Lekce 63

Nauka a smlouvy 58:1–33

Úvod

1. srpna 1831, méně než dva týdny po tom, co Pán označil Independence ve státě Missouri za ústřední místo Sionu, obdržel Joseph Smith zjevení, které je obsaženo v Nauce a smlouvách 58. Toto zjevení bylo dáno jako odpověď těm, kteří toužili poznat vůli Boží ohledně sebe samotných v této nové zemi. V tomto zjevení dal Pán Svatým radu, aby byli věrní ve svém soužení, a vysvětlil, proč je poslal do Sionu. Pán je také povzbudil, aby používali svou svobodu jednání k uskutečňování spravedlivosti.

Náměty pro výuku

Nauka a smlouvy 58:1–5

Pán dává Svatým radu, aby byli věrní ve svém soužení

Před začátkem hodiny napište na tabuli tato slova: Přítomnost a Budoucnost.

Na začátku hodiny vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad největším problémem, kterému nyní v životě čelí.

• V jakém smyslu by vám mohlo přemýšlení o vaší budoucnosti pomoci vyrovnat se v tomto životě i v tom dalším s potížemi, kterým teď čelíte?

Požádejte některého studenta, aby přečetl následující odstavec. Vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na potíže, kterým Svatí v Missouri čelili v roce 1831 a kvůli kterým možná někteří z nich začali ztrácet odvahu.

V lednu 1831 našli misionáři skupinu indiánů z kmene Delawarů, kteří žili v Indiánském teritoriu za západní hranicí státu Missouri. Ti měli zájem učit se evangeliu, které obsahuje Kniha Mormonova. Protože však misionáři z Církve nezískali požadovaná povolení ke vstupu do Indiánského teritoria a k tomu, aby tam mohli kázat evangelium, a kvůli odporu ze strany místních indiánských zmocněnců a duchovních, byli nuceni teritorium opustit. Poté se pokusili učit bílé osadníky v Independence a v okolních oblastech, ale do července roku 1831 vstoupilo do Církve méně než deset obrácených. Když začali v červenci 1831 přijíždět do Missouri starší Církve z Ohia, byli někteří z nich tím, co našli, zklamaní. Někteří z nich očekávali, že uvidí rychle rostoucí společenství věřících a osadu připravenou přijmout členy Církve, kteří se sem stěhovali. Několik z nich vyjádřilo obavu kvůli skutečnosti, že půda v Independence nebyla obdělaná. Kromě toho byli někteří bratří vyzýváni k tomu, aby zůstali v Missouri a nakupovali pozemky, aby se Sion mohl připravit na Svaté, kteří měli přijít později.

• Proč podle vás mohla tato situace některé členy Církve odradit?

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 58:1–2. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, co Pán řekl starším, co jim mohlo pomoci vyrovnat se s potížemi, kterým čelili.

• Co Pán řekl starším?

• Jak byste shrnuli pravdy z verše 2? (Studenti by měli rozpoznat tyto zásady: Budeme-li zachovávat Pánova přikázání, budeme požehnáni. Naše věčná odměna bude větší, pokud v soužení zůstaneme věrní. Mohli byste studentům navrhnout, aby si ve verši 2 označili části textu, které těmto zásadám učí.)

Poukažte na slova Přítomnost a Budoucnost, která jsou na tabuli. Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 58:3–5. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zaměřili se na to, co Pán řekl starším ohledně přítomnosti a budoucnosti svého lidu. Požádejte je, aby se podělili o to, co zjistili.

• Co podle verše 3 často nevidíme nebo nechápeme, když procházíme soužením?

Poukažte na to, že tyto verše vyvolávají dojem, že Pán chtěl, aby starší hleděli za zkoušky, kterým čelili, a aby se soustředili spíše na slavnou budoucnost, kterou zažijí, pokud budou věrní. Pánovo poselství Svatým v Missouri nám může pomoci překonat potíže tím, že se budeme i nadále zaměřovat na požehnání, jež jsou zaslíbená těm, kteří v soužení věrně vytrvají.

• Jak vám může důvěra v to, že vám Pán požehná, pomoci věrně vytrvat v soužení?

• Kdy jste pocítili, že jste byli požehnáni za to, že jste v soužení byli věrní?

Znovu vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad tím největším problémem, kterému v současnosti čelí. Vyzvěte je, aby i navzdory svým potížím zůstali věrní evangeliu, tak aby mohli obdržet odměny, které pro ně má Pán nyní i ve věčnostech.

Nauka a smlouvy 58:6–13

Pán vysvětluje, proč poslal Svaté do Sionu

Položte jim tyto otázky:

• Už vás někdy někdo požádal, abyste něco udělali, ale vy jste nechápali, proč vás o to žádá? Jak jste se cítili?

• Požádal vás na druhou stranu někdy někdo, abyste něco udělali, a pomohl vám rovněž pochopit důvody, proč byste to měli udělat? V čem byl rozdíl, když jste znali důvody?

Vysvětlete, že Pán zjevil některé ze svých důvodů, proč poslal lidi, aby položili základ Sionu. Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 58:6–8. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a vyhledali důvody, které Pán uvedl pro to, že poslal lidi, aby položili základy Sionu. Požádejte je, aby se podělili o to, co zjistili.

Shrňte Nauku a smlouvy 58:9–13 tím, že vysvětlíte, že jedním z důvodů, proč Pán poslal lidi, aby položili základy Sionu, bylo to, aby připravili zemi na Druhý příchod Ježíše Krista. Pán v těchto verších poukázal na podobenství v Novém zákoně, které učí tomu, že lidé všech národů budou pozváni, aby přijali požehnání evangelia.

• Jak možná vědomí toho, že připravují zemi na Druhý příchod Ježíše Krista, pomohlo starším v tom, aby byli věrní ve svém soužení?

Nauka a smlouvy 58:14–23

Pán popisuje zodpovědnosti biskupa a nařizuje Svatým, aby zachovávali zákony země

Připomeňte studentům, že Pán povolal biskupa Edwarda Partridge, aby řídil úsilí vybudovat město Sion. Pán poučil biskupa Partridge a Sidneyho Gilberta, aby zůstali v Missouri, spravovali majetek Církve a nakupovali pozemky v Independence i okolních oblastech. (Viz NaS 57:7–8.) Vysvětlete, že zatímco se Svatí připravovali na nákup pozemků, biskup Partridge se přel s Josephem Smithem o kvalitě těch, které byly vybrány. Měl pocit, že namísto nich by se měly koupit jiné parcely. Tento spor vedl k tomu, že ho Pán napomenul.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 58:14–15. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, co Pán řekl biskupu Partridgeovi. Požádejte je, aby se podělili o to, co našli.

• Odkažte studenty zpět na Nauku a smlouvy 58:3. Jak možná pravdy zjevené v tomto verši pomohly biskupu Partridgeovi rozhodnout se činit pokání z toho, že se přel s Prorokem o to, které pozemky mají být zakoupeny?

Vysvětlete jim, že biskup Partridge přijal Pánovo napomenutí s pokorou a dostalo se mu odpuštění hříchů.

• Jak nám mohou pravdy zjevené v Nauce a smlouvách 58:3 pomoci reagovat na Pánova přikázání s vírou namísto nevíry a zaslepenosti srdce?

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 58:16–20. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, co Pán řekl biskupu Partridgeovi o jeho úloze jakožto biskupa a o jeho zodpovědnosti napomáhat budování Sionu.

• Co je podle těchto veršů zodpovědností biskupa?

• Jak například mají biskupové soudit Pánův lid v dnešní době?

Shrňte Nauku a smlouvy 58:21–23 vysvětlením, že Pán od nás očekává, že budeme zachovávat zákony země, dokud nepřijde a nebude vládnout během milénia.

Nauka a smlouvy 58:24–33

Pán udílí Svatým radu, aby používali svou svobodu jednání ke konání dobra

Popište členům třídy tuto situaci:

Představte si, že jdete po ulici a uvidíte upadnout starší osobu. Co z níže uvedeného máte udělat?

1. Počkat na nabádání Ducha, že máte pomoci.

2. Počkat na někoho jiného, aby vám řekl, co máte dělat.

3. Počkat na to, zda pomůže někdo jiný.

4. Osobě, která upadla, okamžitě pomoci.

Poté, co studenti odpovědí, jim položte tyto otázky:

• Proč je důležité dané osobě pomoci, aniž bychom čekali na pokyny od někoho jiného?

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 58:26–28. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a vyhledali zásady, kterým Pán Svaté učil, když čelili výzvě vybudovat město Sion. (Mohli byste vysvětlit, že slova „ten, kdo je nucen ve všech věcech“ [NaS 58:26] označují někoho, kdo nebude jednat, dokud to od něj nebude vyžadováno.)

• Jaké pravdy jste ve verších 26–28 odhalili? (V odpovědích studentů mohou zaznít například tyto pravdy: Je v naší moci se rozhodnout, že budeme jednat sami za sebe. Budeme-li čekat na to, aby nám Pán říkal vše, co máme dělat, přijdeme o svou odměnu. Budeme-li využívat svou svobodu jednání k tomu, abychom konali skutky, jimiž se uskuteční spravedlivost, budeme odměněni. Tyto pravdy napište na tabuli slovy, která použili studenti.)

• Na jakou „odměnu“ tyto verše poukazují? V jakém smyslu může konání mnohých dobrých skutků z vlastní svobodné vůle ovlivnit to, zda získáme věčný život?

• Jak například můžete být horlivě zaměstnáni konáním dobra doma? Ve škole? A ve svém sboru nebo odbočce?

Požádejte studenty, aby se podělili o zážitky, které měli, když byli požehnáni za to, že používali svobodu jednání ke konání dobra.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 58:29–33. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zaměřili se na to, co se stane těm, kteří nepoužívají svobodu jednání ke konání dobra, nebo těm, kteří zpochybňují Pánova přikázání.

• Co se stane těm, kteří nepoužívají svobodu jednání ke konání dobra, nebo těm, kteří zpochybňují Pánova přikázání?

• Jak reagují někteří lidé, když kvůli vlastní lenosti nebo neposlušnosti neobdrží požehnání? Jaké varování dává Pán takovým jednotlivcům ve verši 33?

Vydejte svědectví o tom, jak je důležité používat svobodu jednání ke konání dobra. Vyzvěte studenty, aby použili svobodu jednání k tomu, aby udělali před další hodinou něco dobrého. Řekněte jim, že na příští hodině budou mít příležitost podělit se o to, co udělali.

Komentář a historické souvislosti

Nauka a smlouvy 58:2–4. „Sláv[a], která bude následovati po mnohém soužení“

President Brigham Young učil o věčné perspektivě a slávě, která přichází k věrným, tomuto:

„Hovoříme o svých zkouškách a trápeních v tomto vezdejším životě; co kdybyste se však mohli spatřit za tisíce a miliony let poté, co jste dokázali věrnost svému náboženství během několika krátkých let v tomto čase a získali své věčné spasení a korunu slávy v přítomnosti Boha? Potom se podívejte zpátky na svůj vezdejší život a pohleďte na ztráty, kříže a zklamání …; budete nuceni zvolat: ‚Co na tom všem záleží? Tyto věci byly pouze chvilkové, a my jsme nyní zde. Byli jsme věrni během několika okamžiků naší smrtelnosti a nyní se těšíme věčnému životu a slávě.‘“ („Remarks“, Deseret News, Nov. 9, 1859, 1.) (Viz také Doctrine and Covenants Student Manual, 2nd ed. [Church Educational System manual, 2001], 119–120.)

Nauka a smlouvy 58:3. „Vy nemůžete spatřiti přirozenýma očima svýma … plán vašeho Boha“

Starší Neal A. Maxwell se podělil o slova C. S. Lewise, který vysvětlil, že ne vždy rozumíme tomu, co má pro nás Bůh připraveno:

„Ve své knize K jádru křesťanství C. S. Lewis zvláštním způsobem popisuje náš vztah k Bohu, což nám může pomoci uvědomit si, jak podvolení naší vůle té Jeho je jedinou možností, díky níž může nastat duchovní růst:

‚Představte si, že jste živý dům. Přichází Bůh, aby ten dům přestavěl. Zpočátku možná chápete, co zrovna dělá. Opravuje odpady, díry ve střeše a tak dále – věděli jste, že už je nejvyšší čas s tím něco udělat, a tudíž vás to nijak nepřekvapuje. Ale vzápětí začne dům přestavovat tak, že to strašlivě bolí a podle vás to nedává smysl. Co tím jen může sledovat? Správným vysvětlením je, že buduje zcela jiný dům, než jaký jste si původně představovali – tu přistaví nové křídlo, tam další patro, dokonce vystaví i věže, přidává nádvoří. Domnívali jste se, že z vás bude obstojná chaloupka; ale On buduje palác. …‘ (New York: The Macmillan Company, 1952, str. 160.)“ („The Value of Home Life“, Ensign, Feb. 1972, 5.)

Nauka a smlouvy 58:8–11. „Večeře Páně“

„Večeře Páně se týkají dva symboly hostiny ze Starého zákona: ‚hostina z tučných věcí‘ a ‚vín[o] s usedlinou, dobře pročiště[né]‘. Obojí je znakem bohatství, což naznačuje, že zde zmíněná hostina má velkou důležitost. (Viz také NaS 57:5–14; 65:3; Mat. 22:1–14; Zjevení 19:7–9.)“ (Doctrine and Covenants Student Manual [Church Education System manual, 2001], 120.)

Nauka a smlouvy 58:14–15. Biskup Partridge činil pokání ze svých hříchů

Biskup Partridge se přel s Josephem Smithem ohledně kvality pozemků, které byly v Missouri vybrány. Měl pocit, že namísto nich by se měly koupit jiné parcely. Pán biskupa Partridge za jeho chování pokáral.

Biskup Partridge Pánovo pokárání uvedené v Nauce a smlouvách 58 pokorně přijal. Jen pár dní poté, co bylo toto zjevení dáno, napsal své ženě: „Ty víš, že zastávám důležitou pozici, a protože jsem občas ukázňován, mívám někdy pocit, jako bych musel padnout, abych se v určité záležitosti nemusel vzdát; obávám se nicméně, že moje postavení přesahuje to, co dokáži vykonávat tak, aby to můj Nebeský Otec přijal.“ (Dopis Lydii Partridgeové, 5.–7. srpna 1831, Knihovna církevní historie, Salt Lake City.) Zápis zasedání v Sionu, který se týká sporu mezi Prorokem Josephem a biskupem Partridgem, uvádí, že Partridge řekl, že „ho mrzí a vždycky ho mrzela“ rozepře, kterou spolu měli. (Minute Book 2, Mar. 10, 1832, 23, Knihovna církevní historie, Salt Lake City; viz také josephsmithpapers.org.) Zjevení, které bylo dáno 11. září 1831, ukázalo, že Partridgeovi bylo jeho chování odpuštěno. (Documents, Volume 2: July 1831–January 1833, vol. 2 of the Documents series of The Joseph Smith Papers [2013], 62.)

Nauka a smlouvy 58:27–28. „Konati mnoho věcí ze své vlastní svobodné vůle“

Pozitivní příklad následování této rady „býti horlivě zaměstnáni v dobré věci“ (NaS 58:27) nacházíme v zážitku, o nějž se podělil starší Vaughn J. Featherstone ze Sedmdesáti:

„Když mi bylo asi deset nebo jedenáct let, přišlo k nám na návštěvu mnoho příbuzných. Muselo jich být tak 35 nebo 40. Matka je všechny pozvala na oběd. Po obědě odešli do jiné místnosti, posadili se a povídali si. Všude byly hromady špinavých talířů a příborů. Jídlo nebylo odneseno a byly tam špinavé hrnce a pánve, ve kterých se to všechno připravovalo.

Pamatuji si, že jsem přemýšlel o tom, že později všichni odejdou a maminka bude muset vše umýt a uklidit. Dostal jsem nápad. Začal jsem umývat nádobí. V té době ještě nebyly elektrické myčky. Maminka byla vždy velmi čistotná a učila nás, jak správně umývat a utírat nádobí. Pustil jsem se do té hory práce. Nakonec, asi po třech hodinách, jsem utřel poslední talíř. Uklidil jsem všechno jídlo, vyčistil všechny pulty, dřezy a umyl podlahu. Kuchyně se jen leskla.

Nikdy nezapomenu na to, jaký výraz měla maminka ve tváři, když později večer všichni hosté odešli a ona přišla do kuchyně uklízet. Byl jsem mokrý od hlavy až k patě. Pouhý pohled do maminčiny tváře stál za všechnu tu vynaloženou námahu. Byla to směsice dojetí, úlevy a hrdosti. Tehdy jsem se rozhodl, že se budu snažit vyvolávat ten výraz v její tváři stále znovu a znovu a znovu.“ („We Love Those We Serve“, New Era, Mar. 1988, 19.)