Lekce 64: Nauka a smlouvy 58:34–65

Lekce 64

Nauka a smlouvy 58:34–65

Úvod

V odpověď na otázky starších ohledně toho, jak postupovat při budování města Sion, poskytl Pán 1. srpna 1831 zjevení zaznamenané v Nauce a smlouvách 58. Verše 34–65 obsahují pokyny týkající se života podle zákona zasvěcení určené těm, kteří se do Sionu přistěhovali. V těchto verších Pán také učil zásadám pokání, přikázal starším, aby kázali evangelium, a poskytl jim rady ohledně toho, jak mají zbudovat Sion.

Náměty pro výuku

V rámci předchozí lekce byli studenti vyzváni, aby využili své svobody jednání a vykonali před dnešní hodinou něco dobrého. Vraťte se k této výzvě tím, že studenty požádáte, aby se podělili o to, co zažili, když se rozhodli být „horlivě zaměstnáni“ (NaS 58:27) v konání dobra.

Nauka a smlouvy 58:34–43

Pán poskytuje pokyny týkající se Sionu a učí zásadám pokání

Před začátkem hodiny napište na tabuli tuto otázku: Co to znamená činit pokání?

Požádejte několik studentů, aby na tuto otázku odpověděli. Poté napište na tabuli tyto otázky: Jak mohu poznat, zda mé pokání bylo úplné? Jak mohu poznat, zda mi Pán odpustil hříchy?

Vyzvěte studenty, aby si tyto otázky zapsali do svého studijního deníku nebo zápisníku. Vybídněte je, aby věnovali několik minut tomu, aby si na každou z nich napsali odpověď. Po uplynutí dostatečné doby jim řekněte, že později budou mít možnost se nad svými odpověďmi znovu zamyslet.

Shrňte Nauku a smlouvy 58:34–37 tím, že vysvětlíte, že mnozí ze starších, kteří cestovali do Missouri a chystali se tam žít, chtěli vědět, co je potřeba udělat, aby bylo možné naplánovat, zorganizovat a vybudovat město Sion. Pán dal těm, kteří se stěhovali do Missouri, pokyn, aby věnovali své peníze a majetek na budování Sionu. Martinu Harrisovi bylo řečeno, že má jít příkladem a dát peníze biskupovi. Věnoval vysokou finanční částku, aby pomohl biskupu Edwardu Partridgeovi zakoupit pozemek pro Církev.

Napište na tabuli tato jména: Martin Harris, William W. Phelps a Ziba Peterson. Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 58:38–41, 60. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, jakou radu dal Pán Martinu Harrisovi, Williamu W. Phelpsovi a Zibovi Petersonovi, když se připravovali na budování Sionu.

Zatímco budou studenti odpovídat na níže uvedené otázky, pište jejich odpovědi na tabuli pod příslušné jméno.

Jakého hříchu se podle Pánových slov dopustil Martin Harris? Co mu Pán řekl, aby udělal?
Jakých hříchů se podle Pánových slov dopustil William W. Phelps? Co mu Pán řekl, aby udělal? (Možná bude nutné vysvětlit, že slova „snaží [se] vyniknouti“ [verš 41] neznamenají dělat vše, co je v našich silách, nebo se snažit zlepšit. Tato slova se spíše týkají nespravedlivé, pyšné touhy vypadat lépe a být důležitější než druzí.)
Co se Ziba Peterson snažil udělat se svými hříchy?

Poukažte na to, že hrozilo, že by zmíněné hříchy mohly těmto mužům zabránit v tom, aby mohli pomáhat budovat Sion.

Jak například mohou naše hříchy omezit naši schopnost sloužit Pánu?

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 58:42. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, čemu Pán učil o pokání.

Co nám Pán podle tohoto verše slibuje, když budeme činit pokání ze svých hříchů? (Studenti by měli rozpoznat tuto zásadu: Budeme-li činit pokání ze svých hříchů, Pán nám odpustí a na naše hříchy již nevzpomene. Napište tuto zásadu na tabuli. Mohli byste studentům navrhnout, aby si ve verši 42 označili slova, která této zásadě učí.)
Na které z našich hříchů se tento slib vztahuje? (Na všechny.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl následující slova presidenta Boyda K. Packera z Kvora Dvanácti apoštolů. Vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na slova, která souvisejí se zásadou napsanou na tabuli.

„Bez ohledu na to, jakého přestupku jsme se dopustili, bez ohledu na to, jak moc naše skutky možná ublížily druhým, tyto pocity viny mohou být zcela smazány. Tou nejkrásnější pasáží v celých písmech jsou pro mě tato Pánova slova: ‚Vizte, ten, kdo činil pokání z hříchů svých, tomu je odpuštěno, a já, Pán, již na ně nevzpomínám.‘ [NaS 58:42.]

To je zaslíbení evangelia Ježíše Krista a Usmíření.“ („Usmíření“, Liahona, listopad 2012, 77.)

Ať se studenti podívají na otázky napsané na tabuli.

Jak Pánův slib ve verši 42 pomáhá zodpovědět třetí otázku: Jak mohu poznat, zda mi Pán odpustil hříchy? (Pánův slib nám pomáhá poznat, že nám udělí odpuštění vždy, když učiníme úplné pokání.)
Kromě vědomí toho, že nám Pán slíbil, že nám odpustí, když budeme činit úplné pokání, jak ještě můžeme poznat, že nám bylo odpuštěno?

Požádejte některého studenta, aby přečetl následující slova presidenta Dietera F. Uchtdorfa z Prvního předsednictva. Vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na to, jak mohou poznat, že jim Pán odpustil hříchy.

„Když jsme učinili opravdové pokání, Kristus z nás sejme břemeno viny našich hříchů. Můžeme sami za sebe vědět, že nám bylo odpuštěno a že jsme očištěni. Duch Svatý nám to dosvědčí, je totiž Posvětitelem. Žádné jiné svědectví o odpuštění nemůže být větší.“ („Bod bezpečného návratu“, Liahona, květen 2007, 101.)

Jak byl váš život požehnán na základě vědomí toho, že vám mohou být odpuštěny všechny hříchy?

Vysvětlete studentům, že někteří lidé se mylně domnívají, že pokud si své hříchy stále pamatují, tak neučinili úplné pokání. Poté požádejte některého studenta, aby přečetl níže uvedená slova presidenta Dietera F. Uchtdorfa. Vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na to, proč si možná pamatujeme své hříchy i poté, co jsme učinili pokání.

„Satan se nás bude snažit přimět, abychom věřili, že naše hříchy nejsou odpuštěny, protože si na ně pamatujeme. Satan je lhář, snaží se zastřít naše vidění a svést nás ze stezky pokání a odpuštění. Bůh nám neslíbil, že si na své hříchy nebudeme pamatovat. Vzpomínka na ně nám pomůže vyvarovat se příště stejných chyb. Zůstaneme-li ale věrní, tato vzpomínka bude časem ztišena. To bude součástí potřebného procesu uzdravení a posvěcení.“ („Bod bezpečného návratu“, 101.)

Poukažte na to, že slib napsaný na tabuli je podmíněný. Pánovo odpuštění můžeme získat jedině tehdy, když uděláme vše, co je v našich silách, abychom učinili úplné pokání ze svých hříchů.

Co to znamená činit pokání? (Mohli byste studenty vyzvat, aby se vrátili k odpovědím na otázky na tabuli, které si zapsali.)

Poté, co studenti odpovědí, požádejte některého z nich, aby přečetl níže uvedená slova z brožurky Pro posílení mládeže. Vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na další věci, kterým se mohou naučit něčemu o tom, co to znamená činit pokání.

„Pokání znamená více než jen přiznat špatné činy. Je to změna mysli a srdce. Zahrnuje odvrácení se od hříchu a obrácení se k Bohu s prosbou o odpuštění. Je motivováno láskou k Bohu a upřímnou touhou dodržovat Jeho přikázání.“ (Pro posílení mládeže [brožurka, 2012], 28.)

Vysvětlete, že opravdové pokání zahrnuje několik požadavků. Dva z nich jsou zmíněny v Nauce a smlouvách 58:43. Požádejte některého studenta, aby tento verš přečetl. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a vyhledali dvě věci, které musíme udělat, abychom ze svých hříchů učinili úplné pokání.

Jaké dvě věci musíme podle verše 43 udělat, abychom učinili úplné pokání ze svých hříchů? (Studenti by měli rozpoznat tuto zásadu: Abychom mohli učinit pokání, musíme vyznat své hříchy a zanechat jich. Napište tuto zásadu na tabuli.)
Jak nám tato pravda pomáhá odpovědět na otázku: Jak mohu poznat, zda mé pokání bylo úplné? (Pomozte studentům pochopit, že vyznat hříchy a zanechat jich je pro úplné pokání nezbytné.)
Co to znamená vyznat hříchy?

Abyste studentům pomohli lépe porozumět tomu, co to znamená vyznat hříchy, požádejte některého z nich, aby přečetl tato slova staršího D. Todda Christoffersona z Kvora Dvanácti apoštolů:

„Vyznání a zanechání hříchů jsou mocné pojmy. Zahrnují toho mnohem více než jen obvyklá slova: ‚Přiznávám; omlouvám se.‘ Vyznání je hluboké a někdy bolestivé uvědomění si chyby a prohřešku vůči Bohu a člověku.“ („Božský dar pokání“, Liahona, listopad 2011, 40.)

Jak nám vyznání hříchů pomáhá odvrátit se od hříchu a obrátit se k Bohu s prosbou o odpuštění?

V rámci této diskuse se studenti mohou zamýšlet nad tím, které hříchy je třeba vyznat a komu. Vysvětlete jim, že všechny své hříchy musíme vyznávat Nebeskému Otci. Závažné přestupky, jako jsou sexuální přestupky nebo zaobírání se pornografií, mají být také vyznány biskupovi nebo presidentu odbočky.

Obraťte pozornost studentů k poslední pravdě, kterou jste napsali na tabuli.

Co to znamená zanechat hříchů? (Úplně se od hříchů odvrátit a již je neopakovat.)

Vydejte svědectví o Spasitelově Usmíření a o zásadách pokání a odpuštění, o nichž jste diskutovali. Vyzvěte studenty, aby přemítali o tom, zda jsou nějaké hříchy, ze kterých potřebují činit pokání, a povzbuďte je, aby učinili pokání tak, že budou jednat podle pravd, jimž se naučili.

Nauka a smlouvy 58:44–65

Pán přikazuje starším, aby kázali evangelium, a udílí jim rady ohledně budování Sionu

Shrňte Nauku a smlouvy 58:49–62 tím, že vysvětlíte, že Pán řekl starším, kteří měli zůstat v Missouri, aby zakoupili pozemky a připravili se na shromažďování Svatých.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 58:46–47, 63–65. Vyzvěte členy třídy, aby vyhledali rady, které dal Pán starším, kteří se měli vrátit do Ohia.

Co měli podle veršů 46–47 starší dělat, když se budou vracet do Ohia?
Komu se musí podle verše 64 kázat evangelium? (Studenti mohou použít různá slova, ale jejich odpovědi by měly odrážet tuto pravdu: Evangelium musí být kázáno každému člověku. Mohli byste studentům navrhnout, aby si ve verši 64 označili slova, která této pravdě učí.)

Povzbuďte studenty, aby se řídili nabádáním Ducha, aby se dělili o pravdy evangelia s lidmi kolem sebe.

Komentář a historické souvislosti

Nauka a smlouvy 58:39. „Či[ňte] pokání“

Starší D. Todd Christofferson z Kvora Dvanácti apoštolů učil, že pokání je více než jen seznam věcí, které máme udělat:

„Snaha vytvořit seznam konkrétních kroků pokání může být pro někoho užitečná, ale může vést i k bezmyšlenkovitému postoji, k odškrtávání jednotlivých kroků bez skutečného prožitku či změny. Opravdové pokání není povrchní. Pán uvádí dva základní požadavky: ‚Podle toho můžete poznati, činí-li člověk pokání z hříchů svých – vizte, vyzná je a zanechá jich‘ (NaS 58:43).“ („Božský dar pokání“, Liahona, listopad 2011, 40.)

Starší Russell M. Nelson z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil, co to znamená činit pokání:

„Nauka o pokání je mnohem širší než definice ve slovníku. Když Ježíš řekl ‚čiňte pokání‘, Jeho učedníci zaznamenali tento příkaz v řečtině slovesem metanoeo. Toto působivé slovo má velký význam. V tomto slově předpona meta znamená ‚změnit‘. Přípona se vztahuje ke čtyřem důležitým řeckým slovům: nous, což znamená ‚mysl‘; gnosis, což znamená ‚poznání‘; pneuma, což znamená ‚duch‘; a pnoe, což znamená ‚dech‘.

A tak když Ježíš řekl ‚čiňte pokání‘, žádal nás, abychom se změnili – abychom změnili svou mysl, poznání a ducha, dokonce i svůj dech. Jistý prorok vysvětlil, že taková změna něčího dechu znamená dýchat s vděčným uznáním Toho, jenž nám každý dech udílí. Král Beniamin řekl: ‚Kdybyste sloužili tomu, jenž vás stvořil … a zachovává vás ze dne na den, jenž vám propůjčuje dech … od okamžiku k okamžiku – pravím, kdybyste mu sloužili celou duší svou, ještě byste byli neprospěšnými služebníky.‘ [Mosiáš 2:21.]

Ano, Pán nám přikázal, abychom činili pokání, změnili své cesty, přišli k Němu a byli více takovými, jako je On. [Viz 3. Nefi 27:21, 27.] To vyžaduje úplnou změnu.“ („Pokání a obrácení“, Liahona, květen 2007, 103.)

Nauka a smlouvy 58:42. „Již na ně nevzpomínám“

Starší F. Burton Howard ze Sedmdesáti se podělil o jeden ze svých zážitků, díky němuž se dozvěděl, že po pokání Pán na naše hříchy opravdu již nevzpomíná:

„Ještě jeden poslední příběh – také z doby, kdy jsem byl biskupem. Jednou v noci, zatímco jsem tvrdě spal, zazvonil zvonek u dveří. Klopýtavě jsem došel otevřít a za dveřmi jsem našel jednoho mladého člena svého kvora kněží. Znal jsem ho dobře, natolik dobře, abych s ním chodil na výlety, modlil se s ním i za něj a abych ho učil. Znal jsem ho tak dobře, jak jen dobrý biskup může znát kteréhokoli aktivního osmnáctiletého kněze, a to mi stačilo k tomu, abych se ho zeptal, co dělá u mých dveří uprostřed noci.

Řekl: ‚Musím si s vámi promluvit, bratře biskupe. Udělal jsem něco vážného a nemohu jít domů.‘

Měl pravdu. Bylo to vážné. Pozval jsem ho dál a povídali jsme si. Mluvil a já jsem poslouchal, pak jsem mluvil já a on poslouchal, až do rána. Měl hodně otázek. Dopustil se strašlivého hříchu. Chtěl vědět, zda existuje naděje. Chtěl vědět, jak činit pokání. Chtěl vědět, zda součástí pokání bude i to, že to poví rodičům. Chtěl vědět, zda je nějaká možnost, že by mohl jet na misii. Chtěl vědět spoustu dalších věcí.

Neměl jsem odpověď na všechno, ale řekl jsem mu, že naděje je. Řekl jsem mu, že cesta zpět nebude jednoduchá, ale je možná. Vysvětlil jsem mu, co jsem věděl o procesu pokání, a pomohl jsem mu uvědomit si, co musí udělat. Řekl jsem mu, že jestli chce opravdu jet na misii, tak to rozhodnutí je možné udělat až v budoucnosti, až po tom, co bude činit pokání. Potom jsem mu řekl, aby šel domů, a on šel.

Promluvil si s rodiči. Požádal o odpouštění ty, kterým ublížil. Otočil se k hříchu a ke špatné společnosti zády a ze všech sil se snažil činit pokání.

Asi o rok později pět mladých mužů z onoho kvora odjelo na misii. On byl jedním z nich. Znal jsem je všechny dobře. Zúčastnil jsem se rozloučení s každým z nich. Každý z nich sloužil se ctí. Krátce poté, co se vrátili domů, uzavřel každý z nich sňatek v chrámu. S manželkou jsme se zúčastnili všech obřadů. I dnes bych mohl na papír napsat jejich jméno, jméno jejich manželky a i některých jejich dětí. Tak dobře je znám.

Ale dovolte mi, abych vám řekl něco velmi osobního a velmi důležitého. Nepamatuji si jméno onoho mladého muže, který přišel ke mně domů uprostřed noci. Vím, že byl jedním z těch pěti, ale nevím, který z nich.

Chvíli mě to trápilo. Myslel jsem si, že mi možná selhává paměť. Vědomě jsem se snažil vzpomenout si, který z nich měl ten problém, ale nepodařilo se mi to.

Nakonec jsem byl uvolněn a na celý ten případ jsem přestal myslet. Na jedné večerní procházce o několik let později jsem se ocitl v oblasti sboru, ve kterém jsem kdysi byl biskupem. Tmavé ticho s sebou přineslo mnoho vzpomínek. Byl jsem pohroužen v myšlenkách, když jsem si uvědomil, že jsem se ocitl před domem, ve kterém kdysi žil jeden z mých kněží. Náhle jsem si vzpomněl na příběh onoho mladého muže, který jsem vyprávěl, a znovu jsem se snažil vzpomenout si, který z těch pěti to byl. Žil v tomto domě? Přemýšlel jsem. Proč jsem si nemohl vzpomenout?

Jak jsem pokračoval v cestě, něco se stalo – něco, co se dá jen těžko vysvětlit, ale pro mě to je skutečné. Jako bych zaslechl hlas, který řekl: ‚Ty tomu nerozumíš, můj synu? Já to zapomněl. Proč by sis to měl pamatovat ty?‘

Zastyděl jsem se. Na tu otázku nebyla uspokojivá odpověď. Nikdy jsem o tom už nepřemýšlel. A věděl jsem, s větší jistotou než kdy předtím, že Pán se raduje, když se k němu Jeho děti navrátí.

Všichni, kteří jsou pastýři, a všechny ztracené ovce by si měli zapamatovat jednu věc. Pán myslel opravdu vážně to, co řekl: ‚Ten, kdo činil pokání z hříchů svých, tomu je odpuštěno, a já, Pán, již na ně nevzpomínám.‘ (NaS 58:42.)“ („Come Back to the Lord“, Ensign, Nov. 1986, 77–78.)

Nauka a smlouvy 58:43. „Vyzn[ejte] je“

Starší Richard G. Scott z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil požadavky vyznání:

„Je třeba, abyste své hříchy vždy vyznávali Pánu. Došlo-li k závažnému přestupku, například [sexuální] nemorálnosti, musí být vyznány biskupovi nebo presidentovi kůlu. Rozumějte prosím tomu, že vyznání hříchu není pokání. Je to zásadní krok, ale sám o sobě není dostačující. Částečné vyznání hříchu, kdy zmíníte jen méně závažná pochybení, vám nepomůže vyřešit vážnější neodhalený přestupek. Nezbytným krokem k odpuštění je ochota plně přiznat Pánu a, pokud je to nutné, Jeho soudci v kněžství vše, co jste učinili.“ („Finding Forgiveness“, Ensign, May 1995, 76.)

President Spencer W. Kimball učil o tom, jak je důležité být při vyznání hříchů upřímný a naprosto otevřený:

„Nikomu nemůže být odpuštěn žádný přestupek, pokud nedojde k pokání, a nikdo nečinil pokání, dokud neodhalil svou duši a nepřiznal své záměry a slabosti bez výmluv nebo rozumového zdůvodňování.“ (Love versus Lust, Brigham Young University Speeches of the Year [Jan. 5, 1965], 10.)

Nauka a smlouvy 58:43. Proč musí být některé hříchy vyznány i oprávněnému vedoucímu kněžství?

Biskup nebo president odbočky drží jakožto president Aronova kněžství ve svém sboru klíče pokání pro jeho členy. Biskupové a presidenti odboček tyto klíče používají k tomu, aby určili, jak si člověk v Církvi vede, a také k tomu, aby mu mohli pomoci s procesem pokání. Starší Richard G. Scott z Kvora Dvanácti apoštolů se podělil o další myšlenky ohledně smyslu vyznávání vážných hříchů oprávněným vedoucím kněžství:

„Vážný přestupek, jako je například nemorálnost, vyžaduje pomoc někoho, kdo je držitelem klíčů pravomoci, například biskupa nebo presidenta kůlu, kteří v tichosti zjistí, jak má vypadat proces pokání, aby zajistili, že je úplný a řádně vykonaný.“ („The Power of Righteousness“, Ensign, Nov. 1998, 69–70.)

Nauka a smlouvy 58:43. „Vyzná je a zanechá jich“

Starší Neil L. Andersen z Kvora Dvanácti apoštolů učil tomu, co to znamená činit pokání z hříchů:

„Opustit hříchy znamená nevracet se k nim. Opuštění vyžaduje čas. Pán, aby nám pomohl, občas dovolí, aby nám zbytky našich chyb utkvěly v paměti. Je to důležitá část procesu učení ve smrtelnosti.

Když své hříchy upřímně vyznáme, nahradíme poškozeným to, co můžeme, a hříchy opustíme tím, že dodržujeme přikázání, pak jsme v procesu, kdy přijímáme odpuštění. Časem pocítíme, že úzkost z našeho žalu mizí, snímá ‚z našeho srdce vinu‘ [Alma 24:10] a přináší ‚pokoj svědomí‘ [Mosiáš 4:3].

Vás, kteří se opravdově kajete, ale nejste schopni pocítit úlevu, nabádám, abyste nadále dodržovali přikázání. Slibuji vám, že úleva se dostaví v čase Pánem určeném. Uzdravení také vyžaduje čas.“ („Čiňte pokání … abych vás mohl uzdraviti“, Liahona, listopad 2009, 42.)