Židům 1–4

Úvod

Apoštol Pavel učil židovské Svaté neboli židovské křesťany o pravé podstatě Ježíše Krista. Učil je také o Spasitelově Usmíření a o některých požehnáních, která z Usmíření pramení. Pavel se podělil o událost ze života dávných Izraelitů, kteří putovali v pustině, aby učil Svaté tomu, co musí dělat, aby vešli v odpočinutí Páně.

Židům 1

Pavel učí o podstatě Ježíše Krista

Přečtěte si následující situace:

Mladá žena je unavená tím, že ji nazývají „hodnou dívkou“, protože se neúčastní některých činností svých přátel. Přemýšlí o tom, že ze svých zásad sleví, aby mohla být součástí skupiny.
Mladý muž, který slouží na misii na plný úvazek, si uvědomuje, že misionářská práce je obtížnější, než očekával, a přemýšlí o tom, že se vrátí domů.

Co mají tyto situace společného? Z jakých důvodů mohou lidé přemýšlet o tom, že se vzdají své snahy dělat to, o čem vědí, že je správné?

Apoštol Pavel napsal svou epištolu Židům v době, kdy někteří židovští obrácení kvůli pronásledování nebo jinému nátlaku nenavštěvovali církevní shromáždění. Vraceli se k tomu, s čím byli dobře obeznámeni – tedy do relativního bezpečí tradičního židovského uctívání, k němuž nepatřila víra v Ježíše Krista. (Viz Židům 10:25, 38–39.) Pavel napsal tuto epištolu za účelem povzbuzení těchto členů Církve, aby zůstali věrnými Ježíši Kristu.

Během studia této epištoly Židům se zaměřujte na pravdy, které vám mohou pomoci zůstat věrnými Kristu, když budete mít pocit, jako byste to chtěli vzdát.

Přečtěte Židům 1:1–3, 10 a vyhledejte nauky, kterým Pavel učil židovské Svaté o Spasiteli.

Do studijního deníku si napište nauky týkající se Ježíše Krista, které najdete v Židům 1:1–3, 10. Z veršů 2 a 10 byste například mohli rozpoznat tuto nauku: Ježíš Kristus stvořil nebesa a zemi. Podíváte-li se blíže, zjistíte, že tyto verše učí některým dalším významným naukám o Spasiteli.

Povšimněte si slov „obraz osoby jeho“ v Židům 1:3. Tato slova znamenají, že Ježíš Kristus vypadá jako Nebeský Otec a má tentýž božský charakter. Slova „zdržuje všecko slovem mocnosti své“ v tomtéž verši znamenají, že Ježíš Kristus je všemocný.

Zamyslete se nad tím, které pravdy, jež jste rozpoznali v Židům 1:1–3, 10, by vám mohly pomoci, když jste pokoušeni, abyste se odvrátili od konání Pánovy vůle.

Častým tématem v knize Židům je svrchovanost Ježíše Krista. Například v Židům 1:4–14 Pavel poukázal na to, že Spasitel je větší než andělé. I v dalších kapitolách poukazoval na dokonalost a svrchovanost Krista.

Proč by mohla znalost toho, že Ježíš Kristus je větší než všechno ostatní, pomoci někomu, kdo zápolí s tím, aby Mu zůstal věrný?

Zaměřujte se dál na toto téma i při studiu zbývající části Pavlova dopisu Židům.

Židům 2

Pavel učí tomu, že Ježíš Kristus je vůdcem našeho spasení.

Přemýšlejte o tom, jak se vybírá kapitán nebo vůdce pro různé týmy nebo skupiny, kterých se účastníte. (Například ve sportu, v diskusních kroužcích, v dramatických kroužcích nebo ve školních klubech.) Na jaké předpoklady byste se zaměřili, kdybyste si vybírali kapitána nebo vůdce?

Apoštol Pavel v Židům 2 vysvětlil židovským obráceným něco více o povaze a identitě Ježíše Krista, aby jim pomohl pochopit, proč Ho mají dál následovat. Přečtěte si Židům 2:10 a zjistěte, čeho je podle Pavlových slov Ježíš Kristus vůdcem.

Z tohoto verše se můžeme naučit tomu, že Ježíš Kristus je vůdcem našeho spasení.

Do studijního deníku si napište odpověď na tuto otázku: V jakém smyslu je Ježíš Kristus vůdcem našeho spasení?

Přečtěte si Židům 2:8–9, 14–18 a vyhledejte slova, která popisují, proč je Spasitel oprávněn být vůdcem našeho spasení. To, co najdete, byste si mohli označit.

V Židům 2:9 se Pavlovo učení o tom, že Ježíš Kristus „maličko nižší byl nežli andělé“, vztahuje na Spasitelovu blahosklonnost a Jeho sestoupení z předsmrtelného trůnu, aby zakusil smrtelnost, utrpení a smrt, čímž „sestoupil pod všechny věci“ (NaS 88:6). Slova „účastnost mají těla a krve“ v Židům 2:14 znamenají, že jsme smrtelní. Slova „k očištění hříchů lidu“ v Židům 2:17 znamenají, že Kristus byl schopen usmířit naše hříchy.

Co podle verše 9 Ježíš vykonal pro všechny lidi? Koho podle verše 14 přemohl skrze své Usmíření?

Povšimněte si, že Pavel hovořil o Spasiteli nejen jako o vůdci našeho spasení, ale nazval Ho také milosrdným a věrným nejvyšším knězem. (Viz Židům 2:17.) Pavel připodobnil Ježíše Krista k židovskému vysokému knězi, neboť na vysokého kněze bylo pohlíženo jako na prostředníka mezi lidmi a Bohem.

Proč je podle verše 18 Spasitel schopen nám pomáhat (nebo nás utěšit)?

Přečtěte si Židům 4:14–16 a vyhledejte další postřeh, který nám Pavel poskytl ohledně toho, v jakém smyslu je Spasitel milosrdným a věrným vysokým knězem.

Z Židům 2:17–18 a 4:14–16 můžeme rozpoznat tuto pravdu: Ježíš Kristus trpěl a byl pokoušen ve všech věcech, a proto nás dokonale chápe a může nám pomoci v časech potřeby. (Viz také Alma 7:11–13.)

Do studijního deníku si zapište své pocity a myšlenky týkajících se toho, jak vám mohou pravdy, které jste rozpoznali v Židům 2, pomoci, abyste si byli jisti svým rozhodnutím následovat Ježíše Krista jako svého vůdce.

Židům 3–4

Pavel učí tomu, jak můžeme vejít v odpočinutí Páně

S čím si občas děláte starosti nebo co vás znepokojuje? Zamyslete se nad tím, jak můžete nalézt pokoj a odpočinutí od těchto a dalších zdrojů nepokoje a úzkosti.

Židovští Svatí byli v Pavlově době kvůli tomu, že žili podle evangelia Ježíše Krista, pronásledováni. Jak je zaznamenáno v Židům 3–4, Pavel se zmínil o jedné události ze Starého zákona, aby učil Svaté, jak nalézt pokoj v tomto i příštím životě.

Poté, co byly děti Izraele v dávné době vysvobozeny z Egypta, popudily Pána svou neposlušností k hněvu. V důsledku toho jim nebylo umožněno vstoupit v odpočinutí Páně. (Viz Numeri 14; Jákob 1:7–8; Alma 12:33–37; 13:6, 12–13, 28–29.)

Zvažte možnost označit si v Židům 3:11 slova „odpočinutí mé“.

Přečtěte si Nauku a smlouvy 84:24 a zaměřte se na to, čemu tento verš učí o Pánově odpočinutí.

Starší Bruce R. McConkie z Kvora Dvanácti apoštolů učil: „Praví Svatí vcházejí v odpočinutí Páně během tohoto života, a když zůstanou věrni pravdě, pokračují v tomto požehnaném stavu tak dlouho, dokud nebudou odpočívat s Pánem v nebi. … Odpočinutí Páně týkající se smrtelníků znamená získat dokonalé poznání božskosti velikého díla posledních dnů. … Odpočinutí Páně na věčnosti znamená zdědit věčný život, získat plnost Pánovy slávy.“ (Mormon Doctrine, 2nd ed. [1966], 633.)

Přečtěte si Židům 4:1 a zjistěte, čeho se Pavel obával, že někteří členové Církve neudělají.

Přečtěte si tyto verše z písem: Židům 3:7–8, 12–15, 18–19; 4:2–3, 6–7, 11. Také si přečtěte Překlad Josepha Smitha, Židům 4:3 (v Průvodci k písmům). Při četbě těchto veršů se zaměřte na to, čemu Pavel opakovaně učil ohledně toho, jak můžeme vstoupit v odpočinutí Páně.

Povšimněte si slov „nezatvrzujtež srdcí svých“. (Židům 3:8, 15; 4:7.) Tato slova znamenají, že nemáme uzavírat srdce před pravdou a inspirací; že máme mít srdce otevřené, ochotné a poslušné Boha a Jeho přikázání.

Z Pavlova učení se můžeme naučit tomu, že zůstaneme-li věrní Spasiteli a nebudeme-li zatvrzovat srdce, vstoupíme v odpočinutí Páně.

V jakém smyslu nám rozhodnutí věřit ve Spasitele a mít otevřené srdce vůči Božímu záměru a plánu pomáhá zůstat věrnými Pánu? Vzpomeňte si na někoho, koho znáte, a kdo je dobrým příkladem této zásady. Co konkrétně tento člověk dělá, aby zůstal věrný?

Do studijního deníku si napište, co budete dělat, abyste zůstali věrní Ježíši Kristu a měli své srdce vůči Němu otevřené.
Do studijního deníku si pod dnešní látku napište toto:

Prostudoval(a) jsem si Židům 1–4 a dokončil(a) jsem tuto lekci (datum).

Další otázky, úvahy a postřehy, o které bych se rád(a) podělil(a) se svým učitelem: