Lekce 136: Židům 5–6

Lekce 136

Židům 5–6

Úvod

Pavel učil, že ti, kteří přijímají kněžství, musí být povoláni Bohem a že Ježíš Kristus byl povolán „od Boha [, aby byl] nejvyšším knězem podlé řádu Melchisedechova“. (Židům 5:10.) Pavel povzbuzoval členy Církve, aby byli pilní a měli víru, trpělivost a naději, že obdrží Boží zaslíbení.

Náměty pro výuku

Židům 5

Pavel učí, že ti, kdo přijímají kněžství, musí být povoláni Bohem

Před začátkem hodiny napište na samostatné listy papíru tato slova: Lékař a Strážce zákona. Požádejte dva studenty, aby přišli dopředu, a každému z nich dejte jeden papír. Poté se zeptejte:

I když tito studenti drží listy papíru, na kterých stojí správné označení příslušné profese, co byste si pomysleli, kdyby se vás [uveďte jméno studenta, který drží papír s označením „Lékař“] pokusil operovat poté, co jste měli nehodu?
Jak byste reagovali, kdyby se vám [uveďte jméno studenta, který drží papír s označením „Strážce zákona“] snažil dát pokutu?
Proč byste se zdráhali dovolit těmto studentům, aby provedli úkony spojené s označením profese, kterou si přivlastnili? (Tito studenti nemají pravomoc a schopnost tyto úkony provést.)

Vysvětlete, že právě tak, jako společnost stanovila nezbytné kvalifikační předpoklady a způsob pro získání pravomoci k vykonávání určitých zodpovědností, Bůh stanovil předpoklady (jako například věrnost a způsobilost) a způsob, jak obdržet pravomoc k vykonávání určitých zodpovědností v Jeho Církvi. Vyzvěte studenty, aby při studiu Židům 5 vyhledali vzor, který Bůh pro získání této pravomoci stanovil.

Připomeňte jim, že jak je zaznamenáno v Židům 4:14–16, Pavel popsal Spasitele jako „velikého nejvyššího kněze“. (Verš 14.) Požádejte některého studenta, aby přečetl Židům 5:1–3. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, čemu Pavel učil ohledně úlohy vysokého kněze mezi Izraelity.

Jakou úlohu měl mezi Izraelity vysoký kněz?

Vysvětlete, že úřad vysokého kněze, o kterém se v těchto verších hovoří, byl předsedající úřad v Aronově kněžství v rámci Mojžíšova zákona. Aron, Mojžíšův bratr, byl „první vysoký kněz Aronova řádu“. Tento úřad byl dědičný; po Aronově době se vysoký kněz vybíral z prvorozených potomků Arona a jeho synů. Vysoký kněz obvykle sloužil po zbytek života, avšak tohoto úřadu se nakonec zmocnili zlovolní muži. „Vysocí kněží byli nepatřičně ustanovováni a sesazováni na přání Heróda i Římanů. Mezi lety 37 př. Kr. až 68 po Kr. tento úřad zastávalo 28 různých mužů.“ (Bible Dictionary v anglickém vydání Bible SPD, „High priest“.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl Židům 5:4. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, jak se měl vysoký kněz vybírat.

Jak se měl vysoký kněz vybírat?

Abyste studentům pomohli porozumět tomu, jak byl Aron „povolán od Boha“ (verš 4), některého z nich požádejte, aby přečetl Exodus 28:1. Než daný student tento verš přečte, vysvětlete, že tato komunikace proběhla mezi Bohem a Mojžíšem na hoře Sinai.

Jak byl Aron povolán Bohem, aby byl vysvěcen ke kněžství?
Proč je důležité, že Pán dal tento pokyn Mojžíšovi, a ne nikomu jinému? (Mojžíš byl prorok, a byl tudíž oprávněn takovéto zjevení obdržet a řídit používání kněžství na zemi.)
K čemu musí dojít, aby mohl být člověk vysvěcen ke kněžství? (Studenti mohou použít různá slova, ale ujistěte se, že v jejich odpovědích zazní tato pravda: Ti, kdo jsou vysvěceni ke kněžství, musí být povoláni Bohem skrze zjevení prostřednictvím Jeho oprávněných služebníků. Mohli byste vysvětlit, že v dnešní Církvi mají oprávnění vedoucí kněžství provést pohovor s každým kandidátem na vysvěcení a usilovat o vedení Ducha Svatého, aby zjistili, zda je daný kandidát připraven a hoden být ke kněžství vysvěcen. Viz také Jan 15:16.)
Jak se tato rada týká procesu povolávání členů ke službě v různých postaveních v Církvi?

Požádejte některého studenta, aby přečetl pátý článek víry. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, jak se pravda, kterou rozpoznali v Židům 5:4, odráží v pátém článku víry. Vysvětlete, že slovo proroctví se týká zjevení.

K čemu dalšímu musí podle tohoto článku víry dojít, aby měl člověk pravomoc, „aby kázal evangelium a vykonával jeho obřady“?

Ukažte studentům obrázek „Mojžíš dává Aronovi kněžství“. (Kniha obrázků z evangelia [2009], č. 15; viz také LDS.org.) Poukažte na to, že ve Starém i v Novém zákoně je zaznamenáno, že proroci, nositelé kněžství a učitelé evangelia obdrželi své povolání vkládáním rukou od oprávněných nositelů kněžství. (Viz Numeri 27:18–23; Skutkové 6:6; 13:2–3; 1. Timoteovi 4:14.)

Jak se postup povolávání členů do různých funkcí v dnešní Církvi podobá vzoru stanovenému v písmech?
Proč je důležité vědět, že kněžskou pravomoc je možné obdržet pouze tímto způsobem?

Požádejte některého studenta, aby přečetl Židům 5:5–6. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, kdo předal Spasiteli svou pravomoc. Poukažte na to, že verš 5 cituje Žalm 2:7 a že verš 6 cituje Žalm 110:4.

Kdo předal Spasiteli svou pravomoc? (Nebeský Otec.)
Jakého kněžství je Ježíš Kristus nositelem? (Melchisedechova kněžství. Poukažte na to, že toto kněžství bylo původně pojmenováno po Spasiteli. [Viz NaS 107:2–4.])

Požádejte některého studenta, aby přečetl Židům 5:7–10. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, čím se Ježíš Kristus stal. Vysvětlete, že v Židům 5:7–8 se mluví o Melchisedechovi, prorokovi a králi, který žil v době Abrahama. Avšak jelikož byl Melchisedech předobrazem Krista, tyto verše se také týkají Spasitele. (Viz Bruce R. McConkie, Doctrinal New Testament Commentary, 3 vols. (1965–1973), 3:157.)

Kým se Spasitel podle Židům 5:9 stal?
V jakém smyslu je Ježíš Kristus původcem „spasení věčného“ pro všechny ty, kteří jsou Ho poslušni?

Shrňte Židům 5:11–14 tím, že vysvětlíte, že Pavel si přál učit více na toto téma, ale řekl, že lidé postrádají duchovní porozumění a vyspělost k tomu, aby pokročilejšímu učení porozuměli.

Židům 6

Svatí jsou povzbuzováni, aby byli pilní a měli víru, trpělivost a naději, že obdrží Boží zaslíbení

Jaké příklady požehnání, která Bůh slibuje svým dětem, můžete uvést? (Možné odpovědi: pokoj, štěstí, odpuštění, odpovědi na modlitby, požehnání zahrnutá v patriarchálních požehnáních, vzkříšení a věčný život. Poukažte na to, že některá požehnání jsou podmíněna našimi rozhodnutími.)
V jakých situacích bychom například mohli přemýšlet o tom, zda vůbec někdy obdržíme určité zaslíbené požehnání?

Vyzvěte studenty, aby si do studijního deníku nebo na kus papíru napsali nějaké zaslíbené požehnání, na jehož obdržení se těší. Vybídněte je, aby v Židům 6 vyhledali pravdy, které jim mohou pomoci obdržet požehnání, která Bůh slíbil.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Židům 6:1–3. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zaměřili se na to, na čem měli Svatí podle Pavlových slov pracovat. Poukažte na to, že Překlad Josepha Smitha, Židům 6:1 uvádí: „Tudíž neopouštějíce zásady nauky Kristovy“ (kurzíva přidána) a že Překlad Josepha Smitha, Židům 6:3 (v Průvodci k písmům) uvádí: „A půjdeme dál k dokonalosti, dovolí-li Bůh.“

Na čem měli Svatí podle Pavlových slov ve verši 1 pracovat? (Vysvětlete, že dokonalostí se myslí stav, kdy je člověk „úplný, celý a plně rozvinutý. … Praví následovníci Kristovi se mohou státi dokonalými skrze jeho milost a usmíření.“ [Průvodce k písmům, „Dokonalý“, scriptures.lds.org.])
Jaké nauky zmíněné v těchto verších tvoří základ, na kterém bychom měli stavět, zatímco budeme pracovat na dokonalosti?

Shrňte Židům 6:4–8 tím, že vysvětlíte, že Pavel popsal ty, kteří jsou syny zatracení – mají dokonalé poznání o Bohu a pak se odvracejí od pravdy, bouří se proti Spasiteli a odmítají činit pokání. (Viz také NaS 29:44–45; 76:31–38.) Pavel poukázal na rozdíl mezi těmito lidmi a věrnými Svatými, k nimž v této epištole promlouval.

Vyzvěte studenty, aby si přečetli Židům 6:9–10 a zaměřili se na to, za co Pavel židovské Svaté chválil. Požádejte je, aby se podělili o to, co zjistili.

Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení z Židům 6:11–15. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zaměřili se na to, co si Pavel od Svatých přál.

Co si Pavel od Svatých přál?

Vysvětlete, že slova „prokazova[t] tu opravdovou pilnost plné jistoty naděje“ (verš 11) se týkají toho, že máme být pilní, dokud neobdržíme slíbená Boží požehnání.

V jakém smyslu byl Abraham příkladem píle, víry a trpělivosti, když usiloval o zaslíbená Boží požehnání?
Jaké zásadě týkající se toho, co musíme dělat, abychom zdědili Bohem slíbená požehnání, se můžeme naučit? (Studenti mohou použít různá slova, ale v jejich odpovědích by měla zaznít tato zásada: Budeme-li píli, víru v Ježíše Krista a trpělivost uplatňovat až do konce, budeme moci zdědit Bohem slíbená požehnání. Napište tuto zásadu na tabuli.)

Na tabuli podtrhněte slova píli, víru a trpělivost. Vyzvěte studenty, aby tato slova ve svém studijním deníku nebo zápisníku definovali. Po uplynutí dostatečné doby několik z nich požádejte, aby se podělili o to, co si napsali.

Proč může být obtížné tyto vlastnosti projevovat?
Proč podle vás potřebujeme tyto vlastnosti, abychom došli „k dokonalosti“? (Židům 6:1.)
Kdy jste díky píli, víře v Ježíše Krista a trpělivosti obdrželi nějaké slíbené požehnání?

Požádejte některého studenta, aby přečetl Židům 6:16–20. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, čemu Pavel učil ohledně naděje a Božích zaslíbení. Možná bude potřeba vysvětlit, že nepohnutelné (verš 18) znamená neměnné.

Jaké pravdě se můžeme naučit z Pavlových slov o naději? (Studenti mohou použít různá slova, ale ujistěte se, že v jejich odpovědích zazní tato pravda: Naše naděje v Boží zaslíbení je duchovní kotvou pro naši duši. Napište tuto pravdu na tabuli.)

Vysvětlete, že naděje, jak se používá v písmech, znamená „důvěřující očekávání zaslíbených požehnání plynoucích ze spravedlivosti a toužení po nich“. (Průvodce k písmům, „Doufati, naděje“, scriptures.lds.org.)

Proč podle Pavlova učení o Bohu ve verších 17–18 můžeme mít důvěru v Boží zaslíbení?
Jak nám může naděje v Boží zaslíbení pomoci, abychom byli pilní a trpěliví a měli víru, zejména když procházíme těžkostmi?

Požádejte některého studenta, aby na tabuli nakreslil obrázek kotvy.

K čemu na lodi slouží kotva?
V jakém smyslu je pro vás naděje v Boží zaslíbení duchovní kotvou?

Vyzvěte studenty, aby si napsali cíl, že budou ve větší míře rozvíjet píli, víru, trpělivost a naději. Mohli byste je povzbudit, aby začali tím, že si napíší plán, jak rozvinou jednu z těchto vlastností, a poté se zaměří na rozvíjení další vlastnosti. Povzbuďte je, aby jednali podle toho, co si napsali.

Komentář a historické souvislosti

Židům 5:4. Přijetí kněžství

Prorok Joseph Smith učil:

„Věříme, že žádný muž nemůže napomáhat duším lidským ke spasení skrze evangelium, ve jménu Ježíše Krista, ledaže je zplnomocněn od Boha, skrze zjevení nebo tím, že je vysvěcen někým, koho Bůh poslal skrze zjevení. … Židům 5:4 [uvádí]: ,A aniž kdo sobě sám té cti osobuje, ale ten, kterýž by byl povolán od Boha, jako i Aron.‘ – A já bych se rád zeptal – jak byl Aron povolán, ne-li zjevením?“ (Učení presidentů Církve: Joseph Smith [2008], 109; viz také NaS 42:11.)

Židům 5:7–8. Ježíš Kristus a Melchisedech

Starší Bruce R. McConkie z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil:

„Verše 7 a 8 [v 5. kapitole Židům] se vztahují jak na Melchisedecha, tak na Krista, neboť Melchisedech byl předobrazem Krista a služba tohoto proroka symbolizovala a předznamenala službu našeho Pána v tomtéž smyslu jako služba Mojžíšova. (Deut. 18:15–19; Skutkové 3:22–23; [3. Nefi 20:23; Joseph Smith–Životopis 1:40].) Ačkoli se tedy slova v těchto verších, a zejména slova v 7. verši, původně vztahovala na Melchisedecha, do téže míry a možná i více se vztahují na život a službu toho, skrze něhož byla všechna zaslíbení daná Melchisedechovi naplněna.“ (Doctrinal New Testament Commentary, 3 vols. [1965–1973], 3:157.)

Židům 6:4–8. „Opět sobě znova křižují Syna Božího“

Starší Bruce R. McConkie z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil:

„Spáchání neprominutelného hříchu spočívá v tom, že takový člověk v sobě znovu ukřižuje Syna Božího a uvede Ho do veřejné hanby. (Židům 6:4–8; NaS 76:34–35.) Aby člověk mohl spáchat tento neprominutelný zločin, musí nejprve přijmout evangelium, obdržet zjevením od Ducha Svatého absolutní poznání o božskosti Krista a poté popřít ‚novou a věčnou smlouvu, skrze niž byl posvěcen, a nazvat ji nesvatou a jednat v rozporu s Duchem milosti‘. [Joseph Smith, History of the Church, 3:232.] Tudíž spáchá vraždu tím, že schvaluje Pánovu smrt, a tedy přesto, že má dokonalou znalost pravdy, vystupuje v otevřené vzpouře a staví se do pozice, ve které by ukřižoval Krista, i když si je v daném okamžiku jasně vědom toho, že je to Syn Boží. Kristus je tudíž znovu ukřižován a uveden do veřejné hanby. (NaS 132:27.)“ (Mormon Doctrine, 2nd ed. [1966], 816–817.)