Filemonovi

Úvod

V této epištole apoštol Pavel chválil Filemona za jeho víru a lásku ke Spasiteli a ke členům Církve. Radil mu, aby přijal zpět svého uprchlého otroka Onezima jako bratra v evangeliu.

Filemonovi

Pavel radí Filemonovi, aby přijal uprchlého otroka Onezima jako bratra v evangeliu

Jako členové Církve se často setkáváme s novými lidmi. Představte si, že se členem vašeho sboru nebo odbočky stává někdo nový. Do studijního deníku si napište něco o sociálních překážkách, kterým by člověk mohl čelit, když vstoupí do Církve nebo když se přistěhuje do nového sboru či odbočky. Pokud jste v nedávných letech vstoupili do Církve nebo jste se přistěhovali do nového sboru či odbočky, popište jakékoli sociální překážky, kterým jste čelili.

Zamyslete se nad těmito otázkami: Jak jednáte s novými členy svého sboru nebo odbočky? Jak jednáte se členy Církve, kteří se chovají odlišně, mají jiné zájmy či patří k jiné sociální skupině než vy?

Při studiu epištoly apoštola Pavla určené Filemonovi vyhledejte pravdu, která vás může vést v jednání s ostatními členy Církve.

Když byl Pavel poprvé vězněn v Římě, zatímco byl v domácím vězení, napsal Filemonovi, který byl pravděpodobně řeckým obráceným do Církve. Jak je zaznamenáno ve Filemonovi 1:1–3, Pavel v úvodu své epištoly pozdravil Filemona a další, mezi něž patřila kongregace, která se scházela ve Filemonově domě.

Přečtěte si Filemonovi 1:4–7 a zjistěte, proč Pavel Filemona chválil. V tomto kontextu se slovem společnost míní součinnost a vztahy a slova „mocná byla“ znamenají být činným nebo působit.

Mohlo by být užitečné vědět, že když Pavel řekl, že „střeva svatých občerstvena jsou“ (Filemonovi 1:7), měl tím na mysli, že je Filemon v srdci povzbudil.

Důvodem, proč Pavel napsal Filemonovi, bylo hlavně to, že chtěl hovořit o situaci, která se týkala Filemona a jeho služebníka neboli otroka jménem Onezim. Onezim uprchl a možná Filemonovi něco odcizil. (Viz Filemon 1:18.) Otroctví nebylo v židovsko-křesťanské kultuře Nového zákona považováno za špatné a římský zákon je schvaloval. Trest za útěk u otroků zahrnoval kruté bití, vypálení cejchu na čelo, nebo dokonce zabití. Onezim se po svém útěku setkal s apoštolem Pavlem.

Přečtěte si Filemonovi 1:8–12 a zjistěte, o co Pavel Filemona naléhavě žádal.

Pokud byste byli na Filemonově místě, co byste si možná mysleli nebo jak byste se cítili poté, co byste obdrželi Pavlovu žádost?

Povšimněte si slov „kteréhož jsem zplodil v vězení svém“. (Filemonovi 1:10.) Jedním významem slovesa zplodit je dát někomu život. Zatímco Pavel pobýval ve vězení, pomohl Onezimovi začít nový život jakožto následovníka Ježíše Krista.

Jak je zaznamenáno ve Filemonovi 1:13–14, Pavel si přál, aby s ním Onezim zůstal a pomáhal mu, avšak nikoli bez Filemonova souhlasu.

Přečtěte si Filemonovi 1:15–16 a zjistěte, jak měl Filemon podle Pavla pohlížet na svůj vztah k nově obrácenému Onezimovi. To, co najdete, byste si mohli označit nebo poznamenat.

Proč mohlo být pro Filemona obtížné pohlížet na Onezima jako na „bratra milého“ (Filemonovi 1:16)?

Z verše 16 se dozvídáme pravdu, že jsme bratry a sestrami v evangeliu.

Jsme všichni duchovní děti Nebeského Otce (viz Židům 12:9), a jako takoví jsme všichni bratři a sestry. Jsme navíc duchovně znovuzrozeni skrze obřady křtu a konfirmace, neustálé uplatňování víry v Ježíše Krista a důsledné pokání. Tímto způsobem se stáváme syny a dcerami Ježíše Krista (viz Mosiáš 5:7), a tudíž bratry a sestrami v Jeho rodině smlouvy. V Božím království se stáváme bez ohledu na své pohlaví, kulturu, věk, prostředí, z nějž pocházíme, nebo společenské postavení sobě rovnými.

Při čtení následujících slov presidenta Spencera W. Kimballa se zaměřte na to, jak může pravda, která spočívá v tom, že jsme bratry a sestrami v evangeliu, ovlivnit způsob, jakým jednáme s druhými, a to zejména s novými členy Církve:

„Když čtu krátkou Pavlovu epištolu Filemonovi, vždy se cítím povznesen; učí nás zásadě a duchu, který souvisí s bratrstvím v evangeliu. …

Je pro mě inspirací a radostí být svědkem toho, jak tento duch působí v Církvi, a dívat se, jak Svatí přijímají ty, kteří denně vstupují do království našeho Pána, jak jim pomáhají a modlí se za ně. Nabízejte si pomocnou ruku i nadále – a také mnohým dalším, kteří do Církve vstoupí. Vítejte je, mějte je rádi a navazujte s nimi přátelství.

Naneštěstí se občas přihodí, že někteří z nás tak nečiní, a proslýchá se, že někteří odmítají ty, které Pán přijal křtem. Jestliže se Pán ‚nestydí … jich nazývati bratřími‘ (Žid. 2:11), vezměme tedy … své bratry a sestry za ruku a pozvedněme je do svého okruhu péče a lásky.“ („Always a Convert Church: Some Lessons to Learn and Apply This Year“, Ensign, Sept. 1975, 4.)

Do studijního deníku si napište odpovědi na tyto otázky:
1. Proč je podle vás důležité chápat, že jsme bratry a sestrami v evangeliu?
2. Kdy jste byli svědky toho, jak někdo jednal s druhými lidmi jako s bratry a sestrami v evangeliu? Co dobrého z takové laskavosti a lásky vyplynulo?
Někomu z vašeho sboru či odbočky, kdo možná potřebuje pocítit, že je milován a přijímán, napište dopis. Mohli byste vyjádřit obdiv nad dary, které tento člověk má, a nad tím, jakým je přínosem, a říci mu, jak si ho jakožto bratr či sestra v evangeliu vážíte. Po dokončení dopisu si do studijního deníku napište jeho shrnutí.

V rámci přípravy na to, že budete mít rozpoznat další pravdu, kterou Pavlova epištola Filemonovi dokládá, si vybavte nějaký okamžik, kdy vám někdo ublížil nebo se k vám zachoval špatně.

Přečtěte si Filemonovi 1:17 a zjistěte, co Pavel radil Filemonovi, aby udělal pro Onezima, svého uprchlého otroka.

Pavel žádal Filemona, aby přivítal Onezima zpět do svého domu, aniž by mu uštědřil tvrdé tresty, které uprchlí otroci obvykle dostávali. Z toho, co odráží Pavlův pokyn určený Filemonovi, se dozvídáme, že učedníci Ježíše Krista projevují druhým milosrdenství a odpuštění.

Proč může být někdy obtížné projevovat druhým milosrdenství a odpuštění?

Povšimněte si, že projevování milosrdenství a odpuštění těm, kteří se k nám zachovali špatně, nutně neznamená, že jim umožníme, aby se vyhnuli následkům svého počínání, ani to neznamená, že ihned obnovíme svou důvěru vůči nim. Namísto toho to znamená, že druhým projevíme soucit a zapomeneme na pocity zášti, hněvu a bolesti, které možná chováme. Tam, kde je to vhodné, můžeme také těm, kteří se k nám zachovali špatně, umožnit, aby si naši důvěru získali zpět.

Přečtěte si Filemonovi 1:18–21 a zjistěte, co Pavel nabídl, že za Onezima učiní.

Právě tak, jako se Pavel přimlouval za Onezima, se Ježíš Kristus přimluví za nás a bude hájit naši věc před Nebeským Otcem. (Viz NaS 45:3–5.) Ježíš Kristus také zaplatil duchovní dluh, který dlužíme za své hříchy.

Budeme-li pamatovat na to, co pro nás Ježíš Kristus udělal, jak nám to může pomoci, abychom druhým projevovali milosrdenství a odpuštění?

Do studijního deníku si napište odpověď na jednu nebo více těchto skupin otázek (ujistěte se, že nebudete psát nic, co je příliš důvěrné nebo osobní):
1. Kdy jste vy sami, podobně jako Filemon, museli projevit někomu jinému milosrdenství a odpuštění? Jak jste tomuto člověku dokázali projevit milosrdenství a odpuštění? Jak jste díky tomu byli požehnáni?
2. Kdy jste vy sami, podobně jako Onezim, doufali, že obdržíte milosrdenství a odpuštění od někoho jiného? Jak jste usilovali o milosrdenství a odpuštění tohoto člověka? Jak jste díky tomu byli požehnáni?
3. Kdy jste vy sami, podobně jako Pavel, byli prostředníkem mezi někým, kdo usiloval o odpuštění, a člověkem, který měl odpuštění a milosrdenství projevit? Jak jste dokázali tomuto provinilci pomoci, aby získal odpuštění, a jak se vám podařilo pomoci člověku, kterému bylo ublíženo, aby provinilci odpustil?

Přemýšlejte o tom, co můžete dělat pro to, abyste druhým projevovali milosrdenství a odpuštění. Když budete usilovat o to, abyste pamatovali na odpuštění, abyste ho přijímali a projevovali, Pán vám ve vašem úsilí bude pomáhat.

Do studijního deníku si pod dnešní látku napište toto:

Prostudoval(a) jsem si Filemona a dokončil(a) jsem tuto lekci (datum).

Další otázky, úvahy a postřehy, o které bych se rád(a) podělil(a) se svým učitelem: