Nauka a smlouvy 47–48

Úvod

V březnu 1831, téměř rok po zorganizování Církve, obdržel Joseph Smith zjevení, které je nyní zaznamenáno jako 47. a 48. oddíl Nauky a smluv. Do této doby působil Oliver Cowdery jako církevní dějepisec a zapisovatel. Jeho úkolem bylo zaznamenávat zjevení, která Prorok obdržel. Oliver Cowdery však sloužil od října 1830 na misii, a proto nemohl funkci dějepisce a zapisovatele nadále zastávat. Ve zjevení zaznamenaném v Nauce a smlouvách 47 povolal Pán Johna Whitmera, aby v této funkci Olivera nahradil. V této době také Svatí v Ohiu usilovali o vedení ohledně toho, jak pomoci členům Církve, kteří se sem stěhovali ze státu New York. Ve zjevení, které je nyní začleněno do Nauky a smluv 48, dal Pán Svatým pokyn, aby se o své pozemky podělili s těmi, kteří jsou v nouzi, a aby se připravili na položení základu Sionu.

Náměty pro výuku

Nauka a smlouvy 47

Pán ustanovuje Johna Whitmera, aby zaznamenával historii Církve

Vyzvěte studenty, aby si vzpomněli na nějaké vlastní duchovně významné zkušenosti, o nichž se domnívají, že stojí za to, aby si je pamatovali. (Například si mohou vzpomenout na zasvěcení chrámu nebo na nějaké církevní shromáždění nebo mohou uvažovat o tom, jak dostali odpověď na modlitbu nebo jak pociťovali přítomnost Ducha Svatého.) Požádejte několik studentů, aby se o své zážitky podělili. Každému z nich položte tyto otázky:

Proč měla tato zkušenost pro tebe tak zvláštní význam?
Proč je podle tebe důležité, aby sis tuto zkušenost pamatoval?
Jak by mohl být záznam o této zkušenosti požehnáním pro tvé potomstvo?

Požádejte některého studenta, aby přečetl úvod k 47. oddílu Nauky a smluv. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, k čemu Pán Johna Whitmera povolal. Pak studenty vyzvěte, aby si přečetli Nauku a smlouvy 47:1–3 a vyhledali další podrobnosti týkající se povolání Johna Whitmera. Požádejte je, aby se podělili o to, co zjistili. (Mohli byste jim připomenout, že v předchozím zjevení Pán řekl: „Mezi vámi bude veden záznam.“ [NaS 21:1.] Vysvětlete, že církevního dějepisce a zapisovatele dnes v Církvi povolává První předsednictvo [obvykle se mu říká církevní historik] a jeho jméno je předkládáno k vyjádření podpory.)

Proč je podle vás důležité zaznamenávat historii Církve?
Které příběhy z historie Církve vám připadají obzvláště inspirující?

Požádejte některého studenta, aby přečetl tato slova staršího Marlina K. Jensena ze Sedmdesáti, který sloužil jako církevní historik od roku 2005 do roku 2012:

„V naší historii jsou skvělé příběhy, které si zasluhují, abychom je znali a učili se o nich na shromáždění i doma. Poučení z Kirtlandu, zkoušky v Missouri, období prosperity a posléze vyhnání Svatých z Nauvoo a putování pionýrů na západ – to jsou příběhy, které inspirují Svaté posledních dnů v každé zemi a v každém jazyce. Avšak stejně působivé jsou příběhy o vzniku a pokroku Církve a o vlivu evangelia na život obyčejných členů v každém národě, kterého se znovuzřízené evangelium dotklo. I ony potřebují, abychom je zaznamenali a uchovali. …

Mnohé z nejdůležitějších příběhů Církve se nacházejí v osobních a rodinných historiích a jsou součástí našeho osobního a rodinného dědictví.“ („There Shall Be a Record Kept among You“, Ensign, Dec. 2007, 31.)

V čem vidíte význam osobní a rodinné historie?

Připomeňte zkušenosti, které si studenti vybavili na začátku lekce. Řekněte jim, aby si představili, že jejich děti a vnoučata čtou jejich vlastní záznam těchto zkušeností. Vyzvěte je, aby se zamysleli nad těmito otázkami:

Kterou část této zkušenosti byste zdůraznili? Co byste si přáli, aby vaše rodina pociťovala a věděla díky tomu, že si přečetla váš příběh?

Vysvětlete, že zásady, jimiž se řídil John Whitmer jako církevní dějepisec a zapisovatel, se mohou vztahovat i na naši osobní a rodinnou historii. Vyzvěte studenty, aby si přečetli Nauku a smlouvy 47:4 a zjistili, co Pán Johnu Whitmerovi slíbil, pokud bude ve svém úsilí věrný.

Co Pán Johnu Whitmerovi slíbil? (Pán mu slíbil, že mu v jeho úsilí psát dějiny Církve bude pomáhat Utěšitel – Duch Svatý.)
Jak toto můžeme vztáhnout na naše úsilí vést osobní a rodinnou historii? (Pomozte studentům rozpoznat tuto zásadu: Budeme-li věrní v úsilí vést svou osobní a rodinnou historii, bude nám pomáhat Duch Svatý. Tuto zásadu byste mohli napsat na tabuli.)
Jak by mohl Duch Svatý někomu pomáhat při vedení osobní nebo rodinné historie?

Až budou studenti o této otázce diskutovat, pomozte jim pochopit, že Duch Svatý nám může připomenout různé věci (viz Jan 14:26) a pomoci nám popsat události a situace tak, aby to bylo pro členy rodiny a další lidi požehnáním.

Povzbuďte studenty, aby při vedení své osobní a rodinné historie žádali Ducha Svatého o pomoc.

Nauka a smlouvy 48

Pán dává Svatým v Ohiu pokyn, aby pomáhali těm, kteří přicházejí ze státu New York

Vyzvěte studenty, aby si představili, že Svatí v nějaké vzdálené oblasti museli opustit své domovy. Církevní vedoucí požádali rodiny studentů, aby některým z těchto přistěhovalých rodin zajistili po dobu několika měsíců jídlo a přístřeší.

Jaké otázky a obavy byste vy a vaše rodina mohli ohledně této žádosti mít?
Jaké obavy a pocity by podle vás měli ti, kteří se stěhují do vašeho domova?

Vyzvěte studenty, aby si v písmech v sekci Mapy míst z historie Církve nalistovali mapu 3 („Oblast států New York, Pensylvánie a Ohio, USA“). Řekněte jim, aby na mapě našli Fayette ve státě New York a Kirtland ve státě Ohio a určili přibližnou vzdálenost mezi těmito městy. (Asi 400 kilometrů.) Připomeňte studentům, že v prosinci 1830 přikázal Pán Svatým ve státě New York, aby se přestěhovali do Ohia. (Viz NaS 37:3.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 48:1–3. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, co podle Pánových slov měli Svatí v Ohiu udělat pro členy Církve, kteří přicházeli do jejich oblasti. Poté studenty požádejte, aby se podělili o to, co se dozvěděli.

Co Pán Svatým v Ohiu přikázal? (Těm, kteří vlastnili pozemek, přikázal, aby se o něj podělili se Svatými, kteří do oblasti přicházeli.) Jaké zásadě se z tohoto přikázání můžeme naučit? (Odpovědi studentů by měly odrážet tuto zásadu: Pán přikazuje Svatým posledních dnů, aby se o to, co mají, dělili s potřebnými. Mohlo by pomoci, kdybyste zdůraznili, že ne všichni Svatí v Ohiu měli pozemek, o který by se mohli podělit, a že někteří členové ze státu New Yorku byli požádáni, aby si zakoupili pozemek vlastní.)
Jak se například můžeme s druhými dělit o to, co máme?

Požádejte studenty, aby se podělili o zkušenosti, které získali, když byli svědkem toho, jak se lidé dělí s těmi, kteří jsou potřební. Také byste je mohli požádat, aby popsali, jak měli sami prospěch z něčí štědrosti a služby.

Abyste studentům poskytli příklad pomoci potřebným, požádejte některého z nich, aby přečetl toto vyprávění presidenta Thomase S. Monsona o zkušenosti, kterou měl jako malý chlapec se svou třídou Primárek:

„Šetřili jsme mince, abychom mohli uspořádat velkou vánoční party. Sestra Gertschová si pečlivě zapisovala náš pokrok. Jako chlapci s typickými chutěmi jsme v duchu převáděli peněžní částky na dorty, cukrovinky, koláče a zmrzlinu. Měla to být velká událost. Žádný z našich učitelů nikdy předtím ani nenavrhl společenskou akci, jako měla být tato.

Letní měsíce přešly v podzim. Podzim se změnil v zimu. Cíl uspořádat party dozrál. Třída vyspěla. Zavládl dobrý duch.

Nikdo z nás nezapomene na ono šeré ráno, kdy nám naše milovaná učitelka oznámila, že jednomu našemu spolužákovi zemřela matka. Mysleli jsme na vlastní matky a na to, co pro nás znamenají. Pociťovali jsme upřímnou soustrast s Billem Devenportem v jeho velké ztrátě.

Námětem lekce v onu neděli byl 35. verš dvacáté kapitoly Skutků: ‚[Pamatujte] na slova Pána Ježíše; nebť on řekl: Blahoslaveněji jest dáti nežli bráti.‘ Na závěr dobře připravené lekce se Lucy Gertschová zmínila o ekonomické situaci Billyho rodiny. Bylo období krize a peněz bylo málo. S jiskrou v oku se zeptala: ‚Jak byste chtěli následovat toto učení našeho Pána? Co kdybyste vzali své peníze na party a jako třída je dali Devenportovým jako projev své lásky?‘ Rozhodnutí bylo jednomyslné. Pečlivě jsme spočítali každý pětník a celou částku jsme vložili do velké obálky. Zakoupili jsme krásnou dopisnici a napsali do ní svá jména.

Tento prostý skutek laskavosti nás spojil v jedno.“ („Váš osobní vliv“, Liahona, květen 2004, 21–22.)

Čemu se můžeme z tohoto příběhu naučit? Jak může být laskavost a služba požehnáním pro toho, kdo ji přijímá, i pro toho, kdo ji poskytuje?

Požádejte studenty, aby se podělili o nějakou zkušenost, kdy pomohli někomu potřebnému nebo kdy byli svědkem toho, jak to činí druzí. Povzbuďte studenty, aby vymysleli jeden způsob, jak by mohli někomu pomoci během příštího týdne.

Shrňte Nauku a smlouvy 48:4–6 vysvětlením, že Pán si přál, aby se Svatí připravili na zakoupení pozemku, až zjeví polohu města Sion neboli Nového Jeruzaléma. Pán Svatým přikázal, aby šetřili všechny peníze, které mohou, a připravovali se tak na položení základů tohoto města. (Viz NaS 48:4–6.) Řekněte studentům, že o úsilí Svatých založit město Sion se dozvědí více v pozdějších lekcích.

Komentář a historické souvislosti

Nauka a smlouvy 47:1. „Ve[ďte] řádné dějiny“

Prorok Joseph Smith popsal, co bylo důsledkem toho, že významné události z historie naší Církve nebyly zaznamenány:

„Je pravdou, že kdybych měl nyní k dispozici všechna rozhodnutí, která byla učiněna ohledně důležitých bodů nauky a povinností od počátku této práce, nevyměnil bych je za žádnou sumu peněz; avšak vedení zápisů ohledně takových věcí jsme zanedbali, pravděpodobně pod dojmem, že by nám posléze nijak nebyly k užitku; ony by však, pokud bychom je nyní měli k dispozici, rozhodly ohledně téměř všech bodů nauky, které bychom zrovna řešili. Toto však bylo zanedbáno, a nyní nemůžeme Církvi ani světu podat záznam o oněch skvělých a velkolepých projevech, jež jsme obdrželi, s takovou měrou moci a pravomoci, s jakou bychom jinak mohli, kdybychom nyní tyto věci mohli učinit široce známými.“ (History of the Church, 2:198–199.) (Viz také Doctrine and Covenants Student Manual, 2nd ed. [Church Educational System manual, 2001], 103.)

Nauka a smlouvy 47. V čem spočívá povolání církevního dějepisce a zapisovatele?

Starší Marlin K. Jensen ze Sedmdesáti, který sloužil jako církevní dějepisec a zapisovatel od roku 2005 do roku 2012, vysvětlil:

„Podstatou práce církevního dějepisce a zapisovatele je především vedení záznamů. Patří do ní shromažďování a uchovávání zdrojů historie Církve, zaznamenávání obřadů a sbírání zápisů jednání. Písma také připomínají, že máme zodpovědnost zajistit, aby záznamy byly používány ‚pro dobro církve a pro nadcházející pokolení‘. (NaS 69:8.)

Úloha dějepisce se s úlohou zapisovatele vzájemně doplňuje, a někdy téměř splývají. Myslím, že právě proto byl v počátcích Církve někdy ustanoven zapisovatel a jindy zase dějepisec a tyto úlohy se v průběhu času spojily v jedno povolání.“ („There Shall Be a Record Kept among You“, Ensign, Dec. 2007, 28.)

Nauka a smlouvy 48:6. „Předsednictvem a biskupem církve“

V Nauce a smlouvách 48:6 jsou uvedena slova „předsednictvem a biskupem církve“. Když však toto zjevení bylo dáno, První předsednictvo ještě nebylo zorganizováno. Úplně první rukopisné záznamy tohoto zjevení obsahují slova „biskupem a staršími Církve“. (Viz Documents, Volume 1: July 1828–June 1831, vol. 1 of the Documents series of The Joseph Smith Papers [2013], 288.) Tato formulace byla změněna poté, co bylo zorganizováno První předsednictvo. Takovéto změny byly občas prováděny podle toho, jak Církev rostla a jak se v souladu se zjeveními rozvíjela kněžská organizace.