Lekce 146: Následnictví v předsednictvu

Lekce 146

Následnictví v předsednictvu

Úvod

Po mučednické smrti Proroka Josepha Smitha a jeho bratra Hyruma, ke které došlo 27. června 1844, byli někteří lidé zmateni ohledně toho, kdo by měl Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů vést. Prorok se však před svou smrtí na toto předání vedení připravil tím, že všechny klíče a moci kněžství předal Kvoru Dvanácti apoštolů. Když Brigham Young, který byl presidentem Kvora Dvanácti apoštolů, promlouval 8. srpna 1844 k Svatým, mnozí z nich získali duchovní svědectví o tom, že právě on byl Bohem povolán a připravován, aby Církev vedl.

Náměty pro výuku

Po mučednické smrti Josepha a Hyruma Smithových si několik lidí činilo nárok na vedení Církve

Před začátkem hodiny napište na tabuli tyto otázky:

Když zemře současný president Církve, kdo se stane jejím dalším presidentem? Jak bude vybrán?

Jak president Církve získává kněžskou pravomoc potřebnou k tomu, aby mohl předsedat Církvi?

Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad tím, jak by odpověděli na otázky uvedené na tabuli. Povzbuďte je, aby během dnešní lekce hledali na tyto otázky odpovědi, zatímco se budou dozvídat o změně ve vedení Církve, která proběhla po smrti Proroka Josepha Smitha a jeho bratra Hyruma.

Vysvětlete, že poté, co Joseph a Hyrum Smithovi zahynuli mučednickou smrtí, zažívali Svatí hluboký zármutek. Někteří byli také zmateni ohledně toho, kdo by měl Církev vést. Někteří rozuměli tomu, že pokud není přítomen president Církve, vedení po právu přechází na Kvorum Dvanácti apoštolů. Několik lidí však lživě prohlašovalo, že mají právo na vedení Církve. Byli mezi nimi i Sidney Rigdon a James Strang.

Požádejte některého studenta, aby přečetl následující tři odstavce. Vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na to, proč si Sidney Rigdon, který byl po mnoho let předním vedoucím Církve, myslel, že by měl Církev vést on.

„Sidney Rigdon, první rádce v Prvním předsednictvu, přijel z Pittsburghu v Pensylvánii [do Nauvoo] 3. srpna 1844. Již rok před touto událostí začal odmítat rady Proroka Josepha Smitha a odcizil se Církvi. Odmítl se setkat se třemi členy Dvanácti, kteří již byli v Nauvoo, a místo toho promluvil k početné skupině Svatých, kteří se shromáždili k nedělní bohoslužbě.“ (Naše dědictví – stručná historie Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů [2002], 66.)

Sidney Rigdon svolal na úterý 6. srpna zvláštní shromáždění, aby si členové Církve mohli zvolit jejího poručníka. Zdálo se, že Sidney Rigdon se pokouší uspořádat toto shromáždění proto, aby ho členové Církve mohli potvrdit v postavení poručníka dříve, než se všech dvanáct apoštolů vrátí z misie na východě Spojených států. Někteří církevní vedoucí měli pocit, že Sidney Rigdon má v plánu „využít situace svatých“. (History of the Church, 7:225.) Díky úsilí staršího Willarda Richardse a staršího Parleyho P. Pratta bylo naštěstí toto shromáždění přesunuto na čtvrtek 8. srpna 1844, kdy se již většina apoštolů vrátila do Nauvoo.

Sidney Rigdon prohlašoval, že díky tomu, že byl dříve povolán a ustanoven jako mluvčí Josepha Smitha (viz NaS 100:9), je jeho zodpovědností, aby „dohlížel na to, že církev je spravována řádným způsobem“. (History of the Church, 7:229.) Také prohlašoval, že by měl být „poručníkem lidu“ a že naplňováním této zodpovědnosti vykonává pouze to, co mu Bůh přikázal. (Viz History of the Church, 7:230.)

Kdybyste byli v té době v Nauvoo, co byste si o prohlášeních Sidneyho Rigdona mysleli? Jaké obavy byste mohli ohledně bratra Rigdona mít?

Požádejte některého studenta, aby přečetl následující odstavec. Vyzvěte členy třídy, aby věnovali pozornost tomu, proč James Strang řekl, že by měl Církev vést on.

James Strang, který byl pokřtěn v únoru 1844, prozkoumával na jaře téhož roku vhodná místa pro Svaté ve Wisconsinu. Po mučednické smrti prohlašoval, že obdržel dopis od Josepha Smitha, kde se píše, že byl ustanoven, aby byl jeho nástupcem. Zdálo se, že dopis, který ukázal členům Církve, je podepsán Josephem Smithem. James Strang prohlašoval, že bude dalším prorokem, a toto své postavení ohlásil na konferenci Církve, která se konala 5. srpna 1844 v Michiganu.

Co z toho, co prohlašoval James Strang, by vás mohlo přesvědčit, kdybyste byli se Svatými v Michiganu? Jaké obavy byste mohli ohledně jeho prohlášení mít?

Požádejte některého studenta, aby přečetl následujících pět odstavců. Vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na to, co Brigham Young řekl ostatním kněžským vedoucím, včetně členů Kvora Dvanácti apoštolů, kteří byli v Nauvoo, ohledně toho, kdo by měl Církev vést:

Starší John Taylor, Willard Richards a Parley P. Pratt již byli v Nauvoo, když Sidney Rigdon přijel. Většina zbývajících apoštolů, včetně Brighama Younga, se do Nauvoo vrátila večer 6. srpna 1844. Druhý den ráno, 7. srpna, se apoštolové setkali na radě v domě Johna Taylora. Později onoho odpoledne se Dvanáct apoštolů sešlo s vysokou radou a s vysokými kněžími. President Young požádal Sidneyho Rigdona, aby oznámil, jaké má pro Svaté poselství. Sidney Rigdon směle prohlásil, že měl vidění a že nikdo nemůže zastoupit Josepha Smitha v jeho roli presidenta Církve. Pak navrhl, aby byl jmenován poručníkem členů Církve.

Když Sidney Rigdon domluvil, Brigham Young řekl:

„Nezáleží mi na tom, kdo vede církev, … ale jedno vědět musím, a to, co k tomu říká Bůh. Mám klíče a prostředky k tomu, abych zjistil, jaké má Bůh ohledně této věci úmysly. …

Joseph předal na naši hlavu [Kvoru Dvanácti] všechny klíče a moci přináležející apoštolství, které on sám vlastnil, než byl odňat ze země. …

Joseph velmi často říkal Dvanácti: ‚Já jsem položil základy, a vy na nich musíte stavět, neboť království spočívá na vašich bedrech.‘“ (History of the Church, 7:230.)

Proč bylo svědectví Brighama Younga ohledně klíčů kněžství tak důležité? (Poté, co studenti odpovědí, napište na tabuli tuto pravdu: Apoštolové jsou držiteli všech klíčů kněžství nezbytných pro předsedání Církvi.)

Vysvětlete, že když je někdo vysvěcen apoštolem, jsou mu dány všechny potřebné klíče kněžství na zemi (viz NaS 112:30–32), ale pravomoc používat tyto klíče je omezena jen na služebně nejstaršího apoštola, presidenta Církve.

Přečtěte tento pokyn, který dal Prorok Joseph Smith Kvoru Dvanácti apoštolů v lednu 1836, více než osm let před svou smrtí:

„Dvanáct není poddáno nikomu jinému než Prvnímu předsednictvu …, ‚a kde nejsem já, tam není První předsednictvo nad Dvanácti‘.“ (History of the Church, 2:374.)

Co se podle těchto slov stane s Prvním předsednictvem, vždy když zemře president Církve? Kdo Církev vede? (Poté, co studenti odpovědí, napište na tabuli tuto zásadu: Když president Církve zemře, je První předsednictvo rozpuštěno a předsedajícím kvorem se stává Kvorum Dvanácti apoštolů.)

Vysvětlete, že když president Církve zemře, zaujmou rádcové v Prvním předsednictvu opět své místo v Kvoru Dvanácti apoštolů, podle délky své služby v tomto kvoru. Když bylo Kvorum zformováno poprvé v roce 1835, určila se délka služby podle věku. Nyní je délka služby určována datem, kdy se daný muž stal členem Kvora Dvanácti.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 124:127–128, a vyzvěte členy třídy, aby zjistili, kdo byl služebně nejstarším apoštolem a presidentem Kvora Dvanácti apoštolů v době smrti Josepha Smitha. Požádejte je, aby se podělili o to, co zjistili.

Proč byste, na základě toho, co jste se dozvěděli, byli ochotni po smrti Proroka Josepha Smitha následovat Brighama Younga?

Doplňte nauku na tabuli tím, že připíšete podtržená slova: Když president Církve zemře, je První předsednictvo rozpuštěno a předsedajícím kvorem se stává Kvorum Dvanácti apoštolů pod vedením služebně nejstaršího apoštola.

Mnoho Svatých získává svědectví o tom, že Církev má vést Brigham Young

Vysvětlete, že 8. srpna 1844 v 10 hodin se Svatí v Nauvoo shromáždili a vyslechli Sidneyho Rigdona a jeho nárok na to, aby se stal poručníkem Církve. Kvůli silnému větru vanoucímu směrem k pódiu zaujal Sidney Rigdon místo uvnitř vozu, za shromážděnými Svatými, aby ho mohli lépe slyšet. Shromáždění se otáčeli, aby viděli, jak Sidney Rigdon káže. K tisícům shromážděných Svatých hovořil hodinu a půl a během této doby jim vysvětloval, proč by měl být poručníkem Církve. Několik lidí o jeho proslovu řeklo, že nebyl inspirující.

President Brigham Young a další církevní vedoucí přišli a posadili se na pódium naproti Sidneymu Rigdonovi. V tu chvíli se vítr utišil. Poté, co Sidney Rigdon skončil, promluvil president Brigham Young. Svatí se otočili, aby vyslechli Brighama Younga, a stáli tak zády k vozu, ve kterém byl Sidney Rigdon. (Viz George Q. Cannon, „Discourse“, Deseret News, Feb. 21, 1883, 67.) Brigham Young promluvil krátce a řekl, že raději by se do Nauvoo vrátil proto, aby truchlil kvůli Prorokovi, než aby musel jmenovat nového vedoucího. Oznámil, že téhož dne ve 14 hodin se sejde shromáždění vedoucích a členů. Několik členů Církve později vydalo svědectví o tom, že když Brigham Young mluvil, viděli, jak se změnilo jeho vzezření, a slyšeli, jak se mu změnil hlas, takže se vzezřením i hlasem podobal Proroku Josephu Smithovi. Tato zázračná událost pomohla mnohým Svatým poznat, že Pán si přeje, aby Církev vedl Brigham Young.

Požádejte některého studenta, aby přečetl tyto příklady toho, co mnozí Svatí viděli a slyšeli:

Benjamin F. Johnson vzpomínal: „Jakmile [Brigham Young] promluvil, vyskočil jsem na nohy, neboť to byl v každém směru Josephův hlas a jeho osoba – v pohledu, postoji, oblečení i ve vzezření to bylo zosobnění samotného Josepha; a v tom okamžiku jsem poznal, že na něm spočívá Josephův duch a jeho prorocký plášť.“ (My Life’s Review, 104, citováno v Church History in the Fulness of Times Student Manual, 2nd ed. [Church Educational System manual, 2003], 291.)

William C. Staines popsal, že Brigham Young promluvil hlasem, který byl „hlasem Proroka Josepha. Myslel jsem si, že to je on, a stejně si to myslely tisíce lidí, kteří to slyšeli.“ (History of the Church, 7:236.)

Wilford Woodruff napsal: „Kdybych ho na vlastní oči neviděl, nikdo by mě nemohl přesvědčit, že to nebyl Joseph Smith, a každý, kdo tyto dva muže znal, o tom může vydat svědectví.“ (History of the Church, 7:236.)

Vysvětlete, že během shromáždění, které se konalo onoho dne ve dvě hodiny odpoledne, promluvil Brigham Young a další členové Kvora Dvanácti apoštolů. Mnoho Svatých se zmínilo o tom, že když Brigham Young onoho odpoledne hovořil, vypadal jako Joseph Smith a i jeho hlas zněl stejně. George Q. Cannon, kterému bylo v té době 17 let, vzpomínal: „Byl to hlas samotného Josepha. … Lidem se zdálo, jako by to byl opravdu Joseph, kdo před nimi stojí.“ (History of the Church, 7:236; viz také Edward William Tullidge, Life of Brigham Young [1877], 115.) Kromě tohoto zázraku mnoho Svatých také pocítilo svědectví Ducha Svatého, které jim dosvědčovalo, že Brigham Young a Kvorum Dvanácti byli povoláni Bohem, aby vedli Církev. Na závěr tohoto shromáždění Svatí v Nauvoo jednohlasně vyjádřili podporu Kvoru Dvanácti apoštolů, s Brighamem Youngem v čele, aby Církev vedli oni. Ne všichni členové se však nakonec rozhodli, že budou následovat apoštoly. Někteří se místo toho rozhodli následovat jiné jednotlivce, jako byli Sidney Rigdon nebo James Strang, kteří založili každý svou vlastní církev.

Jak Pán Svatým požehnal, aby poznali, koho pověřil vedením Církve?
Jak můžeme v dnešní době poznat, zda jsou vedoucí Církve povoláni Bohem? (Až studenti odpovědí, napište na tabuli tuto zásadu: Skrze Ducha Svatého můžeme obdržet svědectví, že ti, kteří vedou Církev, byli povoláni Bohem.)
Proč je podle vás důležité získat svědectví o tom, že naši církevní vedoucí jsou povoláni Bohem?
Kdy jste například získali svědectví, že některý vedoucí Církve je povolán Bohem? Co jste dělali pro to, abyste toto svědectví získali?

Vysvětlete, že když Joseph Smith zemřel, služebně nejstarší apoštol (Brigham Young) byl okamžitě schopen používat všechny klíče kněžství. Měl právo obdržet zjevení ohledně toho, kdy má být zorganizováno nové První předsednictvo. V roce 1847 – více než dva roky po mučednické smrti – byl Brigham Young inspirován, aby provedl reorganizaci Prvního předsednictva namísto toho, aby nadále vedl Církev jako president Kvora Dvanácti apoštolů.

Ukažte fotografie členů současného Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů. Abyste studentům poskytli příležitost shrnout to, co se dozvěděli, požádejte je, aby vysvětlili, co se stane s Prvním předsednictvem a Kvorem Dvanácti apoštolů, když president Církve zemře. Také je požádejte, aby řekli, kdo by se stal presidentem Církve neboli služebně nejstarším apoštolem, pokud by dnes zemřel současný president Církve.

Dnešní hodinu byste mohli zakončit tím, že vydáte svědectví o tom, že držiteli stejných klíčů a mocí, které Joseph Smith předal Brighamu Youngovi a členům Kvora Dvanácti apoštolů, jsou v dnešní době president Církve, jeho rádci v Prvním předsednictvu a členové Kvora Dvanácti apoštolů. Také byste se mohli podělit o to, jak jste získali svědectví ohledně toho, že církevní vedoucí jsou povoláni Bohem. Vyzvěte studenty, aby s modlitbou usilovali o to, aby získali a posílili své svědectví o pravdách, které jste dnes probírali.

Komentář a historické souvislosti

Časová osa následnictví v předsednictvu po mučednické smrti Josepha Smitha

Datum
27. června 1844	Joseph a Hyrum Smithovi umírají mučednickou smrtí.
29. června 1844	Veřejné vystavení těl Josepha a Hyruma Smithových.
27. června–7. července 1844	Willard Richards a zraněný John Taylor jsou jediní apoštolové v Nauvoo.
8. července 1844	Parley P. Pratt se vrací do Nauvoo, aby pomohl Willardu Richardsovi a Johnu Taylorovi udržet pořádek v Církvi.
3. srpna 1844	Sidney Rigdon přijíždí do Nauvoo z Pittsburghu v Pensylvánii.
4. srpna 1844	Sidney Rigdon říká skupině Svatých, že má být poručníkem Církve, a chce svolat zvláštní shromáždění na 6. srpna, aby své ustanovení potvrdil. Shromáždění se ve skutečnosti koná ve čtvrtek 8. srpna.
6. srpna 1844	Většina zbývajících apoštolů, včetně Brighama Younga, se vrací z misie zpět do Nauvoo.
7. srpna 1844	Apoštolové se během dopoledne scházejí v domově zraněného Johna Taylora. Na odpoledním shromáždění apoštolů, vysoké rady a vysokých kněží Sidney Rigdon opět prohlašuje, že by měl být poručníkem Církve. Brigham Young uvádí, že on [Brigham Young] je držitelem klíčů kněžství a chce v této záležitosti konat Pánovu vůli.
8. srpna 1844	Během dopoledního shromáždění promlouvá Sidney Rigdon hodinu a půl ke shromážděným Svatým a vysvětluje jim, proč má být poručníkem. Brigham Young také promlouvá a vyzývá Svaté, aby se opět shromáždili ve dvě hodiny odpoledne. Během obou shromáždění jsou mnozí Svatí svědky toho, jak Brigham Young vypadá jako Joseph Smith a jak i jeho hlas zní stejně. V průběhu odpoledního shromáždění vyjadřují Svatí podporu Brighamu Youngovi a Dvanácti apoštolům jako vedoucím Církve. Mnozí členové Církve jsou svědky toho, jak plášť Proroka Josepha Smitha dopadá na Brighama Younga, který dočasně vypadá jako on a i jeho hlas zní stejně.

Následnictví v předsednictvu Církve bylo zavedeno Pánem

Následnictví v předsednictvu Církve bylo zavedeno Pánem. Církev nikdy není ponechána bez inspirovaného vedení a není důvod ke spekulacím nebo rozepřím ohledně toho, kdo se stane jejím dalším presidentem.

President Ezra Taft Benson učil: „Bůh zná všechny věci, konec od počátku, a žádný muž se nestane presidentem Církve Ježíše Krista náhodou ani jím nezůstane shodou okolností ani není povolán domů souhrou náhod.“ („Jesus Christ – Gifts and Expectations“, New Era, May 1975, 16–17.)

Joseph Smith předává klíče království Kvoru Dvanácti apoštolů

Wilford Woodruff, který byl v té době členem Kvora Dvanácti, zaznamenal, co se událo v březnu 1844 předtím, než byl Joseph Smith zabit:

„Tři hodiny stál v místnosti a předával nám své poslední kázání. Místnost byla naplněna jakoby stravujícím ohněm. Jeho tvář byla jasná jako jantar; jeho slova byla jako jasný blesk. Pronikala každou částí našeho těla od hlavy až k patě. Řekl: ‚Bratří, Pán Všemohoucí zpečetil na mou hlavu každé kněžství, každý klíč, každou moc a každou zásadu přináležející poslední dispensaci plnosti časů a budování království Božího. Všechny tyto zásady, kněžství, apoštolství a klíče Božího království jsem zpečetil na vaši hlavu; a nyní musíte sebrat síly a nést toto království vpřed, jinak budete zatraceni.‘“ (Teachings of Presidents of the Church: Wilford Woodruff [2004], xxxii.)