Lukáš 7:18–50

Úvod

Ježíš chválil Jana Křtitele a svědčil, že Jan připravil cestu pro Jeho službu. Zatímco Ježíš jedl s farizeem, kající se žena projevila víru v Ježíše a lásku k Němu.

Lukáš 7:18–35

Ježíš chválí Jana Křtitele a svědčí o jeho poslání

Co si pamatujete o Janu Křtiteli?

Do studijního deníku si napište tolik skutečností o Janu Křtiteli, na kolik si dokážete vzpomenout.

Představte si třtinu (vysoké stéblo trávy) a někoho, kdo má na sobě jemné a drahé oblečení a žije v paláci. Zatímco o tom přemýšlíte, přečtěte si Lukáše 7:24–26 a zjistěte, čemu Ježíš učil o Janu Křtiteli.

Jak se podle vás Jan Křtitel lišil od třtiny a od někoho, kdo žije v přepychu?

Na rozdíl od třtiny, která se ohýbá a zmítá ve větru, byl Jan Křtitel pevný a neochvějný ve svém svědectví a ve vykonávání svého poslání. Žil na poušti a nosil oblečení z velbloudí srsti, které bylo velmi drsné. Spíše než aby usiloval o fyzické pohodlí, usiloval pouze o to, aby činil vůli Boží.

Ježíš řekl, že Jan Křtitel je „více nežli [prorok]“. (Lukáš 7:26.) Přečtěte si Lukáše 7:27–28 a zjistěte, proč byl Jan Křtitel mezi proroky jedinečný.

Když Ježíš řekl: „Já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou“ (Lukáš 7:27), citoval proroctví napsané před stovkami let, které mluvilo o andělovi, jenž „připraví cestu před [Mesiášem]“ (Malachiáš 3:1). Z těchto veršů se dozvídáme, že Jan Křtitel byl oním prorokem, který byl předustanoven k tomu, aby připravil cestu Synu Božímu a pokřtil Ho.

Jak Jan Křtitel připravil cestu pro příchod Ježíše Krista?

Prorok Joseph Smith řekl ohledně Lukáše 7:28 toto: „Na Ježíše bylo pohlíženo jako na toho, kdo měl nejmenší nárok na Boží království a [zdánlivě] měl nejmenší právo na to, aby měl jejich důvěru [aby byli ochotní uvěřit], že je prorokem; jako kdyby řekl: ‚Ten, který je považován za nejmenšího mezi vámi, je větší nežli Jan – jsem to totiž já sám.‘“ (Učení presidentů Církve: Joseph Smith [2008], 81.)

V Lukášovi 7:29–35 se dočítáme, že Ježíšovu učení věřilo mnoho lidí, ale farizeové a zákoníci, kteří tam byli také, Jeho učení zavrhli. Ježíš vysvětlil, že zavrhli pravdu bez ohledu na to, zda jí učil On, nebo Jan Křtitel.

Lukáš 7:36–50

Zatímco Ježíš jí s farizeem Šimonem, žena Mu omývá nohy svými slzami

Přemýšleli jste někdy o tom, zda vám mohou být odpuštěny vaše hříchy?

Při studiu zbývající části Lukáše 7 vyhledejte pravdy, které vám mohou pomoci, když přemýšlíte o tom, zda vám může být odpuštěno.

V Lukášovi 7:36 se dočítáme, že farizeus jménem Šimon pozval Ježíše k sobě domů na hostinu. Na takovýchto hostinách si hosté sedli nebo se částečně položili na polštáře kolem nízkého stolu s nohama nataženýma směrem od stolu. Chudým bylo dovoleno odnášet si zbytky jídla z hostiny, a nebylo tudíž neobvyklé, aby do domu během hostiny vstupovali nepozvaní lidé. (Viz James E. Talmage, Jesus the Christ, 3rd ed. [1916], 261.)

Přečtěte si Lukáše 7:37–39 a zjistěte, kdo na tuto konkrétní hostinu přišel bez pozvání.

Povšimněte si, že žena projevila Spasiteli lásku tím, že Mu omyla, políbila a pomazala nohy. Alabastrová nádoba masti (viz Lukáš 7:37) byla láhev naplněná vonným olejem.

Co si podle Lukáše 7:39 pomyslel Šimon, když uviděl, co žena dělá?

Ježíš vytušil Šimonovy myšlenky a učil podobenství o dvou dlužnících a věřiteli. Věřitel je někdo, kdo půjčuje peníze; dlužník je člověk, který si peníze půjčuje. Dlužník souhlasí, že věřiteli peníze splatí, jinak půjde do vězení.

Přečtěte si Lukáše 7:40–43 a zvažte, koho by každý jednotlivec v podobenství mohl představovat.

Do studijního deníku si překreslete následující tabulku. Do prázdných míst v tabulce doplňte slova farizeus Šimon, žena a Ježíš podle toho, koho by každý jednotlivec mohl v podobenství představovat. (Ve sloupci „Věřitel“ si nechte místo na to, abyste tam mohli napsat další skutečnosti z dalšího úkolu.)

Věřitel =
Dlužník, který dluží 50 peněz =	Dlužník, který dluží 500 peněz =

Když starší James E. Talmage z Kvora Dvanácti apoštolů mluvil o pohostinnosti, kterou hostitelé v Ježíšově době běžně prokazovali svým hostům, řekl: „V té době bylo zvykem projevovat význačným hostům značnou pozornost; přivítat je polibkem, poskytnout jim vodu na omytí prachu z nohou a olej na pomazání vlasů nebo plnovousu.“ (Jesus the Christ, 261.)

Přečtěte si Lukáše 7:44–46 a vyhledejte odlišnosti mezi tím, jak Ježíše přivítal na hostině Šimon a jak se k Němu chovala ona žena.

Do tabulky ve studijním deníku si do příslušného sloupce napište některé z odlišností mezi tím, jak se k Ježíšovi choval Šimon a jak se k Němu chovala ona žena.

Ježíš tím, že Šimona nepřímo přirovnal k dlužníkovi, který dluží 50 peněz, naznačil, že i on potřebuje, aby mu byly odpuštěny hříchy.

Přečtěte si Lukáše 7:47–50 a zjistěte, co této ženě umožnilo, aby získala odpuštění. To, co najdete, byste si mohli označit.

Starší Bruce R. McConkie z Kvora Dvanácti apoštolů řekl o víře této ženy toto: „Ježíš v podstatě říká: ‚Dopustila se mnoha hříchů, ale uvěřila ve mne, učinila pokání z hříchů, byla mými učedníky pokřtěna a její hříchy byly smyty ve vodách křtu. Nyní mne vyhledala, aby projevila bezmeznou vděčnost člověka, který byl poskvrněný, ale nyní je čistý. Její vděčnost nezná hranic a její láska je nezměrná, neboť jí bylo mnoho odpuštěno.‘“ (Doctrinal New Testament Commentary, 3 vols. [1965–1973], 1:265.)

Z tohoto příběhu se můžeme naučit například těmto zásadám: Když používáme víru tím, že projevujeme Pánu lásku a oddanost, můžeme zakusit Jeho odpuštění a když získáme Pánovo odpuštění, jsme naplněni ještě větší touhou milovat Ho a sloužit Mu.

Starší Neil L. Andersen z Kvora Dvanácti apoštolů svědčil o lásce a odpuštění, které je dostupné každému z nás:

„Je mnoho různých stupňů osobní způsobilosti a spravedlivosti. Pokání je však požehnáním pro každého z nás. Každý z nás potřebuje pociťovat Spasitelovo rámě milosrdenství skrze odpuštění hříchů.

Před lety jsem byl požádán, abych se setkal s mužem, který žil dlouho před naší schůzkou nevázaným životem. Kvůli špatným rozhodnutím ztratil členství v Církvi. Do Církve se již dávno vrátil a věrně dodržoval přikázání, ale jeho předešlé činy ho sužovaly. Když jsem se s ním setkal, pocítil jsem jeho stud a hlubokou lítost nad tím, že porušil své smlouvy. Po našem rozhovoru jsem vložil své ruce na jeho hlavu, abych mu dal kněžské požehnání. Ještě než jsem promluvil, pocítil jsem nesmírnou sílu Spasitelovy lásky a odpuštění pro tohoto muže. Po udělení požehnání jsme se objali a on nepokrytě plakal.

Spasitelovo rámě milosrdenství a láska ke kajícímu, které nehledí na sobeckost opuštěného hříchu, mě naplňují úžasem. Svědčím o tom, že Spasitel nám může odpustit naše hříchy, a touží po tom. Kromě několika těch, kteří si zvolí zatracení po poznání plnosti, neexistuje hřích, který nemůže být odpuštěn. Pro každého z nás je úžasnou výsadou, že se můžeme odvrátit od hříchů a přijít ke Kristu. Božské odpuštění je jedním z nejsladšího ovoce evangelia, jež odstraňuje vinu a bolest ze srdce a nahrazuje ji radostí a klidem svědomí.“ („Čiňte pokání …, abych vás mohl uzdraviti“, Liahona, listopad 2009, 40–41.)

Ve studijním deníku vypracujte jeden z těchto úkolů, nebo oba:
1. Vzpomeňte si na nějakou situaci, kdy jste zakusili Pánovo odpuštění. Aniž byste prozradili nějakou velmi osobní událost, která vyžadovala Pánovo odpuštění, zaznamenejte si své myšlenky a pocity ohledně Spasitele.
2. Použijte to, čemu jste se naučili při studiu Lukáše 7, k tomu, abyste napsali, jak byste odpověděli přátelům, kteří přemýšlejí o tom, zdali jim mohou být odpuštěny hříchy.
Do studijního deníku si pod dnešní látku napište toto:

Prostudoval(a) jsem si Lukáše 7:18–50 a dokončil(a) jsem tuto lekci (datum).

Další otázky, úvahy a postřehy, o které bych se rád(a) podělil(a) se svým učitelem: