5. blok: 1. den

Nauka a smlouvy 17

Úvod

Zatímco Prorok Joseph Smith překládal Knihu Mormonovu, dozvěděl se, že bude umožněno, aby desky „mocí Boží“ spatřili tři svědkové. (Viz 2. Nefi 27:12–14; Eter 5:2–4.) Když se o tom dozvěděli Oliver Cowdery a David Whitmer, oba pocítili inspirované přání být těmito svědky. V předchozím zjevení (NaS 5) řekl Pán Martinu Harrisovi, že pokud bude dostatečně pokorný a poslušný, bude mu dovoleno spatřit desky. Oliver Cowdery, David Whitmer a Martin Harris požádali Proroka, aby se dotázal Pána, zda jim bude umožněno tuto příležitost získat. Zjevení, které budete dnes studovat, Nauka a smlouvy 17, potvrdilo, že těmto třem mužům bude dovoleno spatřit desky a další s nimi související předměty, uplatní-li dostatek víry.

Nauka a smlouvy 17

Pán říká Oliverovi Cowderymu, Davidu Whitmerovi a Martinu Harrisovi, že pokud budou mít dostatek víry, bude jim umožněno spatřit desky a další posvátné předměty

V Knize Mormonově se na dvou místech nacházejí proroctví o svědcích, kteří uzří knihu neboli desky obsahující onen záznam a budou o tom svědčit. Přečtěte si 2. Nefiho 27:12–14 a Etera 5:2–4 a zamyslete se nad tím, jak byste se cítili, kdybyste se stali svědkem zlatých desek. Co mělo podle toho, co se z těchto veršů dozvídáte, umožnit těmto třem svědkům spatřit záznam?

Oliver Cowdery, David Whitmer, Martin Harris

Pán prostřednictvím zjevení sdělil Josephu Smithovi, že Oliveru Cowderymu, Davidu Whitmerovi a Martinu Harrisovi bude umožněno spatřit desky. Přečtěte si Nauku a smlouvy 17:1. Jaké další předměty kromě oněch desek mělo být těmto svědkům umožněno spatřit? (Poznámka pod čarou 1g obsahuje odkazy na to, co jsou to „zázračné ukazatele“, například 1. Nefi 16:10, 16, 26 a Alma 37:38–47.)

Zamyslete se nad tím, v jakém smyslu by tyto posvátné předměty (jako například Labanův meč nebo Liahona) mohly poskytnout další důkazy o existenci lidu a událostech zaznamenaných v Knize Mormonově.

Přečtěte si Nauku a smlouvy 17:2–3. Co Pán řekl, že budou svědkové potřebovat předtím, než budou moci spatřit desky?

1. Do studijního deníku si napište odpověď na tuto otázku: Proč podle vás museli mít tito svědkové předtím, než spatřili zlaté desky, víru?

Přestože se nám nemusí dostat svědectví stejným způsobem, jakým tomu bylo u třech svědků, i my můžeme obdržet svědectví o pravdách, které si přejeme poznat. Přemítejte o tom, čemu nás Nauka a smlouvy 17:1–3 učí o tom, jak můžeme obdržet vlastní svědectví o pravdách evangelia. Poté na základě toho, co se dozvídáte z těchto veršů, doplňte tuto zásadu: Budeme-li , můžeme obdržet svědectví o pravdách, které si přejeme poznat.

2. Ve studijním deníku popište, jak jste uplatnili víru v Boha, abyste mohli obdržet svědectví o Knize Mormonově a dalších pravdách evangelia. Nebo, pokud máte pocit, že máte zapotřebí toto svědectví teprve získat, popište, jak můžete uplatňovat víru, abyste byli schopni obdržet svědectví o Knize Mormonově.

Matka Josepha Smitha, Lucy Mack Smithová, napsala o tom, jak bylo Martinu Harrisovi sděleno, že může být jedním ze tří svědků. Po večeru stráveném četbou z nově dokončeného rukopisu Knihy Mormonovy, „druhý den ráno, po účasti na obvyklé bohoslužbě, a to po čtení, zpěvu a modlitbě, Joseph povstal a osloviv Martina Harrise s vážností, která mě rozechvívá až do morku kostí ještě nyní, kdykoli si na ni vzpomenu, řekl: ‚Martine Harrisi, ještě dnes se musíš pokořit před Bohem, abys získal odpuštění hříchů. Pokud tak učiníš, je vůlí Boží, abys společně s Oliverem Cowderym a Davidem Whitmerem pohlédl na desky.‘“(History of Joseph Smith by His Mother, ed. Preston Nibley [1958], 151–152.)

Přemítejte nad těmito otázkami:

• Proč je podle vás důležité, abychom byli pokorní, když usilujeme o to, aby nám Bůh odpustil?

• Proč podle vás musíme usilovat o to, aby nám Bůh odpustil, když od Něj chceme obdržet svědectví o pravdě?

Představte si, že jste byli vybráni, abyste se stali jedním ze tří svědků, kterým bylo umožněno vidět desky „mocí Boží“. Jakou zodpovědnost byste po takovémto zážitku pociťovali? Pán hovořil o jejich zodpovědnosti o deskách svědčit. Přečtěte si Nauku a smlouvy 17:3–5 a zaměřte se na to, co Pán přikázal třem svědkům, aby dělali poté, co uzřeli desky.

Zamyslete se nad zodpovědností, kterou máme, když od Pána obdržíme svědectví o božských pravdách. Ve verši 3 byste si mohli označit slova, která učí této zásadě: Poté, co obdržíme svědectví o pravdě, máme zodpovědnost o ní svědčit. Zamyslete se nad tím, v jakém smyslu svou ochotou svědčit o pravdě dáváte zároveň najevo svou víru v Ježíše Krista.

3. Do svého studijního deníku si zapište několik nauk a zásad evangelia, o nichž víte, že jsou pravdivé. Podělte se o své svědectví, pocity nebo myšlenky týkající se těchto zásad s některým z rodičů nebo sourozenců.

Brzy poté, co bylo dáno zjevení uvedené v Nauce a smlouvách 17, se Prorok Joseph Smith, David Whitmer, Oliver Cowdery a Martin Harris vydali do lesa poblíž domu Whitmerových, aby se „prostřednictvím vroucné a pokorné modlitby pokusili získat“ slíbené svědectví. Joseph Smith zaznamenal, že po dvou neúspěšných pokusech „Martin Harris navrhl, že by od nás měl odejíti, neboť věřil, jak se vyjádřil, že jeho přítomnost byla příčinou toho, že jsme neobdrželi to, po čem jsme toužili. Opustil nás tedy a my jsme opět poklekli, a nemodlili jsme se mnoho minut, když v tom jsme nad sebou ve vzduchu spatřili světlo nesmírného jasu; a hle, anděl stál před námi. V rukou držel desky, o něž jsme se modlili, … abychom je spatřili. Obracel listy, jeden po druhém, takže jsme je viděli a mohli jsme jasně rozeznat rytiny, které na nich byly. … Slyšeli jsme hlas vystupující z jasného světla nad námi, který pravil: ‚Tyto desky jsou odhaleny mocí Boží a jsou přeloženy mocí Boží. Jejich překlad, který jste viděli, je správný, a já vám přikazuji, abyste vydávali svědectví o tom, co nyní slyšíte a vidíte.‘

Nyní jsem opustil Davida a Olivera a šel jsem hledat Martina Harrise, kterého jsem našel ve značné vzdálenosti, jak se vroucně modlí. Brzy mně však sdělil, že Pána ještě nepřesvědčil, a naléhavě mne požádal, abych se k němu v modlitbě připojil, aby také on mohl dosáhnout stejných požehnání, která jsme právě obdrželi. Spojili jsme se tedy v modlitbě, a nakonec se nám dostalo toho, po čem jsme toužili, neboť ještě než jsme modlitbu stihli dokončit, se nám otevřelo totéž vidění, alespoň mně se znovu otevřelo, a ještě jednou jsem spatřil a slyšel totéž; přičemž ve stejném okamžiku Martin Harris zvolal, zřejmě u vytržení radostí, ‚To stačí; to stačí; mé oči to spatřily; mé oči to spatřily.‘“ (History of the Church, 1:54–55.)

Představte si, že vám byla svěřena nějaká důležitá informace, o kterou byste se dlouho nesměli s nikým podělit. Jak byste se cítili, kdybyste konečně dostali svolení se o ni podělit? Zamyslete se nad tím, jaké to asi muselo být pro Josepha Smitha, když byl tolik let jediným svědkem Mormonových desek. Jak byste se cítili na jeho místě vy? Jak se podle vás Joseph Smith cítil, když si byl vědom toho, že nyní mohou i druzí přidat své svědectví k tomu jeho?

Níže jsou uvedena slova Lucy Mack Smithové, matky Josepha Smitha, jimiž popisuje, jak se Joseph cítil poté, co tři svědkové uzřeli desky: „Když se vrátili do domu, bylo mezi třetí a čtvrtou hodinou odpolední. Paní Whitmerová, pan Smith [Joseph Smith st.] a já jsme tou dobou seděli v ložnici. Když přišli dovnitř, Joseph padl vedle mě na kolena a zvolal: ‚Otče, matko, ani nevíte, jak jsem šťastný – Pán nyní dovolil, aby kromě mě spatřili desky ještě další tři lidé. Spatřili anděla, který jim vydal svědectví; a oni budou muset vydat svědectví o pravdivosti toho, co jsem řekl, neboť oni nyní vědí sami pro sebe, že mou snahou není oklamat lidi; a já se cítím, jako by ze mě bylo sňato veliké břemeno, které pro mě bylo téměř nesnesitelné; a duše má se raduje, že již nemusím být v tomto světě zcela sám.‘ Poté vstoupil Martin Harris: vypadal, jako by byl téměř přemožen radostí, a směle svědčil o tom, co viděl a slyšel. A stejně tak tomu bylo s Davidem a Oliverem, kteří dodali, že žádný jazyk nemůže vypovědět radost jejich srdce a velikost toho, co viděli a slyšeli.“(History of Joseph Smith by His Mother, 152–153.)

4. Ve studijním deníku popište, jaké to je být obklopen lidmi, kteří rovněž obdrželi svědectví o tom, o čem víte, že je to pravda. Jak vám jejich svědectví pomáhá?

Starší Loren C. Dunn ze Sedmdesáti hovořil o důležitosti svědectví v Pánově díle: „Zákon svědků vždy byl a je součástí Pánova díla na zemi. Tento zákon stanovuje, že ‚v ústech dvou neb tří svědků staneť každé slovo‘. (2. Kor. 13:1; viz také Deut. 17:6; 19:15; Mat. 18:15–16; Jan 8:12–29.) Toto svědectví potvrzuje, že se určité události staly a že Bohem dané nauky a zásady jsou pravdivé.“ („Witness“, Ensign, Nov. 1995, 28.) Pán využil zákona svědků, aby potvrdil, že desky jsou skutečné.

Několik dnů poté, co byly zlaté desky ukázány mocí Boží oněm třem svědkům, bylo Proroku Josephu Smithovi umožněno ukázat desky „několika podle vůle Boží, aby vydávali svědectví o jeho slově dětem lidským“. (2. Nefi 27:13, viz také Eter 5:2.) Přečtěte si „Svědectví tří svědků“ a „Svědectví osmi svědků“ (která se nacházejí hned po úvodu ke Knize Mormonově). Povšimněte si rozdílů v tom, co zažili, a podobností v jejich svědectví. Rovněž si povšimněte, že osm svědků desky popsalo tak, že mají „vzhled zlata“ a že rytiny mají „vzhled starobylé práce“. Protože nevěděli, zda jsou desky skutečně ze zlata, ani zda rytiny na nich jsou ve skutečnosti dávné zápisy, svědčili pouze o tom, o čem mohli s upřímností prohlásit, že vědí, že je to pravda.

5. Představte si, že by vaše osobní svědectví o Knize Mormonově mohlo být přidáno do každého jejího výtisku. Na nové straně ve studijním deníku si vytvořte stránku svého osobního svědectví. Napište si o Knize Mormonově to, co víte, že je pravda, a co zároveň chcete, aby věděli i druzí.

Nauka a smlouvy 17:6 obsahuje Spasitelovo svědectví o Knize Mormonově. Označte si svědectví, které v tomto verši vydal světu, nebo si ho přepište do svého studijního deníku. Do studijního deníku nebo na okraj stránky písem poblíž verše 6 byste si také mohli napsat toto: Ježíš Kristus svědčil o tom, že Kniha Mormonova je pravdivá. Přemítejte o tom, jak Pánovo svědectví o Knize Mormonově ovlivňuje vaše svědectví.

Po svém nezapomenutelném zážitku každý ze tří svědků prožíval těžké zkoušky a byla zpochybňována jejich víra v Boha a svědectví o evangeliu. Během těchto těžkostí všichni tři opustili Církev, přestože Martin Harris a Oliver Cowdery se do ní později vrátili a zůstali po zbytek života věrní. Žádný z těchto tří svědků však své svědectví o Knize Mormonově nikdy nepopřel.

Přestože neznáme konkrétní důvod, proč každý z těchto tří svědků poté, co zažil tak mocné svědectví, opustil Církev, Pánovo varování určené Josephu Smithovi, které je zaznamenáno v Nauce a smlouvách 3:4, nám pomáhá porozumět tomu, jak k něčemu takovému může dojít: „I když člověk může míti mnohá zjevení a míti moc činiti mnohá mocná díla, nicméně jestliže se vychloubá svou vlastní silou a pokládá za nic rady Boží a následuje příkazy své vlastní vůle a tělesných přání, musí padnouti a přivoditi na sebe odplatu spravedlného Boha.“ Každý z těchto tří svědků však věrně vydával svědectví o Knize Mormonově po celý život.

Oliver Cowdery svědčil: „Svým vlastním perem jsem napsal celou Knihu Mormonovu (s výjimkou několika stránek) tak, jak vyšla z úst Proroka Josepha Smitha, když ji překládal darem a mocí Boží, prostřednictvím Urimu a Thumimu neboli, jak jsou v oné knize nazývány, ‚Svatých překladatelů‘. Viděl jsem na vlastní oči a držel jsem v rukou ony zlaté desky, z nichž byla přepsána. … Ta kniha je pravdivá. Sidney Rigdon ji nenapsal; nenapsal ji ani pan Spaulding. Napsal jsem ji já sám tak, jak vyšla z úst Proroka. Obsahuje věčné evangelium. … Obsahuje zásady spasení a pokud vy, kteří mi nasloucháte, budete kráčet v jejím světle a budete poslušni zásad v ní stanovených, budete spaseni věčnou spásou v království Božím na výsostech.“ („Last Days of Oliver Cowdery“, Deseret News, Apr. 13, 1859, 48.)

Noviny Richmond Democrat přinesly níže uvedenou zprávu o svědectví o Knize Mormonově, které David Whitmer vydal několik dnů předtím, než zemřel: „V neděli (22. ledna 1888), o půl šesté večer, svolal pan Whitmer rodinu a několik přátel ke svému loži. … Poté promluvil ke všem, kteří se kolem něj shromáždili, a řekl: ‚Nyní musíte být všichni věrní v Kristu. Chtěl bych vám říct, že Bible a záznam Nefitů (Kniha Mormonova) jsou pravdivé, tak tedy můžete říci, že jste mne slyšeli vydat svědectví na smrtelné posteli. Buďte všichni věrní v Kristu a dostane se vám odměny podle vašich skutků. Bůh vám všem žehnej. Navždy budu chovat důvěru v Krista, světy bez konce. Amen.‘“ (Richmond Democrat, Feb. 2, 1888, citováno v Andrew Jenson, Latter-day Saint Biographical Encyclopedia, 4 vols. [1901], 1:270.)

Martin Harris krátce před svou smrtí svědčil: „Ano, viděl jsem desky, na nichž byla napsána Kniha Mormonova; viděl jsem anděla; slyšel jsem hlas Boží; a vím, že Joseph Smith je Prorok Boží, který drží klíče svatého kněžství.“ („The Last Testimony of Martin Harris“, zaznamenáno Williamem H. Homerem v přísežné výpovědi před J. W. Robinsonem, Apr. 9, 1927, HDC.) (Viz také Doctrine and Covenants Student Manual [Church Educational System manual, 2001], 33.)

Přečtěte si Nauku a smlouvy 17:7–9 a označte si, co Pán slíbil oněm třem svědkům, pokud budou věrně vydávat svědectví. Povšimněte si slov „spravedlivé záměry“ ve verši 9. Zamyslete se nad spravedlivými záměry, které si Pán přál, aby oni tři svědkové naplňovali tím, že budou vydávat svá svědectví o zlatých deskách a o Knize Mormonově. (Když budete o této otázce uvažovat, mohli byste si také znovu projít Nauku a smlouvy 17:4.)

6. Do studijního deníku si napište odpověď na tuto otázku: S jakým spravedlivým záměrem by vám Pán mohl poskytnout svědectví o pravdách, které toužíte poznat?

Pamatujte na to, že svědectví můžeme získat nebo posilovat tím, že se o ně budeme dělit. President Boyd K. Packer z Kvora Dvanácti apoštolů učil:

„Není neobvyklé slyšet od misionáře toto: ‚Jak mohu vydávat svědectví předtím, než ho získám? Jak mohu svědčit o tom, že Bůh žije, že Ježíš je Kristus a že evangelium je pravdivé? Copak by to nebylo nepoctivé, když sám takovéto svědectví nemám?‘

Kdybych vás tak mohl naučit tuto jednu zásadu! Svědectví získáváme tím, že ho vydáváme! Někdy v průběhu vašeho hledání duchovního poznání dojde ke ‚kroku víry‘, jak to nazývají filozofové. Je to okamžik, kdy se dostanete až na okraj světla a uděláte krok do tmy, abyste zjistili, že cesta před vámi je osvětlena jen na jeden či dva kroky. ‚Duše člověka,‘ jak říkají písma, ‚jest svíce Hospodinova‘. (Přísl. 20:27.)

Jedna věc je získat svědectví díky něčemu, co jste četli nebo co někdo jiný řekl; a to je nutný začátek. Je ale něco úplně jiného, když vám Duch v srdci potvrdí, že to, o čem jste vy vydali svědectví, je pravdivé. Cožpak nechápete, že vám bude dáno, když se o něj budete dělit? Když vydáte to, co máte, dostanete za to náhradu, a ještě něco navrch! …

Promluvit je testem vaší víry.“ („Candle of the Lord“, Ensign, Jan. 1983, 54.)

Přemítejte o tom, komu by mohlo prospět, kdybyste se s ním podělili o své svědectví. S dotyčnou osobou se tento týden o své svědectví podělte.

7. Do studijního deníku si pod dnešní látku napište toto:

   Prostudoval(a) jsem si Nauku a smlouvy 17 a dokončil(a) jsem tuto lekci (datum).

   Další otázky, úvahy a postřehy, o které bych se rád(a) podělil(a) se svým učitelem: