Nauka a smlouvy 68

Úvod

Dne 1. prosince 1831 se Prorok Joseph Smith setkal se skupinou starších na mimořádné konferenci v Hiramu ve státě Ohio. Hovořili o vydání Knihy přikázání – sbírce zjevení, která Prorok obdržel. Čtyři z těchto starších na konferenci požádali Josepha Smitha, aby se dotázal Pána, co s nimi zamýšlí. V odpověď na tuto žádost obdržel Prorok zjevení, které je nyní zaznamenáno v Nauce a smlouvách 68. Zjevení obsahuje rady udělené těm, kteří jsou povoláni kázat evangelium, pokyny ohledně povolávání biskupa a přikázání, aby rodiče učili děti zásadám a obřadům evangelia.

Náměty pro výuku

Nauka a smlouvy 68:1–12

Spasitel udílí rady těm, kteří jsou povoláni kázat evangelium

Pokud jste vy nebo někdo vám blízký sloužili na misii pro Církev, začněte hodinu tím, že se podělíte o pocity, které lidé mají, když se připravují na odchod z domova jako misionáři na plný úvazek. Poté položte tyto otázky:

Jaké starosti si mohou lidé dělat nebo jaké znepokojení mohou pociťovat ohledně misionářské služby na plný úvazek?
Z jakých důvodů se lidé někdy cítí nervózní, když se mají podělit o evangelium se členy rodiny nebo přáteli?

Vysvětlete, že během konference konané 1. listopadu 1831 se čtyři starší, kteří měli sloužit jako misionáři, obrátili na Josepha Smitha a požádali ho, aby zjistil, co s nimi Pán zamýšlí. V odpověď zjevil Pán vzor pro kázání evangelia. Požádejte pět studentů, aby se vystřídali při čtení Nauky a smluv 68:1–5. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a vyhledali jednotlivé prvky tohoto vzoru.

Co se z těchto veršů dozvídáte o tom, jak máme kázat evangelium?
Jaký slib dává Pán svým služebníkům ve verších 3–5?
Co budou inspirovaná slova misionářů znamenat pro ty, kteří je přijmou? (Studenti mohou použít různá slova, ale v jejich odpovědích by měla zaznít tato zásada: Když jsou Pánovi služebníci pohnuti Duchem Svatým, jejich slova povedou lidi ke spasení. Napište tuto zásadu na tabuli.)
Co můžeme dělat pro to, abychom při sdílení evangelia přivolávali vliv Ducha Svatého?

Vysvětlete, že ačkoli ti, kteří jsou vysvěceni ke kázání evangelia, mohou pomoci lidem získat svědectví o pravdě, právo poznat a oznamovat Pánovu vůli pro celou Církev má pouze president Církve. Pravomoc oznamovat nám Boží vůli mají pod jeho vedením také ostatní členové Prvního předsednictva a členové Kvora Dvanácti apoštolů.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 68:6. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, jaké další povzbuzení dal Pán svým služebníkům.

Jaké pravdy z tohoto verše mohou podle vás přinést útěchu misionáři?
Proč je důležité, abyste věděli, že Pán stojí při svých věrných služebnících?

Poukažte na to, že verš 6 nastiňuje základní zodpovědnosti Pánových služebníků – vydávat svědectví o Ježíši Kristu a o Jeho poslání v minulosti, současnosti i budoucnosti. Poté shrňte Nauku a smlouvy 68:7–12 tím, že vysvětlíte, že Pán povolává věrné starší Církve, aby kázali evangelium a křtili ty, kteří uvěří.

Zvažte možnost říci studentům o nějakém svém zážitku, kdy jste díky vedení Ducha poznali, jak se s někým podělit o evangelium.

Nauka a smlouvy 68:13–24

Pán zjevuje, že První předsednictvo má dohlížet na povolávání biskupů

Vyzvěte studenty, aby si představili, že se jich někdo z přátel jiného vyznání zeptá: „Jak byl vybrán tvůj biskup?“

Jak byste odpověděli?

Vysvětlete, že prvním biskupem povolaným ve znovuzřízené Církvi Ježíše Krista byl Edward Partridge. (Byl povolán 4. února 1831; viz NaS 41:9.) Předtím, než Joseph Smith obdržel zjevení zaznamenané v Nauce a smlouvách 68 (v listopadu 1831), byl biskup Partridge jediným biskupem v Církvi. Další biskupové byli povoláni krátce poté, co Prorok obdržel toto zjevení.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 68:14–15. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, jak se biskup vybírá.

Poznámka: Verše 15–20 obsahují pokyny týkající se doslovných potomků Arona, kteří mohou být povoláni jako předsedající biskup. Slova „doslovný potomek Aronův“ se vztahují na potomky Mojžíšova bratra Arona ze Starého zákona. Takový potomek by měl právo na úřad předsedajícího biskupa, pokud by byl povolán a schválen Prvním předsednictvem.Verše 16–20 se týkají pouze předsedajícího biskupa, nikoli biskupů ve sborech. (Viz Joseph Fielding Smith, Doctrines of Salvation, comp. Bruce R. McConkie, 3 vols. [1954–1956], 3:92–93.) První církevní literatura často zmiňuje biskupa Partridge jako předsedajícího biskupa. Zodpovědnosti předsedajícího biskupa se během dalších několika let vyvíjely a měnily. Tyto zodpovědnosti byly ještě více ujasněny pod vedením presidenta Brighama Younga v roce 1847 ve Winter Quarters, když povolání biskupa obdržel Newel K. Whitney.

Mohli byste vysvětlit, že v začátcích Církve vysvěcovali a ustanovovali všechny biskupy v Církvi členové Prvního předsednictva. V dnešní Církvi to stále platí v případě předsedajícího biskupa. Povolávání, vysvěcování a ustanovování biskupů však provádějí presidenti kůlů pod vedením Prvního předsednictva. President kůlu, s podporou svých rádců v předsednictvu kůlu, usiluje o zjevení, aby zjistil, kdy povolat nového biskupa a koho povolat. Své doporučení pošle Prvnímu předsednictvu ke schválení. Když První předsednictvo povolání schválí, zplnomocní presidenta kůlu, aby nového biskupa vysvětil a ustanovil. (Více informací viz Handbook 2: Administering the Church [Příručka 2: Správa Církve] [2010], 19.6.)

Proč je důležité, abyste věděli, že První předsednictvo schválilo povolání vašeho biskupa?

Nauka a smlouvy 68:25–35

Pán přikazuje rodičům, aby učili své děti evangeliu

Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad tím, že za pár let se možná stanou rodiči. Poukažte na to, že Pán svěřuje matkám a otcům velkou zodpovědnost – mají učit své děti evangeliu slovem a příkladem. (Viz NaS 29:46–50 a dokument „Rodina – prohlášení světu“, který je uveden v dodatku na konci této příručky.) Vyzvěte studenty, aby si do studijního deníku nebo zápisníku napsali tři zásady, které budou chtít předat svým dětem.

Rozdělte studenty do dvojic. Vyzvěte je, aby si navzájem přečetli, co si napsali. Potom je vybídněte, aby si přečetli Nauku a smlouvy 68:25–27 a vyhledali zásady, které by si mohli připsat k těm stávajícím.

Čemu mají rodiče podle Pánova přikázání učit své děti? (V odpovědích studentů by měla zaznít tato nauka: Pán přikazuje rodičům, aby učili své děti rozumět nauce o pokání, víře v Krista, křtu a daru Ducha Svatého. Mohli byste studenty vyzvat, aby si ve verši 25 označili části textu, které učí této zásadě.)
Proč je podle vás důležité, aby malé děti rozuměly pokání? Víře v Krista? Křtu? Daru Ducha Svatého?

Vyzvěte studenty, aby si napsali něco o nějakém zážitku, kdy byli svědkem toho, jak rodiče učí zásadám a obřadům uvedeným v Nauce a smlouvách 68:25. Dejte jim čas na psaní a poté několik z nich požádejte, aby se podělili o to, co si napsali.

Vyzvěte studenty, aby i při další činnosti pracovali ve dvojicích. Vysvětlete, že v Nauce a smlouvách 68:28–31 dává Pán rodičům další rady. Každé dvojici dejte kopii následujících úkolů. Povzbuďte je, aby si společně přečetli každou pasáž z písem a diskutovali o uvedených otázkách. Vysvětlete, že po skončení této činnosti se podělí s ostatními členy třídy o to, co zjistili.

Přečtěte si Nauku a smlouvy 68:28 a zjistěte, čemu mají podle Pánova příkazu rodiče učit své děti.
- Proč by podle vás bylo důležité, abyste své děti učili modlitbě?
- Jak jste se učili modlit se? Jaká požehnání přináší modlitba vám a vaší rodině?
- Co podle vás znamená „kráče[ti] zpříma před Pánem“?
Přečtěte si Nauku a smlouvy 68:29 a zjistěte, co nám Pán přikazuje, abychom dělali.
- Čemu jste se naučili o svěcení dne sabatu?
- Co můžete dělat pro to, abyste světili den sabatu?
Přečtěte si Nauku a smlouvy 68:30 a vyhledejte Pánovo varování.
- Kdy jste například byli svědky požehnání, která přicházejí díky usilovné práci?
Přečtěte si tato slova z brožurky Pro posílení mládeže:

„Pán nám přikázal, abychom nebyli líní. Zahálka může vést k nevhodnému chování a hříchu a může zničit vztahy. Jednou z podob zahálky je i to, když trávíte nepřiměřeně mnoho času činnostmi, které vás odvádějí od produktivní práce – například používání internetu, hraní videoher či sledování televize.“ (Pro posílení mládeže [brožurka, 2012], 40.)
- Jak může lenost vést ke zlovolnosti?
- Co například může člověku pomoci překonat sklon k lenosti?
Přečtěte si Nauku a smlouvy 68:31–32 a zjistěte, jakou radu dal Pán Svatým v Sionu.
- Jak může podle vás chtivost ovlivňovat rodinu?
- Co můžeme v životě dělat, abychom překonali sobectví a chtivost?

Až budou studenti s touto činností hotovi, požádejte je, aby řekli, co zjistili. (Zvažte možnost požádat některého studenta, aby odpovědi ostatních psal na tabuli.) Jednou zásadou z veršů 31 a 32, kterou byste mohli zdůraznit, je to, že se máme v životě zbavit lenosti a chtivosti. (Zatímco budou studenti o této zásadě diskutovat, mohli byste poukázat na to, že abychom byli šťastní, nemusíme mít všechno, co mají naši kamarádi.)

Proč je podle vás důležité, aby rodiče učili zásadám evangelia a žili podle nich?
Co mohou mladí muži a mladé ženy dělat, aby své rodině pomáhali „kráče[t] zpříma před Pánem“?

Pokud jste rodič, zvažte možnost vyjádřit vděčnost za to, jak vám vaše děti pomáhají řídit se Pánovými přikázáními uvedenými v Nauce a smlouvách 68. Poté studenty vyzvěte, aby si napsali cíl, který jim pomůže připravit se na to, aby se stali dobrými rodiči. Nebo je vyzvěte, aby si písemně stanovili cíl, že budou pomáhat rodičům s jejich zodpovědnostmi. Pokud to čas dovolí, mohli byste několik studentů požádat, aby své cíle přečetli ostatním.

Komentář a historické souvislosti

Nauka a smlouvy 68:3–4. „A cokoli budou mluviti, když jsou pohnuti Duchem Svatým“

President J. Reuben Clark vysvětlil, že pouze členové Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů mají právo, moc a pravomoc oznamovat mysl a vůli Boží Jeho lidu:

„[Máme mít] na paměti, že některým generálním autoritám bylo dáno zvláštní povolání; mají zvláštní dar; je jim vyjádřena podpora jako prorokům, vidoucím a zjevovatelům, což jim dává zvláštní duchovní dar ve vztahu k výuce druhých. Mají právo, moc a pravomoc oznamovat mysl a vůli Boží Jeho lidu, přičemž jsou podřízeni všeobecné moci a pravomoci presidenta Církve. Jiným generálním autoritám není dán tento zvláštní duchovní dar a pravomoc vztahující se na to, když učí druhé; z toho vyplývá, že mají určité omezení, a toto omezení moci a pravomoci, když učí druhé, se týká všech ostatních úředníků a členů Církve, neboť nikdo z nich není duchovně obdarován jako prorok, vidoucí a zjevovatel. Navíc, jak již bylo řečeno, president Církve má v tomto směru další a zvláštní duchovní obdarování, neboť je prorokem, vidoucím a zjevovatelem pro celou Církev.“ („When Are Church Leaders’ Words Entitled to Claim of Scripture?“ Church News, July 31, 1954, 9–10.)

Starší D. Todd Christofferson z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil, že prorok mluví jako prorok pouze tehdy, když je pohnut Duchem Svatým:

„Je třeba pamatovat na to, že ne každé prohlášení církevního vedoucího, ať již minulého či současného, nutně představuje nauku. V Církvi se všeobecně chápe, že prohlášení, které učinil jeden vedoucí při jediné příležitosti, často představuje osobní, byť dobře uvážený názor, který nebyl pronesen jako oficiální či závazné stanovisko pro celou Církev. Prorok Joseph Smith učil, že ‚prorok [je] prorokem jen tehdy, když [jedná] jako prorok‘. [History of the Church, 5:265.] President [J. Reuben] Clark … poznamenal: …

‚… Církev díky svědectví Ducha Svatého, kterého členové mají, pozná, zda jsou bratří při hlásání svých názorů ‚pohnuti Duchem Svatým‘; a v příhodném čase se toto poznání projeví.‘ [J. Reuben Clark Jr., „When Are Church Leaders’ Words Entitled to Claim of Scripture?“ Church News, July 31, 1954, 10.]“ („Nauka Kristova“, Liahona, květen 2012, 88, 89.)

Nauka a smlouvy 68:15–21. „Doslovní potomci Aronovi“

President Joseph Fielding Smith učil, že Pánův pokyn v Nauce a smlouvách 68:15–21 se týká pouze úřadu předsedajícího biskupa Církve:

„Člověk, o kterém se ve zjeveních říká, že má právo na biskupství podle rodu, je ten, kdo je prvorozený. Z titulu svého narození je oprávněn držet ‚klíče neboli pravomoci téhož‘. To se vztahuje pouze na toho, kdo předsedá Aronovu kněžství. Nijak se to nevztahuje na biskupy sborů. Dále, takový člověk musí být jmenován Prvním předsednictvem Církve a obdržet … vysvěcení vkládáním jejich rukou. Zjevení ohledně nároku na právo předsedat v tomto úřadu nepřichází od patriarchy, ale od Předsednictva. Pokud takový potomek není znám, může úřad předsedajícího biskupa zastávat jakýkoli vysoký kněz, kterého vybralo První předsednictvo, a sloužit společně se svými rádci.“ (Doctrines of Salvation, ed. Bruce R. McConkie, 3 vols. [1954–1956], 3:92–93; kurzíva je součástí originálu.)