Upevňujme si svědectví
Modlitba spojená s častým čtením písem, s přemítáním o nich a s uplatňováním jejich nauk je nezbytným předpokladem pro získání a udržení pevného a živoucího svědectví.
Nedávno jsem měl vážný rozhovor s jedním mladým mužem, který uvažoval o misii. Během rozhovoru se ukázalo, že se k tomuto rozhodnutí odhodlává jen těžce, protože zpochybňoval sílu svého svědectví o evangeliu Ježíše Krista. Chtěl vědět, proč neobdržel jasnější odpovědi na modlitby a na studium písem.
Tohoto mladého muže, jemuž dám jméno Jim, vychovávali milující rodiče v misijním poli a dělali to nejlepší, co mohli, aby učili své děti zásadám evangelia.
Je vynikajícím atletem a mezi přáteli ve škole je oblíbený. Avšak na této velké střední škole je pouze jedním z velmi mála studentů SPD.
Protože jsem také vychovával svou rodinu v misijním poli, rychle jsem porozuměl Jimovým problémům – chtěl zůstat věrný zásadám evangelia, a zároveň chtěl, aby ho uznávali i jeho dobří přátelé, jejichž hodnoty a názory se odlišovaly od těch jeho.
Hledal další potvrzení svého svědectví o Ježíši Kristu a o znovuzřízení evangelia.
Dnes mluvím k Jimovi a k mnoha dalším jemu podobným – k mladým mužům a k mladým ženám po celém světě, kteří si nejsou jisti svým svědectvím, ale velice si přejí vypěstovat pevné a živoucí svědectví, jež je provede úskalími života, který mají před sebou.
Také mluvím k těm dospělým, kteří ještě ve svém životě nepocítili silný vliv ducha evangelia. Někteří dovolili, protože jim chybí přesvědčivé svědectví, aby se jejich každodenní myšlenky a činy tak zaměřily na věci světa, že minimalizovali vliv světla evangelia na svůj každodenní život.
A také mluvím k těm, které tak výstižně popsal starší Neal A. Maxwell, k „úctyhodným členům, kteří jen leští povrch, místo aby prohlubovali své učednictví, a kteří jsou zaměstnáni ležérně, a ne ‚horlivě‘ (viz NaS 76:75; 58:27)“ (Conference Report, Oct. 1992, 89; nebo Ensign, Nov. 1992, 65).
Když jsem se účastnil smutečních obřadů za staršího Neal A. Maxwella a staršího Davida B. Haighta a naslouchal jsem zaslouženým poctám, ještě více jsem si uvědomil, jak mimořádný příklad svědectví a učednictví nám svým životem tito dva bratří poskytli. Přemítal jsem o tom, jak jejich příklad může posilovat naše svědectví a prohlubovat naše rozhodnutí přijít blíže ke Kristu.
Tito dva velcí učedníci Krista ztělesňují napomenutí presidenta Gordona B. Hinckleyho, které se vztahuje na nás všechny: „Byla citována moje slova: ‚Dělejte to nejlepší, co dokážete.‘ Chci ale zdůraznit, aby to vskutku bylo to nejlepší. Jsme příliš náchylní spokojit se s průměrnými výkony. Jsme schopni pracovat o tolik lépe.“ („Standing Strong and Immovable“, Worldwide Leadership Training Meeting, Jan. 10, 2004, 21.)
Rada a povzbuzení presidenta Hinckleyho se zajisté týkají rozvoje a upevňování našeho svědectví o Ježíši Kristu více než čehokoli jiného.
Pravé svědectví nám přináší do života světlo znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista a směřuje každého z nás ke stejnému cíli, jímž je návrat k našemu Nebeskému Otci – přestože své svědectví každý získáváme skrze odlišné zkušenosti a v různých obdobích života.
Jako mladý muž jsem měl výsadu, podobně jako Jim, mít dobré rodiče (viz 1. Nefi 1:1). Učili naši rodinu zásadám evangelia a hodnotám prostřednictvím předpisů a příkladu. Jako chlapec jsem si myslel, že mám svědectví. Věřil jsem! Pak přišly skrze víru, modlitbu, studium písem a obzvláště skrze otcovská požehnání v naší rodině určité osobní duchovní zážitky, které způsobily, že jsem začal vážněji přemýšlet o zásadách, jimž jsem byl vyučován a jimž jsem věřil – a vpravdě hlouběji o tom, co jsem začínal pociťovat. Rodičům budu navždy vděčný za to, že mi pomáhali projít těmito cennými duchovními zkušenostmi. Natrvalo ovlivnili mě i sílu mého svědectví.
Myslím si, že když Alma učil Zoramity o tom, jak získat svědectví o pravdě, musel myslet na nás:
„Avšak vizte, probudíte-li se a chcete-li namáhati svoje duševní schopnosti – abyste zkoušeli slova moje – a máte-li jenom trochu víry, ano nemůžete-li činiti ničeho více, nežli míti přání, abyste věřili, pak nechte toto přání v sobě působiti, až budete tak dalece věřiti, že budete moci popřáti místa části slov mých.“ (Alma 32:27.)
Alma pak pokračoval a přirovnal „slovo k seménku“. Vysvětlil, že když se srdce otevře, „počne v nitru vašem vzcházeti“ (Alma 32:28). Alma nám pak dal klíč pro vypěstování plodného svědectví:
„Jestliže však slovo, ano tento strom, vírou svou s velikou pílí a trpělivostí v očekávání plodů chcete ošetřovati, když počne vzrůstati, pak zapustí kořeny; a vizte, stane se stromem, který vyroste k životu věčnému.“ (Alma 32:41.)
A potom to zaslíbení!
„Pak, bratří moji, sklidíte odměnu za víru svoji, za píli svoji, za svoji trpělivost a vytrvalost, protože jste čekali, až vám strom přinesl plody.“ (Alma 32:43.)
Zamyslete se na chvíli se mnou, bratři a sestry, nad tím, čemu nás Alma učí.
Zaprvé musíme mít upřímnou touhu uvěřit. Slova jako „probuďte se“, „namáhejte své duševní schopnosti“, „zkoušejte“ a „použijte trochu víry“, vybízejí k činu a nabádají k vytrvalému úsilí z naší strany.
Když popisuje, jak vzchází v našem nitru, popisuje pociťování Svatého Ducha. A i Moroni slibuje: „… prostřednictvím moci Ducha Svatého můžete zvěděti pravdu všech věcí.“ (Moroni 10:5.)
Aby vliv tohoto Ducha stále sílil, musíme ho, jak říká Alma, vyživovat „vírou… s velikou pílí a trpělivostí“. Poté slibuje, že odměna za víru, píli, trpělivost a vytrvalost přinese věčný život. (Alma 32:41; viz také v. 43.)
Proroci posledních dnů, tak jako Alma, učí jasně o tom, co musíme dělat, abychom si vypěstovali svědectví a posilovali ho.
Byli jsme sem posláni, abychom se skrze zkoušky a překážky každodenního života dopracovali svého individuálního spasení. To nemůžeme dělat tak, že se budeme převážně spoléhat na vypůjčené světlo ze svědectví někoho jiného. Když nasloucháme prorokům, vedoucím a vrstevníkům, jak vydávají svědectví, a získáváme při tom inspiraci, ony duchovní pocity mají zvětšit naši touhu posilovat naše vlastní přesvědčení.
Mladí přátelé a všichni, ať jste kdekoli, nikdy nepřestávejte věřit Pánu! Odpovědi na vaše modlitby nemusejí být tak jasné nebo včasné, jak byste si přáli, ale modlete se dál. Pán naslouchá! Když se modlíte, proste o pomoc porozumět nabádáním Svatého Ducha. A pak dělejte to nejlepší, co umíte, abyste byli hodni ona nabádání obdržet. Když rozpoznáte nebo pocítíte vliv a našeptávání Ducha, pak podle nich jednejte.
Každodenní vroucí modlitby, v nichž usilujeme o odpuštění a zvláštní pomoc a vedení, jsou důležité pro náš život i pro výživu našich svědectví. Když jsou naše modlitby uspěchané, stále stejné, povrchní nebo na ně zapomínáme, ztrácíme kontakt s duchem, který je tak důležitý k tomu, abychom měli stálé vedení, které potřebujeme, abychom úspěšně zvládali každodenní úkoly. Rodinná modlitba každé ráno a večer doplňuje požehnání a moc našich osobních modliteb a našich svědectví.
Osobní a upřímné studium písem přináší víru, naději a řešení pro naše každodenní překážky. Modlitba spojená s častým čtením písem, s přemítáním o nich a s uplatňováním jejich nauk je nezbytným předpokladem pro získání a udržení pevného a živoucího svědectví.
President Spencer W. Kimball připomínal, jak je důležité soustavné čtení písem. Řekl: „Shledávám, že když se můj vztah s božskostí stává povrchním a když se zdá,… že žádný božský hlas nepromlouvá, … jestliže se ponořím do písem, vzdálenost se zkracuje a duchovnost se navrací.“ (The Teachings of Spencer W. Kimball, ed. Edward L. Kimball [1982], 135.)
Spasitel učil: „Ptejte se na písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně.“ (Jan 5:39.)
Pevné a neochvějné svědectví, které tak mnoho z vás, skvělých a věrných členů Církve, chová ve svém srdci, k nám přichází, když se s modlitbou řídíme radami našich proroků a z písem. Totéž nedocenitelné požehnání je dostupné každému z nás, kteří o něj horlivě usilujeme.
Svému mladému příteli Jimovi a všem ostatním, kteří občas mohou mít obavy ohledně síly svého svědectví, pravím – vězte, že váš Otec v nebi vás miluje a že nad vámi bdí každý den. Když se budete snažit zachovávat Jeho přikázání a když se natáhnete k Jeho milující ruce, bude odpovídat.
Na nás všechny se vztahuje ten slib, který Pán dal proroku Josephu Smithovi: „Přilněte ke mně, a já také k vám přilnu, pilně mne vyhledávejte a jistě mě naleznete; proste a obdržíte, tlučte a bude vám otevřeno.“ (NaS 88:63.)
Prorokova slova dělat „to nejlepší“ jsou výzvou pro každého z nás jednotlivě i pro naši rodinu. Máme pečlivě prozkoumat svůj osobní život a potom se zavázat, že změníme ty věci, které lépe zajistí to, aby naše svědectví byla silná a pevná.
Pevné svědectví je pro každého z nás hnací silou k tomu, abychom dělali věci „mnohem lépe“. Stávají se neprostupným ochranným valem, který nás chrání před nelítostnými věcmi světa.
Vydávám svědectví, že máme milujícího a pečujícího Otce v nebi a že On a Jeho milovaný Syn, Ježíš Kristus, se ukázali chlapci Josephovi, aby v této poslední dispensaci uvedli znovuzřízené evangelium.
Ježíš Kristus vede tuto Církev. President Gordon B. Hinckley je Jeho vyvolený prorok.
Kéž bychom měli odvahu a přesvědčení následovat rady proroka. Když tak budeme činit, naše osobní svědectví budou pevná. Aby tomu tak mohlo být, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.