Lekce 157: Oficiální prohlášení 2

Lekce 157

Oficiální prohlášení 2

Úvod

Během 20. století se misionářská práce rozšířila po celém světě. Vedoucí Církve se modlili o vedení ohledně omezení týkajících se vysvěcení ke kněžství a chrámových obřadů pro členy Církve afrického původu. Rozhodující zjevení obdržel president Církve Spencer W. Kimball a bylo potvrzeno jeho rádcům v Prvním předsednictvu a členům Kvora Dvanácti apoštolů v chrámu Salt Lake 1. června 1978. Zjevení oznámili v dopise datovaném 8. června 1978.

Náměty pro výuku

Oficiální prohlášení 2

Pán zjevuje, že kněžství a chrámová požehnání mohou být nabízena všem způsobilým členům Církve

Vyzvěte studenty, aby si představili, že mají přítele – Svatého posledních dnů, který zápolí s pochybnostmi a otázkami ohledně Církve.

Co byste svému příteli doporučili, aby udělal?

Poté, co studenti odpovědí, přečtěte tato slova presidenta Dietera F. Uchtdorfa z Prvního předsednictva:

„Drazí mladí přátelé, my jsme lidé, kteří rádi kladou otázky, a vždy jsme byli, neboť víme, že otázky vedou k pravdě. …

Z otázek se rodí svědectví. Někdo se může cítit rozpačitě nebo nezpůsobile, protože má hloubavé otázky týkající se evangelia, ale takový pocit mít nemusí. Kladení otázek není známkou slabosti; je to předzvěst růstu.

Bůh nám přikazuje, abychom usilovali o odpovědi na své otázky (viz Jakub 1:5–6), a žádá jen o to, abychom usilovali ‚s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista‘ (Moroni 10:4). Když to činíme, může nám být ‚mocí Ducha Svatého‘ (Moroni 10:5) projevena pravdivost všech věcí.

Nebojte se; ptejte se. Buďte zvídaví, ale nepochybujte! Neustále se pevně držte víry i světla, které jste již obdrželi.“ („Odraz ve vodě“ [zasvěcující shromáždění Církevního vzdělávacího systému, 1. listopadu 2009], LDS.org.)

Co z toho, čemu president Uchtdorf učil, by mohlo pomoci člověku, který si klade otázky ohledně Církve?

Požádejte některého studenta, aby přečetl níže uvedený příběh o manželské dvojici, Helvéciovi a Rudě Martinsových, kteří se snažili najít a pochopit pravdu tím, že kladli otázky:

„Jednoho jasného dubnového večera v roce 1972 … se Helvécio Martins zamýšlel nad snahou své rodiny najít pravdu. Společně s manželkou Rudou se zajímali o mnoho různých náboženství, ale zdálo se, že žádné z nich nenaplňuje jejich duchovní prázdnotu. ‚Onoho večera jsem promlouval s Bohem a prosil jsem Ho o pomoc,‘ řekl.“ („Elder Helvécio Martins of the Seventy“, Ensign, May 1990, 106.)

O několik dnů později se u nich v Rio de Janeiru v Brazílii zastavili misionáři. Starší Martins vzpomínal: „V okamžiku, kdy tito dva mladí muži vstoupili do našeho bytu, se veškerý můj pocit beznaděje a duchovní neklid ihned vytratily a vystřídaly je klid a vyrovnanost, které, jak nyní vím, přišly díky vlivu Svatého Ducha.“ (Mark Grover, The Autobiography of Elder Helvécio Martins [1994], 43.)

Když se Helvécio a Rudá, kteří mají africké předky, bavili s misionáři, Helvécio se jich zeptal na postavení černochů v Církvi. Martinsovi se dozvěděli, že v té době církevní zásady neumožňovaly černošským členům Církve s africkými kořeny, aby byli vysvěcováni ke kněžství. To je vedlo k tomu, že misionářům kladli další otázky.

Pokud byste byli na místě Martinsových, jaké otázky byste pravděpodobně měli, kdybyste se dozvěděli o omezení týkajícím se vysvěcování ke kněžství?

Ukažte studentům níže uvedenou pasáž, která je součástí úvodu k Oficiálnímu prohlášení 2 (ve verzi písem z roku 2013). (Pokud verze písem z roku 2013 není ve vašem jazyce dostupná, mohli byste tuto pasáž pro studenty nakopírovat.) Požádejte některého studenta, aby tuto pasáž přečetl, a členy třídy vyzvěte, aby vyhledali odpovědi na otázky, které lidé mohou klást ohledně omezení týkajícího se vysvěcování ke kněžství.

„Kniha Mormonova učí tomu, že ‚všichni jsou Bohu stejní‘ – černí i bílí, porobení i svobodní, muži i ženy. (2. Nefi 26:33.) Již od počátků Církve jsou v mnoha různých zemích křtěni lidé všech možných ras a národností a žijí jako její věrní členové. Během života Josepha Smitha bylo ke kněžství vysvěceno několik černošských členů Církve. V počátcích historie Církve vedoucí přestali předávat kněžství černošským členům s africkými kořeny. Církevní záznamy neposkytují žádné jasné vysvětlení původu této praxe.“

Jaké otázky ohledně omezení týkajícího se vysvěcování ke kněžství lze zodpovědět pomocí této pasáže?

Zdůrazněte větu, která konstatuje: „Církevní záznamy neposkytují žádné jasné vysvětlení původu této praxe.“ Dbejte na to, aby studenti porozuměli tomu, že i když někteří lidé mohou uvádět různé důvody, proč mužští členové afrického původu nebyli na určitý čas vysvěcováni ke kněžství, tyto důvody nemusí být správné. Právě přečtená pasáž představuje oficiální stanovisko Církve.

Požádejte jiného studenta, aby přečetl níže uvedený odstavec popisující, co Martinsovi udělali poté, co se dozvěděli o znovuzřízeném evangeliu:

Martinsovi byli pokřtěni 2. července 1972 a sloužili věrně v Církvi. Když jejich nejstarší syn Marcus dostal patriarchální požehnání, bylo mu slíbeno, že bude kázat evangelium. I když omezení týkající se vysvěcování ke kněžství v oné době neumožňovalo Marcusovi sloužit na misii na plný úvazek, jeho rodiče mu založili účet pro spoření na misii. V roce 1975 Církev oznámila, že v São Paulu v Brazílii bude postaven chrám. Sestra Martinsová prodala své šperky, aby přispěla na finanční sbírku. Bratr Martins věrně sloužil jako člen propagačního výboru pro stavbu chrámu. Martinsovi přinesli tyto oběti i přesto, že se domnívali, že sami nebudou mít možnost obdržet kněžské obřady v chrámu.

Proč byli podle vás Martinsovi ochotni dát se pokřtít a sloužit věrně v Církvi, i když se jich týkalo tehdejší omezení vysvěcování ke kněžství?

Poté, co studenti prodiskutují tuto otázku, přečtěte odpověď bratra Martinse:

„‚Našli jsme pravdu a nic nám nemohlo zabránit, abychom podle ní žili. … Když vám Duch řekne, že evangelium je pravdivé, … jak byste to mohli popřít?“ („Elder Helvécio Martins of the Seventy“, 106.)

Poukažte na to, že Martinsovi obdrželi svědectví skrze Ducha Svatého, a proto se drželi své víry a důvěřovali Pánu, i když některým věcem nerozuměli.

Jak mohou být pro vás Martinsovi příkladem, když si kladete otázky? (Můžeme se pevně držet toho, co již víme, a zůstat silní, dokud nepřijde dodatečné poznání.)

Vysvětlete, že v průběhu desetiletí před rokem 1978 poznaly kromě Martinsových pravdivost znovuzřízeného evangelia tisíce dalších lidí s africkými kořeny. Vedoucí Církve v Salt Lake City obdrželi záplavu dopisů od nepokřtěných obrácených z Nigérie a Ghany, kteří žádali o to, aby byli do Afriky vysláni misionáři. Vedoucí Církve tuto záležitost mnoho let s modlitbou zvažovali, ale pociťovali, že dosud nenastal čas k vyslání misionářů do Afriky, kde by místní členové nemohli předsedat shromážděním ani vykonávat obřady.

Sdělte studentům, že Oficiální prohlášení 2 obsahuje oficiální oznámení o zjevení, které obdržel 1. června 1978 president Spencer W. Kimball. Požádejte některého studenta, aby přečetl první odstavec pod oslovením „Drazí bratří“. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zaměřili se na to, čeho byli vedoucí Církve podle svých slov svědky.

Čeho byli vedoucí Církve po celém světě svědky?
K čemu byli vedoucí Církve inspirováni poté, co byli svědky šíření díla Páně? (K přání rozšířit všechna požehnání evangelia na všechny způsobilé členy.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl další odstavec (začínající slovy „Vědomi si příslibů“). Vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na to, jak vedoucí Církve jednali na základě přání, k nimž byli inspirováni.

Jak president Spencer W. Kimball a další vedoucí Církve jednali na základě svých inspirovaných přání?
Co se díky tomu dozvídáme o prorocích? (Poté, co studenti odpovědí, byste mohli na tabuli napsat tuto pravdu: Proroci usilují při řízení Církve o Pánovo vedení.)

Poukažte na slova „Vědomi si příslibů učiněných proroky“.

Co se z těchto slov a věty, která po nich následuje, dozvídáme o tom, co vedoucí Církve věděli o omezení týkajícím se vysvěcování ke kněžství? (Byli si vědomi toho, že v určité době budou mít všichni způsobilí muži příležitost obdržet kněžství.)

Vysvětlete, že již mnoho let před rokem 1978 členové Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů diskutovali o omezení týkajícím se vysvěcování ke kněžství a modlili se ohledně něho. Vedoucí Církve si uvědomovali, že ke změně tohoto omezení, které bylo v platnosti již více než sto let, bude zapotřebí zjevení. Tato otázka určitou dobu tížila mysl presidenta Kimballa, který chodil často sám do chrámu, aby se ohledně toho modlil.

Požádejte některého studenta, aby přečetl další dva odstavce začínající slovy „On vyslyšel naše modlitby“. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a vyhledali Pánovu odpověď na modlitby presidenta Kimballa, jeho rádců v Prvním předsednictvu a členů Kvora Dvanácti apoštolů.

Jak Pán odpověděl na modlitby svých proroků?
Co se díky tomu dozvídáme o tom, jak Pán řídí svou Církev? (Poté, co studenti odpovědí, napište na tabuli tuto nauku: Pán řídí Církev skrze zjevení dávaná prorokům.)

Vysvětlete, že toto zjevení mělo velký dopad na lidi po celém světě. Požádejte některého studenta, aby přečetl, jak Helvécio Martins a jeho manželka Rudá reagovali, když se o tomto zjevení dozvěděli:

„Nedokázal jsem ovládat své dojetí. Společně s Rudou jsme odešli do ložnice a poklekli jsme k modlitbě. S pláčem jsme děkovali našemu Otci v nebi za událost, o které jsme dosud jen snili. Ten den skutečně nastal – a během našeho smrtelného života.“ (Autobiography, 69–70.) Martinsovi byli zpečetěni v chrámu. Jejich syn Marcus byl prvním členem Církve s africkými kořeny, který po zjevení, jež ukončilo omezení týkající se vysvěcování ke kněžství, sloužil na misii. Helvécio Martins se stal místním vedoucím kněžství a nakonec byl povolán, aby sloužil jako člen Druhého kvora Sedmdesáti.

Vysvětlete, že krátce po obdržení tohoto zjevení byli do Afriky vysláni misionáři. Od té doby bylo na tomto kontinentu postaveno několik chrámů a stovky tisíc lidí zde přijaly obřady evangelia pro sebe i za své zesnulé předky.

Upozorněte na to, že někteří lidé se mohou studentů zeptat, proč Církev určitou dobu nevysvěcovala ke kněžství muže s africkými kořeny. Vyzvěte je, aby se zamysleli nad tím, jak by na tuto otázku mohli odpovědět.

Uveďte, že je vhodné vysvětlit druhým, že nevíme, z jakého důvodu toto omezení týkající se vysvěcování ke kněžství začalo. Kromě toho se můžeme podělit o pravdy, které známe, a vydat o nich svědectví. (Mohli byste zmínit pravdy napsané na tabuli.) Na závěr studenty požádejte, aby se podělili o své názory a svědectví. Také vy byste se mohli podělit o své svědectví.

Komentář a historické souvislosti

Oficiální prohlášení 2. Požehnání kněžství jsou dostupná všem Božím dětem

Starší M. Russell Ballard z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil, že i když je pravomoc kněžství předávána mužům, všechny děti Nebeského Otce – muži i ženy – mohou obdržet požehnání, která z kněžství plynou:

„Ve velikém plánu našeho Nebeského Otce, jehož součástí je i kněžství, mají muži jedinečnou zodpovědnost toto kněžství používat, ačkoli oni sami kněžství nepředstavují. Muži a ženy mají odlišné, ale stejně hodnotné role. Tak jako žena nemůže počít dítě bez muže, muž nemůže plně používat moc kněžství k založení věčné rodiny bez ženy. Jinak řečeno, z věčného hlediska se na moci plození i na moci kněžství spolupodílejí manžel s manželkou. A jako manžel a manželka by se muž a žena měli ze všech sil snažit následovat Nebeského Otce. Ve snaze získávat pro svůj život a pro rodinu požehnání pramenící z kněžství se mají zaměřovat na křesťanské ctnosti, jako jsou láska, pokora a trpělivost.

Je naprosto zásadní, abychom rozuměli tomu, že Nebeský Otec připravil cestu, aby všichni Jeho synové a dcery měli přístup k požehnáním pramenícím z moci kněžství a byli touto mocí posilováni.“ („Toto je dílo mé a sláva má“, Liahona, květen 2013, 19.)

Oficiální prohlášení 2. Vyvarujte se toho, abyste Boží zjevení vysvětlovali lidskými důvody

„V roce 1988, v rozhovoru při příležitosti desátého výročí přijetí zjevení ohledně kněžství, [starší Dallin H. Oaks z Kvora Dvanácti apoštolů] objasnil [svůj] postoj ke snahám vysvětlovat božské zjevení lidskými důvody:

‚Pokud máte při čtení písem na mysli otázku: „Proč Pán přikázal to či ono,“ zjistíte, že důvody jsou uvedeny v méně než v jednom případě ze sta přikázání. Pán nemá ve zvyku udávat důvody. My [smrtelníci] můžeme ke zjevení připojovat své důvody. Můžeme připojovat své důvody k přikázáním. A když to děláme, činíme tak podle svého názoru. Někteří lidé udávali důvody ohledně zjevení, o němž nyní mluvíme, a zjistilo se, že se naprosto mýlili. V tom se skrývá určité ponaučení. … Již dávno jsem se rozhodl, že budu mít víru v přikázání a že nebudu mít žádnou víru v důvody, které byly k tomuto přikázání uváděny.‘

Když byl [starší Oaks] dotázán, zda má na mysli i důvody uváděné generálními autoritami, odpověděl:

‚Mám na mysli důvody uváděné generálními autoritami i důvody, které na základě nich … uváděli i jiní. Všechny ty důvody mi připadaly zbytečně riskantní. … Nedělejme tutéž chybu, jakou dělali lidé v minulosti, v tomto případě i v jiných oblastech, když se snažili uvádět pro zjevení důvody. Zjistilo se, že tyto důvody jsou do značné míry vytvořené lidmi. Zjevení jsou sdělení, kterým vyjadřujeme podporu jako vůli Páně, a v tom můžeme najít bezpečí.‘ [„Apostles Talk about Reasons for Lifting Ban“, Daily Herald, Provo, Utah, June 5, 1988, 21 (AP).]“ (Dallin H. Oaks, Life’s Lessons Learned [2011], 68–69.)

Oficiální prohlášení 2. Nemusíme znát všechny odpovědi, ale měli bychom si uchovávat aktuální povědomí o tom, co víme

Starší Paul V. Johnson ze Sedmdesáti dal učitelům evangelia tyto rady:

„Není na závadu, když student vidí, že učitel sice nezná odpověď na všechno, ale zná odpověď na základní otázky a má pevné svědectví. Když se anděl otázal Nefiho, zda zná blahosklonnost Boží, Nefi odpověděl: ‚Vím, že Bůh miluje své děti; nicméně neznám význam všech věcí.‘ (1. Nefi 11:17.) I když na určitou otázku neznáme odpověď, můžeme studentům připomenout to, co víme.

Další problém, s nímž se potýkáme, zvláště pokud učíme již nějakou dobu, je sklon držet se starých věcí a starých vysvětlení. Bylo by mnohem lepší, kdybychom se drželi aktuálního stanoviska Církve. Jedním z nejlepších způsobů, jak toho dosáhnout, je seznámit se s materiály ve Zpravodajském portálu na stránkách LDS.org (zpravy-mormon.cz nebo mormonnewsroom.org). …

V létě roku 1978 jsem se stal zaměstnancem seminářů a institutů. V červnu onoho léta bylo oznámeno zjevení, že kněžství je nyní dostupné všem způsobilým mužským členům. V srpnu téhož roku starší Bruce R. McConkie, člen Kvora Dvanácti, promluvil na setkání pracovníků seminářů a institutů podobném tomuto. Vysvětlil, jak toto zjevení změnilo naše chápání této záležitosti. Řekl:

‚Zapomeňte na všechno, co jsem řekl já nebo co řekl president Brigham Young nebo president George Q. Cannon nebo co kdokoli jiný v minulosti řekl a co je v rozporu se současným zjevením. Mluvili jsme s neúplným pochopením a bez světla a poznání, které nyní přišlo na svět.

Pravdu a světlo získáme řádku za řádkou a předpis za předpisem. Nyní nám byla ohledně tohoto konkrétního tématu dána nová záplava inteligence a světla, která vymazala veškerou temnotu a veškerá stanoviska a veškeré názory minulosti. Již na nich nezáleží.

Na tom, co kdokoli řekl … o této záležitosti před prvním červnem letošního roku (1978), ani špetku nezáleží.‘ („All Are Alike unto God“ [Symposium CVS o Knize Mormonově, 18. srpna 1978], 2; LDS.org.)

Držme krok se světlem, které nám bylo dáno.“ („A Pattern for Learning Spiritual Things“ [proslov k učitelům náboženství CVS, 7. srpna 2012], LDS.org.)

Oficiální prohlášení 2. „Pán nyní oznámil svou vůli“

Někteří členové Kvora Dvanácti apoštolů později popsali svůj zážitek, když bylo toto zjevení 1. června 1978 přijato. Například president Gordon B. Hinckley, který byl v roce 1978 členem Kvora Dvanácti, svědčil:

„V místnosti vládla posvátná a posvěcená atmosféra. Já osobně jsem měl pocit, jako kdyby se mezi nebeským trůnem a klečícím a prosby vznášejícím prorokem Božím, k němuž se připojili jeho Bratří, otevřel jakýsi průchod. … Mocí Ducha Svatého tento prorok obdržel ujištění, že to, o co se modlil, je správné, že onen čas nastal a že nyní mají být úžasná požehnání kněžství nabídnuta způsobilým mužům kdekoli na světě, bez ohledu na jejich rodovou linii.

Každý muž v onom kruhu poznal mocí Ducha Svatého totéž. …

Nikdo z nás, kdo byl této události přítomen, nebyl poté týmž člověkem jako dřív. A ani Církev není taková jako dřív.“ („Priesthood Restoration“, Ensign, Oct. 1988, 70.)

Starší Bruce R. McConkie z Kvora Dvanácti apoštolů podobně potvrdil:

„Při této příležitosti [když bylo přijato zjevení popisované v Oficiálním prohlášení 2], na základě naléhavé žádosti a víry, a protože ona hodina a doba dozrála, vylil Pán ve své prozřetelnosti na členy Prvního předsednictva a Dvanáct Ducha Svatého zázračným a pozoruhodným způsobem, který překonal vše, co kdokoli z přítomných kdy předtím zažil. Toto zjevení obdržel president Církve a také ho obdržel každý přítomný jedinec.“ („All Are Alike unto God“ [proslov k učitelům náboženství CVS, 18. srpna 1978], 3, LDS.org.)

Oficiální prohlášení 2. Další informace

Chcete-li získat o Oficiálním prohlášení 2 další informace, přejděte na oddíl Gospel Topics na stránkách LDS.org a zadejte do pole pro vyhledávání slova „race and the priesthood“.