5. blok: 2. den
Nauka a smlouvy 18
Úvod
Zjevení zaznamenané v Nauce a smlouvách 18 bylo dáno v červnu roku 1829, krátce poté, co Petr, Jakub a Jan předali Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu Melchisedechovo kněžství. Jejich návštěva podtrhla důležitou roli apoštolů při zakládání Církve Ježíše Krista. Nauka a smlouvy 18:1–16 se soustřeďuje na povolání, které obdržel Oliver Cowdery a David Whitmer, aby se stali služebníky Ježíše Krista a kázali druhým pokání. Nauka a smlouvy 18:17–47 učí o důležitosti toho, abychom na sebe vzali jméno Ježíše Krista. Pán rovněž zmínil blížící se povolání Dvanácti apoštolů a jejich touhu vzít na sebe Spasitelovo jméno „s celým úmyslem srdce“ (NaS 18:27). Oliver Cowdery a David Whitmer pak od Něj obdrželi jedinečnou zodpovědnost, aby „vyhledali Dvanáct“ (NaS 18:37).
Nauka a smlouvy 18:1–5
Pán učí, jak budovat Jeho Církev
Zažili jste někdy chaos a zkázu, které může vyvolat zemětřesení? 17. října 1989 v 17:04 zasáhlo oblast Spojených států v okolí kalifornského San Francisca silné zemětřesení o síle 6,9 stupňů Richterovy škály. Došlo k poškození či zničení tisíců budov. Některé domy se zdály být zvnějšku v pořádku, ale úřady nařídily jejich demolici, protože měly popraskané či nepevné základy. Čeho byste se obávali, kdybyste bydleli v domě s nepevnými základy?
Jak je zaznamenáno v Nauce a smlouvách 18, Pán zjevil Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu, jak se má budovat Jeho Církev na pevném základě. Na začátku tohoto zjevení se Pán zmínil o věcech, které napsal Oliver Cowdery, neboli o slovech Knihy Mormonovy, která Oliver zaznamenal, když pracoval jako písař pro Proroka Josepha Smitha.
Přečtěte si Nauku a smlouvy 18:2–5 a zjistěte, na základě čeho – jak je to napsané v Knize Mormonově – Pán přikázal svým služebníkům, že mají vybudovat Církev.
V Pánových pokynech nacházíme ústřední znak Jeho pravé Církve. Doplňte tuto zásadu na základě zjevení daného v těchto verších: Pravá Církev je postavena na .
Prorok Joseph Smith učil o základu a skále toto:
„Kristus byl hlavou Církve, hlavním úhelným kamenem, duchovní skálou, na níž byla Církev postavena, a brány pekel ji nepřemohou. [Viz Matouš 16:18; Efezským 2:20.] On zbudoval království, vybral apoštoly a vysvětil je k Melchisedechovu kněžství daje jim moc [klíčů kněžství] vykonávat obřady evangelia.“ (Učení presidentů Církve: Joseph Smith [2008], 138.)
„Ježíš ve svém učení praví: ,Na téť skále vzdělám Církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí.‘ [Matouš 16:18.] Co je to za skálu? Zjevení.“ (Učení: Joseph Smith, 193.)
Pán dal svým služebníkům zvláštní zaslíbení, pokud budou stavět Jeho Církev na pevném základu Jeho evangelia. Přečtěte si Nauku a smlouvy 18:5 a toto Pánovo zaslíbení vyhledejte.
Nauka a smlouvy 18:6–16
Oliver Cowdery a David Whitmer jsou povoláni k tomu, aby kázali pokání
Jak byste popsali duchovní a morální atmosféru současného světa? Přečtěte si Nauku a smlouvy 18:6 a všimněte si, jak Pán popsal svět. Rozpoznejte Pánovo řešení rostoucí nepravosti ve světě, které je zaznamenáno v Nauce a smlouvách 18:9.
Vybavte si nějaký předmět, který máte doma a který je podle vás cenný. Víte, jaká přibližně by byla jeho hodnota v penězích? Jednou z možností, jak určit hodnotu určitého předmětu, je zjistit, jakou cenu je za něj někdo ochoten zaplatit. Někdo by mohl tvrdit, že konkrétní předmět má cenu určitého množství peněz, ale tato cena je odpovídající pouze tehdy, pokud je jiná osoba ochotna za něj tuto částku zaplatit.
Jaká je cena duše? Nauka a smlouvy 18:10 učí tomu, jaká je cena člověka v očích Božích. Tento verš si přečtěte a zjistěte, jakou máme podle toho, co Pán řekl, cenu.
-
Do studijního deníku si napište, proč máte podle vás pro Nebeského Otce a Ježíše Krista tak velkou cenu.
President Dieter F. Uchtdorf z Prvního předsednictva vysvětlil, jakou máme pro našeho Nebeského Otce cenu: „Bůh na vás nahlíží nejen jako na nějakou smrtelnou bytost na malé planetě, která žije jen krátce – nahlíží na vás jako na své dítě. Nahlíží na vás jako na bytost, kterou se můžete a máte stát. Chce, abyste věděli, že pro Něho jste důležití.“ („Pro Něho jste důležití“, Liahona, listopad 2011, 22.)
Pro Pána je důležitá každá duše a církevní vedoucí bývají často Duchem vedeni k tomu, aby sloužili jedné konkrétní osobě. Například president Thomas S. Monson se řídil nabádáním Ducha a změnil poselství, které si připravil, aby mohl během generální konference promluvit k jedné malé dívce:
„Na balkoně po své levici vidím hezké děvčátko, kterému bude možná tak deset let. Holčičko, nevím, jak se jmenuješ ani odkud jsi. Ale jedno vím: tvůj nevinný úsměv a něžné oči mě přiměly, abych odložil stranou a nechal na jindy poselství, které jsem si pro tuto příležitost připravil. Dnes pociťuji nabádání, že mám promluvit k tobě.“
President Monson se pak podělil o zážitek, který posílil jeho porozumění tomu, jak velikou lásku chová Ježíš Kristus k dětem. Hovořil o desetileté Christal Methvinové, která spolu se svou rodinou žila v louisianském kůlu Shreveport. Christal byla diagnostikována rakovina, která se rozšířila do plic. „Rodina Methvinových nezoufala, ale chystala se odletět do Salt Lake City. Christal by se tak mohlo dostat požehnání od jedné z generálních autorit. Methvinovi neznali žádného z bratří osobně, a tak před Christal otevřeli obrázek všech generálních autorit a výběr ponechali náhodě. Úplnou náhodou bylo vybráno mé jméno.
Christal do Salt Lake City nikdy neodletěla. Její stav se zhoršil. Přiblížil se konec. Její víra však neochabovala. Řekla rodičům: ‚Neblíží se konference kůlu? Neměla by přijet některá z generálních autorit? A proč ne bratr Monson? Když nemohu já za ním, Pán ho může poslat za mnou.‘
Mezitím v Salt Lake City, aniž by kdo věděl, co se zrovna odehrává ve Shreveportu, nastala nanejvýš neobvyklá situace. O víkendu, kdy se měla konat konference louisianského kůlu Shreveport, jsem byl pověřen cestovat do El Pasa v Texasu. President Ezra Taft Benson si mě zavolal do kanceláře a vysvětlil, že jeden z dalších bratří už vykonal nějaké přípravy ohledně rozdělení kůlu v El Pasu. Zeptal se mě, zda by mi nevadilo, kdyby jel do El Pasa někdo jiný a já jel zas někam jinam. To samozřejmě nebyl žádný problém – vůbec nezáleželo na tom, kam pojedu. Pak president Benson řekl: ‚Bratře Monsone, pociťuji nabádání, abych vás poslal navštívit kůl Shreveport v Louisianě.‘ Pověření jsem přijal. Nadešel onen den. Dorazil jsem do Shreveportu.
Ono sobotní odpoledne bylo plné setkání. … President kůlu Charles F. Cagle se poněkud omluvně zeptal, zda by se v mém rozvrhu našel čas na to, abych dal požehnání desetileté dívce, která trpí rakovinou. Jmenovala se Christal Methvinová. Odpověděl jsem, že bude-li to možné, rád to udělám, a pak jsem se zeptal, zda bude na konferenci, nebo zda je v shreveportské nemocnici. S vědomím toho, že rozvrh byl pevně dán, president Cagle téměř zašeptal, že Christal byla upoutána na lůžko doma – téměř 130 kilometrů od Shreveportu!
Pozorně jsem prozkoumal rozvrh setkání na onen večer a další den dopoledne – dokonce i svůj zpáteční let. Žádný čas prostě nebyl k dispozici. Napadl mě jiný návrh. Možná bychom mohli na tu maličkou pamatovat ve svých veřejných modlitbách na konferenci? Pán by měl jistě pochopení. Na základě toho jsme pokračovali v naplánovaných setkáních.
Když to bylo sděleno rodině Methvinových, měli pochopení, ale byli i trochu zklamaní. Copak Pán neslyšel jejich modlitby? Copak nezařídil, aby bratr Monson přijel do Shreveportu? Rodina v modlitbě znovu požádala o poslední laskavost – aby se jejich milované Christal splnilo, po čem toužila.
Přesně v okamžiku, kdy rodina Methvinových poklekla k modlitbě, ukazovaly hodiny ve středisku kůlu 7:45. Setkání s vedoucími bylo velmi inspirující. Probíral jsem se svými poznámkami a chystal jsem se jít k řečnickému pultu, když tu jsem uslyšel hlas, který hovořil k mé duši. Ono poselství bylo stručné a jeho slova známá: ‚Nechte dítek jíti ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.‘ (Marek 10:14.) Poznámky se mi rozmazaly před očima. Mé myšlenky se obrátily k děvčátku, které potřebovalo požehnání. Padlo rozhodnutí. Rozvrh setkání byl změněn. Koneckonců, lidé jsou důležitější než setkání. …
Navždy budu pamatovat a nikdy nezapomenu na onu cestu, kterou jsem brzy po ránu podnikl do nebe, jež rodina Methvinových nazývá svým domovem. …
Rodina se shromáždila kolem Christalina lůžka. Shlédl jsem na dítě, kterému bylo příliš zle na to, aby mohlo vstát, a které bylo téměř příliš slabé na to, aby promluvilo. Nemoc ji nyní připravila o zrak. Duch byl tak silný, že jsem padl na kolena, sevřel její křehkou ručku v dlani a řekl jen: ‚Christal, jsem tady.‘ Otevřela rty a zašeptala: ‚Bratře Monsone, já věděla, že přijdete.‘ Rozhlédl jsem se po místnosti. Nikdo nestál. Všichni klečeli na kolenou. Christal dostala požehnání. Na tváři se jí objevil slabý úsměv. Její šeptem vyslovené ‚děkuji‘ bylo náležitou závěrečnou modlitbou. …
O čtyři dny později, ve čtvrtek, kdy se členové Církve ve Shreveportu spojili ve víře s rodinou Methvinových a Christalino jméno bylo zmíněno ve zvláštní modlitbě k laskavému a milujícímu Nebeskému Otci, opustil čistý duch Christal Methvinové své nemocí zpustošené tělo a vstoupil do ráje Božího. …
Tobě, má malá přítelkyně na horním balkoně, i věřícím všude na světě, svědčím o tom, že Ježíš z Nazaretu miluje malé děti, že naslouchá vašim modlitbám a odpovídá na ně.“ („The Faith of a Child“, Ensign, Nov. 1975, 20–22.)
Přečtěte si Nauku a smlouvy 18:11–12 a zjistěte, jakou cenu zaplatil náš Spasitel, Ježíš Kristus, aby nás vykoupil. (Slova „všichni lidé“ se vztahují na každého – na všechny muže, ženy a děti.) (Nauka a smlouvy 18:10–11 jsou verše z mistrovství v písmu.) Mohli byste si je nějakým jednoznačným způsobem označit, abyste je v budoucnu snáze našli.
Vzhledem k tomu, jak veliká je cena každé duše, jak se podle vás Nebeský Otec a Ježíš Kristus cítí, když někdo činí pokání a přijímá Spasitelovu oběť? Přečtěte si Nauku a smlouvy 18:13 a rozpoznejte Pánovu odpověď. Přemítejte o tom, proč se z nás podle vás Pán velmi raduje, když činíme pokání.
Z Nauky a smluv 18:14 se dozvídáme, že Pán povolal Olivera Cowderyho a Davida Whitmera k tomu, aby „hlása[li] pokání těmto lidem“. Starší Neil L. Andersen z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil: „Hlásat pokání znamená jednoduše pomáhat lidem vrátit se zpět k Bohu.“ („Preparing for Your Spiritual Destiny“ [Jan. 10, 2010], 7, speeches.byu.edu.)
-
Přečtěte si Nauku a smlouvy 18:15–16 a zjistěte, co pociťují lidé, když někomu pomáhají přijít k Ježíši Kristu. (Nauka a smlouvy 18:15–16 jsou verše z mistrovství v písmu.) Mohli byste si je nějakým jednoznačným způsobem označit, abyste je v budoucnu snáze našli.) Na základě Pánova zaslíbení v těchto verších doplňte tuto zásadu: Pokud budeme druhým pomáhat činit pokání a přijít k Pánu, naše radost .
-
Mistrovství v písmu – Nauka a smlouvy 18:10–11
Na kartičku nebo na kousek papíru si opište slova z Nauky a smluv 18:10–11. Noste tento papír při sobě a pravidelně se k němu během dne vracejte, a tím si připomínejte svou cenu a cenu druhých v očích Božích.
-
-
Jak může tato pravda ovlivnit to, jak na sebe nahlížíte?
-
Jak může to, že budete pamatovat na cenu, kterou Ježíš Kristus zaplatil za duši druhých, ovlivnit vaše chování vůči nim?
-
Mistrovství v písmu – Nauka a smlouvy 18:15–16
Požádejte někoho z rodiny nebo z přátel, aby vám pomohl naučit se zpaměti Nauku a smlouvy 18:15–16. Ať jeden z vás přečte první řádek z pasáže z mistrovství v písmu, jak je ukázáno níže. Ten druhý se pak má pokusit zopakovat první řádek zpaměti a přidat k tomu další řádek. Postup opakujte a postupně se při tom střídejte, přičemž vždy odříkáte předchozí řádky a přidáte další řádek pasáže, dokud ji takto neodříkáte celou. Tento postup byste mohli opakovat, dokud si pasáž neprojdete několikrát.
„A pakliže budete pracovati po všechny dny své“
„při hlásání pokání tomuto lidu“
„a přivedete jen jednu duši ke mně,“
„jak veliká bude radost vaše s ní“
„v království mého Otce!“
„A nyní, jestliže budete míti velikou radost s jednou duší,“
„kterou jste přivedli ke mně“
„do království mého Otce,“
„jak velikou budete míti radost,“
„jestliže přivedete mnoho duší ke mně!“
-
Nauka a smlouvy 18:17–25
Ježíš Kristus učí Olivera Cowderyho a Davida Whitmera ohledně moci svého jména
Zamyslete se na chvíli nad svým příjmením. Přemýšleli jste někdy o požehnáních a zodpovědnostech spojených se jménem, které nosíte, a s tím, že patříte do své rodiny? Některými z těchto výsad mohou být láska a přijetí, střecha nad hlavou, bezpečí a lidé, kteří se o vás starají. K vašim zodpovědnostem může patřit přistupování ke členům rodiny s úctou, vykonávání domácích prací a přinášení cti jménu rodiny.
I kdyby váš rodinný život nebyl ideální a měli jste pocit, že jméno vaší rodiny není důležité, vzali jste na sebe při svém křtu jméno Ježíše Krista. Přečtěte si Nauku a smlouvy 18:17–25 a vyhledejte výsady a zodpovědnosti, které přicházejí s tím, když na sebe vezmeme Jeho jméno. Své odpovědi si zapište do této tabulky:
|
Výsady |
Zodpovědnosti |
|---|---|
Proč je podle Nauky a smluv 18:23 důležité, abychom na sebe vzali jméno Ježíše Krista?
-
Nauka a smlouvy 18:26–47
Pán zjevuje povolání a poslání Dvanácti apoštolů
Na své první generální konferenci starší Jeffrey R. Holland jako nově povolaný apoštol řekl:
„Samozřejmě, že to největší napětí a zároveň největší radost mi přináší to, když si uvědomím, že mám nyní příležitost, jak to vyjádřil Nefi, mluvit o Kristu, radovat se v Kristu, kázat o Kristu a prorokovat o Kristu (viz 2. Nefi 25:26), kdekoli mohu být a s kýmkoli mohu být, až do posledního dechu. Zajisté nemůže být vyššího smyslu či větší výsady než být ‚[zvláštním svědkem] jména Kristova na celém světě‘. (NaS 107:23.)
… Nejenom má slova, učení a pronášená svědectví, ale i můj život musí být součástí svědectví o Ježíši. Celá má bytost by měla odrážet božskost tohoto díla. Nesnesl bych, kdyby cokoli, co jsem kdy řekl nebo udělal, jakýmkoli způsobem utlumilo vaši víru v Krista, vaši lásku k této Církvi nebo úctu, kterou chováte ke svatému apoštolství.
Slibuji vám, stejně, jako jsem to slíbil Pánu a těmto svým bratřím, že se budu ze všech sil snažit být v životě hoden této důvěry a že budu sloužit, jak nejlépe toho budu schopen.“ („Miracles of Resoration“, Ensign, Nov. 1994, 31.)
Pán hovořil o povolání a poslání Dvanácti apoštolů v Nauce a smlouvách 18:26–32, 37–47.
-
Proč je snazší rozpoznat některé hlasy od druhých? Máte někdy obtíže rozeznat hlas Páně a uvědomit si, kdy k vám hovoří?
Hlasu Páně můžeme naslouchat skrze Jeho služebníky. V Nauce a smlouvách 18 Pán vysvětlil, jak ještě můžeme naslouchat Jeho hlasu a obeznámit se s ním. Přečtěte si Nauku a smlouvy 18:34–36, 47 a vyhledejte tento důležitý způsob, jímž s námi Pán komunikuje. Výraz „tato slova“ v Nauce a smlouvách 18:34 se vztahuje na zjevení Páně, která lze nyní nalézt v Nauce a smlouvách. Co byste na základě těchto veršů řekli někomu, kdo by chtěl vědět, jak můžeme naslouchat Pánu, jak k nám hovoří?
Do písem nebo studijního deníku si napište tuto zásadu: Když čteme písma mocí Ducha, můžeme slyšet hlas Ježíše Krista.
Hlas Pána můžeme vnímat tak, jak to není slyšitelné pro ucho. Prostřednictvím Ducha Svatého můžeme obdržet pocity a vnuknutí do mysli a do srdce. (Viz NaS 8:2–3.) Starší M. Russell Ballard z Kvora Dvanácti apoštolů učil: „Když čteme a studujeme zjevení, Duch může potvrzovat našemu srdci pravdu toho, čemu se učíme; tímto způsobem hlas Páně promlouvá ke každému z nás.“ („Marvelous Are the Revelations of the Lord“, Ensign, May 1998, 32.)
Zamyslete se nad tím, kdy jste pocítili Pánovu inspiraci při čtení písem nebo při přemítání o nich. Přemítejte nad těmito otázkami:
-
Jak může znalost toho, že nám Duch Svatý může pomáhat naslouchat Spasitelovu hlasu, když čteme Jeho slova, ovlivnit to, jak vnímáte písma?
-
Jak vás tato pravda může vést při výběru času, místa a prostředí pro studium písem?
-
Prostudoval(a) jsem si Nauku a smlouvy 18 a dokončil(a) jsem tuto lekci (datum).
Další otázky, úvahy a postřehy, o které bych se rád(a) podělil(a) se svým učitelem: