Nauka a smlouvy 22–23

Úvod

Během Velkého odpadlictví byly obřady Církve Ježíše Krista pozměněny, opomíjeny nebo vykonávány bez náležité pravomoci. Ve zjevení zaznamenaném v Nauce a smlouvách 22 Pán prohlásil, že obřad křtu musí být vykonán někým, kdo má pravomoc zajistit jednotlivcům členství v Církvi a vstup do Božího království. 23. oddíl Nauky a smluv obsahuje zjevení dané Josephu Smithovi a určené pěti mužům, kteří měli vroucí přání poznat, jaká je pro ně vůle Boží. Šlo o Olivera Cowderyho, Hyruma Smitha, Samuela Smitha, Josepha Smitha st. a Josepha Knighta.

Náměty pro výuku

Nauka a smlouvy 22

Křest musí být vykonán někým, kdo má náležitou pravomoc

Požádejte tři studenty, aby se zapojili do hrané scénky. Jednoho vybídněte, aby hrál roli zájemce, který věří, že Církev je pravdivá. Tento zájemce byl pokřtěn ponořením v jiné církvi a nechápe, proč potřebuje další křest. Zbylé dva studenty požádejte, aby hráli roli misionářů, kteří se snaží odpovědět na zájemcovu otázku. Vyzvěte členy třídy, aby přemýšleli o tom, jak by zareagovali oni, kdyby byli v takové situaci.

Po scénce vysvětlete, že zjevení zaznamenané v Nauce a smlouvách 22 bylo inspirováno podobnou situací. Mnozí z těch, kteří se chtěli stát členy Církve, byli pokřtěni ve své předchozí církvi. Chtěli vědět, proč musí být pokřtěni znovu.

Joseph Smith se na to dotázal Pána. Jako odpověď Pán učil důležité nauce ohledně Znovuzřízení evangelia. Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 22:1. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a vyhledali slova, která se týkají Znovuzřízení evangelia.

Jaká slova v tomto verši se týkají Znovuzřízení evangelia? („Nová a věčná smlouva“.)

Abyste studentům pomohli těmto slovům porozumět, požádejte některého z nich, aby přečetl následující citát.

„Nová a věčná smlouva je plnost evangelia. [Viz NaS 66:2.] Tvoří ji ‚všechny smlouvy, dohody, pouta, závazky, přísahy, sliby, úkony, spojení, sdružení nebo očekávání‘, která jsou zpečetěna na členy Církve Svatým Duchem zaslíbení neboli Duchem Svatým, pravomocí presidenta Církve, který je držitelem klíčů. [Viz NaS 132:7.] President Církve je držitelem klíčů Melchisedechova kněžství. Deleguje pravomoc na druhé a opravňuje je vykonávat posvátné obřady kněžství.

Manželství na věčnost je nová a věčná smlouva. Také křest je nová a věčná smlouva (viz NaS 132:22) a stejně tak i vysvěcení ke kněžství a každá další smlouva je věčná a je součástí oné nové a věčné smlouvy, která zahrnuje všechny věci.“ (Answers to Gospel Questions, comp. Joseph Fielding Smith Jr., 5 vols. [1957–1966], 1:65.)

Požádejte studenty, aby vlastními slovy shrnuli význam slov nová a věčná smlouva.

Jak může poznání nové a věčné smlouvy pomoci těm, kteří byli pokřtěni bez kněžské pravomoci?
Jakou pravomocí jsou vykonávány obřady v nové a věčné smlouvě? (Pravomocí kněžství.)

Napište na tabuli tuto nauku: Křest musí být vykonán někým, kdo má pravomoc od Boha.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 22:2–4. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a vyhledali slova, která naznačují, že křest, který byl vykonán bez kněžské pravomoci, Pán nepřijímá. V tomto zjevení Pán mluví o křtu jako o vstupu „těsnou branou“. (Viz NaS 22:2.) Poté studenty požádejte, aby se podělili o to, co našli.

V jakém smyslu jsou neoprávněné křty „mrtvé skutky“? (Těm, kteří je přijali, nepřinášejí žádný věčný užitek.)
Co podle Nauky a smluv 22:3 Pán udělal kvůli mrtvým skutkům, které byly v té době vykonávány? (Dal, aby byla obnovena Jeho smlouva a zbudována Jeho Církev.)
Jak jste byli nebo jste požehnáni díky tomu, že patříte k Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů – jediné církvi, která má pravomoc vykonávat nezbytné obřady?

Nauka a smlouvy 23

Pět mužů je povoláno, aby posílili Církev

Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad dobou, kdy od někoho jiného obdrželi potřebná slova povzbuzení nebo vedení. Několik studentů můžete požádat, aby se o své zkušenosti podělili.

Vyzvěte studenty, aby se podívali na úvod k Nauce a smlouvám 23 a určili oněch pět mužů, k nimž v tomto oddíle Pán promlouvá. Vysvětlete, že v tomto zjevení dostal každý z těchto mužů od Pána určité pokyny. Povzbuďte studenty, aby se při studiu Pánových slov určených těmto mužům zaměřili na to, čemu se z toho mohou sami naučit. Následující životopisné údaje poskytují k Nauce a smlouvám 23 užitečný kontext.

Hyrum Smith, starší bratr Proroka, pomáhal s vydáním Knihy Mormonovy tím, že pracoval přímo s tiskařem. Sloužil jako president první odbočky Církve v Colesville ve státě New York. Hyrum byl celý život věrný Pánu i Církvi.

Samuel Smith, mladší bratr Proroka, byl pokřtěn v květnu 1829. V červnu 1830 odjel na misii a udal Knihu Mormonovu, která nakonec vedla k obrácení Brighama Younga a mnoha členů jeho rodiny. Samuel byl celý život oddaný své rodině i Církvi. Když bylo toto zjevení dáno, nebyl Samuel na misii připraven, ale o dva měsíce později začal svou misionářskou službu.

Joseph Smith st., Prorokův otec, do Církve vstoupil v den, kdy byla zorganizována. Následující léto se on a jeho syn Don Carlos vydali na misii ke své širší rodině ve státě New York. Stal se vysokým knězem a prvním patriarchou Církve. Joseph Smith ml. popsal svého otce jako muže, který byl „věrný svému Bohu a Církvi v každé situaci a za všech okolností, kterými byl povolán, aby prošel“. (History of the Church, 4:192.)

Joseph Knight st. byl blízkým přítelem Josepha Smitha ml. a prokázal mu velikou laskavost. Dodával Prorokovi zásoby, zatímco ten pracoval na překladu Knihy Mormonovy. Toužil po tom být pokřtěn spolu s ostatními v den, kdy byla Církev zorganizována, ale zdržel se, protože si chtěl více prostudovat Knihu Mormonovu. Později napsal: „Býval bych se určitě cítil lépe, kdybych … se odhodlal“ a dal se pokřtít. (Citováno v: Larry Porter, „The Joseph Knight Family“, Ensign, Oct. 1978, 40; pravopis a psaní velkých písmen upraveny.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 23:1–2. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a vyhledali, jaké varování dal Pán Oliveru Cowderymu.

Jaké varování dal Pán Oliverovi? Jak může pýcha vést k pokušení?
Jak se například můžeme vyvarovat pyšných pocitů, které by nás svedly k pokušení?
Jaká požehnání měl podle verše 2 Oliver obdržet? (Schopnost kázat pravdu.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 23:3–5. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zaměřili se na podobnosti v pokynech, které dal Pán Hyrumu Smithovi, Samuelu Smithovi a Josephu Smithovi st.

V čem byly Pánovy pokyny pro tyto muže podobné? (Každý z nich byl povolán, aby nabádal a posiloval Církev. Mohli byste vysvětlit, že výzva k nabádání se týká zodpovědnosti učit druhé evangeliu.)

Požádejte tři studenty, aby se střídali při čtení životopisných úryvků o Hyrumu Smithovi, Samuelu Smithovi a Josephu Smithovi st. Než začnou číst, vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na to, jak tito muži naplňovali výzvu k nabádání a posilování Církve. Po přečtení každého z úryvků se studentů zeptejte, co zjistili.

V čem jsou pokyny dané Hyrumu Smithovi a Samuelu Smithovi podobné a v čem se naopak liší?
Jak například můžeme nabádat a posilovat Církev my?

Požádejte některého studenta, aby přečetl životopisný úryvek o Josephu Knightovi st. Pak požádejte jiného studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 23:6–7, kde jsou uvedeny rady dané Josephu Knightovi st. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a vyhledali, co mu Pán přikázal.

Co bylo Josephu Knightovi přikázáno, aby dělal? (Aby se nahlas modlil v soukromí, s rodinou a přáteli a před světem; aby se připojil k Církvi; a aby nabádal druhé.)
Jaký důkaz o tom, že Pán si přál Josephu Knightovi st. požehnat, vidíte v Nauce a smlouvách 23:7?

Vysvětlete, že krátce poté, co Pán dal toto zjevení, se Joseph Knight st. rozhodl dát se pokřtít. Po zbytek života byl oddaný Církvi a v soukromí i na veřejnosti se zastával Proroka Josepha Smitha. Prorok o Josephu Knightovi st. později řekl, že je „věrným a opravdovým, nestranným a příkladným, ctnostným a laskavým, a nikdy se neodchyluje napravo ani nalevo“. (Učení presidentů Církve: Joseph Smith [2008], 458.)

Požádejte studenty, aby formulovali nějakou zásadu, které se naučili při studiu Nauky a smluv 23. Studenti mohou zmínit například tyto zásady:

Když máme touhu sloužit Pánu, můžeme od Něj získat osobní vedení.

Když se budeme řídit vedením, které nám Pán poskytuje, budeme požehnáni.

Vyzvěte studenty, aby přemítali o vedení, které od Pána získali nebo získávají skrze Ducha Svatého, slova žijících proroků nebo písma. Dejte jim několik minut na to, aby se zamysleli nad tím, jak budou poslušni rad, které již obdrželi. Mohli byste je vyzvat, aby si do studijního deníku nebo zápisníku zapsali veškerá vnuknutí, která k nim právě přicházejí. Ujistěte je, že když budou dělat to, o co je Pán žádá, požehná jim pomocí a vedením.

Komentář a historické souvislosti

Nauka a smlouvy 22:1. „Vpravdě ta, jež byla od počátku“

Slova „vpravdě ta, jež byla od počátku“ v Nauce a smlouvách 22:1 platí doslova – evangeliu byli učeni Adam a Eva, kteří byli následně pokřtěni (viz Mojžíš 5:58–59; 6:52–68); Enochovi bylo přikázáno, aby pokřtil následovníky Páně (viz Mojžíš 7:11); a Noé učil lid, že mají být pokřtěni ve jménu Ježíše Krista, tak jako byli pokřtěni jejich otcové (viz Mojžíš 8:24). O křtu byli učeni také lidé v Knize Mormonově před příchodem Krista. Článek v Ensignu ze září 1974 poukazuje na to, že křest byl praktikován i mezi dávnými Židy:

„Ačkoli z historie ani z písem není úplně jasné, že Židé [v době Ježíše Krista] opravdu křtili jeden druhého, bylo pro ně zcela běžné, že křtili pohany, kteří se obrátili na židovskou víru. …

Stojí za zmínku, že když mezi lidi přišel Jan, neptali se ho: ‚Co nového zde konáš?‘; ptali se ho: ‚Kdo jsi?‘ O obřadu jako takovém nepochybovali.“ (Robert J. Matthews, „I Have a Question“, Ensign, Sept. 1974, 16.)

Nauka a smlouvy 22:2. „Nemůžete vstoupiti těsnou branou skrze zákon Mojžíšův“

Zákon Mojžíšův se svým systémem tělesných přikázání, ceremonií, rituálů a symbolů, byl dán proto, aby Izraelitům pomáhal pamatovat na Boha a těšit se na Usmíření Ježíše Krista. Spasitel tento zákon naplnil svým Usmířením. (Viz Alma 34:13–14.) Během působení Ježíše Krista ve smrtelnosti pracovali On a Jeho apoštolové na tom, aby Židy naučili, že spasení nemůže přijít pouhou poslušností zákona, ale skrze spásnou moc Usmíření. Jak je zaznamenáno v Nauce a smlouvách 22:2, Pán přirovnal jednotlivce, který absolvoval neoprávněný křest, k těm, kteří spoléhali na zákon Mojžíšův, aniž by měli víru v Ježíše Krista. Toto přirovnání zdůrazňuje potřebu zbavit se „mrtvých“ náboženských praktik, které nás nemohou spasit, a přijmout novou a věčnou smlouvu evangelia, stejně jako to museli udělat první Židé, kteří se obrátili na křesťanství.

Nauka a smlouvy 22:1–4. Důležitost znovuzřízení kněžské pravomoci

Starší Jamese E. Talmage z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil:

„Když Pán založil svou Církev mezi Nefity na tomto kontinentu, řekl těm, které vybral a vysvětil, kterým dal pravomoc, jak mají vykonávat obřad křtu. Měli říci: ‚Maje pravomoc danou mi Ježíšem Kristem, křtím tě ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.‘ To nám v této době žádnou pravomoc nedává. Slova, která Kristus pronesl ke svým apoštolům za stara, nedávají žádnou pravomoc apoštolům dnešním, a ani žádným starším Církve. Opakuji – slova, která On, Pán, pronesl ke svým učedníkům, jež si vybral z řad Nefitů, nepředstavují žádnou pravomoc pro nás; avšak v této době a v tomto věku promluvil znovu a udělil nám tutéž moc a pravomoc promlouvat v Jeho jménu a vykonávat obřady evangelia podle vzoru, který sám stanovil; a tak starší a kněží, kteří v dnešní době doprovázejí kandidáty, již vyznali svou víru a učinili pokání z hříchů, do vod křtu, prohlašují, že jim byla předána pravomoc; a jsouce pověřeni Ježíšem Kristem, křtí ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ (Conference Report, Apr. 1924, 68, viz také Doctrine and Covenants Student Manual, 2nd ed. [Church Educational System manual, 2001], 46.)

Někteří obrácení v raných dobách Církve nerozuměli tomu, že Pán nepřijímá křest, pokud není vykonán někým, kdo má kněžskou pravomoc. President Joseph Fielding Smith vysvětlil:

„Hned poté, co byla Církev zorganizována, začali přicházet obrácení. Někteří z nich přináleželi k církvím, které věřily v křest ponořením. Ve skutečnosti mnozí první obrácení do Církve tento způsob již předtím přijali a věřili, že to bylo správné. Avšak otázka božské pravomoci nebyla v jejich mysli pevně zakořeněna. Když zatoužili připojit se k Církvi poté, co obdrželi svědectví, že Joseph Smith [byl pravým prorokem], zajímalo je, proč je nezbytné, aby byli pokřtěni znovu, když už se jednou podrobili obřadu křtu ponořením.“ (Church History and Modern Revelation [1953], 1:109.)

Nauka a smlouvy 22:4. „Vstupte tou branou“

Křest je ona brána neboli požadavek ke vstupu do celestiálního království pro každého, kdo dosáhl věku zodpovědnosti. (Viz 2. Nefi 31:15–21.) Obřad křtu, ač naprosto nezbytný, se stává platným až tehdy, když je doprovázen odpovídající změnou srdce, která vede k novému životu.

Starší John A. Widtsoe z Kvora Dvanácti apoštolů popsal takovou změnu života takto:

„Pamatuji si toho muže, který mě pokřtil do Církve – velice prostý, obyčejný člověk … s půllitrem piva dvakrát až třikrát denně, sklenkou whiskey o něco později, … tabákem po většinu dne, vedoucí marný, nesmyslný život, kromě tří jídel denně a uspokojení určitých tělesných tužeb. Doslechl se o evangeliu a přijal ho. Bylo to dobré. Bylo to něco, po čem toužil. Tento muž rostl v síle a postavení v Církvi. Pamatuji si, že sloužil na pěti nebo šesti misiích a jedné misii Církve i předsedal. Byl týmž mužem se stejnýma rukama, stejnýma nohama, stejným tělem a stejnou myslí, ale změnil se díky Duchu, který přichází s přijetím věčné pravdy.“ (Conference Report, Apr. 1952, 34, viz také Doctrine and Covenants Student Manual, 2nd ed. [Church Educational System manual, 2001], 46–47.)