„Lekce 15 – přípravné materiály k vyučovací hodině: Přikázání, abychom se množili a naplnili zemi“, Věčná rodina – materiály pro učitele (2022)
„Lekce 15 – přípravné materiály k vyučovací hodině“, Věčná rodina – materiály pro učitele
Lekce 15 – přípravné materiály k vyučovací hodině
Přikázání, abychom se množili a naplnili zemi
Jaké naděje nebo starosti ve vás vyvolává pomyšlení na to, že jednou budete mít děti? Při studiu těchto materiálů se modlete o hlubší porozumění posvátným účelům, které jsou v plánu Nebeského Otce naplňovány, když se manželský pár rozhodne mít děti. Přemýšlejte o tom, jak mohou manžel a manželka jednat s vírou, aby ctili božské přikázání množit se a naplnit zemi.
Oddíl 1
Jakou úlohu hraje přivádění dětí na svět v plánu spasení, který připravil Nebeský Otec?
Zamyslete se nad různými názory, které jste slyšeli od lidí ohledně toho, zda mít děti. Starší Neil L. Andersen z Kvora Dvanácti apoštolů se podělil o pohled jedné matky:
Mnozí lidé v dnešním světě znevažují to, jak důležité je mít děti, nebo navrhují, aby rodiče příchod dětí do rodiny odkládali nebo aby jejich počet omezili. Dcera mi nedávno doporučila podívat se na jeden blog, který píše jistá křesťanská matka (ne z naší Církve), která má pět dětí. Píše: „Když [vyrůstáte] v této kultuře, je velmi těžké mít na mateřství biblický náhled. … Děti jsou v pořadí důležitosti až daleko za vysokou školou. Daleko za cestováním po světě. Daleko za možností někam si večer ve volném čase vyjít. Daleko za posilováním v tělocvičně. Daleko za jakýmkoli zaměstnáním, které byste mohli získat nebo které si přejete získat.“ A pak dodává: „Mateřství není koníček, je to povolání. Nesbíráte děti, protože vám připadají roztomilejší než poštovní známky. Není to něco, co si můžete dovolit dělat, když si na to náhodou najdete čas. Je to něco, k čemu vám dal čas Bůh.“ [Rachel Jankovicová, „Motherhood Is a Calling (and Where Your Children Rank)“, July 14, 2011, desiringgod.org.] („Děti“, Liahona, listopad 2011, 28)
Bůh dal Adamovi a Evě poté, co je stvořil a spojil v nové a věčné smlouvě manželství, přikázání.
Proroci posledních dnů zdůrazňují: „První přikázání, které dal Bůh Adamovi a Evě, se týkalo jejich možnosti být rodiči jakožto manžel a manželka. Prohlašujeme, že přikázání, které Bůh dal svým dětem, aby se množily a naplnily zemi, je stále v platnosti.“ („Rodina – prohlášení světu“, ChurchofJesusChrist.org.)
Zamyslete se nad tím, proč bylo nutné toto přikázání v naší době připomenout. President Dallin H. Oaks z Prvního předsednictva učil, že „Satanův nejhouževnatější odpor se zaměřuje na to, co je v Božím plánu nejdůležitější“. Tento odpor zahrnuje snahu „narušovat manželství a odrazovat od plození dětí – zejména u rodičů, kteří chtějí děti vychovávat v pravdě“. („Pravda a plán“, Liahona, listopad 2018, 27.)
Evangelium Ježíše Krista nám žehná posvátnou perspektivou ohledně důležitosti dětí (viz například Žalm 127:3 a Matouš 19:13–15). Starší Andersen učil:
Pro manžela a manželku, kteří jsou schopni přivádět děti na svět, je možnost zajišťovat pro tyto duchovní děti Boží fyzické tělo vrcholnou výsadou. …
Když se manželovi a manželce narodí dítě, naplňují tak část plánu Nebeského Otce přivádět děti na zemi. Pán pravil: „Toto je dílo mé a sláva má – uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka.“ [Mojžíš 1:39.] Než může nastat nesmrtelnost, musí přijít smrtelnost. („Děti“, 28)
President M. Russell Ballard z Kvora Dvanácti apoštolů učil, že přivádění dětí na svět je součástí účelu smrtelnosti:
Účelem smrtelnosti je stát se více takovými, jako je Bůh, tím, že získáváme fyzické tělo, používáme svobodu jednání a ujímáme se rolí, které dříve patřily jen nebeským rodičům – rolí manžela, manželky a rodiče. …
Jedním ze základních účelů smrtelného života je to, že můžeme zopakovat onu rodinnou zkušenost a prožít ji sami pro sebe – jen tentokrát jako rodiče, nikoli jen jako děti. …
Nebeský Otec si přeje, abychom… byli poslušni Jeho prvního přikázání množit se a naplnit zemi – nejen kvůli tomu, abychom naplnili Jeho plán, ale abychom také získali radost, kvůli níž byl Jeho plán pro Jeho syny a dcery navržen. („Příležitosti a zodpovědnosti učitelů CVS v 21. století“ [večer s generální autoritou, 26. února 2016], broadcasts.ChurchofJesusChrist.org)
Oddíl 2
Jak máme já a můj manželský partner poznat, kdy bychom měli mít děti a kolik dětí bychom měli mít?
Manželské páry hledají odpovědi na důležité otázky ohledně toho, kdy by měli mít děti a kolik by jich měli mít.
Starší Andersen mluvil o tom, proč je důležité radit se ohledně těchto rozhodnutí s Pánem:
Kdy dítě mít a kolik dětí mít, jsou osobní rozhodnutí, která je třeba učinit mezi manželem, manželkou a Pánem. Jsou to posvátná rozhodnutí – rozhodnutí, která mají manželé učinit na základě upřímné modlitby a která mají uskutečňovat pomocí velké víry. …
Bratři a sestry, ve vztahu k této osobní a soukromé zodpovědnosti se nemáme vzájemně soudit. („Děti,“ 28, 30)
Některým lidem, kteří si přejí mít děti, se tato příležitost nemusí v tomto životě naskytnout. Ohledně tohoto starší Andersen učil:
Přivádění dětí na svět může být… bolestivým tématem pro spravedlivý manželský pár, který uzavře sňatek a zjistí, že nemohou mít děti, po kterých tak dychtivě touží, nebo pro manžela a manželku, kteří plánují mít velkou rodinu, ale kteří jsou požehnáni rodinou menší.
Nedokážeme vždy vysvětlit těžkosti, s nimiž se během smrtelnosti setkáváme. Někdy se zdá, že život je velmi nespravedlivý – zvláště když naším největším přáním je udělat přesně to, co nám Pán přikazuje. Jako služebník Páně váš ujišťuji, že toto zaslíbení je dozajista platné: „Věrní členové, kterým okolnosti neumožňují obdržet požehnání věčného manželství a rodičovství v tomto životě, obdrží všechna slíbená požehnání na věčnostech, [když] budou dodržovat smlouvy, které uzavřeli s Bohem.“ [Všeobecná příručka: Služba v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, 38.1.4, ChurchofJesusChrist.org.] („Děti,“ 30)
Oddíl 3
Jak může porozumění tomu, že život je v Božím plánu posvátný, ovlivnit naše rozhodnutí?
Pán nám prostřednictvím žijících proroků připomněl posvátnost lidského života a také to, na co mají všechny děti, včetně těch nenarozených, nárok:
Potvrzujeme posvátnost života a jeho důležitost ve věčném Božím plánu. …
Děti mají právo na to, aby se narodily v manželském svazku a byly vychovávány otcem a matkou, kteří s naprostou věrností ctí manželské sliby. („Rodina – prohlášení světu“)
President Russell M. Nelson učil o posvátnosti života toto:
Nikdo nemůže chovat v náručí nevinné dítě, dívat se do těch krásných očí, cítit ty malé prstíky a líbat tvář dítěte bez hluboké úcty k životu a k našemu Stvořiteli. Život přichází z života. To není náhoda. Je to dar od Boha. („Potrat – útok na bezbranné“, Liahona, říjen 2008, 14–19)
To, co je obsaženo v prohlášení o rodině, zapovídá různé praktiky, které jsou dnes obecně přijímány, jako například potraty či plození dětí mimo manželský svazek. Potrat je v mnoha částech světa považován za společensky přijatelný a každý rok se provede mnoho milionů potratů.
Církevní vedoucí nám poskytli následující pokyny týkající se potratu:
Pán přikázal: „Nezabiješ ani nebudeš činiti nic tomu podobného.“ (Nauka a smlouvy 59:6.) Církev se staví proti potratu podstoupenému na základě vlastního rozhodnutí z důvodu osobních nebo společenských výhod. Členové nesmějí potraty podstupovat, vykonávat, sjednávat, platit za ně, dávat k nim souhlas ani k nim povzbuzovat. Jediné možné výjimky jsou tyto:
Je-li těhotenství důsledkem znásilnění nebo incestu.
Stanoví-li kompetentní lékař, že život nebo zdraví matky jsou vážně ohroženy.
Stanoví-li kompetentní lékař, že plod má závažná poškození, která dítěti nedovolí přežít narození.
Ani tyto okolnosti potrat automaticky neospravedlňují. Potrat je nanejvýš závažnou záležitostí a má se o něm uvažovat pouze poté, co se ti, jichž se to týká, poradí se svým biskupem a obdrží skrze modlitbu božské potvrzení. (General Handbook, 38.6.1)
Někteří nesezdaní rodiče se rozhodují pro potrat, protože se domnívají, že nejsou svému dítěti schopni poskytnout „pevný a trvalý vztah“, který potřebuje. Adopce může v takovéto situaci představovat „nesobecké a láskou vedené rozhodnutí, které přináší dítěti, biologickým rodičům i adoptivním rodičům požehnání v tomto životě i po celé věčnosti.“ (First Presidency statement, Oct. 4, 2006, citováno v: Ensign, Oct. 2008, 37.)