Židům 5–6

Úvod

Apoštol Pavel učil, že ti, kdo přijímají kněžství, musí být povoláni Bohem a že Ježíš Kristus byl povolán „od Boha [, aby byl] nejvyšším knězem podlé řádu Melchisedechova“. (Židům 5:10.) Pavel povzbuzoval členy Církve, aby byli pilní a měli víru, trpělivost a naději, že obdrží Boží zaslíbení.

Židům 5

Pavel učí, že ti, kdo přijímají kněžství, musí být povoláni Bohem

Představte si, že některý váš známý si napíše na papírek Lékař a připne si jej na košili. Ačkoli by měl na sobě jmenovku se správným označením, co byste si pomysleli, kdyby se vás tento člověk pokusil operovat poté, co jste měli nehodu? Co byste si pomysleli, kdyby měl na sobě jmenovku se slovy Strážce zákona a snažil se vám dát pokutu za to, že jste udělali něco špatného?

Proč byste se zdráhali důvěřovat tomuto člověku, aby provedl úkony spojené s označením profesí, které si přivlastnil?

Tento člověk by navzdory jmenovce se správným označením postrádal potřebnou pravomoc a schopnost k provedení těchto úkonů. Právě tak, jako společnost stanovila způsob pro získání pravomoci k vykonávání určitých zodpovědností, Bůh stanovil způsob, jak obdržet pravomoc k vykonávání určitých zodpovědností v Jeho Církvi. Při studiu Židům 5 vyhledejte vzor, který Bůh pro získání své pravomoci stanovil.

Apoštol Pavel popsal Spasitele jako „velikého nejvyššího kněze“. (Židům 4:14.) Přečtěte si Židům 5:1–3 a zjistěte, čemu Pavel učil ohledně úlohy vysokého kněze mezi Izraelity podle zákona Mojžíšova.

„Podle zákona Mojžíšova byl předsedající úředník Aronova kněžství nazýván vysoký kněz. Tento úřad byl dědičný a dědil se skrze prvorozeného z rodiny Aronovy, přičemž Aron sám byl prvním vysokým knězem Aronova řádu.“ Vysoký kněz obvykle sloužil po zbytek života, avšak tohoto úřadu se nakonec zmocnili zlovolní muži. „Vysocí kněží byli nepatřičně ustanovováni a sesazováni na přání Heróda i Římanů. Mezi lety 37 př. Kr. až 68 po Kr. tento úřad zastávalo 28 různých mužů.“ (Bible Dictionary v anglickém vydání Bible SPD, „High priest“.)

Přečtěte si Židům 5:4 a zjistěte, jak se měl vysoký kněz vybírat.

Abyste porozuměli tomu, jak byl Aron „povolán od Boha“ (Židům 5:4), přečtěte si Exodus 28:1, který zaznamenává komunikaci, jež proběhla mezi Bohem a Mojžíšem na hoře Sinai.

Zamyslete se nad tím, proč je důležité, že Bůh zjevil Aronovo povolání Mojžíšovi, a nikoli samotnému Aronovi nebo někomu jinému. Mojžíš byl prorok, a byl tudíž oprávněn takové zjevení obdržet a řídit používání kněžství na zemi.

Z Pavlových pokynů v Židům 5:4 se dozvídáme, že ti, kdo jsou vysvěceni ke kněžství, musí být povoláni Bohem skrze zjevení prostřednictvím Jeho oprávněných služebníků. V dnešní Církvi mají oprávnění vedoucí kněžství provést pohovor s každým kandidátem na vysvěcení a usilovat o vedení Ducha Svatého, aby zjistili, zda je daný kandidát připraven a hoden být ke kněžství vysvěcen.

Jak se tato rada týká procesu povolávání lidí ke službě v dalších postaveních v Církvi?

Přečtěte si Články víry 1:5 a zaměřte se na to, jak se předcházející pravda uvedená v Židům 5:4 a týkající se toho, že člověk musí být „povolán od Boha, jako i Aron“, odráží v tom, co napsal Prorok Joseph Smith. Uvědomte si, že proroctví se týká zjevení.

K čemu dalšímu, kromě toho, že člověk musí být „povolán Bohem, skrze proroctví“, musí podle pátého článku víry dojít, aby mohl být dotyčný oprávněn kázat „evangelium a vykonáva[t] jeho obřady“?

Ve Starém i v Novém zákoně je zaznamenáno, že proroci, nositelé kněžství a učitelé evangelia obdrželi své povolání vkládáním rukou od oprávněných nositelů kněžství. (Viz Numeri 27:18–23; Skutkové 6:5–6; 13:2–3; 1. Timoteovi 4:14.)

Do studijního deníku si napište odpověď na jednu nebo obě tyto otázky:
1. Jak se postup povolávání členů do různých funkcí v dnešní Církvi podobá vzoru stanovenému v písmech?
2. Proč je důležité vědět, že kněžskou pravomoc je možné obdržet pouze tímto způsobem?

Přečtěte si Židům 5:5–6 a zjistěte, kdo předal Spasiteli svou pravomoc.

Podle těchto veršů předal kněžství svému Synu, Ježíši Kristu, Nebeský Otec. Měl být knězem „na věky podlé řádu Melchisedechova“. (Židům 5:6.)

Úřad vysokého kněze se jakožto úřad v Melchisedechově kněžství „týká Ježíše Krista jako velikého vysokého kněze. Adam a všichni patriarchové byli také vysokými kněžími. Dnes tvoří předsednictvo Církve tři předsedající vysocí kněží, kteří předsedají nad všemi ostatními nositeli kněžství a členy Církve. V dnešní době jsou po celé Církvi vysvěcováni další způsobilí muži vysokými kněžími tak, jak je to vhodné.“ (Průvodce k písmům, „Vysoký kněz“, scriptures.lds.org.)

Přečtěte si Židům 5:7–10 a zvažte možnost si ve verši 9 označit, čím se Ježíš Kristus stal. Verše 7–8 hovoří o Melchisedechovi, prorokovi a králi, který žil v době Abrahama.

Starší Bruce R. McConkie z Kvora Dvanácti apoštolů učil, že tyto verše se „vztahují jak na Melchisedecha, tak na Krista, neboť Melchisedech byl předobrazem Krista a služba tohoto proroka symbolizovala a předznamenala službu našeho Pána“. (Doctrinal New Testament Commentary, 3 vols. [1965–1973], 3:157.)

Do studijního deníku si napište odpověď na tuto otázku: V jakém smyslu je Ježíš Kristus „původem spasení věčného“ (Židům 5:9) pro všechny ty, kteří jsou Ho poslušni?

Jak je zaznamenáno v Židům 5:11–14, Pavel vyjádřil přání učit více na toto téma, ale řekl, že lidé postrádají duchovní porozumění a vyspělost k tomu, aby pokročilejšímu učení porozuměli.

Židům 6

Svatí jsou povzbuzováni, aby byli pilní a měli víru, trpělivost a naději, že obdrží Boží zaslíbení

Bůh svým dětem slíbil taková požehnání jako jsou pokoj, štěstí, odpuštění, odpovědi na modlitby, požehnání zahrnutá v patriarchálních požehnáních, vzkříšení a věčný život. Některá z těchto požehnání jsou podmíněna našimi rozhodnutími.

Na které zaslíbené požehnání se těšíte, že je obdržíte?

Jak je zaznamenáno v Židům 6, Pavel povzbuzoval Svaté, aby nepřestávali usilovat o Pánova zaslíbená požehnání. Při četbě této kapitoly vyhledejte pravdy, které vám mohou pomoci obdržet požehnání, jež Bůh slíbil.

Přečtěte si Židům 6:1–3 a zaměřte se na to, na čem měli Svatí podle Pavlových slov pracovat. Povšimněte si, že Překlad Josepha Smitha, Židům 6:1 uvádí: „Tudíž neopouštějíce zásady nauky Kristovy“ (kurzíva přidána). Překlad Josepha Smitha, Židům 6:3–4 (v Průvodci k písmům) uvádí: „A půjdeme dál k dokonalosti, dovolí-li Bůh.“

Být dokonalý znamená být duchovně vyspělý neboli úplný. (Viz Průvodce k písmům, „Dokonalý“, scriptures.lds.org.) V Židům 6:1–2 čteme, že první zásady a obřady evangelia tvoří základ, na němž máme stavět, zatímco budeme usilovat o dosažení dokonalosti neboli duchovní vyspělosti.

Jak je zaznamenáno v Židům 6:4–8, Pavel popsal ty, o nichž se hovoří jako o synech zatracení – jsou to ti, kdo mají úplnou a dokonalou znalost o tom, že Ježíš je Kristus, a poté se odvrátí od pravdy a stanou se nepřáteli Boha. Pavel poukázal na rozdíl mezi těmito lidmi a Svatými, k nimž v této epištole hovořil a kteří pracovali ve jménu Krista. (Viz Židům 6:9–10.)

Přečtěte si Židům 6:11–15 a zaměřte se na to, k čemu Pavel povzbuzoval Svaté, zatímco pracovali na tom, aby zdědili zaslíbená Boží požehnání. Může být užitečné vědět, že slova „prokazova[t] tu opravdovou pilnost plné jistoty naděje“ ve verši 11 se týkají toho, že máme být pilní, dokud neobdržíme zaslíbená Boží požehnání.

Pavel popsal Abrahama jako příklad píle, víry a trpělivosti, pokud jde o snahu získat zaslíbená Boží požehnání. Abrahamovi bylo 75 let, když mu Bůh slíbil potomstvo, a pak s vírou čekal 25 let, než se tento slib skrze narození Izáka naplnil. Z Pavlových slov se dozvídáme, že Budeme-li píli, víru v Ježíše Krista a trpělivost uplatňovat až do konce, budeme moci zdědit Bohem slíbená požehnání.

Do studijního deníku si napište odpovědi na tyto otázky:
1. Proč jsou podle vás píle, víra v Ježíše Krista a trpělivost, když se snažíme získat Bohem slíbená požehnání, tak důležité?
2. Kdy jste díky píli, víře v Ježíše Krista a trpělivosti obdrželi nějaké slíbené požehnání?

Jak je zaznamenáno v Židům 6:16–18, Pavel učil, že Bůh své sliby vždy dodrží a že nikdy nelže. Můžeme mít tudíž důvěru v Jeho zaslíbení a ujištění o jejich naplnění.

Přečtěte si Židům 6:19–20 a zaměřte se na to, jaký vliv má naděje v Boží zaslíbení na náš život.

Jednou z pravd, kterou můžeme v Židům 6:19 rozpoznat, je ta, že naše naděje v Boží zaslíbení je duchovní kotvou pro naši duši. Naděje je „důvěřující očekávání zaslíbených požehnání plynoucích ze spravedlivosti a toužení po nich“. (Průvodce k písmům, „Doufati, naděje“, scriptures.lds.org.)

Do studijního deníku si nakreslete obrázek kotvy. Zamyslete se nad tím, k čemu kotva na lodi slouží. Napište si, v jakém smyslu je pro vás naděje v Boží zaslíbení duchovní kotvou.

Přemítejte o tom, jak budete ve větší míře rozvíjet píli, víru, trpělivost a naději. Své myšlenky si můžete zapsat do osobního deníku.

Do studijního deníku si pod dnešní látku napište toto:

Prostudoval(a) jsem si Židům 5–6 a dokončil(a) jsem tuto lekci (datum).

Další otázky, úvahy a postřehy, o které bych se rád(a) podělil(a) se svým učitelem: