Nauka a smlouvy 98

Úvod

20. července 1833 požadovala skupina 400 až 500 obyvatel Missouri, aby se do kraje Jackson nestěhovali již žádní další Svatí a aby ti, kteří tam žijí, odešli. Než Svatí v Missouri stačili zareagovat, lůza jim začala ničit majetek a ohrožovat je na životě. 6. srpna 1833 obdržel Prorok Joseph Smith zjevení zaznamenané v Nauce a smlouvách 98, v němž Pán dává Svatým pokyny, jak mají reagovat na pronásledování. Ačkoli se některé zprávy o problémech v Missouri Prorokovi jistě donesly i do 1 450 kilometrů vzdáleného Kirtlandu v Ohiu, závažnosti situace mohl porozumět pouze prostřednictvím zjevení. V tomto zjevení se Pán zmínil o strastech Svatých a udělil jim radu, aby následovali ústavní zákon země a dodržovali své smlouvy.

Nauka a smlouvy 98:1–22

Pán udílí Svatým radu, aby dodržovali své smlouvy i během těžkých období

V Nauce a smlouvách 98:1–22 Pán udělil sužovaným Svatým radu, aby vzdávali dík ve všech věcech a trpělivě na Něho čekali.

Přečtěte si Nauku a smlouvy 98:11–12 a vyhledejte přikázání, které Pán Svatým dal.

Přečtěte si Nauku a smlouvy 98:13–15 a zaměřte se na to, co Pán řekl Svatým o tom, že budou zkoušeni nebo prověřováni. Z těchto veršů se dozvídáme, že Pánu prokážeme, co v nás je, když budeme dodržovat své smlouvy i tehdy, kdy je to pro nás obtížné.

Zamyslete se nad tím, jaký mohlo mít pro Svaté, kteří žili v roce 1833 v Missouri, význam, aby pamatovali na to, že je důležité, aby dodržovali své smlouvy i tehdy, kdy je to pro ně obtížné. Proč myslíte, že by pro nás mohlo být v dnešní době důležité, abychom pamatovali na důležitost zachovávání svých smluv i během těžkých období?

Nauka a smlouvy 98:23–32

Pán zjevuje, jak mají Svatí reagovat na pronásledování

Do studijního deníku si nakreslete tři sloupce. První sloupec označte nadpisem Pánův zákon o odvetě (NaS 98:23–32), druhý nadepište Pánův zákon o válce (NaS 98:33–38) a třetí Pánův zákon o odpuštění (NaS 98:39–48). V každém sloupci si nechte místo, abyste si tam mohli napsat zásady a nauky, které objevíte při studiu této lekce. Při další práci na lekci naleznete pokyny ohledně toho, co si máte do jednotlivých sloupců napsat.

Jak byste se cítili, kdyby vám nebo vaší rodině někdo ublížil? Proč by se podle vás mohli někteří lidé chtít člověku, který jim ublížil, pomstít (oplatit mu to)?

Přečtěte si Nauku a smlouvy 98:23–27 a zjistěte, co Pán řekl o pomstě a odplatě.

V těchto verších byste si mohli označit slova „nebudete … spílati“ a „snášeti trpělivě“.

Na základě toho, čemu Pán učil Svaté v Missouri, se dozvídáme, že budeme-li trpělivě snášet špatné zacházení, aniž bychom usilovali o odplatu, Pán nás odmění. Napište si tuto zásadu do studijního deníku pod nadpis „Pánův zákon o odvetě“.

Do studijního deníku si napište odpovědi na tyto otázky:
1. V jakém smyslu jsou podle vás odplata nebo usilování o pomstu škodlivé?
2. Zamyslete se nad někým, koho znáte (nebo o kom jste četli), kdo projevil trpělivost v době, kdy s ním druzí špatně zacházeli, a on přitom neusiloval o odplatu. Jak tento člověk projevil trpělivost navzdory špatnému zacházení?

Vysvětlete, že když se v missourském kraji Jackson v sobotu 20. července 1833 shromáždila lůza, nejenže ničila majetek, ale také měla v úmyslu ublížit církevním vedoucím. Následující záznam ukazuje, jak biskup Edward Partridge a Charles Allen, 27letý obrácený z Pensylvánie, reagovali na to, jak s nimi zacházela lůza v Missouri.

lůza v Missouri — Lůza se postavila proti církevním vedoucím v kraji Jackson ve státě Missouri.

„Lůza chytila biskupa Edwarda Partridge a Charlese Allena a vlekla je rozlíceným davem, který je urážel a napadal, podél cesty k náměstí. Zde dostali na výběr ze dvou možností – buďto se zřeknou své víry v Knihu Mormonovu, nebo z kraje odejdou. Odmítli se zříci Knihy Mormonovy a nesouhlasili ani s odchodem z kraje. Biskup Partridge, který měl dovoleno promluvit, řekl, že svatí museli trpět pronásledováním za všech dob a že on je ochoten trpět pro Krista stejně tak, jako trpěli svatí v předešlých dobách, že neudělal nic, čím by se vůči někomu provinil, a když ho budou týrat, způsobí újmu nevinnému muži. V tu chvíli se jeho hlas ztratil ve vřavě, kterou dav tropil, z níž z mnoha stran zaznívalo: ‚Volej ke svému Bohu, aby tě vysvobodil …!‘ Tyto dva bratří, Partridge a Allena, svlékli, pomazali dehtem smíchaným s vápnem, potaší nebo nějakou jinou žíravou kyselinou a posypali velkým množstvím peří. Tuto krutou potupu a útoky snášeli s takovou odevzdaností a pokorou, že dav utichl a zdálo se, že všichni byli ohromeni tím, čeho se stali svědky. Bratřím bylo dovoleno v tichosti odejít.“ (B. H. Roberts, A Comprehensive History of the Church, 1:333; viz také Church History in the Fulness of Times Student Manual, 2nd ed. [Church Educational System manual], 2003, 133.)

Do studijního deníku si napište odpovědi na tyto otázky:
1. Co vás zaujalo na tom, jak biskup Partridge a Charles Allen reagovali na pronásledování, které zažívali?
2. Co můžete dělat pro to, abyste v tomto bodě učení lépe následovali Pánovy rady?

V Nauce a smlouvách 98:28–32 Pán Svatým radil, aby nepřítele, pokud jim ublíží třikrát, aniž by na sebe přivodil odplatu Boha, varovali ve jménu Pána, aby jim už neubližoval. Pán dále vysvětlil, že pokud by je protivník po tomto varování dále ohrožoval, Svatí jsou ospravedlněni „odměn[iti] ho podle skutků jeho“. (NaS 98:31.) Svatým bylo nicméně řečeno, že pokud ušetří své nepřátele i přesto, že jejich odplata by byla ospravedlnitelná, dostane se jim za jejich spravedlivost odměny.

Nauka a smlouvy 98:33–38

Spasitel vysvětluje, kdy je válka ospravedlněna

Máte nějaké příbuzné nebo přátele, kteří za svou vlast bojovali v nějaké válce? Přemýšleli jste někdy o tom, čemu Pán učí o válce?

Přečtěte si Nauku a smlouvy 98:33–34 a zaměřte se na to, co Pán řekl o válce svým následovníkům v dávných dobách.

Na základě toho, co jste se dočetli ve verši 33, vyplňte prázdná místa a dokončete tuto větu: Nemají do bitvy proti žádnému národu, pokolení, jazyku nebo lidu, já, přikázal. Tuto pravdu byste si mohli napsat do studijního deníku pod nadpis „Pánův zákon o válce“. (Pamatujte na to, že Pán dal tento zákon konkrétně lidem, kteří žili v jiné době a jiné kultuře. Přestože zásady tohoto zákona jsou pravdivé, dnes podléháme také zákonům země, ve které žijeme. [Viz Články víry 1:12.])

Co měli podle Nauky a smluv 98:34 tito dávní následovníci nejdříve udělat, když jim někdo vyhlásil válku? (Odpověď na tuto otázku si napište do studijního deníku pod nadpis „Pánův zákon o válce“.)

Přečtěte si Nauku a smlouvy 98:35–38 a zjistěte, co Pán řekl svým dávným následovníkům, aby udělali, pokud jejich nabídka míru nebude přijata.

Z těchto veršů se dozvídáme, že za určitých podmínek, které stanoví Pán, může být válka ospravedlněna. Napište si tuto pravdu do studijního deníku pod nadpis „Pánův zákon o válce“.

Když se mnohé národy zapojily do bojů 2. světové války, president David O. McKay vysvětlil, za jakých okolností jsou Pánovi následovníci oprávněni vstoupit do války:

„Válka není v souladu s Kristovým učením. Evangelium Ježíše Krista je evangeliem pokoje. Válka je jeho protikladem [opakem] a přináší nenávist. …

Avšak existují dvě okolnosti, za kterých může být pravý křesťan, který vstupuje do války, ospravedlněn – povšimněte si, že říkám vstupuje, nikoli začíná válku: 1) [něčí] úmysl ovládat druhé a připravit je o svobodu jednání a 2) loajalita vůči své zemi. Může tu být i třetí okolnost, [a to] obrana slabého národa, který je nespravedlivě utlačován jiným silným a bezohledným národem.“ (Conference Report, Apr. 1942, 71–72.)

Nauka a smlouvy 98:39–48

Pán učí Svaté, jak mají reagovat na své nepřátele

S Pánovým zákonem o válce souvisí Pánův zákon o odpuštění, který je obsažen v Nauce a smlouvách 98:39–48. Tato zpráva o události, která se stala po 2. světové válce, je příkladem Pánova zákona o odpuštění:

„V Holandsku během 2. světové války používala rodina Caspera ten Booma svůj dům jako úkryt pro ty, které hledali nacisté. Dávali tak najevo, že žijí v souladu se svou křesťanskou vírou. Čtyři členové rodiny přišli kvůli tomuto poskytování úkrytu o život. Corrie ten Boomová a její sestra Betsie strávily strašlivé měsíce v nechvalně známém koncentračním táboře Ravensbrück. Betsie tam zemřela – Corrie přežila.

V Ravensbrücku Corrie a Betsie poznaly, že Bůh nám pomáhá odpouštět. Po válce se Corrie rozhodla dělit se o toto poselství s druhými. Při jedné příležitosti promlouvala ke skupině lidí v Německu, kteří trpěli následkem válečné zkázy. Její poselství znělo ‚Bůh odpouští‘. A právě tehdy věrnost Corrii ten Boomové přinesla své požehnání.

Přistoupil k ní nějaký muž. Poznala v něm jednoho z nejkrutějších dozorců z tábora. ‚Zmínila jste se ve svých slovech o Ravensbrücku,‘ řekl. ‚Byl jsem tam dozorcem. … Ale od té doby … jsem se stal křesťanem.‘ Vysvětlil, že od té doby usiloval o to, aby mu Bůh odpustil krutosti, kterých se dopustil. Pak natáhl ruku a zeptal se: ‚Odpustíte mi prosím?‘

Corrie ten Boomová poté řekla:

‚Nemohl tam stát déle než několik vteřin – s nataženou rukou – ale mně se to zdálo jako hodiny, a zápasila jsem s tou nejtěžší věcí, kterou jsem kdy musela udělat. …

Poselství, že Bůh odpouští, má … podmínku – že odpustíme těm, kteří ublížili nám. …

‚Pomoz mi!‘ modlila jsem se v duchu. ,Zvednout ruku dokážu. To ještě zvládnu. Ty zajisti pocit odpuštění.‘ …

Toporně a mechanicky jsem stiskla nabízenou ruku. A přitom se stalo něco neuvěřitelného. V rameni jsem pocítila mravenčení, které mi prošlo paží a vstoupilo do našich spojených rukou. Pak se mi zdálo, jako by tento uzdravující hřejivý pocit prostoupil celou mou bytost, a do očí mi vhrkly slzy.

‚Odpouštím ti, bratře!‘ Plakala jsem. ‚Z celého srdce.‘

Dlouho jsme si tiskli ruku – bývalý dozorce a bývalá vězeňkyně. Nikdy jsem nepociťovala Boží lásku tak intenzivně jako tehdy.‘ [Corrie ten Boom, Tramp for the Lord (1974), 54–55.]“ (Keith B. McMullin, „Naše stezka povinnosti“, Liahona, květen 2010, 13.)

Čemu vás tento příběh učí o odpuštění?

Přečtěte si Nauku a smlouvy 98:39–40 a vyhledejte Pánův zákon o odpuštění.

Co máme podle těchto veršů dělat, když nás někdo požádá o odpuštění?

Slova „až sedmdesátkrát sedmkrát“ ve verši 40 znamenají, že máme druhým odpouštět tolikrát, kolikrát oni budou činit pokání a žádat nás o odpuštění za to, že nás urazili nebo nám ublížili. (Přestože nám je přikázáno odpouštět, neznamená to, že máme druhým dovolit, aby nám opakovaně ubližovali.)

Přečtěte si Nauku a smlouvy 98:41–43 a vyhledejte další pravdy, kterým Pán Svaté učil ohledně jejich nepřátel, kteří se proti nim provinili a nečinili pokání.

Napište si shrnutí Pánova zákona o odpuštění do studijního deníku pod nadpis „Pánův zákon o odpuštění“.

Do studijního deníku si napište odpovědi na tyto otázky:
1. Proč je nám podle vás přikázáno, abychom odpouštěli druhým i přesto, že oni sami o odpuštění nepožádají?
2. Proč je nám přikázáno, abychom odpouštěli svým nepřátelům?

Zamyslete se nad tím, co můžete v životě udělat pro to, abyste se řídili Pánovým zákonem o odpuštění.

V Nauce a smlouvách 98:44–48 Pán slíbil, že když nepřátelé Svatých budou činit pokání, ujdou Jeho odplatě.

Do studijního deníku si pod dnešní látku napište toto:

Prostudoval(a) jsem si Nauku a smlouvy 98 a dokončil(a) jsem tuto lekci (datum).

Další otázky, úvahy a postřehy, o které bych se rád(a) podělil(a) se svým učitelem: