Lekce 14: Matouš 11–12

Lekce 14

Matouš 11–12

Úvod

Ježíš Kristus svědčil o tom, že Jan Křtitel byl poslán, aby před Ním připravil cestu, a slíbil odpočinutí všem těm, kteří k Němu přijdou. Ježíš reagoval na nařčení farizeů, že Jeho moc pochází od ďábla. Varoval je před falešným obviňováním a vyhledáváním znamení a učil je podobenství o prázdném domě.

Náměty pro výuku

Matouš 11

Ježíš Kristus svědčí o tom, že Jan Křtitel byl poslán, aby před Ním připravil cestu

Ukažte studentům obrázek policisty, lékaře a Ježíše Krista.

Proč je důležité vědět, že tito lidé jsou skutečně tím, kým se zdají být? Jak můžete vědět, že jsou tím, kým se zdají být?

Vysvětlete, že během působení Ježíše Krista ve smrtelnosti se mnozí snažili zjistit, zda je tím, kým se zdá být. Požádejte studenty, aby se při studiu Matouše 11 zaměřili na pravdy, které jim mohou pomoci rozvinout vlastní svědectví o tom, kdo je Ježíš Kristus.

Vysvětlete, že král Heródes zatkl a uvěznil Jana Křtitele. Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 11:2–3. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, jak zněla otázka, kterou si Jan přál, aby jeho učedníci Ježíšovi položili.

Na co se, na přání Jana, měli jeho učedníci Ježíše zeptat?

Poukažte na to, že Janovi učedníci se prostřednictvím této otázky uvedené ve verši 3 tázali Ježíše, zda je Mesiáš. Připomeňte studentům, že Jan Křtitel již věděl, že Ježíš je Mesiáš. (Viz Matouš 3:11, 13–14; Jan 1:29–34.)

Proč podle vás Jan Křtitel poslal své učedníky, aby zjistili, zda je Ježíš Mesiáš, když již věděl, kdo Ježíš je? (Přál si, aby jeho učedníci získali vlastní svědectví o Ježíši Kristu.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 11:4–5. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, jak Ježíš na jejich otázku odpověděl.

K čemu Ježíš vyzval učedníky Jana Křtitele místo toho, aby jim jednoduše potvrdil, že je Mesiáš?

Mohli byste vysvětlit, že Ježíš mohl Janovým učedníkům snadno říci, že je Mesiáš. Namísto toho je vyzval, aby slyšeli a viděli (viz verš 4) neboli aby přemítali o Jeho díle a poté se navrátili k Janu Křtiteli a vydali svědectví o tom, co slyšeli a viděli Ježíše činit.

Jak možná tato Ježíšova odpověď pomohla Janovým učedníkům získat mocnější svědectví o Spasiteli, než kdyby jim jednoduše pověděl, kdo je?
Jaké zásadě týkající se toho, jak můžeme posílit své svědectví o Spasiteli, se z tohoto příběhu můžeme naučit? (Přestože mohou studenti použít odlišná slova, měla by v jejich odpovědích zaznít tato pravda: Když usilujeme o to, abychom se učili o Ježíši Kristu, a když o Něm svědčíme, může to posílit naše vlastní svědectví, které o Něm máme.)

Vyzvěte studenty, aby si napsali, jak sami pro sebe zjistili, že Ježíš Kristus je Syn Boží. Mohli byste požádat několik studentů, aby se podělili s ostatními členy třídy o to, co napsali.

Shrňte Matouše 11:7–27 tím, že vysvětlíte, že poté, co zmínění dva učedníci odešli, řekl Ježíš zástupu, že Jan Křtitel je vyvolený prorok, který má připravit cestu pro Mesiáše. Ježíš odsoudil ty, kteří odmítli Jana Křtitele, a také ty, kteří byli svědky jasného důkazu o Pánově božskosti, a přesto Ho odmítli. (Poznámka: Ježíšovým učením o Janu Křtiteli v těchto verších se bude podrobněji zabývat lekce pojednávající o Lukášovi 7:18–35.)

Ježíš poté dal zaslíbení všem těm, kteří Ho přijmou jako Mesiáše. Abyste pomohli studentům zopakovat si Matouše 11:28–30, o němž jste se zmínili v lekci 1, požádejte některého studenta, aby tyto verše přečetl, a vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, k čemu nás Pán vyzývá.

K čemu nás Pán vyzývá? Co nám na oplátku slibuje? (Poté, co se studenti podělí o své odpovědi, napište na tabuli tuto pravdu: Pokud přijdeme k Ježíši Kristu, On ulehčí naše břemena a dá nám odpočinutí.)
Jak vám v letošním roce může pomoci porozumění pravdám obsaženým v těchto verších z mistrovství v písmu?

Matouš 12:1–42

Ježíš Kristus kárá farizee za jejich falešná obvinění a hledání znamení

(Poznámka: Události v Matoušovi 12:1–21 se budou probírat podrobněji v lekci týkající se Marka 2–3.)

Shrňte Matouše 12:1–30 tím, že vysvětlíte, že poté, co Ježíš uzdravil jistého muže během dne sabatu, začali někteří farizeové usilovat o to, aby Ho zničili. Když uzdravil člověka posedlého ďáblem, pokoušeli se Ho před lidmi zdiskreditovat tím, že Ho obvinili z toho, že tyto skutky koná mocí ďáblovou. Ježíš jejich myšlenky znal a prohlásil, že naopak tím, že vymítal ďábly, prokázal, že je Mesiáš a buduje království Boží. Vyzvěte studenty, aby si přečetli Matouše 12:30 a zjistili, čemu Ježíš učil o těch, kteří se k Němu nepřidávají. Požádejte je, aby se podělili o to, co našli.

Co musíme podle verše 30 dělat, přejeme-li si být součástí Božího království? (Zatímco se studenti budou dělit o své odpovědi, nezapomeňte zdůraznit tuto pravdu: Přejeme-li si být součástí Božího království, musíme být plně oddáni Ježíši Kristu.)
Jak můžeme prokazovat plnou oddanost Ježíši Kristu?

Shrňte Matouše 12:31–42 tím, že vysvětlíte, že Ježíš znovu potvrdil, že Jeho dobré skutky jsou důkazem toho, že je od Boha, a nikoli od ďábla. Varoval také farizee, že Bůh je bude za slova, kterými Ho obviňují, volat k zodpovědnosti. Někteří zákoníci a farizeové poté žádali o znamení, a Ježíš je pokáral za to, že hledají znamení, a nevidí, že On je větší než všichni dřívější proroci a králové v Izraeli.

Matouš 12:43–50

Ježíš učí podobenství o prázdném domě a tomu, že ti, kteří činí vůli Jeho Otce, jsou počítáni do Jeho rodiny

Vyzvěte studenty, aby si představili, že je někdo z jejich přátel požádal o radu, jak se vyhnout návratu ke hříchu, kterého se snaží zanechat.

Co byste tomuto příteli poradili, abyste mu pomohli odolat pokušení?

Vysvětlete, že Matouš 12:43–45 obsahuje podobenství o nečistém duchu, který je vymítán z člověka. Vyzvěte studenty, aby v tomto podobenství vyhledali zásadu, která by mohla jejich příteli pomoci překonat pokušení. Některého z nich požádejte, aby přečetl Matouše 12:43–44, a vyzvěte členy třídy, aby zjistili, co nečistý duch udělal poté, co byl z dotyčného člověka vyhnán.

Co nečistý duch udělal poté, co nemohl nikde nalézt odpočinutí?
Jaká slova popisují stav „domu“ neboli onoho člověka, když se nečistý duch vrací?

Požádejte jiného studenta, aby přečetl Matouše 12:45, a vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na to, co onen nečistý duch udělal poté, co zjistil, že je „dům“ neboli daný člověk prázdný. Požádejte je, aby se podělili o to, co zjistili.

Co dotyčný člověk z podobenství opomněl udělat poté, co vyhnal ďábla, čímž umožnil zlému duchu, aby se vrátil? (Nenahradil zlo spravedlivými myšlenkami, pocity, slovy a skutky.)
Jak by mohla zkušenost člověka z tohoto podobenství představovat někoho, kdo se kaje z hříchů a snaží se odolávat pokušení?

Poté, co studenti odpovědí, požádejte některého z nich, aby přečetl tato slova presidenta Spencera W. Kimballa:

„Když chce člověk zanechat hříchu, nemůže si pouze jen přát lepší podmínky. Musí si je vytvořit. …

To, co kdysi dělával a co ho zajímalo a zaměstnávalo jeho myšlenky, je pryč, a nic lepšího zatím vzniklou prázdnotu nevyplnilo. To je příležitost pro Satana.“ (The Miracle of Forgiveness [1969], 171–172; zvýraznění přidáno.)

Jaké zásadě, která nám může pomoci poznat, jak i nadále zahánět zlé vlivy poté, co je odstraníme ze svého života, se můžeme z tohoto podobenství naučit? (Studenti mohou použít různá slova, ale v jejich odpovědích by měla zaznít tato zásada: Zlé vlivy můžeme poté, co je odstraníme ze svého života, zahánět tím, že je nahradíme spravedlivostí.)

Abyste studentům pomohli této pravdě porozumět, požádejte některého z nich, aby přečetl následující slova. Vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na to, proč jednoduše nestačí, abychom svůj život zbavili hříchu.

„Nepostačí jen snažit se odolávat zlu nebo vytlačit ze svého života hřích. Svůj život musíte naplnit spravedlivostí a musíte se věnovat činnostem, které přinášejí duchovní moc. …

Naprostá poslušnost vám přináší do života úplnou moc evangelia, včetně větší síly překonávat slabosti. Tato poslušnost zahrnuje činy, které jste možná původně za součást pokání nepokládali, například navštěvování shromáždění, placení desátku, službu a odpouštění druhým.“ (Věrni víře – slovník evangelia [2004], 105.)

Když činíme pokání, co můžeme udělat pro to, abychom svůj život naplnili spravedlivostí tak, abychom se nenavrátili k hříchu? (Mohli byste požádat některého studenta, aby psal odpovědi na tabuli.)
Jak nám může činění těchto věcí přinést do života větší duchovní moc a umožnit, abychom překonávali zlé vlivy?

Vydejte svědectví o tom, že když naplníme svůj život spravedlivostí, získáme větší moc zahánět zlo. Vyzvěte studenty, aby přemítali o tom, jak mohou svůj život naplnit větší spravedlivostí, a aby se řídili inspirací, které se jim během tohoto přemítání dostane.

Shrňte zbývající část Matouše 12 tím, že vysvětlíte, že zatímco Ježíš učil, někdo Mu řekl, že s Ním chtějí mluvit někteří členové Jeho rodiny. Pán poté učil, že všichni ti, kteří konají vůli Otce, se počítají do Jeho rodiny.

Mistrovství v písmu – Matouš 11:28–30

Abyste studentům pomohli naučit se nazpaměť Matouše 11:28–30, vyzvěte členy třídy, aby vymysleli nějaká gesta, která by mohla představovat slova nebo části textu v každém verši, a aby pak za současného předvádění těchto gest tyto verše odříkali. Požádejte je, aby je po dobu několika dnů odříkávali vždy na začátku hodiny, dokud je nebudou umět říci zpaměti.

Komentář a historické souvislosti

Matouš 11:11. „Kdo jest nejmenší v království nebeském, jestiť větší nežli on“

Prorok Joseph Smith vysvětlil, že jednou z možností, jak chápat Matouše 11:11, je pohlížet na tento verš jako na odkaz na samotného Ježíše Krista:

„Koho měl Ježíš na mysli, když mluvil o tom, kdo je nejmenší? Na Ježíše bylo pohlíženo jako na toho, kdo měl nejmenší nárok na Boží království a [zdánlivě] měl nejmenší právo na to, aby měl jejich důvěru, že je prorokem; jako kdyby řekl: ‚Ten, který je považován za nejmenšího mezi vámi, je větší nežli Jan – jsem to totiž já sám.‘“ (Učení presidentů Církve: Joseph Smith [2008], 81.)

Matouš 12:31–32. „Rouhání proti Duchu Svatému“

Prorok Joseph Smith vysvětlil, jak se někdo dopustí hříchu rouhání proti Duchu Svatému:

„Musí obdržet Ducha Svatého, nebesa mu musí být otevřena a on musí poznat Boha, a potom proti Němu zhřešit. Poté, co člověk zhřeší proti Duchu Svatému, není již pro něho žádné pokání. Musí říci, že slunce nesvítí, ačkoli ho vidí; musí zapřít Ježíše Krista, když mu byla nebesa otevřena, a zapřít plán spasení s očima otevřenýma vůči jeho pravdě; a od onoho okamžiku se stává nepřítelem.“ (History of the Church, 6:314.)

Někdy mají studenti obavy z hříchu rouhání se proti Duchu Svatému nebo z Jeho zapření. President Spencer W. Kimball učil:

„Hřích proti Duchu Svatému vyžaduje takovou znalost, že je zjevně nemožné, aby se řadový člen Církve takového hříchu dopustil.“ (The Miracle of Forgiveness [1969], 123.)

Starší James E. Talmage z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil, proč Ježíš v Matoušovi 12:31–32 varoval farizee před neprominutelným hříchem:

„Ježíš projevil milosrdenství ujištěním, že slova vyřčená proti Němu samotnému jako Muži mohou být odpuštěna; ale mluvit proti pravomoci, kterou má, a zejména připisovat onu moc a pravomoc Satanovi, je velmi blízké rouhání se proti Duchu Svatému, za kterýžto hřích není možné získat odpuštění.“ (Jesus the Christ, 3rd ed. [1916], 269.)