11. blok: 1. den

Lukáš 10:38–12:59

Úvod

Spasitel učil Marii a Martu v domě Marty. Později učil učedníky různým pravdám ohledně modlitby a varoval je před pokrytectvím a žádostivostí.

Lukáš 10:38–42

Ježíš učí Marii a Martu

1. Do studijního deníku si během jedné minuty napište co nejvíce rozhodnutí, která jste učinili včera. Poté si celý seznam projděte a označte si několik dobrých rozhodnutí. V jakých situacích se například musíme rozhodovat mezi dvěma dobrými věcmi?

Při studiu Lukáše 10:38–42 se zaměřte na zásadu, které Spasitel učil a která vás může při rozhodování vést – zvláště když se musíte rozhodnout mezi několika dobrými možnostmi.

Když byl Ježíš v Judeji, vydal se do Betany nacházející se nedaleko od Jeruzaléma a navštívil dům Marty, Marie a Lazara.

Přečtěte si Lukáše 10:38–40 a zjistěte, co se Maria a Marta rozhodly dělat, když byl Spasitel u nich doma.

V Ježíšově době byla pohostinnost velmi důležitá. Marta se snažila dělat to, co by se od ní jakožto od hostitelky obvykle očekávalo. Soustředila se na časné neboli hmotné záležitosti, jako jsou příprava a podávání jídla.

V Lukášovi 10:40 si všimněte, že Marta „pečlivá byla při mnohé službě“ neboli že byla zaneprázdněna mnoha povinnostmi a chtěla, aby ji Maria pomohla.

Přečtěte si Lukáše 10:41–42 a zjistěte, jak Spasitel Martě odpověděl.

Co mohl mít Spasitel na mysli, když řekl: „Jednohoť jest potřebí. Mariať dobrou stránku vyvolila“ (Lukáš 10:42)?

Starší Dallin H. Oaks z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil: „Bylo chvályhodné, že Marta byla ‚pečlivá … a [dělala si starosti] při mnohých věcech‘ (Lukáš 10:41), ale učení se evangeliu od Mistra Učitele bylo ‚potřebnější‘.“ („Dobré, lepší, nejlepší“, Liahona, listopad 2007, 104.)

Když Spasitel řekl, že ona dobrá stránka, kterou si Maria zvolila, „nebude odjata od ní“ (Lukáš 10:42), mohl tím naznačit, že Maria díky svému rozhodnutí naslouchat Spasiteli, než aby se soustředila na časné neboli světské záležitosti, obdrží duchovní požehnání, která jsou věčná.

Jedna ze zásad, které se můžeme ze Spasitelových slov určených Martě naučit, zní takto: Rozhodneme-li se věnovat spíše duchovním záležitostem než časným starostem, obdržíme trvalá požehnání.

Na volný řádek napište několik příkladů situací, kdy se člověk může rozhodnout, že dá přednost duchovním záležitostem před dobrými, ale méně důležitými věcmi, záležitostmi nebo činnostmi:

Starší Oaks rovněž učil:

„Když zvažujeme různé možnosti, máme pamatovat na to, že nestačí jen to, když je něco dobré. Některé možnosti jsou lepší, a ještě jiné jsou nejlepší. …

Zamysleme se nad tím, jak využíváme svůj čas, když se rozhodujeme, zda se budeme dívat na televizi, hrát videohry, surfovat po internetu nebo číst si knížky nebo časopisy. Samozřejmě, že je dobré sledovat hodnotnou zábavu nebo získávat zajímavé informace. Ale ne vždy takové věci stojí za tu část života, kterou věnujeme tomu, abychom je získali. Některé věci jsou lepší, a jiné jsou nejlepší. Když nám Pán pravil, abychom usilovali o vzdělání, řekl: ‚Vyhledávejte slova moudrosti z nejlepších knih.‘ (NaS 88:118; zvýraznění přidáno.) …

Některé způsoby využití osobního a rodinného času jsou lepší, a jiné jsou nejlepší. Musíme se zříci některých dobrých věcí, abychom si vybrali jiné, které jsou lepší nebo nejlepší, protože rozvíjejí víru v Pána Ježíše Krista a posilují naši rodinu.“ („Dobré, lepší, nejlepší“, 105, 107.)

2. Projděte si seznam rozhodnutí, která jste si zapsali v prvním úkolu, a označte každé dobré rozhodnutí buď slovem „dobré“, „lepší“ nebo „nejlepší“. Poté si do studijního deníku vypracujte tyto úkoly:

   1. Napište o jednom zážitku, kdy jste byli požehnáni díky tomu, že jste dali přednost duchovním záležitostem před starostmi časnými.

   2. Vyberte alespoň jednu duchovní záležitost, na kterou se chcete více zaměřit, a zapište si cíl týkající se toho, co budete dělat, aby tato duchovní záležitost byla na předním místě ve vašem životě.

Lukáš 11

Ježíš učí své učedníky o modlitbě

Představte si, že jste misionářem na plný úvazek a učíte zájemce, který se již několikrát pomodlil a má pocit, že mu Nebeský Otec neodpovídá. Zájemce přemýšlí o tom, zda má vůbec smysl pokračovat v modlitbě. Co byste takovému člověku řekli, abyste mu pomohli?

Při studiu Lukáše 11 se zaměřte na pravdy, které by mohly pomoci tomu, kdo má dojem, že Bůh na jeho modlitby neodpovídá.

V Lukášovi 11:1–4 se píše, že poté, co učedníci slyšeli Spasitele, jak se modlí, jeden z nich Ho požádal, aby je naučil se modlit, a Spasitel tak učinil. Pán poté pomocí přirovnání učil dalším pravdám ohledně modlitby. Všimněte si, že v Lukášovi 11:4 v Překladu Josepha Smitha se píše: „A nedopusť, abychom byli uvedeni v pokušení; ale vysvoboď nás od zlého.“ (Překlad Josepha Smitha, Lukáš 11:4, v anglickém vydání Bible SPD.) Nebeský Otec nikdy neuvede žádné své dítě v pokušení.

Prostudujte si Lukáše 11:5–13 a zaměřte se na to, čemu Pán ohledně modlitby učil.

Překlad Josepha Smitha uvádí dodatečné postřehy týkající se Spasitelova učení o modlitbě. Dozvídáme se, že než pronesl přirovnání, které začíná v Lukášovi 11:5, řekl jim: Váš Nebeský Otec vám neopomene dát, o cokoli jej požádáte. A pravil jim podobenství řka … (Viz Překlad Josepha Smitha, Lukáš 11:5, v anglickém vydání Bible SPD.) Také se dozvídáme o dobrých darech, o nichž Spasitel mluvil: Jestliže tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati dětem svým, čím více váš Nebeský Otec dá dobré dary, skrze Svatého Ducha, těm, kteří ho prosí. (Překlad Josepha Smitha, Lukáš 11:14, v anglickém vydání Bible SPD.)

Proč podle Lukáše 11:8 onen druhý přítel vyhověl žádosti svého přítele o chléb? (Slovo nezbednost v tomto verši znamená, že onen muž byl ve své žádosti neodbytný a vytrvalý, ačkoli jeho přítel zprvu jeho žádost odmítl.)

Spasitel pomocí přirovnání uvedených v Lukášovi 11:5–13 učil, že pokud jsme my, ačkoli jsme nedokonalí, ochotni vyhovět žádostem těch, které máme rádi a o které se staráme, „čím více Otec [náš] nebeský dá … těm, kteříž ho prosí?“ (Lukáš 11:13.)

Co je účelem modlitby? „Modlitba je úkon, kterým se uvádí do vzájemného souladu vůle Otcova a vůle dítěte. Cílem modlitby není změnit vůli Boží, ale zajistit nám i dalším lidem požehnání, která je Bůh již ochoten udělit, ale pod podmínkou, že o ně požádáme. Požehnání vyžadují určitou práci nebo úsilí na naší straně, než je můžeme získat. Modlitba je druh práce a je to stanovený prostředek k získání těch nejvyšších požehnání.“ (Bible Dictionary, „Prayer“.)

Na základě toho, čemu jste se naučili z Lukáše 11:5–13, doplňte tuto zásadu: Pokud se vytrvale modlíme a usilujeme o požehnání od Nebeského Otce ve chvílích, kdy to potřebujeme, On nám ve svém čase a svým způsobem .

Máme-li této zásadě porozumět, musíme mít také na paměti, že ne všechna požehnání od Nebeského Otce přicházejí tak, jak to očekáváme, jak si to přejeme nebo jak jsme schopni to hned rozpoznat.

3. Do studijního deníku si napište o svém zážitku s modlitbou, na kterou jste obdrželi odpověď poté, co jste vytrvale usilovali o požehnání od Nebeského Otce.

Lukáš 11:14–54 obsahuje záznam o tom, jak Ježíš vymýtil ďábla z jistého muže, nabádal druhé, aby slyšeli slovo Boží, a pokáral farizeje a zákoníky kvůli jejich duchovní neznalosti a zlovolnosti.

Lukáš 12

Spasitel varuje před pokrytectvím a žádostivostí

Zamyslete se nad těmito otázkami: Chtěli jste někdy něco tak intenzivně, že jste na to stále mysleli? Jaké negativní dopady na nás tento způsob přemýšlení může mít?

V Lukášovi 12:1–13 čteme, že „když se na tisíce lidu sešlo“ (Lukáš 12:1), Ježíš učil své učedníky, aby se vyvarovali pokrytectví. Učil je, že vše skryté bude jednoho dne zjeveno a že Bůh zná své děti a bdí nad nimi. Také mluvil o tom, že je zapotřebí, aby Jeho učedníci vyznávali Jeho jméno před lidmi, a o hříchu rouhání. Jeden muž pak Spasitele požádal, zda by nemohl promluvit s jeho bratrem a přesvědčit ho, aby se s ním rozdělil o dědictví.

Přečtěte si Lukáše 12:14–15 a zjistěte, jak Spasitel na tuto žádost odpověděl.

Před čím Spasitel druhé varoval?

Vysvětlete, že slova vystříhejte se lakomství znamenají vyvarovat se chamtivosti a žádostivosti. V Pánově radě můžeme najít tuto pravdu: Pán nám přikazuje nebažit po světském majetku. Učil nás, že v životě jde o více než jen o získávání fyzických věcí a že hodnota člověka nezávisí na hojnosti jeho majetku.

Vysvětlete, že Spasitel – poté, co své učedníky varoval, aby se vyhýbali žádostivosti – pronesl podobenství, kterým ilustroval důležitost tohoto přikázání. Přečtěte si Lukáše 12:16–19 a zjistěte, kolikrát dotyčný muž v podobenství použil slova své a svá. Mohli byste si každý výskyt těchto slov označit.

Co se z toho, jak často tento muž používá slova své a svá, dozvídáte o jeho zájmech?

V jakém smyslu bychom mohli být pokoušeni, abychom byli jako tento muž?

Přečtěte si Lukáše 12:20–21 a zaměřte se na to, jak Bůh na chamtivost a žádostivost tohoto muže reagoval.

Zvažte možnost zapsat si nebo si do písem poznamenat tato slova staršího M. Russella Ballarda z Kvora Dvanácti apoštolů: „To, na čem záleží nejvíce, vydrží nejdéle.“ („To, na čem záleží nejvíce, vydrží nejdéle“, Liahona, listopad 2005, 44.)

Pokud by onen bohatý muž v podobenství věděl, že oné noci zemře a že si s sebou žádný majetek nevezme, co by podle vás mohl udělat jinak v průběhu dne před svou smrtí? Zamyslete se nad tím, jak se může příkaz nebažit po světském majetku týkat vás osobně.

V Lukášovi 12:22–30 čteme o tom, že Pán zdůraznil, že Jeho učedníci se nemusí přehnaně starat o své časné potřeby. Tyto pokyny byly dány apoštolům a těm, kteří byli tehdy povoláni sloužit jako misionáři na plný úvazek. Přečtěte si Lukáše 12:31–32 a zjistěte, o co měli podle Spasitelova učení Jeho učedníci usilovat, místo aby se zaměřovali na vlastní potřeby a tužby. (Viz také Jákob 2:18–19.)

V Lukášovi 12:31 v Překladu Josepha Smitha se dozvídáme, že Pán řekl svým učedníkům: Tudíž usilujte o to, abyste pomáhali království Božímu spět kupředu. (Překlad Josepha Smitha, Lukáš 12:34, v anglickém vydání Bible SPD; kurzíva přidána.) „Království Boží“ označuje Církev Ježíše Krista. „Účelem Církve je připravovati její členy, aby žili na věky v celestiálním království neboli království nebeském.” (Průvodce k písmům, „Království Boží neboli království nebeské“, scriptures.lds.org). Spasitel svým apoštolům a misionářům slíbil, že budou-li se snažit přispět svým dílem k tomu, aby Boží království spělo kupředu, pomůže jim postarat se o jejich potřeby a dá jim místo ve svém království.

4. Do studijního deníku si napište tuto zásadu: Pokud budeme svým dílem přispívat k tomu, aby Boží království spělo kupředu a Jeho spravedlivost byla nastolena, Bůh nám pomůže postarat se o naše potřeby a připraví pro nás ve svém království místo.

Zamyslete se nad tím, jak se můžete snažit přispět svým dílem k tomu, aby království Boží spělo kupředu. (Přitom si vzpomeňte na zásadu, kterou jste rozpoznali již dříve v této lekci a která se týká věnování se spíše duchovním záležitostem než časným starostem.)

V Lukášovi 12:35–59 čteme, že Spasitel učil své následovníky, aby se připravovali na Jeho Druhý příchod. Pomohl jim pochopit, že „každému pak, komuž jest mnoho dáno, mnoho bude od něho požádáno“ (Lukáš 12:48), a vysvětlil, že Jeho evangelium způsobí mezi lidmi velké rozdělení.

5. Do studijního deníku si pod dnešní látku napište toto:

   Prostudoval(a) jsem si Lukáše 10:38–12:59 a dokončil(a) jsem tuto lekci (datum).

   Další otázky, úvahy a postřehy, o které bych se rád(a) podělil(a) se svým učitelem: