Klíč k poznání Boha
Klíč k poznání Boha, spravovaný těmi, kteří dodržují přísahu a smlouvu Melchisedechova kněžství, nám umožní vyjít ze všeho jako synové Boží.
Bratří z Božího kněžství, opět k vám dnes večer promlouvám vsedě. Jak víte, zotavuji se z krátkodobých problémů se zády. Vy, kteří jste již problémy se zády měli, mi porozumíte. Vy, kteří jste je ještě neměli – jen si počkejte! Jakékoli jiné vysvětlení toho, co mě sužuje, není pravdivé!
Dnes večer k vám pokorně hovořím s modlitbou v srdci, abyste mi porozuměli mocí Ducha. Je těžké představit si, že by pro nás jako nositele kněžství bylo důležitější poznat něco jiného než klíč k poznání Boha. Dnes večer bych rád hovořil o tomto klíči.
Větší kněžství spravuje evangelium a drží „klíče tajemství království, ba i klíč k poznání Boha“.1 Co je to klíč k poznání Boha, a může ho někdo získat? Úplné poznání Boha není možné bez kněžství. Prorok Joseph Smith řekl, že „Melchisedechovo kněžství … je onen kanál, skrze nějž je z nebe zjevována veškerá znalost, nauka, plán spásy a každá důležitá záležitost“.2 President Joseph F. Smith prohlásil: „Ten, kdo může opravdově prohlásit, že Joseph Smith byl prorok Boží a že Ježíš je Spasitel, je držitelem odměny nezměrné ceny. Když toto víme, známe Boha a máme klíč k veškerému poznání.“3
Otec Abraham si byl vědom hodnoty tohoto velkolepého klíče, jak vidíme z jeho vyprávění: „Snažil jsem se dosáhnouti požehnání otců a práva, ke kterému jsem měl býti ustanoven, abych je mohl udíleti; neboť jsem byl sám následovníkem spravedlnosti a snažil jsem se býti jedním z těch, kteří mají velké poznání [a býti větším následovníkem spravedlivosti a míti větší poznání]…; a ješto jsem si přál obdržeti poučení a dodržovati přikázání Boží, stal jsem se právoplatným dědicem, Vysokým knězem, majícím práva, jež náležela otcům.”4
Každý, kdo je spravedlivý a touží mít větší poznání a touží „stát se větším následovníkem spravedlivosti“, může, pod pravomocí kněžství, dosáhnout většího poznání Boha. Pán nám říká o jednom jasném způsobu, který je uveden v Knize nauk a smluv, jak to udělat: „Budeš-li prosit, obdržíš zjevení za zjevením, vědomost za vědomostí, …ty, které přinášejí radost, a ty, které přinášejí věčný život.“5
Někdo se může ptát: „Jak se staneme většími následovníky spravedlivosti?“ Spravedlivý člověk je ten, který uzavře smlouvy evangelia a dodržuje je. Existují posvátné úmluvy,6 obvykle mezi jednotlivci a Pánem. Někdy se vztahují i na další osoby, jako je manželský partner. Obsahují velmi posvátné sliby a závazky, jako je křest, předání kněžství, požehnání chrámu, sňatek a rodičovství. Mnohá požehnání otce Abrahama přicházejí s tím, jak se Duch Svatý vylévá na všechny lidi.7 Všichni způsobilí muži nebo ženy, kteří přijmou Ducha Svatého, se mohou skutečně stát „novým stvořením“.8
Chce-li člověk dosáhnout všech těchto nadpozemských požehnání a dospět k plnému poznání Boha, musí uzavřít přísahu a smlouvu kněžství a dodržovat je.9 President Marion G. Romney moudře poznamenal:
„Jediný způsob, jak může člověk maximálně pokročit k věčnému životu, k čemuž je smrtelnost určena, spočívá v obdržení a zvelebování Melchisedechova kněžství… Je nanejvýš důležité, abychom měli jasně na paměti, co od nás zvelebování povolání v kněžství vyžaduje… Vyžaduje to přinejmenším tyto tři věci:
1. Abychom získali znalost evangelia.
2. Abychom v osobním životě dostáli měřítkům evangelia.
3. A abychom oddaně sloužili.“10
Každý nositel kněžství uzavírá dvě smlouvy. Zaprvé, že bude věrný, aby mohl přijmout Aronovo a Melchisedechovo kněžství.11 Aronovo kněžství cvičí nositele kněžství a připravuje ho na větší povinnosti Melchisedechova kněžství a připravuje ho na obdržení požehnání přísahy a smlouvy kněžství. Pro obdržení všech požehnání, která má Pán pro své věrné syny, je nezbytné být nositelem Aronova i Melchisedechova kněžství. Druhou smlouvou Jeho zástupce v této svaté pravomoci je být věrný ve zvelebování svého povolání s absolutní vírou v Boha.12
Součástí přísahy a smlouvy kněžství je několik slibů, které dává Pán svým věrným synům a „[které] On … porušiti nemůže“.13 Zaprvé nositelé kněžství „získávají posvěcení Duchem, aby i jejich těla se [obnovila]“.14 Myslím, že president Hinckley je toho velkým příkladem. Jeho tělo, mysl i duch jsou obnovovány velmi pozoruhodným způsobem. Zadruhé se stávají „syny Mojžíšovými a Aronovými a semenem Abrahamovým“.15 Zatřetí se stávají „vyvolenými Boha“.16 Jako Jeho zástupci vykonávají v naší době na zemi toto svaté dílo. Začtvrté „všichni, kteří kněžství přijímají, přijímají [Pána]“.17 Zapáté ti, kteří přijímají Pánovy služebníky, přijímají Jeho.18 Zašesté ti, kteří přijímají Spasitele, přijímají Boha Otce.19 Zasedmé tito také přijímají Otcovo království.20 Zaosmé těmto bude také dáno vše, co má Otec.21 Ti, kteří přijmou vše, co má Otec, už nemohou přijmout nic dalšího.
Vám, mladým mužům z Aronova kněžství, byla dána velká pravomoc a velké zodpovědnosti. Pod vedením biskupa působí Aronovo kněžství alespoň ve dvou obřadech, jež přímo souvisejí s usmířením. Jedním je svátost, která je připomínkou Spasitelovy krve prolité za naše hříchy a Jeho těla, jež za nás dal jako výkupné.22 Druhým je křest. Kněží mají pravomoc provádět křty na odpuštění hříchů. Aronovo kněžství je velmi skutečná moc. Jeden mladý muž napsal o své zkušenosti s používáním této moci toto:
„Jednou jsem navštívil sbor, v němž nebyli téměř žádní nositelé Melchisedechova kněžství. Nijak se to však neprojevilo na jeho duchovní živosti. Mnoho členů bylo naopak svědkem těch největších projevů kněžské moci, jaké kdy poznali.
Ta moc se soustředila v kněžích. Poprvé v životě byli vyzváni, aby vykonávali všechny povinnosti kněží a naplňovali potřeby členů jejich sboru. Byli povoláni k opravdovému domácímu učení – nejen, aby zívali jako přívěšek staršího při přátelském setkání, ale aby žehnali svým bratrům a sestrám.
Se čtyřmi těmito kněžími jsem předtím učinil zcela jinou zkušenost… Žádný učitel semináře u nich nevydržel déle než dva, tři měsíce. Na skautských výletech kolem sebe šířili spoušť. Ale když je někdo potřeboval – když jim bylo svěřeno velmi důležité poslání – patřili k těm, kteří v kněžské službě zářili nejvíce.
Tajemství spočívalo v tom, že biskup vyzval své nositele Aronova kněžství, aby se stali takovými muži, jimž se mohou zjevovat andělé, a oni se jimi stali a přinášeli úlevu těm, kteří byli v nouzi, a posilovali ty, již posilu potřebovali. A upevnilo to nejen ostatní členy sboru, ale i samotné členy kvora. V celém sboru se rozšířila jednota a každý člen začal pociťovat, co to znamená, jsou-li lidé jedné mysli a jednoho srdce. A na tom všem nebylo nic nevysvětlitelného; pouze se správně používalo Aronovo kněžství.“23
President Gordon B. Hinckley nedávno Aronovu kněžství řekl, že ti z vás, kteří žijí způsobilým životem, mohou být požehnáni „ochranou sloužících andělů“ a že „máte něco velkolepého, podle čeho můžete žít“.24
Co to znamená být semenem Abrahamovým? Podle písem to má hlubší význam než jen to, že jsme jeho doslovnými potomky. Pán uzavřel s Abrahamem, velkým patriarchou, smlouvu, že všechny národy budou skrze něho požehnány.25 Každý muž nebo žena mohou mít nárok na Abrahamova požehnání. Jeho semenem a dědici slíbených požehnání se stávají tím, že přijmou evangelium, nechají se pokřtít, uzavřou sňatek v chrámu, věrně dodržují své smlouvy a pomáhají přinášet evangelium všem národům země.
Má-li být muž zplnomocněn nést tuto službu a kněžství všem národům,26 musí obdržet Melchisedechovo kněžství s jeho požehnáními. Pak se díky věrnosti stává dědicem plnosti věčného života. Neboť jak řekl Pavel: „A když Kristovi jste, tedy símě Abrahamovo jste, a podlé zaslíbení dědicové.“27
Jako Abrahamovo semeno máme několik povinností. Je nám přikázáno přijít ke Kristu tím, že činíme „skutky Abrahamovy”.28 Těmito skutky je poslušnost Boha, přijetí a dodržování kněžských a chrámových obřadů a smluv, hlásání evangelia, budování rodinné jednotky a učení svých dětí a zachování věrnosti až do konce.
Je zajímavé, že Pán ve svém slibu Abrahamovi použil slova semeno. Má to širší význam než jen potomstvo, protože to znamená rozmnožit požehnání Abrahamovy smlouvy na všechny národy.29 Pán slíbil Abrahamovi potomstvo „v nespočetném množství jako hvězdy“ nebo jako písek na břehu moře.30
Abrahamovo spravedlivé potomstvo má také výsadu být adoptováno do věčné rodiny Ježíše Krista. To zahrnuje právo přijmout věčné smlouvy v chrámu, čímž, budou-li toho hodni, budou zorganizováni a oslaveni do věčné Kristovy rodiny.31 Také to zahrnuje „požehnání spasení, dokonce života věčného“.32
Patriarchální řád postupuje od Abrahama k Izákovi a k Jákobovi. Skrze posloupnost kněžství pokračuje i v této naší době. Po všechny věky byly požehnání a sliby předávány z otců na jejich věrné syny. Novodobým příkladem je událost z života staršího Johna B. Dicksona z Kvora Sedmdesáti. Vzpomíná:
„Když přišel čas, abych se vydal na misii, velmi jsem se na službu Pánovi těšil. Těsně před odjezdem jsem však zjistil, že mám rakovinu kosti. Neměl jsem ani příliš velikou šanci, že bych se své misie dožil. Měl jsem však víru, že přeje-li si Pán, abych na ní sloužil, umožní mi to. Otec mi dal požehnání, v němž mi řekl, že budu sloužit na misii v Mexiku a celý život budu sloužit v Církvi a budu mít rodinu. Musela mi být amputována pravá paže nad loktem, ale můj život byl ušetřen a všechny sliby, které jsem dostal, se splnily.
Někdo si může myslet, že ztráta pravé paže je hrozné břímě, ale pro mne to bylo jedno z největších požehnání v životě. Poznal jsem, že je velmi důležité mít překážky a postavit se jim čelem.“
Starší Dickson byl vždy pravák, a nyní se musel naučit dělat vše levou rukou. Jednou z potíží bylo naučit se uvázat si kravatu. Řekl: „Jednoho nedělního rána, když jsem stál v ložnici s kravatou v ruce, jsem si pomyslel: Jak si mám tu kravatu uvázat? Přemýšlel jsem o tom, že si pořídím kravatu na sponku. Přemýšlel jsem, že poprosím maminku, aby mi pomohla. Nemohl jsem ji však vzít s sebou na misii jenom proto, aby mi vázala kravatu. Tak jsem se rozhodl, že se to musím naučit dělat sám. Nakonec se mi to podařilo pomocí zubů. Stále to tak dělám, dokonce i když jsem si ji vázal už tisíckrát.“33
Neznáme do detailu vše, co bude vyžadováno od lidstva, od Svatých Božích v nejistých dnech před námi. Každodenní spravedlivý život bude stále obtížnější. Nositelé kněžství budou muset nejspíše překonávat některé nové překážky při zajišťování ochrany a obživy pro svou rodinu. Jak nedávno podotkl jeden vládní představitel, objeví se „nebezpečí společná nám všem. Dnešní smrtelné hrozby přicházejí od podvodných sil a sítí mezinárodních extremistů, kteří pohrdají posvátností lidského života a zásadami civilizovaných národů, jež nám jsou drahé“.34
Můžeme očekávat zkoušky. Ale těm, již vytrvají ve spravedlivosti, jsou určeny velké věčné sliby. Pán nám dal slovo, že „žádný člověk, který … zůstane ve všem věren, nepozná truchlivost nebo únavu duchovní či tělesnou, nebo malátnost [těla], údů a kloubů… Aniž kdy bude trpěti hladem nebo žízní“.35 Jsem optimista ohledně toho, co čeká Pánovu Církev a její členy v budoucnosti, ale budeme muset vytrvat ve spravedlivosti a být „věrni ve všech věcech“.36 Klíč k poznání Boha, spravovaný těmi, kteří dodržují přísahu a smlouvu Melchisedechova kněžství, nám umožní vyjít ze všeho jako synové Boží. Abychom tak činili, o to se pokorně modlím, ve jménu Ježíše Krista, amen.