„Lekce 25 – přípravné materiály k vyučovací hodině: Usilujme o to, abychom byli věrnými učedníky Ježíše Krista“, Ježíš Kristus a Jeho věčné evangelium – materiály pro učitele (2023)
„Lekce 25 – přípravné materiály k vyučovací hodině“, Ježíš Kristus a Jeho věčné evangelium – materiály pro učitele
Lekce 25 – přípravné materiály k vyučovací hodině
Usilujme o to, abychom byli věrnými učedníky Ježíše Krista
Každý den máme příležitost ctít svoji smlouvu křtu tím, že jsme pravými učedníky Ježíše Krista. Jako Jeho učedníci se zavazujeme, že budeme následovat Spasitele a žít podle Jeho učení (viz Nauka a smlouvy 41:5). Učednictví naštěstí není závod či soutěž. Je to celoživotní cesta, po které kráčíme s podporou Ježíše Krista a dalších učedníků (viz Mosiáš 18:8–10). Při studiu pravd uvedených v tomto posledním bloku se zamyslete nad pomocí a požehnáními, která můžete získat, když budete usilovat o to, abyste byli věrnými učedníky Ježíše Krista.
Oddíl 1
Čemu se mohu naučit o učednictví ze Spasitelova příkladu?
Učedník je oddaný následovník. A nikdo jiný nebyl tak dobrým příkladem učednictví jako Ježíš Kristus. Jeho učednictví, během něhož se řídil vůlí svého Otce, a Jeho láska k druhým jsou pro nás úžasným příkladem. Spasitel si několik hodin před tím, než trpěl v zahradě getsemanské, aby naplnil vůli svého Otce, udělal čas na to, aby láskyplně umyl nohy svým apoštolům. Starší Jeffrey R. Holland z Kvora Dvanácti apoštolů popsal tuto událost:
Zatímco se připravovala ona posvátná večeře nejvýznamnějších přesnic, Ježíš byl obtěžkán hlubokými a silnými emocemi. Pouze On věděl, co Ho v nejbližších okamžicích čeká. …
V průběhu této večeře a s těmito myšlenkami Kristus poklidně vstal, opásal se tak, jak by to udělal otrok či služebník, a poklekl, aby umyl apoštolům nohy. … Do poslední hodiny – a i poté – byl jejich oddaným služebníkem. („He Loved Them unto the End“, Ensign, Nov. 1989, 25)
Ježíš po této posvátné službě učil své apoštoly pravdám, které nás všechny mohou vést, zatímco se snažíme být Jeho učedníky.
Sestra Silvia H. Allredová, bývalá rádkyně v Generálním předsednictvu Pomocného sdružení, řekla:
Musíme [se] mít navzájem rádi a musíme si sloužit. Toto je vskutku pravou podstatou učednictví v pravé Církvi Ježíše Krista. („Pravá podstata učednictví“, Liahona, květen 2011, 84)
Oddíl 2
Co může být ode mne požadováno jako od učedníka Ježíše Krista?
Ježíš stanovil následující měřítko pro učednictví: „Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne.“ (Lukáš 9:23.) Vysvětlil: „Pro člověka vzíti kříž svůj je popříti v sobě veškerou bezbožnost a každou světskou žádost a zachovávati přikázání má.“ (Překlad Josepha Smitha, Matouš 16:26; viz také verš 25 [v Průvodci k písmům].)
Starší Ulisses Soares z Kvora Dvanácti apoštolů učil:
Braní svého kříže na sebe a následování Spasitele vyžaduje, abychom následovali Jeho příklad, snažili se být takovými, jako je On, trpělivě čelili okolnostem života, popírali choutky přirozeného člověka a opovrhovali jimi a čekali na Pána. („Vezměme na sebe svůj kříž“, Liahona, listopad 2019, 115–116)
Bohatý mladý kníže se jednou Spasitele zeptal, co má udělat, aby zdědil věčný život.
Starší Larry R. Lawrence ze Sedmdesáti učil, jak můžeme tento příběh z písem uplatnit ve svém životě:
Chtěl bych každému z vás navrhnout, abyste někdy brzy, možná dnes večer při modlitbě, provedli jakési duchovní cvičení. S pokorou položte Pánu tuto otázku: „Co mi brání v pokroku?“ Jinými slovy: „Čehož mi se ještě nedostává?“ Pak tiše čekejte na odpověď. Budete-li upřímní, brzy budete mít jasno. Bude to zjevení určené jen pro vás. („Čehož mi se ještě nedostává?“, Liahona, listopad 2015, 35)
Písma nás učí, že bohatý mladík z tohoto příběhu naneštěstí „odšel, smuten jsa; nebo měl statku mnoho“ (Matouš 19:22). Být Pánovým učedníkem bude vždy vyžadovat oběti. Ale president James E. Faust, když sloužil v Prvním předsednictvu, vysvětlil:
Když vezmeme v úvahu Spasitelův velký příslib pokoje v tomto životě a věčného života v životě, který přijde, učednictví je cena, kterou stojí za to zaplatit. Je to cena, kterou si nemůžeme dovolit nezaplatit. Když to porovnáme, požadavky učednictví jsou mnohem, mnohem menší než zaslíbená požehnání. („Učednictví“, Liahona, listopad 2006, 20)
Oddíl 3
Jak můžeme být posíleni a podporováni, zatímco čelíme těžkostem spojeným s učednictvím?
Pokud se někdy sami sebe ptáte, zda slíbená požehnání učednictví stojí za to, pamatujte na toto: „[Pánova] cesta je cestou, která vede ke štěstí v tomto životě a k věčnému životu ve světě, který přijde“. („Žijící Kristus – svědectví apoštolů“, ChurchofJesusChrist.org.) Prorok Jákob svědčil: „Spravedliví, svatí Svatého Izraelského, ti, kteří věří ve Svatého Izraelského, ti, kteří vytrpěli kříž světa, … zdědí království Boží, … a radost jejich bude plná na věky.“ (2. Nefi 9:18.)
Můžete si položit otázku, kterou Spasitel před dávnou dobou položil svým učedníkům: „Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, své pak duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou?“ (Matouš 16:26.)
Pán svým učedníkům neslibuje pouze věčnou odměnu, ale také nám žehná, zatímco usilujeme o to, abychom Ho následovali. Jedním ze způsobů, jak nám žehná, je to, že nám v tomto životě dává trvalou radost. Ale dostáváme i další požehnání. Apoštol Pavel se v dopise Římanům zamýšlel nad některými způsoby, jak Pán podporuje ty, kteří Ho následují, dokonce i během jejich zkoušek.