Lekce 69
Nauka a smlouvy 64:1–19
Úvod
27. srpna 1831 se Prorok Joseph Smith a několik starších vrátili do Ohia z cesty, během níž zasvětili zem a pozemek pro chrám v Sionu neboli v Independence ve státě Missouri. Během cesty do Missouri a zpět měli někteří starší mezi sebou neshody a chovali k sobě svárlivé pocity. Většina z nich se však nakonec usmířila. 11. září obdržel Prorok zjevení, které je zaznamenáno v Nauce a smlouvách 64. Tato lekce se zabývá Naukou a smlouvami 64:1–19, kde Pán hovoří o své ochotě odpustit svým služebníkům. Zároveň členům Církve přikazuje, aby si navzájem odpouštěli.
Poznámka: V lekci 70 budou mít dva studenti možnost učit druhé. Pokud jste tak ještě neučinili, mohli byste nyní vybrat dva studenty a rozdat jim kopie určených částí lekce 70, aby se mohli připravit.
Náměty pro výuku
Nauka a smlouvy 64:1–7
Pán ujišťuje starší o své ochotě odpouštět
Před začátkem hodiny napište na tabuli tyto otázky:
Kdy jste se cítili zraněni tím, co někdo řekl nebo udělal?
Jak jste se v takové situaci zachovali?
Zahajte hodinu tím, že vyzvete studenty, aby se zamysleli nad otázkami na tabuli.
Vysvětlete, že v Nauce a smlouvách 64 nás Pán učí, jak se máme zachovat, když nám druzí ublíží. Zjevení zaznamenané v Nauce a smlouvách 64 obdržel Joseph Smith 11. září 1831, asi dva týdny poté, co se spolu se skupinou starších vrátil do Ohia z Independence v Missouri. Tito starší a další členové Církve prožívali těžkosti kvůli neshodám a svárlivým pocitům mezi některými členy skupiny. V tomto zjevení Pán řekl: „Jsou mezi vámi ti, kteří zhřešili.“ (NaS 64:3.)
Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 64:1–4, a vyzvěte členy třídy, aby vyhledali slova, která popisují to, jak se Pán bude chovat k těm, kteří zhřešili. Mohli byste studentům navrhnout, aby si slova, která našli, označili.
-
Jak se Pán bude podle svých slov chovat ke členům Církve, kteří zhřešili?
-
Čemu nás tyto reakce učí o Pánovi? (Studenti mohou použít různá slova, ale v jejich odpovědích by měla zaznít tato zásada: Pán je soucitný, odpouštějící a milosrdný. Napište tuto zásadu na tabuli.)
-
Proč by tato pravda mohla mít zvláštní význam pro členy Církve, kteří zažili nesnáze kvůli neshodám a pocitům křivdy? Proč je tato pravda o Spasiteli důležitá pro vás?
Vysvětlete, že v té době někteří členové Církve, včetně některých starších, kteří s Josephem Smithem cestovali, začali být vůči Josephovi kritičtí. Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 64:5–6. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, co Pán řekl o Josephu Smithovi. Než začne student číst, vysvětlete, že hledat proti někomu záminku, jak se píše ve verši 6, znamená hledat na něm chyby.
-
Co řekl Pán o Josephu Smithovi? (Joseph Smith vlastnil klíče Pánova království a byl Pánovým služebníkem. Někteří lidé na Josephovi hledali chyby.)
Vyzvěte studenty, aby si přečetli Nauku a smlouvy 64:7 a zjistili, co dalšího Pán řekl o Josephu Smithovi.
-
Čemu se můžeme z tohoto verše naučit o Josephu Smithovi? (Joseph Smith zhřešil, ale Pán mu byl ochoten odpustit. Abyste studentům pomohli pochopit tento verš, mohli byste poukázat na to, že i Joseph Smith měl slabosti, tak jako kdokoli jiný, a musel usilovat o to, aby mu Pán jeho hříchy odpustil. Nedopustil se však žádných závažných hříchů.)
-
Čemu se můžeme z tohoto verše naučit o tom, co musíme dělat, abychom obdrželi Pánovo odpuštění?
Nauka a smlouvy 64:8–19
Pán přikazuje svým služebníkům, aby si vzájemně odpouštěli
Pokud je to možné, ukažte studentům obrázek jedovatého hada, který se běžně vyskytuje ve vaší oblasti, nebo obrázek rány způsobené uštknutím jedovatého hada.
-
Jaké emoce, kromě fyzické bolesti, byste podle vás pociťovali, kdyby vás uštkl jedovatý had?
Vysvětlete, že někdo by v takové situaci mohl 1) hada pronásledovat a ze vzteku či strachu ho zabít nebo 2) okamžitě provést taková opatření, aby dostal jed pryč z těla.
-
Který z těchto postupů je podle vás moudřejší? Proč?
Vysvětlete, že to, jak se rozhoduje člověk, kterého uštkl jedovatý had, můžeme přirovnat k našim rozhodnutím v situacích, kdy se cítíme zraněni slovy nebo činy někoho jiného. Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 64:8. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a vyhledali následky, kterým museli čelit někteří Pánovi následovníci, protože odmítali navzájem si odpouštět. Požádejte studenty, aby se podělili o to, co zjistili.
-
Jaké zásadě se můžeme naučit z verše 8? (Studenti mohou použít různá slova, ale v jejich odpovědích by měla zaznít tato zásada: Když odmítáme odpouštět druhým, přivádíme na sebe soužení. Zvažte možnost vyzvat studenty, aby si tuto zásadu napsali vlastními slovy do písem.)
-
Jak může být člověk sužován strastmi (neboli jak si může ubližovat), když neodpouští druhým? V čem je takováto situace podobná situaci člověka, který pronásleduje chřestýše, jenž ho právě uštkl?
Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 64:9. Vyzvěte členy třídy, aby vyhledali další důsledek toho, když neodpouštíme druhým.
-
Jaký další důsledek má podle verše 9 to, když odmítáme odpouštět druhým? (Pokud neodpustíme druhým, stojíme před Pánem odsouzeni. Napište tuto nauku na tabuli.)
V rámci této diskuse byste mohli požádat některého studenta, aby přečetl tento citát staršího Davida E. Sorensena ze Sedmdesáti:
„Může být velmi těžké odpustit někomu, kdo nám ublížil, ale když to uděláme, otevřeme sami sebe lepší budoucnosti. Špatné skutky někoho jiného nám už nadále neurčují směr. Když odpustíme druhým, poskytne nám to svobodu vybrat si, jak budeme žít vlastní život. Odpuštění způsobí, že problémy minulosti již nadále neurčují náš osud, a my se můžeme zaměřit na budoucnost s Božskou láskou v srdci.“ („Odpuštění změní hořkost v lásku“, Liahona, květen 2003, 12.)
Abyste studentům pomohli rozpoznat Pánovo přikázání odpouštět všem lidem a žít podle něj, přečtěte následující příklady a položte otázky uvedené za nimi:
-
Mladá žena se cítí zraněna a je v rozpacích poté, co se dozví, že někteří její vrstevníci o ní šíří pomluvy. Později se jí někteří z nich omluví, jiní ale ne. Tato mladá žena odpustí těm, kteří se jí omluvili, ale vůči těm, kteří se jí neomluvili, stále pociťuje zášť.
Vyzvěte studenty, aby si přečetli Nauku a smlouvy 64:10–11. Vyzvěte je, aby se zamysleli nad tím, jak se tyto verše vztahují k příkladu, který jste právě přečetli.
-
Jaké přikázání dává Pán ve verši 10? (Pomozte studentům rozpoznat toto přikázání: Pán nám přikazuje, abychom odpouštěli všem lidem.)
-
Jak toto přikázání souvisí se situací mladé ženy ve zmíněném příkladu? Proč je podle vás důležité odpouštět všem lidem bez ohledu na to, zda se nám za svá provinění omluvili?
-
-
Mladý muž poruší přikázání. Modlí se o odpuštění a o svém problému si promluví s biskupem. I přes biskupovo ujištění, že učinil úplné pokání, se však tento mladý muž kvůli svému hříchu v minulosti stále necítí způsobilý.
-
Jak přikázání odpouštět všem lidem souvisí se situací mladého muže v tomto příkladu? Proč je nutné, abychom odpouštěli i sami sobě?
-
-
Mladá žena je smutná a zmatená kvůli chování svého otce. Opustil rodinu. Předtím, než odešel, málokdy projevoval rodině lásku a často byl krutý. Dívka nechápe, proč se otec takto choval, a pociťuje vůči němu hněv. Ví, že by se mu měla snažit odpustit, ale připadá jí, že to nedokáže.
-
Jak by mohla Pánova rada ve verši 11 pomoci této mladé ženě odpustit jejímu otci? Jak nám pomůže to, když necháme Boha, aby byl soudcem těch, kteří nám ublížili?
-
Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad tím, zda existuje někdo, komu by měli odpustit. Poznamenejte, že občas může být velmi těžké někomu odpustit. Požádejte některého studenta, aby přečetl níže uvedený citát presidenta Gordona B. Hinckleyho. Vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na to, co mohou udělat, pokud se jim nedaří někomu odpustit.
„Prosím vás, abyste žádali Pána o sílu odpustit. … Nemusí to být snadné a nemusí to přijít rychle. Ale když o to budete upřímně usilovat a budete tomu věnovat péči, stane se to.“ („Of You It Is Required to Forgive“, Ensign, June 1991, 5.)
-
Co máme podle rady presidenta Hinckleyho dělat, pokud se nám nedaří někomu odpustit? Jak nám podle vašeho názoru může pomoci to, když se budeme modlit o sílu odpustit?
Shrňte Nauku a smlouvy 64:12–14 vysvětlením, že Pán učil, že naše rozhodnutí odpustit druhým je nezbavuje zodpovědnosti za jejich činy. Stále jsou za špatné skutky, které učinili, odpovědni Pánu. V Nauce a smlouvách 64:15–17 vidíme, že Pán výslovně odpustil dvěma svým služebníkům, Isaacu Morleymu a Edwardu Partridgeovi, protože činili pokání z hříchů.
Ukažte obrázek Ježíše Krista. Poukažte na první pravdu, kterou jste napsali na tabuli na začátku hodiny: Pán je soucitný, odpouštějící a milosrdný. Vydejte svědectví o tom, že když odpouštíme, stáváme se více takovými, jako je Spasitel.
Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad tím, jak mohou uplatňovat zásady odpouštění, kterým se dnes naučili. Dejte jim čas, aby si zapsali, co budou dělat, aby tyto pravdy uplatnili, a aby si zaznamenali jakákoli vnuknutí, která obdrželi.
Komentář a historické souvislosti
Nauka a smlouvy 64:8. Když neodpouštíme druhým, přivádíme na sebe soužení
Starší David E. Sorensen ze Sedmdesáti vyprávěl o dvou mužích, kteří svou neochotou odpouštět ublížili sami sobě a mnoha dalším:
„Vyrostl jsem v malém farmářském městečku, kde voda byla nejdůležitějším prvkem celého společenství. Pamatuji si, že déšť, práva na zavlažování a voda všeobecně byly neustálým předmětem pozornosti, obav a modliteb lidí v naší obci. …
Kvůli stresu a napětí z našeho klimatu se někdy lidé nechovali úplně nejlépe. Někdy se sousedé pohádali, když si jeden z farmářů načerpal příliš mnoho vody ze zavlažovacího kanálu. Tak to začalo mezi dvěma muži, kteří bydleli blízko naší horské pastviny a kterým budu říkat Chet a Walt. Tito sousedé se začali hádat kvůli vodě ze zavlažovacího kanálu, který užívali společně. Ze začátku to bylo docela nevinné, ale během let tito muži dovolili, aby jejich neshody přerostly ve zlost, pak v hádky – a nakonec i ve vyhrůžky.
Jednoho červencového rána oba muži nabyli dojmu, že mají opět nedostatek vody. Oba se šli ke kanálu podívat, co se děje, oba přesvědčeni, že mu ten druhý krade vodu. Oba přišli k hlavní propusti ve stejnou dobu. Začali si nadávat a došlo k šarvátce. Walt byl urostlý muž s velkou silou. Chet byl malý, šlachovitý a houževnatý. V zápalu boje muži použili lopaty, které si s sebou přinesli, jako zbraně. Walt nechtíc zasáhl Cheta do oka, a ten na něj kvůli tomu oslepl.
Uplynuly měsíce a roky, ale Chet nedokázal odpustit, ani zapomenout. Zlost, kterou měl kvůli tomu, že přišel o oko, ho sžírala a jeho nenávist rostla. Jednoho dne zamířil Chet do stodoly, sundal ze stojanu pušku, nasedl na koně a jel k hlavní propusti kanálu. Vodu v kanále přehradil tak, aby k Waltově farmě nemohla téct, přesvědčen, že Walt se přijde brzy podívat, co se děje. Schoval se do křoví a čekal. Když se Walt objevil, Chet ho zastřelil. Pak nasedl na koně, jel domů a zavolal šerifa, aby mu oznámil, že Walta zastřelil.
Můj otec byl požádán, aby zasedal v porotě, která soudila Cheta za vraždu. Otec to odmítl, protože byl dlouholetým přítelem obou mužů a jejich rodin. Chet byl při procesu usvědčen z vraždy a odsouzen k doživotnímu vězení.
Po mnoha letech přišla za otcem Chetova manželka a zeptala se ho, zda by podepsal petici určenou guvernérovi, ve které žádala o milost pro svého manžela, jehož zdraví bylo nyní po mnohaletém pobytu ve státní káznici podlomeno. Otec petici podepsal. Za pár dní se u nás objevili dva již dospělí Waltovi synové. Byli velmi rozčílení a rozhořčení. Řekli, že kvůli tomu, že náš otec petici podepsal, ji podepsali i mnozí další. Požádali otce, aby své jméno z podpisů na petici stáhl. Otec to odmítl. Věděl, že Chet je zdrcený a nemocný člověk. Vytrpěl mnoho let ve vězení kvůli hroznému zločinu z vášně. Chtěl, aby měl Chet slušný pohřeb a byl pochován v blízkosti své rodiny.
Waltovi synové na to rozzlobeně řekli: ‚Pokud bude propuštěn z vězení, postaráme se, aby se jemu a jeho rodině stalo něco zlého.‘
Chet byl nakonec propuštěn a mohl se vrátit domů, aby zemřel v rodinném kruhu. Naštěstí k žádnému dalšímu násilí mezi těmito rodinami nedošlo. Můj otec často říkal, jak je tragické, že Chet a Walt, tito sousedé a přátelé z dětství, upadli do zajetí zloby a dovolili jí, aby jim oběma zničila život. Jak tragické, že dovolili chvilkovému vzplanutí, aby se vymklo kontrole a nakonec vzalo život jim oběma – jen kvůli tomu, že si dva muži nedokázali odpustit špatné hospodaření s vodou. …
Když někdo raní nás nebo ty, na kterých nám záleží, může se tato bolest stát téměř nepřekonatelnou. Může se zdát, že ta bolest nebo nespravedlnost je tou nejdůležitější věcí na světě a že my nemáme jinou možnost než hledat odplatu. Ale Kristus, Kníže pokoje, nás učí lepší cestě. Může být velmi těžké odpustit někomu, kdo nám ublížil, ale když to uděláme, otevřeme sami sebe lepší budoucnosti. Špatné skutky někoho jiného nám už nadále neurčují směr. Když odpustíme druhým, poskytne nám to svobodu vybrat si, jak budeme žít vlastní život. Odpuštění způsobí, že problémy minulosti již nadále neurčují náš osud, a my se můžeme zaměřit na budoucnost s Božskou láskou v srdci.“ („Odpuštění změní hořkost v lásku“, Liahona, květen 2003, 10–11, 12.)
Nauka a smlouvy 64:12–14. „Přivedete [jej] před církev“
Pánovo učení v Nauce a smlouvách 64:12–14 ukazuje, že naše rozhodnutí odpouštět druhým nezbaví tyto lidi následků jejich činů. Starší Richard G. Scott z Kvora Dvanácti apoštolů učil:
„Pokud vám jako nevinné oběti někdo vážně ublížil, nechovejte v sobě pocity nenávisti a hněvu nad tím, co se zdá nespravedlivé. Odpusťte tomu, kdo vám ublížil, i když jste nevinní. To může z vaší strany vyžadovat ohromné úsilí. Takovéto odpuštění je nejobtížnější, ale je to jistá cesta k pokoji a uzdravení. Pokud závažný prohřešek vůči vám vyžaduje disciplinární řízení proti viníkovi, přenechte to církevním a státním autoritám. Nezatěžujte si život myšlenkami na odplatu. Mlýny spravedlnosti Páně melou pomalu, ale neobyčejně dobře. Podle Pánova plánu nikdo neunikne důsledkům nevyřešených porušení Jeho zákonů. V Jeho čase a Jeho způsobem bude požadováno plné splacení zlých skutků, z nichž nebylo učiněno pokání.“ („Klid svědomí a klid mysli“, Liahona, listopad 2004, 16–17.)
Starší David E. Sorensen ze Sedmdesáti podobně vysvětlil:
„Chtěl bych ujasnit, že odpouštění hříchů nemá být zaměňováno s tolerováním zla. V překladu Josepha Smitha Pán dokonce říká: ‚Suďte spravedlivý soud.‘ [Překlad Josepha Smitha, Matouš 7:1–2 v Průvodci k písmům.] Pán nás žádá, abychom zanechali zla a bojovali s ním ve všech jeho podobách, a přestože musíme odpustit sousedovi, který nám ublíží, máme pilně pracovat na tom, abychom mu zabránili v opětovném ublížení. Žena, která je zneužívána, nemá usilovat o odplatu, ale ani se nemá domnívat, že nemůže učinit kroky, které zabrání dalšímu zneužívání. Podnikatel, ke kterému se obchodní partner zachoval nečestně, nemá nenávidět nepoctivého partnera, ale má podniknout vhodné kroky k nápravě škody. Odpouštění od nás nevyžaduje, abychom přijímali nebo tolerovali zlo. Nevyžaduje od nás, abychom ignorovali zlo, které vidíme ve světě kolem sebe nebo ve svém životě. Když však bojujeme proti hříchu, nesmíme dopustit, aby nenávist a zloba ovládala naše myšlenky nebo činy.“ („Odpuštění změní hořkost v lásku“, Liahona, květen 2003, 12.)