Časové nebezpeční
Jsem velmi vděčný za to, že v těchto nebezpečných časech máme ochranu a vedení, které získáváme prostřednictvím posvátného ujištění o tom, že Ježíš Kristus dnes žije.
Bratří, vědět, že žijeme ve věku a v době, která byla nejen předpověděna proroky předcházejících dispensací, ale která byla také nepochybně středem jejich zájmu a touhy, je nejen utěšující, ale i potenciálně znepokojující. Apoštol Pavel řekl: „V posledních dnech nastanou časové nebezpeční“ (2. Timoteovi 3:1), a pak pokračoval, aby vyjmenoval a popsal s pozoruhodnou přesností mnohé z toho, co běžně každý den vidíme ve sdělovacích prostředcích, v reklamách na zábavu a téměř všude ve světě kolem sebe. Můžeme být sebeopatrnější, a máme být opatrní, přesto vyvarovat se úplně většiny nebezpečných věcí, které nás, jak se nám zdá, obkličují, je přinejlepším obtížné, a často téměř nemožné.
Zatímco se snažíme jako jednotlivci i jako rodiny naplňovat posvátný účel smrtelného života, kvůli němuž jsme vstoupili do této pozemské zkoušky, nejsme, naštěstí, ponecháni bez naděje a duchovní opory. Každý z nás prochází jedinečnými životními situacemi. Přicházíme doslova ze čtyř koutů země, a také přicházíme z naprosto různých rodin a prostředí, máme různé překážky, příležitosti, zkušenosti, vítězství a zklamání.
Podobně, společně s celou lidskou rodinou – protože každý je potomkem našeho milujícího Nebeského Otce – sdílíme rozsáhlou podobnost ohledně naší DNA neboli genetické konstituce těla i ohledně všeobecně možných a zaslíbených požehnání a znaků, které určují naše božské rodičovství a duchovní možnosti. Tato zvláštní směsice našeho společného původu a společných znaků, a také naše jedinečné vlastnosti, zkušenosti a zvláštní překážky, utvářejí každého z nás, kým jsme a čím jsme. I když se můžeme lišit v tom, v čem spočívá to naše zvláštní a individuální nebezpečí, sdílíme mnohé z toho, co určuje výstižný popis „časů nebezpečných“ pro všechny.
Když Pavel popisoval naše „časy nebezpečné“, nesliboval, že se věci budou nutně usnadňovat nebo zlepšovat. Radil těm, kteří hledají útěchu a jistotu navzdory zhoršujícím se podmínkám dnešní doby. Tak jako jeho proroctví nebo předpovědi byly zjevně správné, stejně tak i směr, který nám dává, je pozoruhodně závažný. Řekl: „ … zůstávej v tom, čemužs se naučil, a cožť jest svěřeno, věda, od kohos se naučil“ (2. Timoteovi 3:14).
Na této generální konferenci, v souladu se vzorem vztahujícím se na celou historii Církve, jsme se učili, a budeme se učit, o znovuzřízení evangelia v této době; o pozoruhodné srozumitelnosti toho, kdo je Pán Ježíš Kristus, a o svědectví o Něm, což se nachází v Knize Mormon; o poslání a přínosu proroka Josepha Smitha a jeho následníků v předsednictví Církve, obzvláště presidenta Gordona B. Hinckleyho, jenž učí a svědčí s takovou mocí, duchovností a jasností; a o síle, útěše a požehnáních, která vyplývají z přítomnosti dalších žijících apoštolů a proroků v našem středu. Těmto věcem se nejenom učíme, ale jsme ujišťováni, že jsou pravdivé, a víme, jak řekl Pavel, „od kohos [jsme] se [je] naučil[i]“.
Další, kdo byl oprávněn přinášet jistotu těm, jimž sloužil, byl Alma. Vyjádřil potěšení z toho, že má výsadu učit lidi z Gideonu a svědčit jim – otevřeně, jasně a přímo svědčil o Pánu Ježíši Kristu, který měl své pozemské poslání teprve před sebou. Vyjádřil radost z toho, že obecně tito dobří lidé mají víru a jsou věrní, a slíbil jim, že budou příjemci mnoha věcí, které přijdou (viz Alma 7:7). Během kázání, když popisoval to, co teprve přijde, řekl: „Cosi má více důležitosti nežli všechno jiné – … není daleko čas, kdy přijde Vykupitel a bude žíti mezi lidem svým.“ (Alma 7:7.)
Alma tehdy mluvil zvláště o těch událostech, které nastaly za několik desetiletí, když se Spasitel narodil do smrtelnosti. Staletí plynula a Almova proroctví byla z velké části naplněna, ale jeho názor na to, co je důležitější než všechno jiné, na onu ústřední událost, je stále absolutně pravdivý, naprosto závažný a zásadně důležitý i pro nás v dnešní době. A to je, že Vykupitel žije.
Tak jako Alma a „všichni prorokové, kteří předpovídali, již od počátku světa“ (Mosiáš 13:33), učili a svědčili o příchodu Mesiáše a o Jeho poslání vykoupit Jeho lid, tak i my se připojujeme a vydáváme svědectví o Něm a o Jeho posvátném díle „uskutečniti nesmrtelnost člověka a život věčný“ (Mojžíš 1:39). Jistě, když začneme chápat nezměrnost Jeho oběti a služby věnované nám jednotlivě i kolektivně, nemůžeme v životě pokládat nic jiného za důležitější, ani nic nemůžeme porovnat s Jeho důležitostí.
Většina z nás to všechno nepochopí najednou, a pravděpodobně to nepochopíme zcela dokonale během svého smrtelného života. Víme však, že když se učíme řádku za řádkou, budeme stále více oceňovat Spasitelův přínos, a naše poznání, že je to pravda, poroste, i jistota o tom.
Učení a kázání apoštola Pavla bylo působivé a otevřené. Naslouchejte těmto známým slovům, která popisují úsilí a pokrok možná většiny z nás, a dále poskytují radu, povzbuzení a svědectví, jež tak nutně potřebujeme:
„Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem muž, opustil jsem dětinské věci.
Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.“ (1. Korintským 13:11–12.)
President James E. Faust poskytl před mnoha lety radu těm, kteří dosud zápasí s tím, aby získali naprosto přesvědčivé svědectví o Ježíši Kristu a o Jeho posvátném působení a slibech. Řekl:
„Těm, již mají upřímné pochybnosti, pravím: Poslechněme si, co museli říci o Ježíši z Nazarétu očití svědkové. Dávní apoštolové tam byli. Oni to všechno viděli. Oni se toho účastnili. Nikdo si nezaslouží více, abychom mu věřili, než oni. Petr řekl: ‚Nebo ne nějakých vtipně složených básní následujíce, známu učinili jsme vám Pána našeho Jezukrista moc a příchod, ale jakožto ti, kteříž jsme očima svýma viděli jeho velebnost.‘ (2. Petr. 1:16.) Jan řekl: ‚Nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě spasitel světa, Kristus.‘ (Jan 4:42.) Joseph Smith a Sidney Rigdon, novodobí svědkové, prohlásili: ‚Neboť jsme Ho viděli, ano, po pravici Boží, a slyšeli jsme Jeho hlas dosvědčující, že je Jednorozeným Otce.‘ (NaS 76:23.)“ („A Personal Relationship with the Savior“, Ensign, Nov. 1976, 59.)
V dnešní době nám bylo přislíbeno, že Pán má v zásobě mnohé dary pro ty, „kteří [Ho] milují a dodržují [všechna Jeho] přikázání“, a také pro ty, „kdož se snaží tak činit“ (NaS 46:9). I když není každý Boží dar přislíben každé osobě, byli jsme ujištěni, že „každému člověku je dán dar Duchem Božím“ (NaS 46:11).
Naslouchejte těmto slovům ze 46. oddílu Knihy nauk a smluv, která mluví o věci neboli daru, který je důležitější než jakýkoli jiný:
„Některým je dáno Duchem Svatým poznání, že Ježíš Kristus je Syn Boží a že byl ukřižován pro hříchy světa.
Jiným je dáno věřit v jejich slova, aby také měli věčný život, jestliže vytrvají ve víře.“ (Verše 13–14.)
Tato znalost žijícího Krista a svědectví o něm je tím, co nám umožňuje, abychom byli stále připraveni řídit se ponaučením a radou Petra, jenž řekl, že musíme být „hotovi… vždycky k vydání počtu všelikému, kdož by od vás požádal zprávy z naděje té, kteráž jest v vás“ (1. Petr. 3:15).
Když si opravdu začneme uvědomovat, že tato naděje je skutečná a že je vpravdě soustředěna v Ježíši, což je umožněno díky Jeho lásce k nám, a zvláště díky Jeho lásce k Jeho Otci, pak můžeme vděčně a sami za sebe hlásat slova oblíbené náboženské písně „Nesmírná jest láska, již dal lidstvu Spasitel“ („Nesmírná jest láska Spasitele“, Zpěvník náboženských písní a písně pro děti, str. 38). Podobně, zatímco se naše porozumění rozvíjí, chce se nám zvolat: „Pak duše zpívá, Bože veliký, jak mocný jsi! Jak mocný jsi!“ („How Great Thou Art“, Hymns, no. 86.)
Jsem velmi vděčný za to, že v těchto nebezpečných časech máme ochranu a vedení, které získáváme prostřednictvím posvátného ujištění o tom, že Ježíš Kristus dnes žije, ve jménu Ježíše Krista, amen.