Matouš 26:31–75

Úvod

Ježíš Kristus, v rámci svého Usmíření, na sebe v zahradě getsemanské začal brát hříchy všech lidí. Jidáš vyzradil Ježíše židovským vůdcům. Poté byl Ježíš nezákonně souzen před vysokým knězem Kaifášem, kde byla proti němu vznášena falešná obvinění. Během této doby Petr třikrát zapřel těm, kteří v něm poznali jednoho z učedníků Ježíše Krista, že Spasitele zná.

Matouš 26:31–46

Ježíš Kristus trpí v zahradě getsemanské

Zamyslete se nad touto situací: Jistého mladého muže od dětství učili, že kněžskou povinností je sloužit na misii na plný úvazek. Jako dospívající pociťuje, že by měl sloužit na misii, ale zápolí s rozhodnutím na ni jít. Více se zajímá o jiné možnosti a obává se, že misie ho o tyto příležitosti připraví.

V jakých dalších situacích se mohou touhy mladých mužů a žen lišit od toho, co si Nebeský Otec přeje, aby dělali?

Přemítejte o situacích, kdy pro vás bylo obtížné podrobit se vůli Nebeského Otce. Při studiu zbývající části Matouše 26 vyhledejte zásady, které vám mohou pomoci ve chvílích, kdy je pro vás obtížné dělat to, co si Nebeský Otec přeje, abyste dělali.

Vzpomeňte si, že v Matoušovi 26:1–30 se hovořilo o tom, jak Pán společně se svými apoštoly jedl jídlo na oslavu přesnic a zavedl svátost. Přečtěte si Matouše 26:31–35 a zjistěte, co Ježíš prorokoval, že se stane Jeho apoštolům.

Slovo zhoršit v tomto kontextu znamená odpadnout, odvrátit se nebo opustit.

Povšimněte si toho, jak Petr a další apoštolové zareagovali na to, co řekl Spasitel.

Přečtěte si Matouše 26:36–38 a zjistěte, kam Ježíš a apoštolové šli po oslavě přesnic.

V zadní části trojkombinace v sekci Biblické mapy a fotografie se podívejte na fotografie 11 a 12: „Hora Olivová“ a „Zahrada Getsemany“. Getsemany byly olivový sad, který se nacházel na hoře Olivetské hned za zdmi Jeruzaléma. „Slovo getsemany znamená ‚olivový lis‘.“ (Průvodce k písmům, „Getsemany“, scriptures.lds.org.)

V Matoušovi 26:36–38 si označte slova, která popisují, jak se Ježíš cítil, když vstoupil do Getseman.

Přečtěte si Matouše 26:39 a zjistěte, co Ježíš udělal poté, co poodešel trochu dál do zahrady.

Kalich, o němž Spasitel mluvil, je symbolický pojem označující hořké utrpení, které v rámci Usmíření prožil. Ježíš, v rámci své veliké smírné oběti, na sebe v Getsemanech začal brát hříchy a utrpení všech lidí.

Starší Jeffrey R. Holland z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil, o co Ježíš žádal Otce, když prosil, aby od Něj byl onen kalich odňat: „Pán v podstatě řekl: ‚Raději bych šel jinou cestou, pokud nějaká taková je. Pokud existuje nějaká jiná cesta – jakákoli jiná cesta – rád ji přijmu.‘ … Ale kalich nakonec odňat nebyl.“ („Teaching, Preaching, Healing“, Ensign, Jan. 2003, 41.)

Mohli byste si označit slova „a však ne jakž já chci, ale jakž ty“. (Matouš 26:39; viz také NaS 19:19.)

I když Ježíš Kristus žádal o jinou cestu k uskutečnění Otcových záměrů, tak aby vykonal Usmíření, podrobil svou vůli vůli Otcově.

Přemítejte o tom, čemu se můžeme naučit o Ježíšovi na základě Jeho ochoty podrobit se vůli Nebeského Otce, i když to znamenalo, že musel snášet nesmírné utrpení, a nakonec i smrt.

Na základě toho, co jste se dozvěděli z Matouše 26:39, doplňte tuto větu: Příklad Ježíše Krista následujeme tehdy, když .

Znovu si projděte situace, které jste uvedli na začátku této lekce. Poté si do studijního deníku napište odpověď na tuto otázku: Jak nás může v těchto situacích posilovat příklad Spasitele?
Vzpomeňte si na nějaké situace, kdy jste měli touhy odlišné od vůle Nebeského Otce, ale nakonec jste se rozhodli se jí řídit. O jedné z nich, pokud to není příliš osobní, si něco napište do studijního deníku, a vysvětlete, proč jste se takto rozhodli a co jste při tom pociťovali.

Stanovte si, jak konkrétně budete následovat příklad Ježíše Krista tím, že podrobíte svou vůli vůli Nebeského Otce. Zvažte možnost dát si za cíl, že budete jednat na základě toho, co jste si stanovili.

Znovu si projděte Matouše 26:37–38 a vyhledejte pokyny, které v Getsemanech dal Spasitel Petrovi, Jakubovi a Janovi.

Pokyn „bděte se mnou“ ve verši 38 znamená být vzhůru, být ve střehu nebo být ostražitý. Abyste lépe porozuměli tomu, proč učedníci pravděpodobně potřebovali Spasitelův pokyn, aby s Ním bděli, povšimněte si, že Překlad Josepha Smitha doplňuje vysvětlení, že když učedníci přišli do zahrady, „počali býti převelice ohromeni a velmi sklíčeni a reptati v srdci svém přemýšlejíce, zda to je Mesiáš“. (Překlad Josepha Smitha, Marek 14:36 [v Průvodci k písmům].) Tím, že Ježíš dal svým apoštolům pokyn, aby s Ním bděli, je varoval, aby byli ostražití, protože jejich víra v Něj měla být vyzkoušena.

Přečtěte si Matouše 26:40 a zaměřte se na to, co Ježíš zjistil, že Petr a dva synové Zebedeovi [Jakub a Jan] (viz Matouš 26:37) dělali, zatímco se modlil.

Lukáš 22:45 v Překladu Josepha Smitha naznačuje, že spali, protože byli naplněni zármutkem.

Přečtěte si Matouše 26:41 a zjistěte, co jim Ježíš řekl, aby dělali.

Toto je jedna ze zásad, kterým se můžeme ze Spasitelových pokynů určených těmto apoštolům naučit: Budeme-li se neustále modlit a bdít, budeme mít sílu odolávat pokušení.

Co podle vás znamenají slova „duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno“? (Matouš 26:41.)

Může to znamenat, že učedníci chtěli být poslušni Spasitele, ale dovolili své fyzické touze po spánku, aby překonala jejich duchovní touhu bdít a modlit se. Přemítejte o tom, jak vám porozumění těmto slovům může pomoci odolávat pokušení.

Poté, co president Henry B. Eyring z Prvního předsednictva citoval Matouše 26:41, řekl: „[Spasitelovo] napomenutí určené Petrovi je určeno také nám. Vlk, který chce zabít ovce, dozajista roztrhá i pastýře. A tak musíme bdít nad sebou samými stejně jako nad druhými.“ („Bděte se mnou“, Liahona, červenec 2001, 46.)

Vzpomeňte si, že být bdělý znamená být vzhůru, být ve střehu nebo být ostražitý. Zamyslete se nad tím, jak nám to, že jsme duchovně bdělí a modlíme se, může pomoci překonat naše slabosti a odolat pokušení.

Přemítejte o tom, zda jste se někdy poddali pokušení, protože jste se přestali modlit a nebyli jste bdělí. Zamyslete se nad tím, jak vás toto rozhodnutí ovlivnilo. Dále si vzpomeňte na situace, kdy jste odolali pokušení, protože jste se modlili a byli jste bdělí. Co vám pomáhá být stále duchovně bdělými a neustále se modlit?

Na samostatný list papíru nebo na kartičku si napište jednu věc, kterou budete dělat, abyste byli bdělejší a abyste se neustále modlili. Zvažte možnost mít tento papír stále u sebe, aby vám připomínal váš cíl.

Povšimněte si, že v Matoušovi 26:42–46 se píše, že Ježíš se modlil v zahradě getsemanské třikrát. Pokaždé vyjádřil ochotu následovat vůli svého Otce.

Matouš 26:47–75

Ježíš Kristus je zatčen a souzen před Kaifášem

Přední kněží a zákoníci se spikli, aby Ježíše Krista zabili. Jejich ďábelský plán zahrnoval uplacení Jidáše, vytvoření falešných svědků, zesměšňování, a dokonce i mučení Ježíše. Spasitel byl nucen čelit dvěma formálním soudům: První byl židovský soud před jeruzalémským sanhedrinem – shromážděním o 71 členech, které zahrnovalo Levity, přední kněží, zákoníky, farizee, saducee a ty, kteří zastávali jiná politická přesvědčení, jimž všem předsedal nejvyšší kněz, kterým byl v té době Kaifáš. Druhý byl římský soud před Pilátem. Ježíš byl během židovského soudu obviněn z rouhání (vysmívání se, spílání či zlořečení Bohu), protože sám sebe nazval Synem Božím. (Viz Matouš 26:64–65.) Protože rouhání bylo židovskou záležitostí a Římany nezajímalo, změnili židovští vůdci, když Ježíše přivedli před Piláta, obvinění na vlastizradu. Židovští vůdci se pokoušeli Římany přesvědčit, že Ježíš se snažil ustanovit se králem, přičemž doufali, že Ho Římané usmrtí jako zrádce císaře. Pilát ale na Ježíšovi během římského soudu neshledal žádnou vinu. Přesto, aby uklidnil židovské vůdce, popravu Ježíše nakonec povolil.

Přečtete si tato slova Geralda N. Lunda, který se později stal členem Sedmdesáti: „Představte si [Ježíše Krista,] Bytost, jejíž moc, světlo a sláva udržuje vesmír v pořádku, Bytost, na základě Jejíchž slov vznikají sluneční soustavy, galaxie a hvězdy – jak stojí před zlovolnými lidmi a je jimi souzen, jako by neměl žádnou hodnotu či cenu!“ („Knowest Thou the Condescension of God?“ v Doctrines of the Book of Mormon: The 1991 Sperry Symposium, ed. Bruce A. Van Orden a Brent L. Top [1992], 86.)

I když měl Ježíš Kristus moc zničit ony muže, kteří Ho bili a plivali na Něj, On všechno ochotně trpěl a snášel. Římští vůdci ani vojáci si neuvědomovali onu nekonečnou moc, kterou by Ježíš býval mohl použít, kdyby to byla vůle Otcova.

Pročtěte si Matouše 26:47–68 a zaměřte se na to, jak se Ježíš Kristus i nadále ovládal a podroboval se vůli svého Otce, i když s Ním zlovolní lidé špatně zacházeli a soudili Ho. (Viz také 1. Nefi 19:9.) To, co najdete, byste si mohli označit.

Do studijního deníku si napište, co vás nejvíce zaujalo na Spasitelově odhodlání činit vůli Nebeského Otce bez ohledu na okolnosti. Také si napište, jak můžete následovat Spasitelův příklad poslušnosti.

V Matoušovi 26:56 si povšimněte, že se Spasitelovo proroctví, že Ho apoštolové opustí, naplnilo. Opustili Ho však jen dočasně.

V Matoušovi 26:69–75 se píše, že zatímco byl Ježíš po svém zatčení souzen, Petr třikrát zapřel, že Ho zná. (Poznámka: Petrova zapření se budou podrobněji probírat v lekci k Lukášovi 22.)

Do studijního deníku si pod dnešní látku napište toto:

Prostudoval(a) jsem si Matouše 26:31–75 a dokončil(a) jsem tuto lekci (datum).

Další otázky, úvahy a postřehy, o které bych se rád(a) podělil(a) se svým učitelem: