„Lekce 23 – přípravné materiály k vyučovací hodině: Když požehnání věčného manželství nebo rodičovství nepřicházejí“, Věčná rodina – materiály pro učitele (2022)
„Lekce 23 – přípravné materiály k vyučovací hodině“, Věčná rodina – materiály pro učitele
Lekce 23 – přípravné materiály k vyučovací hodině
Když požehnání věčného manželství nebo rodičovství nepřicházejí
U mnohých lidí naplnění jejich spravedlivých tužeb týkajících se manželství či rodičovství nepřichází, což může vyvolávat pocity sklíčenosti, obavy a zármutek. Při studiu těchto materiálů přemýšlejte o tom, proč můžeme Pánovi důvěřovat, že naplní slíbená požehnání ohledně věčné rodiny, budeme-li Mu věrní. Uvažujte také o tom, proč jsme všichni bez ohledu na svou rodinnou situaci potřební pro Spasitelovu Církev a Boží plán.
Oddíl 1
Co když má situace neodpovídá popisu v prohlášení o rodině?
Církevní vedoucí učí ideálům rodinného života. Zároveň uznávají, že tyto ideály nezažívá každý. V prohlášení o rodině například proroci učí, že při naplňování posvátných rodinných zodpovědností mohou určité „okolnosti… vyžadovat individuální úpravy“ („Rodina – prohlášení světu“, CirkevJeziseKrista.org).
Starší Neil L. Andersen z Kvora Dvanácti apoštolů připustil, že rodinná situace věrných členů Církve je různorodá:
Jsou mnozí, mladí i staří, kteří jsou věrní a oddaní evangeliu Ježíše Krista, přestože jejich současné okolnosti rozhodně nezapadají do ideálu uvedeného v prohlášení o rodině – děti, jejichž životem otřásl rozvod; … rozvedení muži a ženy, které vážně zranila nevěra manželského partnera; manželé a manželky, kteří nemohou mít děti; … a svobodné ženy a svobodní muži, kterým se z různých důvodů nedaří uzavřít sňatek. („Oko víry“, Liahona, květen 2019, 36)
President M. Russell Ballard z Kvora Dvanácti apoštolů učil:
Více než polovina dospělých členů Církve je dnes ovdovělá, rozvedená nebo dosud nesezdaná. Někteří přemýšlejí o tom, jaké jsou jejich příležitosti a místo v Božím plánu a v Církvi. Měli bychom porozumět tomu, že věčný život není jen otázkou současného manželského stavu, ale také učednictví a toho, zda jsme „udatní ve svědectví o Ježíšovi“ [Nauka a smlouvy 76:79; viz také Nauka a smlouvy 121:29]. …
Všichni ti, kteří přijmou Spasitelův drahocenný dar pokání a budou žít podle Jeho přikázání, obdrží věčný život, a to i když ve smrtelnosti všech rysů a dokonalosti věčného života nedosahují. („Naděje v Kristu“, Liahona, květen 2021, 55)
Někteří si možná říkají, proč církevní vedoucí nadále učí ideálům rodinného života, i když je mnozí členové Církve nezažívají.
Sestra Sharon Eubanková z Generálního předsednictva Pomocného sdružení se podělila o své zkušenosti a postřehy jako svobodné dospělé:
Sama jsem svobodná, a proto vím, jaké to je. Chybí vám společník; když sedíte na shromáždění, připadáte si nesví; večírky mohou být utrpením; příbuzní mají pocit, že se mohou vyjadřovat, i když to není namístě. …
Zapadnout do Církve, která se zaměřuje na rodinu, může být náročné. Skutečnost je však taková, že rodinná situace většiny členů Církve není dokonalá. Nejsem si jista, zda v dokonalé, ideální rodině žije vůbec někdo. Tak proč na ni klást důraz? Protože rodina je náš osud a zde na zemi jsme proto, abychom si osvojili dovednosti spojené s pevnými rodinnými vztahy bez ohledu na vlastní situaci. („A Letter to a Single Sister“, Ensign, Oct. 2019, 40)
Při přípravě na vyučovací hodinu přemítejte
Jak můžeme uplatňovat víru v Ježíše Krista a Jeho učení o rodině, ačkoli naše vlastní rodinná situace není ideální?
Oddíl 2
Jak můžeme kráčet kupředu s vírou, když vytoužená požehnání nepřicházejí?
![Abraham on the Plains of Mamre [Abraham na pláních Mamre], Grant Romney Clawson](https://assets.ldscdn.org/3a/d9/3ad986aa89b34a789fcb837a6369a54ac94fdcef/3ad986aa89b34a789fcb837a6369a54ac94fdcef.jpeg)
Jaké to je, když některá vytoužená požehnání přicházejí se zpožděním a další se v tomto životě nenaplní vůbec, poznali Abraham a Sára. Když bylo Abrahamovi sedmdesát pět let, neměli se Sárou děti (viz Genesis 11:29–30; 12:4). Pán přesto Abrahamovi slíbil: „A rozmnožím símě tvé jako prach země.“ (Genesis 13:16.) Dále slíbil, že Abraham a jeho potomstvo získají v dědictví zemi Kananejskou (viz Genesis 17:8). Později dostali Abraham, kterému bylo v té době sto let, a Sára, které bylo devadesát, zaslíbení, že se Sáře narodí syn, kterého mají pojmenovat Izák (viz Genesis 17:17, 19). Ačkoli se tento slib spolu s některými dalšími, jichž se jim dostalo, vyplnil, Pánovy sliby, že budou mít nesčetné potomstvo a získají zaslíbenou zemi, během jejich života naplnění nedošly.
Na tyto sliby dané Abrahamovi a Sáře odkazoval apoštol Pavel v knize Židům.
Při přípravě na vyučovací hodinu si prostudujte
Přečtěte si Židům 11:8, 11–13 a zamyslete se nad tím, co se z Abrahamova a Sářina příkladu můžete naučit, pokud jde o uplatňování víry v Ježíše Krista, když vytoužená požehnání v tomto životě zatím nepřicházejí nebo se nenaplní.
President Dallin H. Oaks z Prvního předsednictva vysvětlil: „Víra znamená důvěru – důvěru v Boží vůli, důvěru v to, jak Bůh pracuje, a důvěru v Jeho časový plán.“ („Timing“, Ensign, Oct. 2003, 12.)
Čekání na Pánova požehnání, po nichž toužíme, může být zkouškou naší trpělivosti a poslušnosti. Když starší Spencer J. Condie sloužil jako člen Sedmdesáti, řekl:
Někdy, kvůli své pozemské netrpělivosti, můžeme ztratit ze zřetele Pánova drahocenná zaslíbení a můžeme se domnívat, že naše poslušnost s naplněním těchto zaslíbení nesouvisí. („Čiňte si nárok na nesmírně veliká a drahocenná zaslíbení“, Liahona, listopad 2007, 17)
Podobně učil o čekání na Pána president Ballard:
Čekání na Pána znamená, že nadále v poslušnosti činíme duchovní pokrok směrem k Němu. Čekání na Pána neznamená nečinně vyčkávat. Nikdy byste neměli mít pocit, že jste v čekárně. …
Osobní růst, kterého člověk může dosáhnout nyní, zatímco čeká na Pána a Jeho zaslíbení, je neocenitelným, posvátným prvkem plánu, který Pán pro každého z nás má. … Pán ctí ty, kteří slouží a čekají na Něj trpělivě a s vírou [viz Izaiáš 64:4; Nauka a smlouvy 133:45]. („Naděje v Kristu“, 55)
Zaznamenejte si své myšlenky
Zaznamenejte si zkušenosti nebo nauky, na základě nichž jste došli k přesvědčení, že i když požehnání zatím nepřicházejí, Pán své sliby naplní.
Oddíl 3
Jak mohu být Pánově Církvi přínosem bez ohledu na svou rodinnou situaci?
Někteří členové Církve, jejichž rodinná situace se v současné době neshoduje s tím, co popisuje prohlášení o rodině, si mohou klást otázku, nakolik do Církve zapadají. Apoštol Pavel přirovnal Církev Ježíše Krista k fyzickému tělu, aby nás učil, proč je každý její člen potřebný.
Při přípravě na vyučovací hodinu si prostudujte
Přečtěte si 1. Korintským 12:12, 16–17, 21, 25–27 a zamyslete se nad tím, jak je každý člen Církve nepostradatelný a jak přispívá k celku.
Naše jedinečná situace může představovat pro náš sbor nebo odbočku cennou zkušenost. President Ballard zdůraznil:
Nikdy nezapomeňte na to, že jste nyní a na věky dítětem Boha, našeho Věčného Otce. On vás miluje a Církev o vás stojí a potřebuje vás. Ano, potřebujeme vás! Potřebujeme váš hlas, talenty, dovednosti, dobrotivost a spravedlivost. („Naděje v Kristu“, 55)
Také starší Robert D. Hales z Kvora Dvanácti apoštolů učil:
Každý z nás by se mohl izolovat od rodiny našeho sboru na základě našich odlišností. … Namísto toho se o své dary a talenty dělme s druhými a přinášejme jim jas naděje a radosti – když to budeme činit, budeme pozvedat na duchu i sami sebe. („Belonging to a Ward Family“, Ensign, Mar. 1996, 16)
Při přípravě na vyučovací hodinu přemítejte
Jak mohu lépe pochopit další členy svého sboru či odbočky a pomáhat jim získat pocit sounáležitosti a toho, že si jich druzí cení? Pokud mám pocit, že do Církve nepatřím, jak mohu Spasiteli umožnit pomoci mi, abych si uvědomil(a) svou hodnotu a to, jaké je mé místo v Jeho Církvi?