Lekce 57

Nauka a smlouvy 50

Úvod

Když Joseph Smith dorazil do Kirtlandu v Ohiu, všiml si, že se mezi některé Svaté „vloudili podivné názory a falešní duchové“. Začal je „obezřetně a … moudře“ učit, aby tyto věci překonali. (Viz History of the Church, 1:146.) Když se starší Parley P. Pratt vrátil z misie, zaznamenal podobné projevy i v odbočkách Církve mimo Kirtland. Spolu s dalšími staršími šel za Josephem Smithem, aby od něj obdržel vedení. (Viz History of the Church, 1:170.) V květnu 1831 se Prorok dotázal Pána a obdržel zjevení, které je zaznamenáno v Nauce a smlouvách 50. V tomto zjevení Pán Svaté poučil, aby učili evangeliu a přijímali ho Duchem pravdy.

Náměty pro výuku

Nauka a smlouvy 50:1–9

Pán varuje starší Církve před falešnými duchy

Vyzvěte studenty, aby si představili, že přijdou na shromáždění svátosti, na kterém někteří dospělí členové Církve stojí na lavicích a hlasitě mluví, zatímco jiní se válejí po zemi.

• Jak byste se cítili? Co by se podle vás za takových podmínek stalo s Duchem? (Dbejte na to, aby se tato diskuse nerozvinula v kritizování náboženství, ve kterých lidé takovéto činnosti provozují.)

Vysvětlete, že když Joseph Smith poprvé dorazil do Kirtlandu, viděl, že někteří Svatí byli během doby, kdy byli téměř bez vedoucích, oklamáni. V důsledku toho „se mezi ně vloudili podivné názory a falešní duchové“. (Viz History of the Church, 1:146.) Noví členové v oblasti Kirtlandu zavedli během shromáždění činnosti, které byly podivné, hlasité a matoucí. Tyto činnosti vyvolávaly v lidech emoce, ale nijak je nevzdělávaly ani nepovznášely. Někteří starší Církve nerozuměli tomu, co se děje, a tak požádali Proroka o radu. Ten se dotázal Pána a obdržel zjevení, které Svatým pomohlo vzájemně se vzdělávat, zatímco se společně učili pravdám evangelia.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 50:1–3. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, co bylo zdrojem tohoto vlivu mezi Svatými.

• Co bylo zdrojem tohoto vlivu?

• Proč chtěl podle verše 3 Satan Svaté oklamat?

Vyzvěte studenty, aby si přečetli Nauku a smlouvy 50:4–9 a vyhledali Pánovo varování týkající se některých lidí mezi členy Církve v Ohiu.

• Jakými slovy Pán popsal některé členy Církve v této době?

• Co znamená slovo pokrytec? Jak může pokrytectví dávat protivníkovi moc?

• Co se podle Pánových slov stane s pokrytci? (Viz NaS 50:6, 8.)

Nauka a smlouvy 50:10–36

Nositelé kněžství jsou poučeni o tom, jak se mají učit Duchem a jak mají s Duchem učit druhé

Na tabuli napište tyto otázky:

Co je potřeba k tomu, aby byl člověk úspěšným učitelem evangelia?

Co je potřeba k tomu, aby byl člověk úspěšným studentem evangelia?

Vyzvěte studenty, aby na tyto otázky odpověděli. Na tabuli pod každou otázku napište hlavní body toho, co studenti uvedou. Poté rozdělte studenty ve třídě do dvou skupin. Jednu skupinu vyzvěte, aby si přečetla Nauku a smlouvy 50:13–20 a našla odpovědi na první otázku. Druhou skupinu vyzvěte, aby si přečetla Nauku a smlouvy 50:13–20 a našla odpovědi na druhou otázku. Po uplynutí přiměřené doby požádejte několik studentů, aby se podělili o to, co našli.

• Jaká zásada studia a výuky evangelia se v těchto verších opakuje? (Je nutné mít Ducha.)

• Jaké role Ducha Svatého jsou zmíněny v Nauce a smlouvách 50:14? (V odpovědích studentů by mělo zaznít, že Duch Svatý je Utěšitel a že Duch Svatý učí pravdě.)

• Co podle vás znamená učit evangeliu „Duchem“? (NaS 50:14.) Co podle vás znamená učit „nějakým jiným způsobem“? (NaS 50:17.)

Vyzvěte studenty, aby si vybavili příležitosti, při kterých mohou učit druhé evangeliu. Mohli by si vybavit například výuku doma, s přáteli, na semináři, na shromáždění nebo jako domácí učitelé. Požádejte několik studentů, aby se podělili o své zážitky, kdy učili evangeliu nebo vydávali svědectví a pociťovali, jak je Duch vede.

• Co podle vás znamená „přijím[at] slovo pravdy … Duchem pravdy“? (NaS 50:19.) Co podle vás znamená přijímat ho „nějakým jiným způsobem“? (NaS 50:19.)

• Co můžete udělat pro to, abyste lépe přijímali evangelium, když je učeno Duchem?

Požádejte některého studenta, aby přečetl níže uvedený příběh, který vyprávěl starší Jack H. Goaslind ze Sedmdesáti. Vyzvěte členy třídy, aby věnovali pozornost tomu, jak můžeme lépe přijímat slovo pravdy Duchem.

„Kolik z vás zaujímá během shromáždění svátosti ‚znuděnou pozici‘? Však víte, co myslím: jste ohnuti v pase a nakloněni dopředu, bradu máte opřenou o ruce, lokty na kolenou a nepřítomně zíráte na podlahu. Napadlo vás někdy, že je to vaše volba, zda bude shromáždění zajímavé, nebo ne? …

President Spencer W. Kimball řekl, že uctívání ‚je individuální zodpovědnost, a bez ohledu na to, co je řečeno u řečnického pultu, pokud si člověk přeje uctívat Pána v duchu a pravdě, může tak činit. … Pokud vás shromáždění zklamalo, zklamali jste vy. Nikdo nemůže uctívat za vás; vy sami musíte vyčkávat na Pána.‘ (Ensign, Jan. 1978, str. 5.)

Jeden mladík popsal, jak poprvé pocítil ducha uctívání. Během let, kdy byl nositelem Aronova kněžství, byl jen částečně aktivní. Když byl na shromáždění svátosti, většinou seděl vzadu se skupinkou přátel a nebyl zrovna vzorem uctivosti. Jednoho dne však přišel o něco později a vedle jeho přátel už nebylo místo. Seděl tedy sám a poprvé v životě měl během modliteb zavřené oči, zpíval písně, naslouchal modlitbám svátosti a věnoval pozornost řečníkům. Přibližně v polovině prvního proslovu se mu oči začaly zalívat slzami. S jistými rozpaky se opatrně podíval kolem sebe, ale nikdo jiný se nezdál být dojatý. Nebyl si jistý, co se s ním děje, ale tento zážitek mu změnil život. A právě během tohoto shromáždění se začal opravdu duchovně připravovat na misii. Cosi pocítil a naštěstí na základě těchto pocitů jednal a udržel si je.“ („Yagottawanna“, Ensign, May 1991, 46.)

Požádejte studenty, aby se podělili o to, které části tohoto příběhu na ně nějak zapůsobily. Poté, co se o své postřehy podělí několik studentů, byste mohli navrhnout, aby si zapsali jeden konkrétní způsob, jak mohou zlepšit svou snahu učit se Duchem.

Vyzvěte studenty, aby přemítali o tom, jak mohou poznat, zda učí a jsou učeni Duchem. Potom požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 50:21–22, a vyzvěte členy třídy, aby zjistili, jak to máme podle Pánových pokynů dělat.

• Co se stane, když učíme a jsme učeni Duchem?

• Co podle vás znamená být vzděláváni a radovat se spolu? Kdy jste něco takového zažili?

• Jak byste shrnuli Pánovy nauky uvedené v Nauce a smlouvách 50:13–22? (Studenti by měli rozpoznat tuto zásadu: Když učíme a jsme učeni Duchem, vzájemně si rozumíme, vzdělává nás to a radujeme se spolu. Napište tuto zásadu na tabuli.)

Vyzvěte studenty, aby si přečetli Nauku a smlouvy 50:23–25. Vyzvěte je, aby se zaměřili na rozdíl mezi tím, k čemu dochází, když lidé učí Duchem a když učí a jsou učeni „nějakým jiným způsobem“. (NaS 50:17.) Požádejte je, aby se podělili o to, co zjistili.

• Jak Pán popsal učení, které nevzdělává?

• Jak Pán popsal učení, které je od Boha? (NaS 50:24.) Jak budeme podle Jeho slov požehnáni, když budeme takovéto učení přijímat?

• Jaké nauce učí tyto verše? (Studenti by měli rozpoznat tuto nauku: To, co pochází od Boha, osvěcuje mysl a vzdělává, ale to, co není od Boha, přináší zmatek a temnotu. Napište tuto pravdu na tabuli.)

• Kdy jste v životě pocítili, že slyšíte, vidíte nebo zažíváte něco, co není od Boha? Jak vám Duch pomohl to poznat?

Řekněte studentům, že v životě uslyší a uvidí poselství, jejichž záměrem bude zničit jejich víru. Zásady, kterým se dnes učí, je mohou proti těmto poselstvím opevnit. Mohli byste se podělit o vlastní zkušenost, kdy vám Duch pomohl rozeznat, že nějaké poselství není od Boha.

Shrňte Nauku a smlouvy 50:26–36 tím, že vysvětlíte, že Pán udělil nositelům kněžství rady ohledně moci a zodpovědností, které přicházejí s jejich vysvěcením. Řekl jim, že nositelé kněžství mají sloužit druhým a uchovávat se čistými. Budou-li to činit, Pán jim dá moc překonat falešné duchy, jako byli například ti, kteří se nacházeli mezi některými Svatými v době, kdy bylo dáno toto zjevení.

Nauka a smlouvy 50:37–46

Pán povzbuzuje Svaté, aby nadále rostli v milosti a pravdě, a ujišťuje je, že je s nimi

Ukažte obrázek „Rodinná modlitba“. (Kniha obrázků z evangelia [2009], č. 112; viz také LDS.org.) Ukažte na nejmenšího chlapce a zeptejte se:

• Dokážete si představit tohoto chlapce, jak slouží na misii na plný úvazek, až bude starší? Z čeho byste mohli na základě tohoto obrázku usoudit, že bude připraven sloužit?

• Když si představíte práci, kterou má Pán přichystanou pro každého z nás, v čem se tomuto chlapci podobáme?

Poukažte na to, že Nauka a smlouvy 50:37–40 obsahuje Pánovy rady pro některé ze starších, kteří byli přítomni, když bylo toto zjevení přijato. Požádejte některého studenta, aby přečetl verš 40. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a vyhledali rady, které Pán těmto starším dal.

• Proč podle verše 40 Pán nazval tyto nositele kněžství malými dětmi? V čem jsme jako malé děti?

• Co podle vás znamená „růsti v milosti“? Co podle vás znamená růsti „v poznání pravdy“?

• Co se z tohoto verše můžeme dozvědět o požehnáních, která Spasitel chce, abychom obdrželi? (Studenti by měli rozpoznat tuto zásadu: Spasitel si přeje, abychom rostli v milosti a v poznání pravdy.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 50:41–46. Vyzvěte členy třídy, aby vyhledali slova útěchy a ujištění, která dal Pán těmto starším i nám.

• Co pro vás znamená, když vám Pán řekne: „[Jsi můj]“? Jak nám může toto ujištění pomoci nebát se? (Viz NaS 50:41.)

• Jaké další sliby v těchto verších pro vás mají nějaký zvláštní význam?

Na závěr vydejte svědectví o zásadách probíraných v dnešní lekci. Povzbuďte studenty, aby pilněji učili a byli učeni Duchem.

Komentář a historické souvislosti

Nauka a smlouvy 50. Způsob, jak Prorok Joseph Smith obdržel toto zjevení

Starší Parley P. Pratt popsal, jak Joseph Smith diktoval zjevení, které je nyní zaznamenáno v Nauce a smlouvách 50. Toto je jeden z nejpodrobnějších dochovaných popisů toho, jak Prorok diktoval zjevení. Starší Pratt řekl:

„Každá věta byla vyslovována pomalu a velmi zřetelně a s pomlkou mezi jednotlivými větami dostatečně dlouhou na to, aby to mohl zapsat obyčejný pisatel běžnou rychlostí. …

Nikdy nedošlo k žádnému zaváhání, překontrolování nebo opětnému přečtení kvůli tomu, aby na sebe myšlenky plynule navazovaly; … a já jsem byl svědkem toho, jak Prorok nadiktoval několik sdělení, přičemž každé mělo rozsah několika stran.“ (Autobiography of Parley P. Pratt, ed. Parley P. Pratt Jr. [1938], 62.)

Poté, co Joseph Smith zjevení nadiktoval, vždy písemnou verzi procházel a usiloval o inspiraci, aby mohl provést případné nezbytné změny.

Nauka a smlouvy 50. Mezi Svaté vstupují „podivné názory a falešní duchové“

John Whitmer popsal některé tyto podivné názory a falešné duchy (History of the Church, 1:146) mezi Svatými v Kirtlandu na jaře roku 1831:

„Někteří měli vidění, ale nedokázali říci, co viděli; jiní si představovali, že mají meč Labanův a třímají jej [jako voják na koňském hřbetě]; někteří napodobovali skalpujícího Indiána; další se klouzali nebo posunovali po podlaze rychlostí hada a tvrdili, že se plaví na lodi k Lamanitům, aby jim kázali evangelium. A mnoho dalších marných a pošetilých pohybů, které není vhodné ani prospěšné zmiňovat.“ (Histories, Volume 1: Joseph Smith Histories, 1831–1844, vol. 1 of the Histories series of The Joseph Smith Papers [2013], 305.)

Nauka a smlouvy 50:13–14, 17. Učte Duchem pravdy

Starší Dallin H. Oaks z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil, co musíme udělat, než můžeme učit Duchem:

„Musíme studovat písma. Musíme studovat nauky žijících proroků. Musíme se naučit všemu, co je v našich silách, abychom to dokázali srozumitelně předat druhým. … Příprava je předpokladem pro výuku Duchem.“ („Teaching and Learning by the Spirit“, Ensign, Mar. 1997, 10.)

President Henry B. Eyring z Prvního předsednictva se podělil o tento postřeh a poučení, aby nám pomohl učit se Duchem:

„Nauka nabývá na moci tím, že Duch Svatý potvrzuje její pravdivost. …

Protože potřebujeme Ducha Svatého, musíme si dát pozor a dbát na to, abychom v učení nezašli za hranice pravé nauky. Duch Svatý je Duchem pravdy. Vyvarujeme-li se spekulací a osobních interpretací, vybízíme Ho tím k potvrzení toho, čemu učíme. Může to být obtížné. Člověka, na kterého se snažíte působit, máte rádi. Možná již nedbá na nauku, kterou slyšel dříve. Zdá se vám lákavé zkusit něco nového nebo senzačního. Ale Ducha Svatého přivoláváme, aby byl naším společníkem, jen tehdy, když dbáme na to, abychom učili pouze pravdivé nauce.“ („Výuka pravé nauky“, Liahona, duben 2009, 4.)

Starší Richard G. Scott z Kvora Dvanácti apoštolů znázornil rozdíl mezi učením Duchem a učením rozumem takto:

„Před několika lety jsem dostal pověření v Mexiku a střední Americe, které se podobalo pověření presidenta území. …

Jednou v neděli … jsem navštívil kněžské shromáždění v [jedné] odbočce, na kterém se jeden pokorný a nevzdělaný mexický vedoucí kněžství s obtížemi snažil předat druhým pravdy evangelia. Bylo vidět, jak hluboce se dotkly jeho života. Všiml jsem si, jak horlivě touží tyto zásady předat. Byl si vědom toho, že mají pro jeho bratry, které měl rád, velký význam. Předčítal lekci z příručky, ale činil to způsobem čisté lásky ke Spasiteli a k těm, které učil. Tato láska, upřímnost a čisté úmysly umožnily, aby místnost naplnil vliv Ducha Svatého. …

Později jsem se zúčastnil třídy Nedělní školy ve sboru, do kterého chodila moje rodina. Lekci učil velmi vzdělaný univerzitní profesor. Tento zážitek se nápadně lišil od toho, co jsem prožil na kněžském shromáždění v oné odbočce. Zdálo se mi, že instruktor si k rozvedení zadaného tématu – život Josepha Smitha – záměrně zvolil nesrozumitelné odkazy a neobvyklé příklady. Měl jsem silný dojem, že využíval příležitosti k výuce k tomu, aby na třídu zapůsobil svými velkými znalostmi. … Zdálo se, že není tak zaměřený na výuku zásad jako onen pokorný vedoucí kněžství. …

Pokora onoho mexického vedoucího kněžství byla nutná pro to, aby mohl být použit jako nástroj k duchovnímu předání pravdy.“ („Helping Others to Be Spiritually Led“ [proslov k učitelům náboženství CVS, 11. srpna 1998], 10–11, LDS.org.)

Nauka a smlouvy 50:19–20. Přijímání Duchem

President J. Reuben Clark z Prvního předsednictva řekl, že při určování toho, zda řečník učí Duchem, či nikoli, hrajeme důležitou roli:

„Poznat, zda řečníci jsou ‚pohnut[i] Duchem Svatým‘, můžeme pouze tehdy, jsme-li ‚pohnut[i] Duchem Svatým‘ my sami.

To svým způsobem úplně přesouvá z nich na nás zodpovědnost zjistit, kdy tak hovoří.“ („When Are Church Leaders’ Words Entitled to Claim of Scripture?“ Church News, July 31, 1954, 9.)

Starší Joseph B. Wirthlin z Kvora Dvanácti apoštolů řekl o zodpovědnosti studentů učit se efektivně toto:

„Čím více čtou členové třídy zadané pasáže z písem, tím více si nosí písma i na hodinu a tím více diskutují o tom, co pro ně v životě evangelium opravdu znamená, o to větší bude jejich inspirace, růst a radost, zatímco se budou snažit řešit své osobní starosti a zkoušky.“ („Teaching by the Spirit“, Ensign, Jan. 1989, 15.)

A. Roger Merrill, generální president Nedělní školy, zdůraznil naši zásadní potřebu učit se Duchem:

„Lépe jsem porozuměl tomu, jak velmi důležité je přijímat Duchem. Často se, právem, soustředíme na to, jak důležité je učit Duchem. Ale musíme pamatovat na to, že Pán klade stejný, ne-li větší, důraz na to, abychom Duchem také přijímali. (Viz NaS 50:17–22.)“ („Přijímání Duchem“, Liahona, listopad 2006, 93.)

Starší Jack H. Goaslind ze Sedmdesáti vyprávěl následující příběh, aby znázornil, že každý z nás má schopnost rozhodnout se, zda se budeme učit Duchem, či nikoli:

„Před několika lety jsem slyšel o jednom dobrém bratrovi, který popsal svůj postoj během závěrečného proslovu presidenta Davida O. McKaye na generální konferenci. Bylo parné odpoledne a toto bylo páté zasedání, kterého se zúčastnil. Seděl na balkóně a jeho mysl měla velký problém se soustředit. Všiml si muže, který seděl v prostřední části a jenž usnul se zakloněnou hlavou a otevřenou pusou. Napadlo ho, že kdyby byl na střeše Tabernaclu, mohl by plivnout skrz ventilační otvor přímo do úst tohoto spícího muže. Úchvatná myšlenka! Po shromáždění zaslechl, jak si dva muži povídají o tom, jaké pocity měli při proslovu presidenta McKaye. Byli očividně dojati tím, co slyšeli. Muž si pomyslel: Tito dva bratří měli úžasný duchovní zážitek, a co jsem dělal já? Přemýšlel jsem o plivání ze stropu!“ („Yagottawanna“, Ensign, May 1991, 46.)