Efezským 2–3

Úvod

Apoštol Pavel učil Svaté v Efezu, že všichni hříšníci mohou být spaseni Boží milostí a že Židé a pohané se stali jedno v království Božím. Také vysvětlil, že Církev Ježíše Krista je zbudována na základu apoštolů a proroků, a vyslovil přání, aby Svatí zakusili lásku Ježíše Krista.

Efezským 2

Pavel učí tomu, jak krev Ježíše Krista spasí Židy i pohany

Přemítejte o situaci, kdy jste možná měli pocit, že jste vyloučeni nebo odděleni ze společnosti druhých.

V době, kdy apoštol Pavel psal epištolu Efezským, měli někteří židovští členové Církve pocit, že jsou nadřazeni obráceným pohanům, protože Židé byli rodem Izraelité a muži byli obřezáni.

Přečtěte si Efezským 2:1–3 a zjistěte, jak Pavel popsal duchovní stav pohanských Svatých („vás“ ve verši 1) a židovských Svatých („my“ ve verši 3) předtím, než se obrátili ke Spasiteli a Jeho Církvi. Slova „knížete mocného v povětří“ ve verši 2 se týkají ďábla a jeho vlivu všude ve světě.

Jaký byl podle veršů 1–2 duchovní stav pohanů předtím, než se obrátili?
Jaký byl podle verše 3 duchovní stav Pavla a ostatních Židů předtím, než se obrátili?

Pavel popsal pohany i Židy jako duchovně mrtvé neboli oddělené od Boha kvůli vlastním hříchům. (Viz verš 1.) Žili podle způsobu neboli žádostí těla, a byli tak poddáni hněvu Božímu.

Přečtěte si Efezským 2:4–6 a zaměřte se na to, v jakém duchovním stavu se pohané a Židé nacházeli po svém obrácení. Slova „na nebesích“ ve verši 6 označují celestiální království. (Viz Bruce R. McConkie, Doctrinal New Testament Commentary, 3 vols. [1965–1973], 2:500.)

Povšimněte si, že poté, co se Židé a pohané obrátili, Pán je vzkřísil neboli oživil z duchovně mrtvého a hříšného stavu. Označujeme to duchovním znovuzrozením neboli spasením z hříchů.

Přečtěte si Efezským 2:7–10 a zjistěte, co umožnilo pohanům a Židům, aby se takto změnili.

Tyto verše nás učí této pravdě: Díky milosti Boží může být skrze víru v Ježíše Krista spaseno veškeré lidstvo.

Pravá víra v Ježíše Krista vede vždy k tomu, že Ho následujeme a činíme dobré skutky. Povšimněte si, že Pavel zdůraznil, že nemůžeme spasit sami sebe bez ohledu na to, jak jsou naše skutky dobré. (Viz Efezským 2:8–9.) President Dieter F. Uchtdorf z Prvního předsednictva vysvětlil, že potřebujeme milost Boží:

„Protože všichni ‚zhřešili, a nemají slávy Boží‘ [Římanům 3:23] a protože ‚žádná nečistá věc nemůže vstoupiti do království Božího‘ [1. Nefi 15:34], nikdo z nás není hoden vrátit se do Boží přítomnosti.

I kdybychom sloužili Bohu celou svou duší, nestačilo by to; neboť bychom přesto byli ‚neprospěšnými služebníky‘. [Mosiáš 2:21.] Cestu do nebe si zkrátka nemůžeme zasloužit; požadavky spravedlnosti jsou jako bariéra, kterou nejsme schopni vlastní mocí překonat.

Ale není vše ztraceno.

Naší velkou a věčnou nadějí je milost Boží.

Skrze oběť Ježíše Krista uspokojuje plán milosrdenství požadavky spravedlnosti [viz Alma 42:15] ‚a uskutečňuje pro lidi prostředek, aby mohli míti víru ku pokání‘. [Alma 34:15.]

Naše hříchy, ač mohou být jako šarlat, mohou zbělet jako sníh. [Viz Izaiáš 1:18.] Díky tomu, že náš milovaný Spasitel ‚dal sebe samého [jako] mzdu na vykoupení za všecky‘ [1. Timoteovi 2:6], je nám poskytnut přístup do Jeho věčného království. [Viz 2. Petrova 1:11.]

Brána je odemčena! …

Máme-li tuto slávu zdědit, potřebujeme něco více než jen odemčenou bránu; musíme touto branou vstoupit s touhou v srdci být proměněni – proměnou tak zásadní, že ji písma popisují jako znovuzrození, ‚ano, zrozeni z Boha, proměněni ze [světského] a padlého stavu svého do stavu spravedlivosti, jsouce Bohem vykoupeni, [čímž se stáváme] syny a dcerami jeho‘ [Mosiáš 27:25]. …

Milost je dar Boží a naše touha být poslušni každého Božího přikázání představuje naši snahu natáhnout smrtelnou ruku po tomto posvátném daru od Nebeského Otce.“ („Dar milosti“, Liahona, květen 2015, 107–108, 110.)

Do studijního deníku si napište odpověď na tuto otázku: Jak nám to, že uplatňujeme víru v Ježíše Krista a činíme pokání z hříchů, pomáhá získat Boží dar milosti?

Doprovodný obrázek znázorňuje část modelu Heródesova chrámu v Jeruzalémě. Šipka ukazuje na dělicí hradbu (viz Efezským 2:14) na venkovním nádvoří chrámu. Protože pohané nebyli rodem Izraelité a nežili podle zákona Mojžíšova, bylo jim zakázáno chodit do posvátnějších částí chrámu za touto hradbou. Byli považováni za odcizené „od společnosti Izraele, a cizí od úmluv zaslíbení“. (Efezským 2:12.) Fyzická dělicí hradba byla symbolem duchovního odloučení, které existovalo mezi Židy a pohany předtím, než Petr obdržel zjevení, že evangelium má být kázáno pohanům.

Přečtěte si Efezským 2:12–15 a zjistěte, co prolomilo bariéru mezi Židy a pohany. Slovo nepřátelství ve verši 15 znamená „antagonismus, konflikt a nenávist“. (Průvodce k písmům, „Nepřátelství“, scriptures.lds.org.)

Co podle těchto veršů pohany a Židy sjednotilo?

Obrazná zeď, která duchovně oddělovala Židy od pohanů byla skrze Kristovu krev (Usmíření) odstraněna, a oni se stali jedním novým člověkem (viz Efezským 2:15) neboli sjednoceným společenstvím, či skupinou, v Kristu. Vedle Efezským 2:12–15 byste si mohli zapsat nebo poznamenat tuto pravdu: Když přicházíme k Ježíši Kristu a přijímáme Jeho milost, sjednocujeme se se Svatými Božími.

Přečtěte si Efezským 2:16–19 a zaměřte se na slova, která ještě více zdůrazňují pravdu, že když přicházíme k Ježíši Kristu a přijímáme Jeho milost, můžeme se sjednotit se Svatými Božími.

Zamyslete se nad tím, proč je podle vás důležité, abychom této pravdě porozuměli a uplatňovali ji v dnešní Církvi.

Do studijního deníku si napište odpovědi na tyto otázky:
1. Jak můžeme druhým pomoci, aby se stali spoluměšťany (viz Efezským 2:19) v Církvi, a nikoli pouhými hosty, nebo aby znovu začali pociťovat, že jimi jsou?
2. Kdy vám někdo pomohl pocítit, že jste spoluměšťanem Svatých, a ne jen hostem?
3. Kdy jste se někomu pokusili pomoci pocítit totéž?

Zamyslete se nad někým, koho znáte, komu by možná pomohlo, kdyby se zúčastnil nějaké církevní akce. Pozvěte tohoto člověka na nějakou nadcházející akci či církevní shromáždění a vyvíjejte neustálou snahu pomoci mu, aby se ve vašem sboru či odbočce cítil vítán.

Přečtěte si Efezským 2:20–22 a zjistěte, o čem Pavel učil, že je základem Církve.

Na základě Pavlova učení obsaženého v těchto verších doplňte tuto pravdu: Pánova Církev je založena na a Ježíš Kristus je .

Úhelný kámen je velký kámen, který je umístěn do rohu základů, aby celé budově zajišťoval oporu a stabilitu.

V jakém smyslu je Ježíš Kristus „gruntovní úhelný kámen“ (Efezským 2:20) Církve?

Až se budete zamýšlet nad Efezským 2:21–22, přemítejte také o tom, co se díky tomuto úhelnému kameni děje se zbytkem Církve.

Do studijního deníku si napište odpovědi na tyto otázky:
1. V jakém smyslu tvoří apoštolové a proroci zbytek základů Církve?
2. Jak takovýto základ poskytuje Církvi stabilitu a chrání ji proti ďáblovým útokům?

Efezským 3

Pavel vyjadřuje svá přání ohledně efezských Svatých

Jak je zaznamenáno v Efezským 3:1–16, apoštol Pavel kázal o Ježíši Kristu a učil, že skrze Něho mohou být pohané „spoludědicové“ (verš 6) Izraele a podílníci Božích zaslíbení. Pavlovým posláním bylo kázat evangelium Ježíše Krista pohanům.

Přečtěte si Efezským 3:17–19 a zaměřte se na to, co si Pavel přál, aby Svatí poznali a pocítili.

Co si podle těchto veršů Pavel přál, aby Svatí poznali a pocítili?

Z Efezkým 3:1–19 se dozvídáme, že apoštolové a proroci se snaží Božím dětem pomoci poznat a pocítit lásku Ježíše Krista.

Do studijního deníku si napište odpovědi na tyto otázky:
1. Jak apoštolové a proroci pomáhají Božím dětem porozumět požehnáním oslavení a pociťovat lásku Ježíše Krista v dnešní době?
2. Kdy vám učení apoštolů a proroků pomohlo porozumět požehnáním oslavení či pocítit lásku Ježíše Krista?
Do studijního deníku si pod dnešní látku napište toto:

Prostudoval(a) jsem si Efezským 2–3 a dokončil(a) jsem tuto lekci (datum).

Další otázky, úvahy a postřehy, o které bych se rád(a) podělil(a) se svým učitelem: