„Lekce 10 – přípravné materiály k vyučovací hodině: Nová a věčná smlouva manželství“, Věčná rodina – materiály pro učitele (2022)
„Lekce 10 – přípravné materiály k vyučovací hodině“, Věčná rodina – materiály pro učitele
Lekce 10 – přípravné materiály k vyučovací hodině
Nová a věčná smlouva manželství
V lekci 6 jsme se dozvěděli, že manželství je ustanoveno Bohem. President Russell M. Nelson také učil, že celestiální manželství je „ten nejvyšší a nejtrvalejší typ manželství, které náš Stvořitel může nabídnout svým dětem“, a že přináší „větší možnosti pro dosažení štěstí než jakýkoli jiný vztah“ („Celestiální manželství“, Liahona, listopad 2008, 92, 93). Při studiu těchto materiálů se zamyslete nad svými pocity ohledně věčného manželství a nad tím, co můžete dělat, abyste žili tak, že ho budete hodni.
Oddíl 1
Proč mám usilovat o manželství na věčnost?
Když budete přemýšlet nad manželstvím lidí, které znáte, může vás napadnout otázka, jak se manželství uzavřené v chrámu liší od sňatku občanského.
Věříme, že „božský plán štěstí umožňuje, aby rodinné vztahy trvaly věčně, až za hrob“ („Rodina – prohlášení světu“, ChurchofJesusChrist.org). Mít věčné rodinné vztahy je možné díky Ježíši Kristu. President Nelson učil, že „Usmíření Ježíše Krista… uskutečnilo vzkříšení pro všechny a umožnilo získat věčný život těm, kteří činí pokání z hříchů a přijmou základní obřady a smlouvy a dodržují je“ („Přivolávejme do svého života moc Ježíše Krista“, Liahona, květen 2017, 40). Pravomoc, obřady a smlouvy, které umožňují celestiální manželství zavést, znovuzřídil Pán v posledních dnech.
Slovo nová, jak je použito ve verši 2, znamená, že tato smlouva byla nově znovuzřízena v naší dispensaci. Tato smlouva je také věčná, protože je na věky a existuje již od doby „před založením světa“ (Nauka a smlouvy 132:5). Byla součástí smlouvy, kterou Bůh uzavřel s Abrahamem a jeho manželkou Sárou.
Ze slovníku Bible Dictionary se dozvídáme, že „Abraham nejprve obdržel evangelium skrze křest (což je smlouva spasení). Potom mu bylo předáno vyšší kněžství a vstoupil do celestiálního manželství (což je smlouva oslavení), čímž získal ujištění, že bude mít věčné rozrůstání [nevyčíslitelné potomstvo].” (Bible Dictionary, „Abraham, covenant of“.)
Pán Abrahamovi slíbil: „Požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím símě tvé jako hvězdy nebeské, a jako písek, kterýž jest na břehu mořském.“ (Genesis 22:17.) Celestiální manželství zahrnuje požehnání „mít děti v celestiální slávě“ (Joseph Smith, in: History, 1838–1856 [Manuscript History of the Church], volume D-1, 1551 [josephsmithpapers.org]).
Pán dále Abrahamovi přislíbil, že všechna tato požehnání budou nabídnuta jeho smrtelnému potomstvu (viz Nauka a smlouvy 132:29–31; Abraham 2:6–11). Část Abrahamovy smlouvy týkající se věčného manželství a věčného rozrůstání se obnovuje s každým dalším člověkem, který do nové a věčné smlouvy manželství vstupuje (viz Nauka a smlouvy 131:2). Jinými slovy jsou nám prostřednictvím obřadu zpečetění manželství slíbena stejná požehnání jako Abrahamovi.
Když jsou muž a žena zpečetěni v chrámu, uzavírají posvátné smlouvy s Bohem i spolu navzájem. Patří mezi ně tyto smlouvy: zůstat věrni jeden druhému a Bohu, žít tak, jako žil Kristus, dodržovat veškeré smlouvy evangelia, které uzavřeli, a množit se a naplňovat zemi.
Zamyslete se nad významem tohoto obrázku a nad tím, jak souvisí se smlouvou věčného manželství. O tomto smluvním vztahu učil starší David A. Bednar z Kvora Dvanácti apoštolů:
Ústředním bodem smluvního manželského vztahu je Pán Ježíš Kristus. Všimněte si prosím, že Spasitel je umístěn na vrcholu tohoto trojúhelníku, žena je v jednom rohu základny a muž je v druhém rohu základny. Nyní se zamyslete, co se stane se vztahem mezi mužem a ženou, když jednotlivě a vytrvale přicházejí ke Kristu a snaží se v Něm být „zdokonalováni“ (Moroni 10:32). Díky Vykupiteli a skrze Něj se muž a žena k sobě navzájem přibližují. („Marriage Is Essential to His Eternal Plan“, Ensign, červen 2006, 86)
Oddíl 2
Jaká rozhodnutí musím učinit, aby bylo mé manželství věčné?
Pán zjevil, že jestliže se žena a muž nesezdají podle Jeho zákona (nevstoupí do nové a věčné smlouvy manželství) a Jeho pravomocí, pak jejich manželství nemá „platnost, když zemřou“ (Nauka a smlouvy 132:15). Nicméně pouhé zpečetění v chrámu také zárukou věčného manželství není.
Ve verši 19 jste si možná všimli, že chrámové sňatky, aby byly věčné, musí být „[zpečetěny] Svatým Duchem zaslíbení“. Z Průvodce k písmům se dozvídáme, že „Duch Svatý je Svatý Duch zaslíbení (Skut. 2:33). Stvrzuje jako přijatelné pro Boha spravedlivé skutky, obřady a smlouvy lidí. Svatý Duch zaslíbení dosvědčuje Otci, že spásné obřady byly vykonány správně a že smlouvy s nimi spojené jsou zachovávány“ (Průvodce k písmům, „Svatý Duch zaslíbení“, scriptures.ChurchofJesusChrist.org.)
Jestliže manželé „[setrvají] ve smlouvě“ (Nauka a smlouvy 132:19), Duch Svatý ve své roli Svatého Ducha zaslíbení potvrdí Bohu, že své smlouvy dodržují, a jejich manželství se stává věčným. Aby „ve smlouvě [setrvali]“, oba musí věrně dodržovat požadavky a podmínky svých pečeticích smluv. Starší Robert D. Hales z Kvora Dvanácti apoštolů učil tomu, jak je dodržování těchto smluv důležité:
Jak tomu učí tento verš [Nauka a smlouvy 132:19], k věčnému svazku nedojde pouze v důsledku pečeticích smluv, které uzavíráme v chrámu. To, jak se chováme v tomto životě, rozhodne o tom, čím budeme ve všech věčnostech, které přijdou. Abychom mohli obdržet požehnání pečetění, které nám Nebeský Otec dal, musíme dodržovat přikázání a chovat se tak, aby naše rodina s námi chtěla žít ve věčnostech. („The Eternal Family“, Ensign, listopad 1996, 65)
Ve snaze být těmi nejlepšími lidmi, jakými být můžeme, a dodržovat své smlouvy se můžeme inspirovat příkladem Ježíše Krista. Jak učil starší Ronald A. Rasband z Kvora Dvanácti apoštolů:
Pokud jde o činění slibů, uzavírání smluv a jejich dodržování, je naším velkým Příkladem náš Spasitel Ježíš Kristus. Přišel na zemi se slibem, že bude činit vůli Otce. Učil zásadám evangelia slovem i skutky. Usmířil naše hříchy, abychom mohli znovu žít. Dodržel každý svůj slib. …
Dodržovat sliby není zvyk; je to charakteristický rys toho, že jsme učedníky Ježíše Krista. …
A tak se dnes ptám – držíme se svých slibů a smluv, nebo se někdy jedná spíše o polovičaté závazky, k nimž přistupujeme s nedbalostí, a proto je snadno porušujeme? („Držme se svých slibů a smluv“, Liahona, listopad 2019, 53, 54)