Nauka a smlouvy 98:23–48

Úvod

Prorok Joseph Smith obdržel zjevení zaznamenané v Nauce a smlouvách 98 6. srpna 1833, asi dva týdny poté, co při pronásledování Svatých v Missouri začalo docházet k násilnostem. Toto zjevení poskytlo Svatým, se kterými bylo špatně zacházeno, vedení. Pán v něm Svaté učil, jak mají reagovat na své nepřátele.

Náměty pro výuku

Nauka a smlouvy 98:23–32

Pán zjevuje, jak mají Svatí reagovat na pronásledování

Před začátkem hodiny nakreslete na tabuli tři sloupce a označte je těmito nadpisy: Pánův zákon o odvetě (NaS 98:23–32); Pánův zákon o válce (NaS 98:33–38); a Pánův zákon o odpuštění (NaS 98:39–48.)

Požádejte studenty, aby popsali, jak například mohou lidé reagovat, když se urazí nebo když jim někdo ublíží. Vysvětlete, že ve zjevení zaznamenaném v Nauce a smlouvách 98 Pán učí zásadám, které nám mohou pomoci poznat, jak máme reagovat, když nás zraňují slova nebo skutky druhých lidí. Povzbuďte studenty, aby se na tyto zásady během dnešní hodiny zaměřili.

Připomeňte studentům, že zjevení zaznamenané v Nauce a smlouvách 98 bylo dáno v roce 1833, krátce poté, co při pronásledování Svatých v Missouri začalo docházet k násilnostem. Vybídněte studenty, aby si vzpomněli na detaily z předchozí lekce ohledně toho, jak bylo se Svatými špatně zacházeno.

Vyzvěte je, aby si tabulku z tabule překreslili do svého zápisníku nebo studijního deníku. Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 98:23–27. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, čemu Pán učil Svaté o odvetě. Vyzvěte je, aby si v těchto verších všimli Pánových opakovaných rad.

Které opakující se části textu učí o odvetě? (Mohli byste jim navrhnout, aby si ve verších 23–27 označili slova „nebudete … spílati“ a „snášeti trpělivě“.)
Co pán Svatým slíbil, když budou trpělivě snášet pronásledování a nebudou usilovat o odplatu?
Jaké zásadě se můžeme naučit z Pánových slov ve verších 23–27? (Pomozte studentům rozpoznat tuto zásadu: Budeme-li trpělivě snášet špatné zacházení, aniž bychom usilovali o odplatu, Pán nás odmění. Požádejte některého studenta, aby tuto pravdu napsal pod nadpis Pánův zákon o odvetě.)

Vysvětlete, že když se v missourském kraji Jackson v sobotu 20. července 1833 shromáždila lůza, chtěla víc než jen ničit majetek. Měla rovněž v úmyslu ublížit členům Církve. Požádejte některého studenta, aby přečetl následující historický záznam, a členy třídy vyzvěte, aby se zaměřili na to, jak biskup Edward Partridge a Charles Allen, 27letý obrácený z Pensylvánie, reagovali na pronásledování.

„Lůza chytila biskupa Edwarda Partridge a Charlese Allena a vlekla je skrze rozlícený dav, který je urážel a napadal, podél cesty k náměstí. Zde dostali na výběr ze dvou možností – buďto se zřeknou své víry v Knihu Mormonovu, nebo z kraje odejdou. Odmítli se zříci Knihy Mormonovy a nesouhlasili ani s odchodem z kraje. Biskup Partridge, který měl dovoleno promluvit, řekl, že svatí museli trpět pronásledováním za všech dob a že on je ochoten trpět pro Krista stejně tak, jako trpěli svatí v předešlých dobách, že neudělal nic, čím by se vůči někomu provinil, a když ho budou týrat, způsobí újmu nevinnému muži. V tu chvíli se jeho hlas ztratil ve vřavě, kterou dav tropil, z níž z mnoha stran zaznívalo: ‚Volej ke svému Bohu, aby tě vysvobodil …!‘ Tyto dva bratří, Partridge a Allena, svlékli, pomazali dehtem smíchaným s vápnem, potaší nebo nějakou jinou žíravou kyselinou a posypali velkým množstvím peří. Tuto krutou potupu a útoky snášeli s takovou odevzdaností a pokorou, že dav utichl a zdálo se, že všichni byli ohromeni tím, čeho se stali svědky. Bratřím bylo dovoleno v tichosti odejít.“ (B. H. Roberts, A Comprehensive History of the Church, 1:333; viz také Church History in the Fulness of Times Student Manual, 2nd ed. [Church Educational System manual], 2003, 133.)

Co vás zaujalo na tom, jak Charles Allen a biskup Partridge reagovali na pronásledování?

Shrňte Nauku a smlouvy 98:28–32 vysvětlením, že Pán Svatým radil, aby nepřítele, pokud jim ublíží třikrát, aniž by na sebe přivodil odplatu Boha, varovali ve jménu Pána, aby jim už neubližoval. Pokud by je protivník po tomto varování dále ohrožoval, Svatí byli ospravedlněni „odměn[it] ho podle skutků jeho“. Svatým bylo nicméně řečeno, že pokud ušetří své nepřátele i přesto, že jejich odplata by byla ospravedlnitelná, dostane se jim za jejich spravedlivost odměny.

Nauka a smlouvy 98:32–38

Pán vysvětluje, kdy je válka ospravedlněna

Vyzvěte studenty aby přemítali o tom, zda ví, co Pán řekl ohledně války. Poté jim položte tuto otázku:

Jaký myslíte, že je Pánův zákon o válce?

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 98:32–34. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, co Pán řekl o válce dávným prorokům.

Jaký byl podle verše 33 zákon daný dávným prorokům? (Napište odpovědi studentů na tabuli pod nadpis Pánův zákon o válce. Poukažte na to, že Pán dal tento zákon konkrétně lidem, kteří žili v jiné době a jiné kultuře. Přestože jsou zásady tohoto zákona pravdivé, dnes rovněž podléháme zákonům země, ve které žijeme.)
Co měli dávní proroci udělat, když jim někdo vyhlásil válku? (Odpověď studentů připište na tabuli pod nadpis Pánův zákon o válce.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 98:35–38, a vyzvěte členy třídy, aby zjistili, co Pán řekl dávným prorokům, aby udělali, když jejich nabídka míru nebude přijata. Požádejte je, aby se podělili o to, co zjistili.

Čemu se z těchto veršů můžeme naučit o Pánově zákonu o válce? (V odpovědích studentů mohou zaznít různé zásady, ale zdůrazněte tuto: Za určitých podmínek, které stanoví Pán, může být válka ospravedlněna. (Napište tuto zásadu na tabuli pod nadpis Pánův zákon o válce.)

Vysvětlete, že většina z nás se nebude muset rozhodovat, zda půjdeme do války s jiným národem. Toto učení nám však může pomoci zjistit, co máme dělat ve svých osobních vztazích – například, když máme s někým neshody.

Co máme na základě toho, čemu jsme se naučili o Pánových radách týkajících se války, dělat, když máme s druhými nějaký spor? (Pomozte studentům rozpoznat tuto pravdu: Máme usilovat o pokojné řešení svých sporů.)
Jakých požehnání se nám může dostat, usilujeme-li o pokojná řešení?

Nauka a smlouvy 98:39–48

Pán učí Svaté, jak mají reagovat na své nepřátele

Požádejte některého studenta, aby přečetl níže uvedený příběh:

„V Holandsku během 2. světové války používala rodina Caspera ten Booma svůj dům jako úkryt pro ty, které hledali nacisté. Dávali tak najevo, že žijí v souladu se svou křesťanskou vírou. Čtyři členové rodiny přišli kvůli tomuto poskytování úkrytu o život. Corrie ten Boomová a její sestra Betsie strávily strašlivé měsíce v nechvalně známém koncentračním táboře Ravensbrück. Betsie tam zemřela – Corrie přežila.

V Ravensbrücku Corrie a Betsie poznaly, že Bůh nám pomáhá odpouštět. Po válce se Corrie rozhodla dělit se o toto poselství s druhými. Při jedné příležitosti promlouvala ke skupině lidí v Německu, kteří trpěli následkem válečné zkázy. Její poselství znělo ‚Bůh odpouští‘. A právě tehdy věrnost Corrii ten Boomové přinesla své požehnání.

Přistoupil k ní nějaký muž. Poznala v něm jednoho z nejkrutějších dozorců z tábora. ‚Zmínila jste se ve svých slovech o Ravensbrücku,‘ řekl. ‚Byl jsem tam dozorcem. … Ale od té doby … jsem se stal křesťanem.‘ Vysvětlil, že od té doby usiloval o to, aby mu Bůh odpustil krutosti, kterých se dopustil. Pak natáhl ruku a zeptal se: ‚Odpustíte mi prosím?‘

Corrie ten Boomová poté řekla:

‚Nemohl tam stát déle než několik vteřin – s nataženou rukou – ale mně se to zdálo jako hodiny, a zápasila jsem s tou nejtěžší věcí, kterou jsem kdy musela udělat.

Poselství, že Bůh odpouští, má … podmínku – že odpustíme těm, kteří ublížili nám. …

‚Pomoz mi!‘ modlila jsem se v duchu. ‚Zvednout ruku dokážu. To ještě zvládnu. Ty zajisti pocit odpuštění.‘ …

Toporně a mechanicky jsem stiskla nabízenou ruku. A přitom se stalo něco neuvěřitelného. V rameni jsem pocítila mravenčení, které mi prošlo paží a vstoupilo do našich spojených rukou. Pak se mi zdálo, jako by tento uzdravující hřejivý pocit prostoupil celou mou bytost, a do očí mi vhrkly slzy.

‚Odpouštím ti, bratře!‘ plakala jsem, ‚z celého srdce.‘

Dlouho jsme si tiskli ruku – bývalý dozorce a bývalá vězeňkyně. Nikdy jsem nepociťovala Boží lásku tak intenzivně jako tehdy.‘ [Corrie ten Boom, Tramp for the Lord (1974), 54–55.]“ (Keith B. McMullin, „Naše stezka povinnosti“, Liahona, květen 2010, 13.)

Poté, co daný student dočte, se zeptejte:

Co vás na tomto příběhu nejvíce zaujalo?

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 98:39–40, a členy třídy vyzvěte, aby vyhledali Pánův zákon o odpuštění.

Co máme podle těchto veršů dělat, když nás někdo požádá o odpuštění?
Kolikrát máme podle verše 40 odpustit tomu, kdo činí pokání a žádá nás o odpuštění? („Až sedmdesátkrát sedmkrát“ znamená, že máme druhým odpouštět tolikrát, kolikrát oni budou činit pokání a žádat nás o odpuštění za to, že nás urazili nebo nám ublížili. Přestože nám je přikázáno odpouštět, neznamená to, že máme druhým dovolit, aby nám opakovaně ubližovali.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 98:41–43. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a vyhledali pravdy, jimž Pán Svaté učil ohledně jejich nepřátel, kteří by nečinili pokání. Požádejte studenty, aby se podělili o to, co zjistili.

Proč bylo pro Svaté v Missouri důležité, aby těmto pravdám porozuměli?
Jak byste shrnuli Pánův zákon o odpuštění? (Pomozte studentům rozpoznat toto přikázání: Pán nám přikazuje, abychom odpouštěli svým nepřátelům. Toto přikázání napište na tabuli pod nadpis Pánův zákon o odpuštění.)
Proč myslíte, že nám je přikázáno, abychom odpouštěli druhým i přes to, že oni sami o odpuštění nepožádají?

Shrňte Nauku a smlouvy 98:44–48 vysvětlením, že Pán slíbil, že když nepřátelé Svatých budou činit pokání, ujdou Jeho odplatě. (Poznámka: Slovní spojení „ty mu neodpustíš“ ve verši 44 znamená to, že pachatelé se budou v plné míře zodpovídat ze svých skutků, a nikoli to, že by Svatí měli nadále pociťovat nepřátelství.)

Na závěr studenty vyzvěte, aby se řídili Pánovým zákonem o odpuštění tak, že budou usilovat o to, aby odpustili komukoli, kdo ublížil jim samotným nebo těm, na nichž jim záleží.

Komentář a historické souvislosti

Nauka a smlouvy 98. Mary Elizabeth Rollinsová a Caroline Rollinsová zachraňují stránky Knihy přikázání

Starší Steven E. Snow z předsednictva Sedmdesáti se podělil o příběh Mary Elizabeth a Caroline Rollinsových:

„Krátce poté, co se na podzim 1831 mladé sestry Mary Elizabeth a Caroline Rollinsovy spolu se svou matkou přestěhovaly do Independence v Missouri, zjistily, jakým útrapám a pronásledování tamní Svatí čelí. Jednou v noci rozlícená lůza napadla jejich domov; jindy se zase staly svědky útoku na novou tiskárnu, která se nacházela v horním patře domu Williama W. Phelpse.

Během útoku na tiskárnu [20. července 1833] vyhnala lůza rodinu Phelpsových z domu a její majetek vyházela na ulici. Lůza se pak vrhla na ničení tiskařského náčiní v horním patře, přičemž vyhazovala z budovy nesvázané stránky rukopisů. Někdo vynesl velké listy papíru a řekl: ‚Tady jsou ta mormonská přikázání!‘ [„Mary Elizabeth Rollins Lightner“, The Utah Genealogical and Historical Magazine, July 1926, 196.] Touto dobou již Prorok Joseph Smith obdržel mnoho posvátných zjevení, některá již v roce 1823, kdy se chlapci-prorokovi zjevil anděl Moroni. Joseph mnohá zjevení zaznamenal svou vlastní rukou, ale zatím nebyl připraven a distribuován žádný text, z něhož by mohli mít užitek i další členové Církve. Svatí v Missouri očekávali vydání těchto zjevení v podobě ‚Knihy přikázání‘ s velkým nadšením. Ve chvíli, kdy na tiskárnu zaútočila lůza, tam probíhala práce právě na této knize. Mary Elizabeth, které bylo tehdy 15 let, popsala, co se stalo:

„Se sestrou Caroline [13 let] jsme byly v rohu u plotu a pozorovaly jsme je; když mluvili o přikázáních, rozhodla jsem se, že je musím získat. Sestra řekla, že když pro ně půjdu já, půjde také, dodala ale: ‚Oni nás zabijí.‘“ [„Mary Elizabeth Rollins Lightner“, 196.]

„Zatímco dav mužů byl zaneprázdněn na druhém konci domu, obě dívky vyrazily a nasbíraly plnou náruč drahocenných listů. Muži je zahlédli a přikázali jim, aby zůstaly stát. Mary Elizabeth vzpomínala: ‚Běžely jsme tak rychle, jak jsme jen mohly. Dva z nich vyběhli za námi. Dírou v plotě jsme proběhly do velkého kukuřičného pole, papíry jsme položily na zem a přikryly je svými těly. Kukuřice byla vysoká přes 1,5 metru a rostla velice hustě; dlouho po nás pátrali, a přišli velice blízko, ale nenašli nás.‘ [„Mary Elizabeth Rollins Lightner,“ 196.]“ („Treasuring the Doctrine and Covenants“, Ensign, Jan. 2009, 50.)

Nauka a smlouvy 98:23–27. „Nebudete nepříteli svému spílati a budete to snášeti trpělivě“

I když máme špatné chování snášet trpělivě a nemáme odplácet, neznamená to, že máme druhým dovolit, aby nás napadali nebo aby nám ubližovali. V Příručce 2: Správa Církve se píše, že „zneužívání v jakékoli podobě nelze tolerovat. Ti, kteří zneužívají či týrají manželského partnera, děti, další členy rodiny nebo kohokoli jiného, porušují zákony Boží i lidské.“ (Handbook 2: Administering the Church [2010], 21.4.2.)