Lekce 38: Nauka a smlouvy 31–32

Lekce 38

Nauka a smlouvy 31–32

Úvod

V září 1830 Pán povolal Thomase B. Marshe, aby kázal evangelium a pomáhal zakládat Církev. Toto povolání zaznamenané v Nauce a smlouvách 31 také zahrnovalo zaslíbení a rady, které měly vést Thomase v osobním životě i v jeho misionářské práci. V říjnu 1830 obdržel Joseph Smith zjevení, které je nyní obsaženo v Nauce a smlouvách 32, v němž Pán povolal Parleyho P. Pratta a Zibu Petersona, aby se připojili k Oliveru Cowderymu a Peteru Whitmerovi ml. na misii k Lamanitům v západní části státu Missouri. Pán slíbil, že bude stát po boku těchto mužů v jejich misionářské práci.

Náměty pro výuku

Nauka a smlouvy 31:1–8

Pán povolává Thomase B. Marshe, aby kázal evangelium a pomáhal zakládat Církev

Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad členy své rodiny a nad tím, co k nim pociťují. Mohli byste ukázat fotografii své rodiny a stručně popsat, jakou lásku k nim chováte. Vyzvěte studenty, aby se zamysleli, zda někdo z jejich rodiny není členem Církve nebo v současnosti nežije podle smluv, které s Pánem uzavřel. Také byste jim mohli říci, aby se zamysleli nad tím, co by si ohledně těchto členů rodiny přáli.

Vysvětlete, že v Nauce a smlouvách 31 Pán oslovil nedávno obráceného člena Thomase B. Marshe a mluvil s ním o jeho rodině.

Abyste členům třídy pomohli porozumět historickým souvislostem tohoto oddílu, požádejte některého studenta, aby přečetl níže uvedený popis toho, jak se Thomas B. Marsh stal členem Církve.

Když žil Thomas B. Marsh v Bostonu ve státě Massachusetts, dospěl v roce 1829 k závěru, že žádná z církví, které znal, nebyla v souladu s učením Bible. Napsal: „Věřil jsem, že Duch Boží mi nařídil, abych se vydal na západ.“ Opustil manželku Elizabeth a svou rodinu a vydal se hledat pravdu. Po tříměsíčním putování se Thomas cestou domů „doslechl o [jakési] zlaté knize, kterou nalezl mladík jménem Joseph Smith“. Vydal se tedy do Palmyry ve státě New York, kde se setkal s Martinem Harrisem. Tiskař dal Thomasovi zkušební výtisk obsahující šestnáct stran Knihy Mormonovy. Thomas později napsal: „Když jsem dorazil domů, … ukázal jsem manželce šestnáct stran Knihy Mormonovy, … které ji velmi potěšily, a ona věřila, že se jedná o dílo Boží.“ Asi o rok později se Thomas a jeho rodina – poté, co se dozvěděli o zorganizování Církve – přestěhovali do Palmyry. Zatímco žili v této oblasti, byl Thomas poblíž Fayette pokřtěn a v září 1830 ho Oliver Cowdery vysvětil starším. (Viz Thomas B. Marsh, „History of Thomas Baldwin Marsh“, Millennial Star, June 11, 1864, 375.)

Co vás zaujalo na tom, jak Thomas B. Marsh hledal pravdu?

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 31:1–2, a vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na to, jakými slovy Pán povzbuzoval Thomase po jeho křtu.

Jaké povzbuzení Pán v těchto verších předal Thomasovi?
Jaké zaslíbení dal Pán Thomasovi ohledně jeho rodiny?
Jaké zásadě, která nám pomůže v případě, že někteří členové naší rodiny nejsou členy Církve nebo nežijí věrně podle svých smluv, se můžeme naučit z Nauky a smluv 31:1–2? (Studenti mohou použít různá slova, ale v jejich odpovědích by měla zaznít tato zásada: Skrze naši věrnost mohou být členové naší rodiny požehnáni tím, že uvěří a poznají pravdu. Napište tuto zásadu na tabuli.)
Jak mohou být jednotlivci požehnáni skrze věrnost členů rodiny? Jakých příkladů této zásady jste byli sami svědky?

Vyzvěte studenty, aby si zběžně pročetli Nauku a smlouvy 31:3–4 a zjistili, k čemu Pán Thomase B. Marshe povolal. Požádejte je, aby se podělili o to, co našli. Poté požádejte některého studenta, aby přečetl níže uvedená slova presidenta Gordona B. Hinckleyho ohledně požehnání, jež přicházejí k těm, kteří věrně slouží jako misionáři. (Mohli byste dát studentům výtisk tohoto citátu, aby si ho mohli ponechat v písmech.) Vyzvěte členy třídy, aby věnovali pozornost tomu, kdo je skrze misionářskou službu požehnán.

„Požehnáte životu těch, které učíte, i jejich potomstvu, které přijde po nich. Požehnáte vlastnímu životu. Požehnáte životu své rodiny, která vás bude podporovat a modlit se za vás.“ („Of Missions, Temples, and Stewardship“, Ensign, Nov. 1995, 52.)

Kdo je požehnán skrze misionářskou službu?

Rozdělte studenty do tří skupin. Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 31:5–8. Vyzvěte jednu skupinu, aby vyhledala požehnání, která získají ti, jež bude Thomas B. Marsh učit. Druhou skupinu vyzvěte, aby vyhledala požehnání, která získá Thomas, zatímco bude sloužit jako misionář. Třetí skupinu vyzvěte, aby vyhledala požehnání, která získá Thomasova rodina, zatímco bude Thomas pryč. Poté, co si studenti zadané verše přečtou, jim položte tyto otázky:

Jaká požehnání získají ti, které bude Thomas učit?
Jak bude Thomas díky své misionářské službě požehnán?
Jak bude požehnána jeho rodina?
Jak požehnala něčí misionářská služba vašemu životu nebo životu někoho, koho znáte?

Mohli byste se podělit o příklady toho, kdy jste viděli, jak misionářská služba požehnala někomu život.

Nauka a smlouvy 31:9–13

Ježíš Kristus udílí Thomasi B. Marshovi osobní rady

Vysvětlete, že verše v Nauce a smlouvách 31:9–13 obsahují rady, které Pán udělil Thomasi B. Marshovi, aby mu pomohl v osobním životě i v misionářské práci. Před začátkem hodiny napište tyto pokyny na tabuli nebo je připravte pro každého studenta napsané na listu papíru:

Prostudujte si Nauku a smlouvy 31:9–12 a uveďte jednu radu, kterou by podle vás bylo důležité, abychom se v dnešní době řídili. Připravte se odpovědět na tyto otázky:

Jakou radu jste vybrali? Proč je podle vás důležité, abychom se touto radou v dnešní době řídili?
Jak například můžeme tuto radu uplatňovat ve svém životě?
Co nám může přinést, když se touto radou budeme řídit?

Rozdělte studenty do dvojic. Vyzvěte je, aby si každý zvlášť prostudoval Nauku a smlouvy 31:9–12 a poté se podělil o odpovědi na otázky se svým partnerem ve dvojici.

Poté, co se podělí o odpovědi, je vyzvěte, aby si přečetli Nauku a smlouvy 31:13 a zjistili, jaká požehnání Pán slíbil Thomasi B. Marshovi, pokud bude věrný. Požádejte některého studenta, aby přišel k tabuli a zapsal toto zaslíbení v podobě zásady pomocí slov jestliže a pak. Pozbuďte ostatní členy třídy, aby podle potřeby dotyčnému studentovi pomohli. Ačkoli student může použít různá slova, v jeho odpovědi by měla jasně zaznít tato zásada: Jestliže budeme věrní až do konce, pak bude Pán stát při nás. Poukažte na to, že tato pravda se nás týká tehdy, když se dělíme o evangelium s druhými, ale i v dalších situacích.

Kdy jste například pocítili, že Pán stál při vás, když jste se snažili být Mu věrní? (Poskytněte studentům čas na to, aby předtím, než odpovědí, o této otázce přemítali. Také zvažte možnost podělit se o vlastní zážitek.)

Nauka a smlouvy 32

Pán povolává Parleyho P. Pratta a Zibu Petersona, aby se přidali na misii k Lamanitům

Vyzvěte studenty, aby se podívali na mapu v písmech s názvem „Stěhování Církve na západ“. (Viz Mapy míst z historie Církve, mapa 6.) Nebo byste mohli ukázat velkou mapu znázorňující vzdálenost mezi státy New York a Missouri.

Kam byli Oliver Cowdery a Peter Whitmer ml. povoláni kázat evangelium? (Pokud si to studenti nepamatují, řekněte jim, aby se podívali na verše v Nauce a smlouvách 28:8–9; 30:5. Tito misionáři byli povoláni kázat Lamanitům u západních hranic státu Missouri. Pomozte studentům najít tuto oblast na mapě.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl úvod k Nauce a smlouvám 32. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, jakou otázku měli někteří starší Církve ohledně misie, na kterou byli povoláni Oliver Cowdery a Peter Whitmer ml.

Jakou otázku měli někteří starší Církve ohledně misie k Lamanitům? (Chtěli vědět, zda budou povoláni i další misionáři, kteří budou učit Lamanity.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 32:1–3. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, k čemu byli Parley P. Pratt a Ziba Peterson povoláni a co jim Pán slíbil.

K čemu byli Parley a Ziba povoláni?
Co jim Pán slíbil?

Mohli byste poukázat na podobnost mezi zaslíbeními danými v Nauce a smlouvách 32:3 a zásadou napsanou na tabuli: Jestliže budeme věrní až do konce, pak bude Pán stát při nás.

Mohli byste vysvětlit, že během podzimu roku 1830 a zimy 1830–1831 tato skupinka misionářů (k níž se později připojil Frederick G. Williams – obrácený ze státu Ohio) urazila cestou z Fayette ve státě New York do Independence ve státě Missouri asi 2 400 kilometrů – většinou pěšky. Tito čtyři misionáři dorazili do Independence v polovině ledna 1831. Během části svého putování museli snášet velmi chladné počasí, vichřice a vyčerpání a živili se hlavně zmrzlým kukuřičným chlebem a syrovým vepřovým masem. V některých místech se museli brodit metr hlubokými sněhovými závějemi. Navzdory těmto těžkostem byli misionáři ve snaze seznámit s evangeliem indiány žijící v indiánském teritoriu poblíž západních hranic státu Missouri úspěšní. Ve městech Mentor a Kirtland ve státě Ohio rovněž kázali evangelium kongregaci, jejíž členové usilovali o znovuzřízení novozákonního křesťanství. (Studenti se dozvědí více o těchto lidech i o jejich vedoucím Sidneym Rigdonovi během studia Nauky a smluv 35.) Pán splnil svůj slib, že bude stát při těchto misionářích a že je nic nepřemůže. (Viz Church History in the Fulness of Times Student Manual, 2nd ed. [Church Educational System manual, 2003], 84–85.)

Na závěr této lekce byste mohli o probíraných pravdách vydat svědectví.

Komentář a historické souvislosti

Nauka a smlouvy 31

Zjevení zaznamenané v Nauce a smlouvách 31 je jedním z několika zjevení (viz NaS 30–36), která Pán udělil ohledně misionářské práce od chvíle, kdy poprvé zjevil zásadu shromažďování svého lidu (viz NaS 29:1–8), až do chvíle, kdy pro ně poprvé stanovil konkrétní shromažďovací místo (viz NaS 37).

Nauka a smlouvy 31:2, 5–8. Skrze naši věrnost mohou členové naší rodiny dojít k poznání pravdy

Každý člověk, který se dozví o evangeliu Ježíše Krista, se musí sám za sebe rozhodnout, zda ho přijme. Nicméně náš příklad věrnosti může mít na druhé pozitivní vliv. Pánovy způsoby naplnění zaslíbení daných Thomasi B. Marshovi v Nauce a smlouvách 31:2, 5–8 a Jeho načasování naplnění těchto zaslíbení nemusí vždy odpovídat tomu, co si přejeme nebo co očekáváme. Nicméně níže uvedené vyprávění presidenta Thomase S. Monsona o zážitku, který měl jako president misie v Kanadě, znázorňuje, že Pán skutečně plní svá zaslíbení věrným:

„Jednoho dne jsem měl v kanceláři nového misionáře, který právě přijel. Byl bystrý, energický, plný nadšení a touhy sloužit – šťastný a vděčný, že je misionářem. Během našeho rozhovoru jsem mu řekl: ‚Starší, předpokládám, že tatínek s maminkou vás ve vašem misionářském povolání z celého srdce podporují.‘ Sklopil hlavu a odpověděl: ‚Ne tak docela. Víte, bratře presidente, tatínek není členem Církve. Nevěří tomu, čemu věříme my, a tak nemůže plně chápat důležitost mého povolání.‘ Bez zaváhání a nabádaný něčím, co nepocházelo z mé hlavy, jsem mu řekl: ‚Starší, jestliže budete čestně a pilně sloužit Bohu tím, že budete hlásat Jeho poselství, váš tatínek vstoupí do Církve ještě předtím, než dokončíte misii.‘ Pevně mi stiskl ruku, oči měl plné slz, které mu začaly stékat po tvářích, a řekl: ‚Být svědkem toho, jak můj tatínek přijme pravdu, by bylo to největší požehnání, které by mě mohlo v životě potkat.‘

Tento mladý muž neseděl nečinně s nadějí a přáním, že se toto zaslíbení splní, ale místo toho se řídil příkladem Abrahama Lincolna, o němž bylo řečeno: ‚Když se modlil, modlil se tak, jako by vše záviselo na Bohu, a pak pracoval tak, jako by vše záviselo na něm.‘ Taková byla misionářská služba tohoto mladého muže.

Na každé misionářské konferenci jsem ho před shromážděním vyhledal a zeptal jsem se ho: ‚Starší, jaké dělá tatínek pokroky?‘

Jeho odpověď byla stále tatáž: ‚Bratře presidente, žádný pokrok, ale já vím, že Pán ten slib, který mi skrze vás jako misijního presidenta dal, vyplní.‘ Dny přecházely v týdny a týdny v měsíce, a nakonec, jen dva týdny před naším návratem z misijního pole domů, jsem dostal dopis od tatínka onoho misionáře. Rád bych se o něj s vámi podělil.

‚Drahý bratře Monsone,

rád bych Vám moc poděkoval za to, jak jste se staral o mého syna, který nedávno v Kanadě dokončil misii.

Byl pro nás zdrojem inspirace.

Když odešel na misii, bylo mu přislíbeno, že než se vrátí, stanu se členem Církve. Domnívám se, že tento slib jste mu dal Vy, aniž bych o tom věděl.

Jsem rád, že Vám mohu oznámit, že jsem byl pokřtěn do Církve jeden týden předtím, než misii dokončil. …

Jeho mladší bratr byl také nedávno pokřtěn a konfirmován jako člen Církve.

Chtěl bych Vám ještě jednou poděkovat za veškerou laskavost a lásku, kterou ho v uplynulých dvou letech zahrnovali jeho bratři v misijním poli.

Upřímně Váš

vděčný otec.‘

Pokorná modlitba víry byla opět zodpovězena.“ (Conference Report, Apr. 1964, 131–132.)

Nauka a smlouvy 31:10. Jak se stal Thomas B. Marsh „lékařem pro církev“?

Thomas B. Marsh získal určité dovednosti v lékařském využití mírných bylin a dokázal lidem díky těmto svým znalostem pomáhat. Jeho důležitějším povoláním ale bylo léčit duši. Je zaznamenáno mnoho případů, kdy Thomas B. Marsh věnoval čas tomu, že pomáhal členům Církve řešit jejich problémy.

Nauka a smlouvy 32. Byla misie k Lamanitům úspěšná?

Ačkoli první misie k Lamanitům nebyla, pokud jde o hlásání evangelia mezi indiány, příliš úspěšná, měla významný vliv na počáteční období Církve. President Joseph Fielding Smith vysvětlil:

„Cesta dlouhá téměř 2 400 kilometrů vedoucí většinou divočinou a v nepříznivém počasí trvala asi čtyři měsíce. Bylo to však velmi užitečné putování, protože v jeho průběhu přijalo mnoho lidí evangelium, v Kirtlandu i v dalších oblastech bylo založeno mnoho odboček a do Církve přišlo mnoho věrných a oddaných lidí. Byla to první misionářská cesta na západ od státu New York a ukázalo se, že její výsledky přinesly Církvi nevyčíslitelný užitek.“ (Church History and Modern Revelation, 2 vols. [1953], 1:150.)

Nauka a smlouvy 32:1–3. Parley P. Pratt a Ziba Peterson

Zjevení v Nauce a smlouvách 32 bylo určeno Parleymu P. Prattovi a Zibovi Petersonovi. Zvažte možnost přečíst níže uvedené historické souvislosti, abyste pomohli studentům dozvědět se o těchto dvou mužích něco více:

V létě roku 1830 se Parley P. Pratt a jeho manželka vydali ze svého domova v Amherstu ve státě Ohio navštívit příbuzné ve státě New York. Duch Svatý inspiroval Parleyho, aby se zastavil ve vesnici Newark poblíž Palmyry (stát New York), kde se dozvěděl o Knize Mormonově. O tom, jak na tuto knihu zareagoval, později napsal:

„Četl jsem celý den; jídlo mi bylo na obtíž, protože jsem neměl nejmenší chuť jíst; spánek mi byl na obtíž, když přišla noc, neboť jsem chtěl raději číst než spát.

Když jsem četl, spočinul na mně Duch Páně, a já jsem věděl a pochopil jsem, že tato kniha je pravdivá.“ (Autobiography of Parley P. Pratt, ed. Parley P. Pratt [1938], 20.)

Parley se vydal do Palmyry, kde se setkal s Hyrumem Smithem, který ho učil. Brzy poté Hyrum a Parley odcestovali do Fayette ve státě New York, aby se tam setkali se členy rostoucí odbočky Církve. V září 1830 Parleyho pokřtil a vysvětil starším Oliver Cowdery.

O obrácení Ziby Petersona toho moc známo není. Víme však, že Oliver Cowdery ho pokřtil v dubnu 1830 a v červnu téhož roku byl vysvěcen starším.

Nauka a smlouvy 32:3. „Nic je nepřemůže“

Níže uvedený příběh je příkladem toho, jak Pán požehnal Parleymu P. Prattovi na jeho misii:

Osmdesát kilometrů na západ od Kirtlandu byl Parley na základě „neopodstatněného obvinění“ zatčen, odsouzen a „bylo mu nařízeno nastoupit do vězení“, nebo zaplatit pokutu. (Autobiography of Parley P. Pratt, ed. Parley P. Pratt [1938], 36.) Parley zaplatit nemohl, a tak strávil noc zavřený v místním hostinci. Druhý den ráno ho krátce navštívili jeho společníci a on je naléhavě žádal, aby pokračovali v cestě, a slíbil jim, že je brzy dojde. Parley vyprávěl: „Poté, co jsem chvíli seděl u ohně, který měl na starosti strážník, jsem ho požádal, zda bych mohl vyjít ven. Vyšel jsem na náměstí a on mě doprovázel. Řekl jsem: ‚Pane Peabody, jste dobrý v závodech v běhu?‘ ‚Ne,‘ odvětil, ‚ale můj velký buldok v tom dobrý je a je vytrénovaný, aby mi v posledních několika letech pomáhal ve službě; na můj pokyn dostane každého.‘ ‚Nuže, pane Peabody, donutil jste mne ujít jednu míli a já jsem s vámi ušel dvě. Poskytl jste mi příležitost kázat, zazpívat a také jste mi zajistil ubytování a snídani. Nyní se musím vydat na cestu; pokud jste dobrý v běhu, můžete se ke mně přidat. Děkuji vám za veškerou vaši laskavost – mějte se pěkně, pane.‘

A vydal jsem se na cestu, zatímco on tam stál v úžasu a nebyl schopen ani pohnout nohou. … Byl jsem od něj snad dvě stě metrů, než se ze svého údivu vzpamatoval natolik, že se mě vydal stíhat. … S křikem se za mnou rozeběhl a volal na svého psa, aby mě chytil. Pes, jeden z největších, které jsem kdy viděl, se mi zběsile blížil k patám; strážník běžel za ním, tleskal a volal: ‚Stu-boy, Stu-boy – vezmi si ho – běž za ním – dostaň ho – sraz ho k zemi!‘ a ukazoval prstem směrem, kterým jsem běžel. Pes se ke mně rychle blížil, a zrovna když se na mě chystal skočit, jako blesk mě napadlo, že strážníkovi pomohu poslat běsnícího psa do lesa, který byl kousek přede mnou. Ukázal jsem prstem tím směrem, zatleskal jsem a zavolal podobným hlasem jako strážník. Pes proběhl kolem mě a dvojnásobnou rychlostí se hnal k lesu, pobízen strážníkem i mnou, přičemž oba dva jsme běželi tímtéž směrem.“

Starší Pratt tak unikl psovi i strážníkovi a připojil se ke svým společníkům jinou cestou. Parley se později dozvěděl, že Simeon Carter, kterému zanechal Knihu Mormonovu, společně s asi šedesáti dalšími lidmi v oné oblasti vstoupil do Církve. (Viz Autobiography of Parley P. Pratt, 38–39.)