Joseph F. Smith a bezpočet dalších členů a vedoucích Církve. Uvědomuji si, že ne každé svědectví přinese takové požehnání, jako to Hyrumovo.
Joseph Kimber, pokorný nově obrácený v Thatchamu v Anglii, vydal své prosté svědectví kamarádovi na farmě. Věřím, že svědectví bratra Kimbera o Josephu Smithovi a o znovuzřízení je to, co zažehlo oheň víry v srdci sedmnáctiletého Henryho Ballarda a co způsobilo, že požádal o křest. Generace rodiny Ballardových jsou ti, kterým ono pokorné svědectví tolik požehnalo.
V dnešní době můžeme my, členové a misionáři, pomoci obrátit druhé tím, že budeme žít tak, jak nejlépe umíme, a budeme připraveni „býti Božími svědky ve všech dobách a ve všech věcech, ať [jsme] kdekoli“ (Mosiáš 18: 9). Jeden přítel mi nedávno vyprávěl, jak jel v Brazílii půldruhé hodiny autobusem. Měl pocit, že má jít v autobuse dozadu a že má promluvit s mladými lidmi, kteří sloužili jako průvodci pro jeho skupinu podnikatelů. Spolupracovník jeho otce šel do zadní části autobusu s ním a vyslechl jeho svědectví o pravdivosti znovuzřízeného evangelia. Tento muž později řekl: „Když jsem slyšel vaše svědectví, celým tělem mi projel velmi zřetelný pocit, že tyto věci jsou pravdivé.“ On i jeho manželka byli brzo pokřtěni.
Misionáři se nyní připravují učit lekce tak, aby to nebyl ani dialog naučený zpaměti ani rutinní prezentace; místo toho budou uspořádaným způsobem vysvětlovat zásady evangelia, žádajíce Ducha, aby je vedl při předávání pravd evangelia zájemcům, duch duchu a srdce srdci. Bratři a sestry, spojte se s misionáři a každý den sdílejte své drahocenné svědectví, svědčíce při každé příležitosti o slavném poselství znovuzřízení. Oheň vašeho svědectví je vše, co potřebujete, abyste uvedli evangelium k mnohem více dětem našeho Otce. Důvěřujte Pánovi a nikdy nepodceňujte vliv, jaký vaše svědectví může mít na život druhých, když ho vydáváte s mocí Ducha. Pochyby a strach jsou nástroje Satana. Pro každého z nás přišel čas, kdy máme překonat jakékoli obavy a statečně využívat každou příležitost k tomu, abychom sdíleli své svědectví o evangeliu.
Kéž vám Pán žehná, zatímco i nadále pěstujete své svědectví prostřednictvím modliteb, osobního studia evangelia a skutků služby. S velikou radostí pokorně svědčím o tom, že náš Nebeský Otec nás miluje, že Ježíš je Kristus, že Joseph Smith znovuzřídil plnost věčného evangelia a že Kniha Mormon svědčí o těchto pravdách. V dnešní době nás vede žijící prorok. A modlím se, drazí bratři a sestry, aby vám Pán žehnal, zatímco učíte a svědčíte, a o to prosím ve jménu Ježíše Krista, amen.