Matouš 27–28

Úvod

V rámci spiknutí s cílem zabít Ježíše Krista Ho židovští vůdci předvedli před Pontského Piláta, římského místodržitele. Pilát vydal Ježíše, aby byl bičován a ukřižován. Ježíš se podrobil utrpení a smrti, aby naplnil vůli svého Otce.

Matouš 27:1–25

Ježíš je předveden před Piláta a odsouzen k ukřižování

Kdybyste se mohli stát očitými svědky některé události z písem, kterou byste si vybrali? Proč?

V této lekci se budete zabývat jednou z nejvýznamnějších událostí v historii světa. Při studiu si představujte, že jste očitými svědky toho, co se událo.

V Matoušovi 26 se dočítáme, že Ježíš byl zatčen a v nespravedlivém procesu odsouzen židovskými vůdci. Pod nadvládou Římanů však Židé neměli pravomoc někoho popravit. Židovští vůdci se proto snažili nalézt přestupek, za který by Ježíš dostal trest smrti podle římského práva.

Z Matouše 27:1–10 se dozvídáme, že židovští vůdci předvedli Ježíše před Pontského Piláta, římského místodržitele v Judeji. Když to uviděl Jidáš, litoval svého rozhodnutí Ježíše zradit, vrátil peníze, které obdržel od židovských vůdců, a poté si vzal život. Překlad Josepha Smitha upřesňuje, že se Jidáš „oběsil … na stromě. A okamžitě padl dolů a střeva jeho se vykydla a on zemřel.“ (Překlad Josepha Smitha, Matouš 27:6 [v Průvodci k písmům].)

Protože stříbrné mince byly „mzda krve“ (Matouš 27:6), nebylo vhodné, aby byly přidány do pokladnice, a tak je židovští vůdci využili k tomu, aby zakoupili pole hrnčířovo, kde měli být pohřbíváni cizinci. Matouš uvedl tuto událost jako naplnění proroctví. (Viz Zachariáš 11:12–13.)

Pilát vydal Ježíše k ukřižování kvůli nátlaku Židů a ze strachu, že ztratí kontrolu nad lidem. (Viz Matouš 27:11–26.) (Tyto události budete mít příležitost studovat podrobněji v lekci k Janovi 18–19.)

Matouš 27:26–50

Ježíš je bičován, zesměšňován a ukřižován

Než Pilát poslal Ježíše na kříž, nechal Ho zbičovat. (Viz Matouš 27:26.) To znamenalo, že Ježíš byl opakovaně bit bičem, který měl v několika pramenech vpletené ostré kousky kamenů či kostí. Tento druh trestu byl vyhrazen pro služebnictvo, zatímco lidé urozeného původu či svobodní římští občané byli biti holí. Mnoho lidí bičování nepřežilo kvůli vážným zraněním, která jim to způsobilo.

Přečtěte si Matouše 27:27–32 a zjistěte, co římští vojáci Ježíšovi udělali.

Proč podle vás vojáci našli někoho jiného, aby nesl Ježíšův kříž?

Představte si, že byste byli na místě Šimona Cyrenenského. Jaké myšlenky nebo pocity byste asi měli, kdybyste byli vybráni z davu a byli přinuceni nést Ježíšův kříž? Odpověď si napište do studijního deníku.

Matouš 27:33 uvádí, že Ježíš byl přiveden „na místo, kteréž slove Golgota, to jest popravné místo [místo lebky]“.

Starší James E. Talmage z Kvora Dvanácti apoštolů učil v souvislosti s názvem onoho místa tomuto: „Možná bylo toto jméno zvoleno s ohledem na topografické rysy, jako mluvíme například o hřebeni hor; neboli pokud byl onen vrcholek obvyklým místem pro popravy, mohl tak být nazván k vyjádření smrti, tak jako o hlavě mrtvého člověka mluvíme jako o lebce.“ (Jesus the Christ, 3rd ed. [1916], 667.)

V Matoušovi 27:34–45 je zaznamenáno, že Ježíš odmítl nápoj, který byl běžně nabízen křižovaným na otupení bolesti. Jiní lidé, kteří Ukřižování přihlíželi, se Ježíšovi vysmívali a pokoušeli Ho.

Přečtěte si Matouše 27:46 a povšimněte si toho, co Ježíš řekl, když byl na kříži. To, co najdete, byste si mohli označit.

Abyste lépe porozuměli tomu, co se v oné chvíli událo, přečtěte si následující slova staršího Jeffreyho R. Hollanda z Kvora Dvanácti apoštolů:

„Mluvím velmi opatrně a uctivě o tom, co mohlo být tím nejtěžším momentem na celém onom osamělém putování k Usmíření. Mluvím o posledních okamžicích, pro které musel být Ježíš připraven duševně i fyzicky, ale které možná plně nepředvídal citově a duchovně – ono závěrečné sestoupení do ochromující beznaděje božského stáhnutí se, kdy v naprosté osamělosti volá: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?‘ [Matouš 27:46; zvýraznění přidáno.] …

Z hloubi celé své duše svědčím o tom, že … dokonalý Otec neopustil svého Syna v oné hodině. Osobně věřím, že během celého Kristova působení ve smrtelnosti možná Otec nebyl blíže svému Synovi než v těchto mučivých posledních okamžicích utrpení. Nicméně … Otec Ježíšovi na okamžik odebral útěchu svého Ducha a podporu své osobní přítomnosti.“ („Nikdo nebyl s Ním“, Liahona, květen 2009, 87–88.)

Proč podle vás Nebeský Otec odebral Ježíšovi v tuto chvíli svého Ducha?

Přečtěte si pokračování slov staršího Hollanda a označte si to, co podle nich vysvětluje, proč Ježíš Kristus pocítil odejmutí Ducha: „To bylo nutné; vskutku to bylo zásadní pro význam Usmíření – aby tento dokonalý Syn, který nikdy nepromluvil křivého slova, ani neudělal nic špatného, ani se nedotkl ničeho nečistého, musel poznat, jak se cítí zbytek lidstva – my, každý z nás – když tyto hříchy pácháme. Aby mohlo být Jeho Usmíření nekonečné a věčné, musel pocítit, jaké to je zemřít nejen fyzicky, ale i duchovně, musel pocítit, jaké to je, když se božský Duch vzdálí a ponechá člověka s pocitem naprosté, hluboké a zoufalé osamělosti.“ („Nikdo nebyl s Ním“, 87–88.)

Z Matouše 27:46 a ze slov staršího Hollanda se učíme tomu, že součástí Usmíření bylo to, že Ježíš Kristus pocítil odejmutí Ducha Nebeského Otce.

Když hřešíme, prožíváme duchovní smrt – odejmutí Ducha Nebeského Otce. Protože Ježíš Kristus zakusil duchovní smrt na kříži, může nám pomoci, když jsme odloučeni od Ducha Nebeského Otce v důsledku svých špatných rozhodnutí. Může nám také pomoci, když se cítíme osaměle.

Přečtěte si Matouše 27:50. V Překladu Josepha Smitha čteme: „Ježíš pak opět zvolav hlasem velikým řkouce: Otče, je dokonáno, tvá vůle je naplněna, vypustil duši.“ (Překlad Josepha Smitha, Matouš 27:54 [v anglickém vydání Bible SPD poznámka pod čarou a u Matouše 27:50).]

Podle tohoto verše v Překladu Josepha Smitha Ježíš Kristus trpěl, aby naplnil vůli Nebeského Otce.

V předešlé lekci jste se při studiu Matouše 26 dozvěděli o Spasitelově utrpení v Getsemanech a o Jeho ochotě podrobit svou vůli vůli Otcově. Do písem vedle Matouše 27:50 byste si mohli zapsat křížový odkaz na Matouše 26:39, aby vám pomohl pamatovat na to, že Ježíš vykonal to, co slíbil.

Přečtěte si Matouše 27:51 a zjistěte, co se stalo v chrámu, když Ježíš zemřel.

V Ježíšově době měl chrám dvě místnosti – svatyni (svaté místo) a svatyni svatých. Tyto dvě místnosti byly odděleny závojem neboli oponou. „Svatyně svatých byla nejsvětější místností starověkého chrámu; symbolizovala přítomnost Boží. Jednou ročně, v Den usmíření, prošel vysoký kněz skrze chrámový závoj a vstoupil do svatyně svatých, kterou pokropil krví oběti za hřích, aby tak usmířil hříchy celého shromáždění Izraele. (Viz Leviticus 16.) Když se chrámový závoj „roztrhl … na dvé“ v době smrti Ježíše Krista (Matouš 27:51), byl to dramatický symbol toho, že Spasitel, Veliký vysoký kněz, prošel skrze závoj smrti a brzy vstoupí do přítomnosti Boha [Otce].“ (New Testament Student Manual [Church Educational System manual, 2014], 94.)

Starší Bruce R. McConkie z Kvora Dvanácti apoštolů učil o tom, co znamenalo, že byl chrámový závoj roztržen: „Kristus je nyní obětován; zákon je naplněn; Mojžíšova dispensace je mrtvá; plnost evangelia přišla s veškerým svým světlem a mocí; a tak – aby se to odehrálo dramaticky, takovým způsobem, aby všechno Židovstvo poznalo, že mu bylo království odňato a bylo dáno pohanům – Božstvo roztrhlo chrámový závoj ‚od vrchu až dolů‘. Svatyně svatých je nyní otevřena pro všechny a všichni nyní mohou, skrze smírnou krev Beránkovu, vstoupit do nejvyššího a nejsvětějšího místa, do onoho království, kde se nachází věčný život. … Obřady vykonávané skrze závoj starověkého chrámu byly podobenstvím toho, co měl Kristus vykonat a nyní, díky tomu, že to vykonal, všichni lidé mají možnost projít skrze závoj do přítomnosti Páně, aby zdědili plné oslavení.“ (Doctrinal New Testament Commentary, 3 vols. [1965–1973], 1:830; kurzíva přidána.)

Z roztržení chrámového závoje při Kristově smrti se můžeme naučit tomu, že díky Usmíření Ježíše Krista můžeme všichni vstoupit do Boží přítomnosti, budeme-li činit pokání a dodržovat své smlouvy.

Do studijního deníku si napište odpovědi na tyto otázky:
1. Jak nám Usmíření Ježíše Krista umožňuje vrátit se do Boží přítomnosti?
2. Co musíme dělat, abychom byli hodni věčně přebývat s Nebeským Otcem?

Matouš 27:52–66 podává další informace o tom, co se dělo po Ježíšově smrti. Pošimněte si toho, že podle Matoušova záznamu došlo až „po [Ježíšově] vzkříšení“ (Matouš 27:53; kurzíva přidána) k tomu, že bylo vzkříšeno mnoho dalších spravedlivých lidí, kteří byli již po smrti, a zjevili se mnoha lidem v Jeruzalémě (viz také NaS 133:54–56).

Poté, co Ježíš zemřel, jeden bohatý učedník, Jozef z Arimatie, „prosil za tělo Ježíšovo“. (Matouš 27:58; viz také Jan 19:39.) Spasitelovo tělo bylo zabaleno do čistého plátna a uloženo do hrobky, kterou Jozef z Arimatie vlastnil, a vchod byl zavalen velkým kamenem. Na naléhání některých předních kněží a farizeů Pilát přikázal, aby hrob střežily stráže a kámen byl zapečetěn. Proč o to podle Matouše 27:63–64 přední kněží a farizeové požádali?

Matouš 28

Ježíš Kristus je vzkříšen a zjevuje se mnoha lidem

Podle Matouše 28:1–5 přišly brzy ráno první den v týdnu, v neděli, Maria Magdaléna a další žena jménem Maria k hrobu. Matouš 28:2 v Překladu Josepha Smitha uvádí, že viděly dva anděly. (Viz Matouš 28:2, poznámka pod čarou a v anglickém vydání Bible SPD.)

Po Vzkříšení Ježíše Krista členové Církve zachovávali a světili první den týdne (neděle) jako sabat a nakonec přestal být sedmý den (sobota) svěcen jako sabat úplně. Skutečnost, že byl svěcený den přesunut z posledního dne v týdnu na první (tj. ze soboty na neděli), není tak důležitá jako samotný význam a princip sabatu.

Přečtěte si Matouše 28:6–7 a zjistěte, co andělé oněm ženám řekli.

V Matoušovi 28:8–10, 16–18 se dočítáme, že ženy šly za učedníky, aby jim řekly o tom, co viděly a slyšely. Po cestě se jim zjevil Ježíš a ony se „chopily … noh jeho, a klaněly se jemu“. (Matouš 28:9.) Později, když učedníci uposlechli, co jim ženy řekly, a vydali se na cestu do Galileje, se Spasitel zjevil i jim. O dalších situacích, kdy se Ježíš zjevil před svým nanebevstoupením, se dozvíte ve Svodu evangelií.

Přečtěte si Matouše 28:19–20 a všimněte si toho, co Spasitel přikázal svým apoštolům, aby činili. (Matouš 28:19–20 jsou verše z mistrovství v písmu. Mohli byste si je nějakým jednoznačným způsobem označit.)

Jednou ze zásad, kterým se můžeme naučit z toho, co Spasitel přikázal svým apoštolům, je to, že poté, co obdržíme svědectví o Ježíši Kristu, máme zodpovědnost o Něm svědčit druhým.

Mistrovství v písmu – Matouš 28:19–20

Ve studijním deníku vypracujte tyto úkoly:
1. Vyjmenujte alespoň tři způsoby, jak můžeme druhým svědčit o Ježíši Kristu. Poté si jeden z těchto způsobů vyberte a napište si cíl, který se týká toho, jak se budete snažit svědčit druhým o Ježíši Kristu.
2. Odpovězte na tuto otázku: Vezmete-li v úvahu, co Spasitel řekl v Matoušovi 28:19–20, co byste mohli dělat, abyste se připravili na službu na misii?
Do studijního deníku si pod dnešní látku napište toto:

Prostudoval(a) jsem si Matouše 27–28 a dokončil(a) jsem tuto lekci (datum).

Další otázky, úvahy a postřehy, o které bych se rád(a) podělil(a) se svým učitelem: