„Lekce 17 – přípravné materiály k vyučovací hodině: Rovnocenné partnerství v manželství“, Věčná rodina – materiály pro učitele (2022)
„Lekce 17 – přípravné materiály k vyučovací hodině“, Věčná rodina – materiály pro učitele
Lekce 17 – přípravné materiály k vyučovací hodině
Rovnocenné partnerství v manželství
Pán svěřil mužům a ženám v rodině „různé, ale stejně významné role, [které] se vzájemně doplňují“ (M. Russell Ballard, „The Sacred Responsibilities of Parenthood“, Ensign, Mar. 2006, 29). Proroci učili, že „v těchto posvátných zodpovědnostech jsou otcové a matky povinni si navzájem pomáhat jako rovnocenní partneři“ („Rodina – prohlášení světu“, CirkevJeziseKrista.org). Těmito zodpovědnostmi se budeme podrobněji zabývat v několika příštích lekcích.
Oddíl 1
Jak mohu být v manželství rovnocenným partnerem?
Důležité pravdy o vztahu, který Pán pro manžela a manželku zamýšlí, se můžeme dozvědět z toho, jak Pán podle záznamů v knize Mojžíšově popisuje Evino stvoření.
Popis Evina stvoření z žebra Adamova je obrazným vyjádřením (viz Spencer W. Kimball, „The Blessings and Responsibilities of Womanhood“, Ensign, Mar. 1976, 71). Jeden z možných symbolických významů žebra objasnil president Russell M. Nelson:
Jelikož žebro je umístěno na boku, naznačuje nejspíše partnerství. Žebro neoznačuje nadřízenost ani podřízenost, ale vzájemný partnerský vztah – pracovat a žít, bok po boku. („Lessons from Eve“, Ensign, Nov. 1987, 87)
Linda K. Burtonová, bývalá generální presidentka Pomocného sdružení, učila o významu pomocnice následující:
Slovo pomocnice znamená „ta, která se k němu hodí, je ho hodna a rovná se mu“ [Genesis 2:18, poznámka pod čarou b v anglickém vydání Bible SPD]. Například naše dvě ruce jsou si podobné, ale nejsou totožné. Vlastně jsou to přesné opaky, ale vzájemně se doplňují a hodí se k sobě. Když pracují spolu, jsou silnější. („Vystoupáme spolu nahoru“, Liahona, květen 2015, 30)
V tom, abychom byli v manželství rovnocenným partnerem, nám mohou bránit určitá kulturní či osobní přesvědčení a vzorce chování. Některé tyto okolnosti a to, jak je překonávat, popsal president Dallin H. Oaks z Prvního předsednictva:
Někteří… manželé se mylně domnívají, že manžel odpočívá, zatímco manželka vykonává většinu práce v domácnosti, nebo že manželka společně s dětmi jsou jeho pouhými sluhy. To Pána netěší, neboť to brání onomu druhu rodinných vztahů, které musí panovat na věčnosti, a rovněž růstu, k němuž musí dojít zde na zemi, máme-li být hodni požehnání věčnosti. Studujte písma a uvidíte, že Adam a Eva, naši první rodiče, kteří jsou nám všem vzorem, se společně modlili i pracovali (viz Mojžíš 5:1, 4, 10–12, 16, 27). To nám má sloužit jako vzor pro rodinný život – vzájemně se ctít a společně v lásce pracovat. („The Gospel Culture“, Ensign, Mar. 2012, 44)
Oddíl 2
Co to znamená předsedat rodině?
Pán stanovil manželům i manželkám v rodině jedinečné zodpovědnosti, které mají „rovnocennou hodnotu i důležitost“ (Quentin L. Cook, „Veliká láska k dětem našeho Otce“, Liahona, květen 2019, 79). Některé tyto zodpovědnosti se budou probírat v nadcházejících lekcích. Jedním z příkladů je však posvátná zodpovědnost, kterou Pán svěřil manželům a otcům: „Podle božského záměru mají otcové v lásce a spravedlivosti předsedat své rodině.“ („Rodina – prohlášení světu“, CirkevJeziseKrista.org.) Pokud manžel nebo otec chybí, předsedá rodině manželka či matka (viz Russell M. Nelson, „Duchovní poklady“, Liahona, listopad 2019, 79).
Zamyslete se, jak mohou následující nauky přispět k vašemu porozumění tomu, jak může otec v lásce a spravedlivosti předsedat své rodině:
Předsedat v rodině znamená mít zodpovědnost pomáhat vést členy rodiny, aby mohli znovu přebývat v Boží přítomnosti. To probíhá prostřednictvím služby a výuky konané s jemností, mírností a čistou láskou v souladu s příkladem Ježíše Krista (viz Matouš 20:26–28). Předsedání v rodině zahrnuje vedení členů rodiny při pravidelné modlitbě, studiu evangelia a dalších aspektech uctívání Boha. Rodiče se snaží tyto zodpovědnosti plnit v jednotě. („Rodiče a děti“, Všeobecná příručka: Služba v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, 2.1.3.)
Apoštol Pavel učil, že zodpovědností manžela je nesobecky předsedat rodině, když řekl: „Muž jest hlava ženy, jako i Kristus [jest] hlava církve. … Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni.“ (Efezským 5:23, 25.) President Ezra Taft Benson poté, co citoval Efezským 5:23, zdůraznil, že dokonalým příkladem toho, jak předsedat, je Spasitel:
Toto je vzor, kterým se máme ve své předsedající roli v rodině řídit. Nikde nenajdeme zmínku o tom, že by Spasitel vedl Církev přísnou či nelaskavou rukou. Nikde nenajdeme zmínku o tom, že by se Spasitel ke své Církvi choval s neúctou či přezíravostí. Nikde nenajdeme zmínku o tom, že by Spasitel k uskutečňování svých záměrů používal sílu nebo nátlak. Nikde nenajdeme zmínku o tom, že by Spasitel dělal něco, co Církev nevzdělává, nepozvedá, neutěšuje a nevelebí. Bratří, se vší vážností vám říkám, že On je tím vzorem, který musíme následovat, když se ve své rodině ujímáme duchovního vedení. (Učení presidentů Církve: Ezra Taft Benson [2014], 191–192)
Prorok Joseph Smith v inspirovaném dopise členům Církve popsal, jak je důležité projevovat při vedení druhých křesťanské vlastnosti. Tyto vlastnosti se uplatňují při předsedání rodině.
Oddíl 3
Jak se mohou manželé při vedení rodiny spravedlivě radit?
Význam „předsedání v rodině“ může být vykládán nesprávně. Někteří si například špatně vyložili slova v pasážích z písem, jako je Genesis 3:16 (kdy Pán říká Evě, že nad ní Adam „panovati bude“), a to tak, že se manžel může chovat despoticky či panovačně, což je mylné. Tento Pánův pokyn se namísto toho týká manželovy zodpovědnosti předsedat v lásce a spravedlivosti. Jak ohledně významu těchto slov učil president Gordon B. Hinckley, je manželovou „hlavní zodpovědností svou manželku zajišťovat, chránit, posilovat a zaštiťovat“ („Daughters of God“, Ensign, Nov. 1991, 99; viz také Spencer W. Kimball, „The Blessings and Responsibilities of Womanhood“, Ensign, Mar. 1976, 72).
Ohledně nespravedlivých zvyklostí spočívajících v despotickém či panovačném chování manželů starší Richard G. Scott z Kvora Dvanácti apoštolů učil:
Žijete ve společnosti, v níž manžel hraje despotickou, panovačnou roli a rozhoduje v rodině o všem důležitém? Takový model je potřeba upravit tak, aby manžel i manželka jednali jako rovnocenní partneři a o sobě i o své rodině rozhodovali ve shodě. Žádná rodina nemůže žít dlouhodobě ve strachu či pod hrozbou síly, to vede ke sporům a vzpouře. Základem šťastné rodiny je láska. („Removing Barriers to Happiness“, Ensign, May 1998, 86)
Páry se při rozhodování o rodině mají s pokorou, úctou a laskavostí společně radit. Starší Quentin L. Cook z Kvora Dvanácti apoštolů učil:
Nejdůležitější rozhodnutí manželé a manželky činí jako rovnocenní partneři v rodinné radě. Určují, jak budou děti vyučovány a ukázňovány, na co se vynaloží peníze, kde budou bydlet, a mnoho dalších rodinných záležitostí. Tato rozhodnutí činí společně poté, co usilovali o vedení od Pána. („Pán je mé světlo“, Liahona, květen 2015, 64)
Nezapomínejte na tyto další důležité pravdy o společném rozhodování a posilování rovnocennosti v manželství:
-
Manžel a manželka mají mít při rozhodování „stejnou [váhu] hlasu“ (L. Whitney Clayton, „Manželství – dívejte se a učte se“, Liahona, květen 2013, 84).
-
Je zapotřebí, aby manželka „promlouvala jako ‚přispívající a rovnocenná společnice‘ [Spencer W. Kimball, „Privileges and Responsibilities of Sisters“, Ensign, Nov. 1978, 106], zatímco v jednotě s manželem vede svou rodinu“ (Russell M. Nelson, „Prosba k mým sestrám“, Liahona, listopad 2015, 97).
-
Manželé a manželky „mají stejnou moc přijímat zjevení pro svou rodinu“ (Quentin L. Cook, „Veliká láska k dětem našeho Otce“, Liahona, květen 2019, 79).
-
Rodiče mohou pořádat rodinné rady se svými dětmi a společně se radit o rozhodnutích nebo problémech, které se týkají celé rodiny (viz M. Russell Ballard, „Rodinné rady“, Liahona, květen 2016, 63–65).