Nauka a smlouvy 18:1–16

Úvod

V červnu roku 1829, krátce poté, co Petr, Jakub a Jan předali Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu Melchisedechovo kněžství, obdržel Joseph Smith zjevení zaznamenané v Nauce a smlouvách 18, které bylo určeno pro něj, Olivera Cowderyho a Davida Whitmera. Na začátku tohoto zjevení učil Pán Olivera Cowderyho o budování Církve. Poté povolal Olivera Cowderyho a Davida Whitmera, aby kázali pokání.

Náměty pro výuku

Nauka a smlouvy 18:1–5

Pán učí, jak budovat Jeho Církev

Před začátkem hodiny na tabuli nakreslete níže uvedený obrázek.

Zvažte možnost přečíst tuto zprávu nebo se podělit o podobné informace o zemětřesení, ke kterému mohlo dojít v nedávné době nebo blíže oblasti, kde žijete:

17. října 1989 v 17:04 zasáhlo oblast Spojených států v okolí kalifornského San Francisca zemětřesení o síle 6,9 stupňů Richterovy škály. Došlo k poškození či zničení tisíců budov. Základy mnohých budov popraskaly, což způsobilo, že byly prohlášeny za nebezpečné.

Čeho byste se obávali, kdybyste bydleli v domě se slabými základy?

Vysvětlete, že Nauka a smlouvy 18 zaznamenává Pánovo zjevení dané Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu ohledně toho, jak budovat Jeho Církev na pevném základě. Na začátku tohoto zjevení se Pán zmiňuje o věcech, které napsal Oliver Cowdery, neboli o slovech Knihy Mormonovy, která Oliver zaznamenal, když pracoval jako písař pro Proroka Josepha Smitha. Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 18:1–4. Vyzvěte členy třídy, aby zjistili, jak mělo to, co je napsáno v Knize Mormonově, napomáhat při budování Církve.

Co Pán řekl, že je napsáno v Knize Mormonově? Jak mohlo učení v Knize Mormonově pomáhat při budování Církve?

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 18:5. Vyzvěte členy třídy, aby zjistili, co nám Spasitel slíbil, budeme-li stavět Jeho Církev na základu Jeho evangelia.

Na čem má být podle verše 5 pravá Církev postavena? (Odpovědi studentů by měly odrážet tuto nauku: Pravá Církev je postavena na Ježíši Kristu a Jeho evangeliu.)
Co nám Pán slibuje, když stavíme Jeho Církev na základě Jeho evangelia?

Nauka a smlouvy 18:6–16

Pán povolává Olivera Cowderyho a Davida Whitmera, aby kázali pokání

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 18:6. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, jak Pán popisuje svět, ve kterém žijeme. Poté, co se studenti podělí o to, co zjistili, je vybídněte, aby si přečetli Nauku a smlouvy 18:9, kde se dozvědí, co Pán přikázal v odpověď na rostoucí nepravost ve světě.

Co byla Pánova odpověď na rostoucí nepravost ve světě? (Povolal služebníky, aby kázali pokání.)

Poukažte na to, že Pán povolal Olivera Cowderyho a Davida Whitmera k tomu, aby kázali pokání, stejně jako k tomu povolal i dávného apoštola Pavla. I když Oliver a David nebyli povoláni, aby se stali členy Kvora Dvanácti apoštolů, měli hrát roli při jeho založení v posledních dnech. Vysvětlete, že se studenti dozvědí o této jejich úloze něco více v příští lekci.

Abyste studentům pomohli připravit se na studium Pánova učení o ceně duší, ukažte jim několik předmětů, o nichž se domníváte, že by podle nich mohly mít velkou hodnotu. Zeptejte se, kolik by za každý předmět zaplatili. Vysvětlete, že jeden způsob, jak určit hodnotu předmětu, je zjistit, kolik by za něj byli lidé ochotni zaplatit. Někdo by mohl tvrdit, že konkrétní předmět má cenu určitého množství peněz, ale tato cena je odpovídající pouze tehdy, pokud je jiná osoba ochotna za něj tuto částku zaplatit.

Přečtěte Nauku a smlouvy 18:10. Vyzvěte studenty, aby pomocí tohoto verše vysvětlili svoji hodnotu v očích Božích. Studenti mohou zmínit různé zásady, ale nezapomeňte zdůraznit, že cena duší je veliká v očích Božích.

Proč podle vás máte pro Boha tak velikou cenu?

Požádejte některého studenta, aby přečetl tato slova presidenta Dietera F. Uchtdorfa z Prvního předsednictva:

Bůh na vás nahlíží nejen jako na nějakou smrtelnou bytost na malé planetě, která žije jen krátce – nahlíží na vás jako na své dítě. Nahlíží na vás jako na bytost, kterou se můžete a máte stát. Chce, abyste věděli, že pro Něho jste důležití.“ („Pro Něho jste důležití“, Liahona, listopad 2011, 22.)

Připomeňte studentům činnost, při které jste předvedli, že cena předmětu je založena na tom, kolik je někdo ochoten za něj zaplatit. Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 18:11–12. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, co byl Spasitel ochoten za nás zaplatit.

Jakou cenu zaplatil Spasitel za naše duše?
Jak můžeme projevovat vděčnost za oběť, kterou pro nás Spasitel vykonal? (I když je mnoho správných odpovědí, zdůrazněte, že jeden z nejlepších způsobů, jak můžeme projevovat vděčnost, je ten, že činíme pokání.)

Napište na tabuli tuto větu: Moje cena je tak veliká, že Ježíš Kristus trpěl a zemřel, abych mohl činit pokání.

Mohli byste studentům navrhnout, aby si tuto zásadu zapsali do studijního deníku nebo zápisníku.

Jak může tato pravda ovlivnit to, jak na sebe nahlížíte?
Jak může tato pravda ovlivnit to, jak se chováte k druhým lidem?

Vydejte svědectví o Spasitelově lásce a ochotě za každého z nás zemřít.

Vyzvěte studenty, aby si přečetli Nauku a smlouvy 18:13.

Proč podle vás Pán pociťuje velikou radost, když činíme pokání?
Jestliže někdo věří, že cena duše je veliká v očích Božích, k čemu by jej pak tato víra mohla vést? (Možné odpovědi: k tomu, aby se k druhým choval s úctou, aby druhým sloužil nebo aby se připravoval na misionářskou službu.)

Vyzvěte studenty, aby si přečetli Nauku a smlouvy 18:14, aby se dozvěděli, k čemu Pán povolal Olivera Cowderyho a Davida Whitmera.

Co podle vás znamená „hlásati pokání“?

Abyste studentům pomohli lépe porozumět těmto slovům, přečtěte, co řekl Starší Neil L. Andersen z Kvora Dvanácti apoštolů: „Hlásat pokání znamená jednoduše pomáhat lidem vrátit se zpět k Bohu.“ („Preparing for Your Spiritual Destiny“ [CES fireside address, Jan. 10, 2010], 7, speeches.byu.edu.)

Jak například můžeme pomáhat druhým činit pokání?

Vyzvěte studenty, aby si přečetli Nauku a smlouvy 18:15–16, kde se dozvědí, co pociťují lidé, když někomu pomáhají přijít k Ježíši Kristu.

Jaká požehnání jsou dána těm, kteří pomáhají druhým přijít k Ježíši Kristu? (Zatímco budou studenti odpovídat, mohli byste napsat na tabuli tuto zásadu: Pokud budeme druhým pomáhat činit pokání a přijít k Pánu, budeme s nimi pociťovat radost v království Božím.)
Proč podle vás budete pociťovat radost, pokud přivedete druhé k Ježíši Kristu?

Požádejte studenty, aby se podělili o nějaký zážitek, kdy oni nebo někdo jiný, koho znají, pociťovali radost, protože někomu pomohli přiblížit se k Pánu. Mohli byste se podělit i o vlastní zkušenost.

Vyzvěte studenty, aby si napsali jednu věc, kterou mohou dělat, aby se tak podíleli na práci na spasení duší. Vybídněte je, aby se zamysleli nad konkrétními lidmi, kterým by mohli pomoci.

Komentář a historické souvislosti

Nauka a smlouvy 18:5. Skála má

V Nauce a smlouvách 18:5 se píše, že Pánova Církev má být stavěna „na základu evangelia mého a skály mé.“ V průvodci k písmům je skála definována jako „obrazně Ježíš Kristus a jeho evangelium,což jsou pevný základ a silná opora (NaS 11:24; 33:12–13). Skála se také může týkati zjevení, skrze něž Bůh oznamuje své evangelium člověku (Mat.16:15–18).“ (Průvodce k písmům, „Skála“, scriptures.lds.org.)

Nauka a smlouvy 18:10. „Cena duší je veliká v očích Božích“

President Dieter F. Uchtdorf z Prvního předsednictva učil:

„Každý, s kým se setkáme, je v očích Nebeského Otce VIP osobou. Jakmile to pochopíme, začínáme chápat, jak se máme chovat k bližním.

Jedna žena, jež léta zažívala zkoušky a utrpení, se slzami v očích řekla: ‚Uvědomila jsem si, že jsem jako stará dvacetidolarová bankovka – zmačkaná, potrhaná, ušpiněná, hrubě používaná a poškrábaná. Ale stále jsem dvacetidolarová bankovka. Mám určitou hodnotu. I když tak možná nevypadám, a i když jsem potrhaná a pomačkaná, mám stále hodnotu celých dvaceti dolarů.‘“(„Vy jste moje ruce“, Liahona, květen 2010, 69.)

Nauka a smlouvy 18:15–16. „Pakliže budete pracovati“

Tyto příběhy ukazují snahu Presidenta Thomase S. Monsona přivádět duše ke Spasiteli:

„Jako biskup jsem měl mnoho různých zodpovědností a snažil jsem se využívat své schopnosti na maximum, abych zvládal vše, co ode mě bylo vyžadováno. Tehdy se Spojené státy účastnily … války. Protože mnoho našich členů sloužilo v ozbrojených silách, obdrželi všichni biskupové pověření z církevního ústředí zajistit každému vojákovi předplatné novin Church News a časopisu Improvement Era, což byl v té době církevní časopis. Kromě toho byl každý biskup požádán, aby jednou měsíčně napsal každému vojákovi ze svého sboru osobní dopis. V našem sboru bylo 23 mužů v uniformě. Kněžská kvora dala s námahou dohromady finanční prostředky na uhrazení předplatného. A já jsem splnil úkol, neboli svou povinnost, napsat každý měsíc 23 osobních dopisů. Ještě dnes po všech těch letech mám schované kopie mnoha svých dopisů a odpovědí, které jsem dostal. Když si tyto dopisy znovu pročítám, snadno mi vyhrknou slzy. Je radost znovu číst o vojákově závazku žít podle evangelia nebo o námořníkově rozhodnutí vytrvat se svou rodinou ve víře.

Jednou večer jsem předal jedné sestře ze sboru hromádku 23 dopisů pro daný měsíc. Jejím úkolem bylo zajistit jejich odeslání a udržovat v aktuálnosti seznam stále se měnících adres. Pohlédla na jednu obálku a s úsměvem se mě zeptala: ‚Bratře biskupe, vy to nikdy nevzdáte? Tady je další dopis pro bratra Brysona. Je to sedmnáctý dopis, který mu posíláte, aniž by od něj přišla jediná odpověď.‘

Odpověděl jsem: ‚Třeba přijde právě tento měsíc.‘ A jak se ukázalo, ten měsíc odpověď skutečně přišla. Poprvé odpověděl na můj dopis. Jeho dopis je pro mě památným pokladem. Sloužil daleko od domova na vzdáleném pobřeží, byl izolovaný, osamělý a stýskalo se mu. Napsal: ‚Drahý bratře biskupe, na psaní dopisů moc nejsem.‘ (To jsem mu mohl říci sám už před několika měsíci.) Jeho dopis pokračoval: ‚Děkuju vám za církevní noviny a časopisy, ale hlavně vám děkuju za vaše osobní dopisy. Obrátil jsem v životě list. Byl jsem vysvěcen knězem v Aronově kněžství. Mé srdce přetéká dojetím. Jsem šťastný člověk.‘

Bratr Bryson nemohl být šťastnější než jeho biskup. Byl jsem tak svědkem praktického uplatnění přísloví: ‚Povinnost svou vždy konej, zbytek Pánu přenechej.‘ (Henry Wadsworth Longfellow, „The Legend Beautiful“, v The Complete Poetical Works of Longfellow [1893], 258.)

O několik let později jsem použil tento příběh při návštěvě kůlu Salt Lake Cottonwood, v němž sloužil James E. Faust jako jeho president, abych povzbudil k projevování větší pozornosti našim vojákům. Po shromáždění ke mně přistoupil pohledný mladý muž. Vzal mě za ruku a zeptal se: ‚Biskupe Monsone, vzpomínáte si na mě?‘

Najednou jsem si uvědomil, kdo to byl. ‚Bratr Bryson!‘ zvolal jsem. ‚Jak se máte? Co v Církvi děláte?‘

Vřele a hrdě prohlásil: ‚Mám se dobře. Sloužím v předsednictvu kvora starších. Ještě jednou děkuji za váš zájem a za osobní dopisy, které jste mi posílal a kterých si moc cením.‘

Bratří, svět potřebuje naši pomoc.“ („Ochotni a hodni sloužit“, Liahona, květen 2012, 69.)

„Když jsem sloužil jako biskup, jednou v neděli ráno jsem si všiml, že jeden z našich kněží chybí na kněžském shromáždění. Nechal jsem kvorum v péči poradce a navštívil jsem Richarda doma. Jeho matka řekla, že pracuje v autoservisu West Temple Garage.

Ve snaze Richarda najít jsem jel do autoservisu a tam jsem ho všude hledal, ale najít jsem ho nemohl. Náhle jsem pocítil inspiraci podívat se dolů do staré montážní jámy, která se nacházela na straně dílny. Viděl jsem, jak ze tmy září dvě oči. Potom jsem slyšel Richarda, jak říká: ‚Našel jste mě, bratře biskupe! Už jdu nahoru.‘ Od té doby jen zřídkakdy vynechal kněžské shromáždění.

Jeho rodina se přestěhovala do nedalekého kůlu. Čas plynul, když tu zazvonil telefon a já jsem se dozvěděl, že Richard byl povolán sloužit na misii v Mexiku, a jeho rodina mne pozvala, abych promluvil na jeho setkání na rozloučenou. Když Richard na tomto setkání hovořil, zmínil se o tom, že obrat v jeho rozhodování jít na misii nastal jednou v neděli ráno – ne v kapli, ale když se podíval z hloubky tmavé montážní jámy a uviděl nataženou ruku presidenta svého kvora.

Ještě celá léta pak se mnou Richard zůstával v kontaktu a vyprávěl mi o svém svědectví, rodině a své věrné službě v Církvi, včetně toho, že sám sloužil jako biskup.“ („They Will Come“, Ensign, May 1997, 46.)