Lekce 21: Matouš 18

Lekce 21

Matouš 18

Úvod

Ježíš Kristus učil své učedníky zásadám, které jim pomohou vést Církev po Jeho nanebevstoupení. V odpověď na Petrovu otázku ohledně odpuštění Pán uvedl podobenství o nemilosrdném služebníkovi.

Náměty pro výuku

Matouš 18:1–20

Ježíš Kristus učí své učedníky zásadám, které jim pomohou vést Církev

Na tabuli napište tato provinění: někdo vám lhal; někdo vám něco ukradl; zradil vás kamarád. Vyzvěte studenty, aby každé provinění ohodnotili známkou 1 až 10, přičemž 1 znamená, že provinění je velmi snadné odpustit, a 10, že je to velmi obtížné. Požádejte několik studentů, kteří budou ochotni podělit se o to, jak ohodnotili jednotlivá provinění, aby tak učinili.

Vybídněte studenty, aby přemítali o tom, proč máme odpouštět druhým i tehdy, když je to pro nás obtížné.

Vyzvěte studenty, aby se při studiu Matouše 18 zaměřili na pravdy, které jim mohou pomoci porozumět tomu, proč máme odpouštět druhým lidem.

Shrňte Matouše 18:1–14 tím, že vysvětlíte, že Ježíš svým učedníkům přikázal, aby se pokořili a stali se jako malé děti. Také vysvětlil, že ti, kteří „pohoršují“ malé děti, svádí je na scestí nebo jsou příčinou toho, že klopýtají ve víře, budou podrobeni spravedlnosti Boží. (Viz verše 6–7.) Spasitel poté udělil svým učedníkům radu, aby ze svého života odstranili vše, co by je mohlo pohoršovat nebo co by mohlo zapříčinit, že klopýtnou. (Viz verš 9.) (Poznámka: Spasitelovým učením, které je obsaženo v Matoušovi 18:1–14, se budou podrobněji zabývat lekce vycházející z Marka 9 a Lukáše 15.)

Vysvětlete, že poté, co Spasitel udělil svým učedníkům radu, aby ze svého života odstranili vše, co by mohlo zapříčinit, že klopýtnou, řekl, co má člověk dělat, když se proti němu někdo proviní neboli když proti němu zhřeší. Také apoštoly učil zásadám církevního disciplinárního řízení.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 18:15, a členy třídy vyzvěte, aby zjistili, co Ježíš řekl svým učedníkům, aby udělali, když se proti nim někdo proviní.

Čemu se můžeme z tohoto verše naučit o tom, co máme dělat, když se proti nám někdo proviní?

Shrňte Matouše 18:16–17 tím, že vysvětlíte, že Spasitel řekl svým apoštolům, že pokud člověk odmítne uznat své špatné skutky a vyznat se ze svých hříchů a dva nebo více svědků bude proti němu svědčit, bude odříznut od Církve. Také byste mohli vysvětlit, že ti, kteří v dnešní době předsedají církevnímu disciplinárnímu řízení, kde jsou tato rozhodnutí činěna, vždy usilují o poznání Pánovy vůle ohledně toho, zda má být daný člen odříznut od Církve neboli zda z ní má být vyloučen.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 18:18–20. Vyzvěte studenty, aby text sledovali a zjistili, jakou pravomoc apoštolové obdrželi.

Jaká pravomoc byla apoštolům dána? (Vysvětlete, že Spasitel dal apoštolům klíče kněžství, skrze něž získali pravomoc vykonávat pod vedením Petra pečeticí obřady a činit závazná rozhodnutí ohledně Církve, včetně toho, zda hříšník může zůstat jejím členem. [Viz Matouš 16:19.])
Co Pán slíbil svým apoštolům ve verších 19–20? (Mohli byste studentům navrhnout, aby si tento slib uvedený ve verši 20 označili.)

Matouš 18:21–35

Pán uvádí podobenství o nemilosrdném služebníkovi

Požádejte některého studenta, aby přečetl následující příběh, který vyprávěl president Thomas S. Monson, o rodině, jíž zemřelo dvouměsíční dítě:

„Otec byl truhlář, a tak vyrobil nádhernou malou rakev pro tělíčko svého drahocenného dítěte. Den pohřbu byl ponurý, a odrážel tak zármutek, který pociťovali nad ztrátou dítěte. Když rodina s otcem, který nesl rakev, přišla ke kapli, sešli se tam s malou skupinou svých přátel. Dveře do kaple však byly zamčeny. Zaneprázdněný biskup na pohřeb zapomněl. Pokusy zastihnout ho byly marné. Otec nevěděl, co si počít, a tak vzal rakev a s rodinou se vydal v lijáku domů.“ („Skryté klíny“, Liahona, červenec 2002, 20.)

Kdybyste byli členem oné rodiny, jak byste se asi cítili, kdyby se biskup nedostavil na pohřeb?
Proč by mohlo být obtížné onomu biskupovi odpustit?

Vysvětlete, že poté, co Spasitel poučil apoštoly, Mu Petr položil otázku ohledně odpuštění. Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 18:21, a členy třídy vyzvěte, aby vyhledali Petrovu otázku.

Na co se Petr Spasitele zeptal?

Vysvětlete, že někteří náboženští vůdci, kteří žili v Petrově době, učili, že jednotlivec nemusí odpustit druhému člověku více než třikrát. Tím, že se Petr tázal Pána, zda má člověku odpustit sedmkrát, se mohl domnívat, že projevuje štědrost. (Viz Bruce R. McConkie, The Mortal Messiah, 4 vols. [1979–1981], 3:91.) Vyzvěte studenty, aby si přečetli Matouše18:22 a zjistili, jak Spasitel Petrovi odpověděl.

Kolikrát máme podle Spasitelových slov odpustit těm, kteří nám ubližují nebo proti nám hřeší? (Vysvětlete, že slova „sedmdesátikrát sedmkrát“ vyjadřují, že si nemáme stanovovat hranici toho, kolikrát druhým odpustíme.)
Jaké pravdě ohledně odpouštění druhým se můžeme od Spasitele naučit? (Studenti mohou použít různá slova, ale ujistěte se, že v jejich odpovědích zazní tato pravda: Pán nám přikazuje, abychom odpustili těm, kteří nám ubližují nebo proti nám hřeší.)
Co znamená odpustit druhým? (Vysvětlete, že odpustit druhým znamená jednat s člověkem, který nám ublížil nebo nás ranil, s láskou a nemít vůči němu žádné zlé pocity. [Viz Průvodce k písmům, „Odpustiti“, scriptures.lds.org; NaS 64:9–11.] Odpuštění neznamená, že nadále budeme druhým dovolovat, aby nám ubližovali, nebo že ten, kdo nám ublížil, se nemá právně nebo jinak zodpovídat ze svých skutků.)

Vysvětlete, že Spasitel poté, co zodpověděl Petrovu otázku, učil své učedníky podobenství, které nám může pomoci porozumět tomu, proč máme druhým odpouštět.

Seskupte studenty do dvojic a každou dvojici vyzvěte, aby si společně přečetla Matouše 18:23–35 a zjistila, proč máme odpouštět druhým lidem. Po uplynutí přiměřené doby studenty požádejte, aby se podělili o to, co zjistili.

Místo čtení Matouše 18:23–35 zvažte možnost pustit video „Forgive Every One Their Trespasses: The Parable of the Unmerciful Servant“ [„Odpouštějte jeden každý provinění jejich: podobenství o nemilosrdném služebníkovi“] [6:06]. Vyzvěte studenty, aby se při sledování tohoto videa zaměřili na to, proč máme odpouštět druhým. Po zhlédnutí videa je požádejte, aby se podělili o to, co zjistili. Toto video je k dispozici na stránkách LDS.org.

Abyste studentům pomohli prohloubit porozumění tomuto podobenství, napište na tabuli tato slova:

Král	Služebník	Spoluslužebník

Kolik peněz dlužil služebník králi? (Pod nadpis Služebník napište dlužil králi 10 000 talentů.)

Vysvětlete, že v Ježíšově době „10 000 talentů bylo rovno 100 000 000 denárů [římská měna]. Typická denní mzda obyčejného dělníka činila jeden denár.“ (Jay A. Parry a Donald W. Parry, Understanding the Parables of Jesus Christ [2006], 95.) Vyzvěte studenty, aby vydělili 100 000 000 denárů 365 dny, a vypočítali tak, kolik let by trvalo onomu služebníkovi splatit dluh (100 000 000:365 = 273 973). Napište na tabuli 273 973 let pod dlužil králi 10 000 talentů.

Kolik peněz dlužil spoluslužebník služebníkovi? (Pod nadpis Spoluslužebník napište dlužil služebníkovi 100 pencí.)

Vysvětlete, že 100 pencí se rovnalo 100 denárům. Spoluslužebník tedy dlužil služebníkovi přibližně to, co by vydělal za 100 dní, neboli téměř třetinu svého ročního výdělku. Napište na tabuli 100 dní pod dlužil služebníkovi 100 pencí.

Proč podle vás řekl král služebníkovi, že je zlovolný, protože svému spoluslužebníkovi neodpustil dluh?

Zeptejte se studentů, koho by podle nich mohli tito tři lidé, o kterých se v podobenství hovoří, představovat. Poté, co odpovědí, napište na tabuli tyto možnosti: Král = Nebeský Otec, služebník = my, spoluslužebník = ti, kteří nám ublížili.

Jaké zásadě se podle vás Spasitel snažil učit své učedníky ohledně toho, proč máme odpouštět druhým lidem? (V odpovědích studentů by měla zaznít zásada podobná této: Jestliže chceme, aby nám Bůh odpustil, musíme být my ochotni odpouštět druhým. Napište tuto zásadu na tabuli.)
Co může člověk dělat, když se mu nedaří někomu odpustit?

Abyste studentům pomohli porozumět tomu, co můžeme dělat pro to, abychom byli ochotnější odpouštět druhým lidem, požádejte některého z nich, aby přečetl následující slova presidenta Jamese E. Fausta z Prvního předsednictva. Je-li to možné, nakopírujte je tak, abyste je mohli rozdat všem studentům.

„Musíme si uvědomit pocity hněvu a přiznat si je. To bude vyžadovat pokoru, ale poklekneme-li a poprosíme-li Nebeského Otce, aby nás naplnil pocitem odpuštění, On nám pomůže. Pán od nás požaduje, abychom ‚odpouštěli všem lidem‘ [NaS 64:10] pro naše dobro, protože ‚zášť zpomaluje duchovní růst‘ [Orson F. Whitney, Gospel Themes (1914), 144]. Pouze když se zbavíme zášti a hořkosti, může nám Pán vložit do srdce útěchu. …

Když nás postihne tragédie, nemáme reagovat usilováním o osobní odplatu; máme nechat spravedlnost, aby vykonala své, a potom jít dál. Není snadné jít dál a očistit své srdce od zánětu záště. Spasitel nám všem skrze své usmíření nabídl drahocenný pokoj, ale ten se může dostavit jen tehdy, když jsme ochotni upustit od pocitů hněvu, zloby nebo pomstychtivosti. Usmíření přináší každému z nás, kteří odpouštíme ‚těm, již se proti nám provinili‘ [Překlad Josepha Smitha, Matouš 6:13 v anglickém vydání Bible SPD], dokonce i těm, již spáchali vážné zločiny, množství pokoje a útěchy.“ (James E. Faust, „Uzdravující moc odpuštění“, Liahona, květen 2007, 69.)

Co máme podle slov presidenta Fausta dělat, aby nám to pomohlo odpustit druhým?
Co se může podle presidenta Fausta stát, když odpustíme druhým?

Připomeňte studentům příběh presidenta Monsona, který jste četli v první části hodiny, a některého z nich požádejte, aby ho dočetl:

„Kdyby tato rodina nebyla tak morálně na výši, mohla by vinit biskupa a chovat k němu zášť. Když se biskup o této tragédii dozvěděl, navštívil rodinu a omluvil se. S bolestí, kterou ještě stále bylo vidět ve tváři, ale se slzami v očích otec omluvu přijal a s biskupem se v duchu porozumění objal.“ („Skryté klíny“, Liahona, červenec 2002, 20.)

Jak vám Pán pomohl odpustit někomu, kdo proti vám zhřešil nebo vám ublížil?
Co vám pomáhá v tom, abyste druhým odpustili? (Zvažte možnost studenty vyzvat, aby si na tuto otázku odpověděli do studijního deníku nebo zápisníku.)

Vyzvěte studenty, aby přemítali o tom, komu možná dosud neodpustili. Vybídněte je, aby se modlili za to, aby měli touhu odpustit a dokázali zapomenout na bolest a zlobu, tak aby jim Ježíš Kristus mohl pomoci pocítit pokoj a útěchu skrze své Usmíření.

Komentář a historické souvislosti

Matouš 18:20. „Kdežkoli shromáždí se dva neb tři ve jménu mém“

President Boyd K. Packer z Kvora Dvanácti apoštolů učil, že tento slib vzájemného shromažďování ve jménu Ježíše Krista se nás týká tehdy, když těmto shromážděním předsedá někdo, kdo má příslušnou pravomoc:

„Pán řekl: ‚Nebo kdežkoli shromáždí se dva neb tři ve jménu mém, tuť jsem já u prostřed nich.‘ (Mat. 18:20; viz také NaS 6:32.)

Když se učíme nauce během shromáždění, jež jsou zaštiťována příslušnou autoritou, přináší to pocit bezpečí.“ („Reverence Invites Revelation“, Ensign, Nov. 1991, 21.)

Matouš 18:21–22. „Sedmdesátikrát sedmkrát“

„Odpověď ‚sedmdesátikrát sedmkrát‘ (nadsazené množství znamenající nekonečno) se týká těch, kteří proti nám hřeší, ale činí pokání. A pokud jde o ty, kteří proti nám hřeší a odmítají činit pokání – jsme stále povinni jim třikrát odpustit, ale počtvrté mají být svědectví proti onomu hříšníkovi přinesena před Pána. Pokud dojde k upřímnému pokání a nápravě, je od nás požadováno, abychom odpustili; ale pokud k upřímnému pokání nedojde, hříšník je ponechán soudům Božím. Všechny tyto dodatečné pokyny jsou dány v Nauce a smlouvách 98:39–48, v zákonu odpuštění.“ (D. Kelly Ogden a Andrew C. Skinner, Verse by Verse: The Four Gospels [2006], 371–372.)

Podotkněte, že slova „ty mu neodpustíš“ v Nauce a smlouvách 98:44 znamenají, že provinilci, kteří nečiní pokání, mají nést plnou zodpovědnost za své skutky. Neznamená to, že jim nemáme odpustit nebo že vůči nim můžeme mít nadále nepřátelské pocity. (Viz Doctrine and Covenants and Church History Seminary Teacher Manual [Church Educational System manual, 2013], 349.)

Matouš 18:22. Odpuštění a církevní disciplinární řízení

Starší Bruce R. McConkie z Kvora Dvanácti apoštolů učil o tom, jak se Matouš 18:22 týká situací vyžadujících církevní disciplinární řízení:

„Hranice toho, kolikrát si mají bratří navzájem odpustit své osobní prohřešky, z nichž učinili upřímné pokání, neexistuje. To však neznamená, že Církev jako taková bude donekonečna odpouštět svým chybujícím členům a bude o ně donekonečna pečovat. Existují případy, kdy hříšníci musí být z království vyvrženi, bez ohledu na to, jak moc možná litují svých nespravedlivých skutků.“ (Doctrinal New Testament Commentary, 3 vols. [1965–1973], 1:423.)

Matouš 18:23–30. Pán nám přikazuje, abychom odpustili těm, kteří nám ubližují

Starší Richard G. Scott z Kvora Dvanácti apoštolů nám pomohl porozumět tomu, jak jsme požehnáni, když odpouštíme druhým:

„Odpuštění uzdravuje děsivé a tragické rány, neboť umožňuje lásce Boží, aby vymýtila z vašeho srdce a mysli jed nenávisti. Očišťuje vaše svědomí od touhy po odplatě. Vytváří místo pro očišťující, uzdravující a obnovující lásku Páně.“ („Healing the Tragic Scars of Abuse“, Ensign, May 1992, 33.)

President Dieter F. Uchtdorf z Prvního předsednictva učil o odpuštění tomuto:

„Pamatujte na to, že v nebi jsou ti, kteří mají toto společné: je jim odpuštěno; a sami odpouštějí.“ („Milosrdní obdrží milosrdenství“, Liahona, květen 2012, 77.)