Lekce 102: Římanům 12–16

Lekce 102

Římanům 12–16

Úvod

Pavel učil členy Církve v Římě, aby své tělo předkládali Bohu jako živou oběť a aby dodržovali Boží přikázání. Také učil Svaté, jak se mají zasazovat o pokoj, když se z důvodu osobních preferencí objeví rozpory. V závěru této epištoly Pavel varoval před těmi, kteří se snaží druhé klamat.

Náměty pro výuku

Římanům 12–13

Pavel učí Svaté, aby své tělo předkládali Bohu jako živou oběť a aby dodržovali Boží přikázání.

Přineste do třídy dvě nádoby různého tvaru a kelímek s vodou. Ukažte kelímek s vodou a jednu nádobu.

Když vodu nalijete do této nádoby, jak voda změní svůj tvar? (Přizpůsobí se tvaru nádoby.)

Nalijte vodu do nádoby. Potom vodu nalijte do druhé nádoby a ukažte, že se voda opět přizpůsobila tvaru nádoby.

Vysvětlete, že v této ukázce voda představuje lidi a že nádoby představují různé světské názory a praktiky.

Jaká nebezpečí se skrývají v tom, když se neustále přizpůsobujeme světským názorům a praktikám?

Požádejte některého studenta, aby přečetl Římanům 12:1–2. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zaměřili se na to, k čemu Pavel nabádal členy Církve v Římě.

K čemu Pavel tyto členy Církve nabádal?

Vysvětlete, že Pavel svou naléhavou žádostí ke členům Církve, aby vydávali své tělo jako „oběť živou“ (verš 1), načrtl paralelu ke starozákonní praktice obětování zvířat. Tato zvířata představovala zasvěcenou oběť Bohu.

Co měl podle vás Pavel na mysli, když napsal „abyste vydávali těla svá v oběť živou … Bohu“? (Verš 1.) (Členové Církve se mají cele zasvětit Bohu tím, že se vzdají hříšných tužeb.)
Co od nás Bůh na základě Pavlova nabádání ve verších 1–2 očekává? (Pomozte studentům rozpoznat tuto pravdu: Bůh od nás očekává, že mu zasvětíme život a nebudeme se přizpůsobovat světu. Napište tuto pravdu na tabuli.)

Vysvětlete, že na četných místech v Římanům 12–13 Pavel učil členy Církve mnoha zásadám, které jim pomohou zasvětit život Bohu a nepřizpůsobovat se světu. Abyste pomohli studentům objevit některé tyto zásady, rozdělte je do skupin po třech. Každému studentovi dejte list papíru, v jehož horní části jsou následující pokyny. (Před začátkem hodiny na každém listu papíru zakroužkujte jeden ze tří odkazů na verše z písem. Ujistěte se, že jednotliví studenti v každé skupině dostanou list papíru s jiným zakroužkovaným odkazem.)

Obrázek

materiál na rozdání

Nový zákon – příručka pro učitele semináře: Lekce 102

Římanům 12:9–16

Římanům 12:17–21

Římanům 13:8–13

Přečtěte si zakroužkovanou pasáž z písem uvedenou v horní části tohoto papíru.
Z veršů, které jste si přečetli, vyberte jedno Pavlovo učení a napište je níže. Také napište, jak nám to, že budeme žít podle tohoto učení, může pomoci zasvětit život Bohu a nepřizpůsobovat se světu. (Pokud nejste první, kdo na tento papír píše, buď přidejte své myšlenky k tomu, co napsali studenti před vámi, nebo pište o jiném Pavlově učení v zakroužkovaných verších.)

Vysvětlete studentům, že budou mít tři minuty na to, aby vypracovali úkol podle pokynů na papíře. Po skončení této doby papír předají dalšímu studentovi ve své skupině. Tuto činnost opakujte, aby každý student mohl přečíst všechny tři pasáže z písma a napsat k nim poznámky. Ujistěte se, že každý dostane zpět původní papír.

Dejte studentům čas na to, aby si poznámky na papíře prošli. Několik jich požádejte, aby se podělili o své poznatky ohledně toho, jak můžeme zasvětit život Bohu a nepřizpůsobovat se světu.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Římanům 13:14. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, co Pavel radil Svatým, aby dělali.

Co podle vás Pavel mínil slovy „oblecte se v Pána Jezukrista“?
Jak nám učení, které jsme studovali v Římanům 12–13, může pomoci stát se takovými, jako je Ježíš Kristus? (Poté, co studenti odpovědí, přepište pravdu napsanou na tabuli tak, aby zněla takto: Pokud zasvětíme život Bohu a nebudeme se přizpůsobovat světu, můžeme se stát více takovými, jako je Ježíš Kristus.)
V jakém smyslu je Spasitel příkladem toho, jak zasvětit život Bohu a nepřizpůsobovat se světu?
Jak se můžeme vyvarovat toho, abychom se přizpůsobovali měřítkům světa? (Mohli byste uvést některé konkrétní příklady, jako je zachovávání dne sabatu, styl oblékání nebo třeba názory na kulturní nebo sociální otázky, které jsou v rozporu se zásadami evangelia.)

Vyzvěte studenty, aby si vzpomněli na někoho, koho znají a kdo se snaží zasvětit život Bohu a nepřizpůsobovat se světu.

Na koho jste mysleli? Proč?
V jakém smyslu se tento člověk stává více takovým, jako je Spasitel?

Vyzvěte studenty, aby si do studijního deníku nebo zápisníku napsali jeden způsob, jak mohou zasvětit život Bohu a nepřizpůsobovat se světu. Povzbuďte je, aby jednali podle toho, co si napsali.

Římanům 14:1–15:3

Pavel radí členům Církve, aby se vyhýbali konfliktům ohledně osobních preferencí

Požádejte studenty, aby se přihlásili, pokud by na některou z následujících otázek odpověděli ano. Některé z těchto otázek byste mohli změnit, aby lépe odrážely kulturu, ve které žijete. V tom případě zvolte příklady, které jsou záležitostí osobního výběru a netýkají se poslušnosti jasně definovaných přikázání. Odpověď na všechny tyto otázky má být ano.

Je pro Svatého posledních dnů přijatelné, aby 1) byl vegetariánem? 2) jedl čokoládu? 3) nosil na veřejnosti šortky? 4) využíval o sabatu technologie? 5) účastnil se oslav svátků, které mají své kořeny v jiných náboženských nebo kulturních tradicích?

Vysvětlete, že zatímco některé chování je přikázáními od Pána jasně požadováno nebo zakázáno, jiné je ponecháno na preferenci nebo uvážení každého jednotlivého člena Církve. Sem může patřit výběr v oblastech, jako je zábava, oblékání, stravování, zachovávání dne sabatu a rodičovská pravidla pro děti. Pán poskytl měřítka a přikázání, aby nás vedla při výběru v některých těchto záležitostech, jako například nošení šortek, které nejsou neslušné; ale některá rozhodnutí jsou ponechána na osobním uvážení. Členové mohou v takových oblastech někdy činit rozhodnutí na základě inspirace s ohledem na jejich konkrétní situaci nebo potřeby.

Vyzvěte studenty, aby při studiu Římanům 14:1–15:3 vyhledali pravdy, kterým Pavel učí ohledně toho, jak máme v Církvi řešit záležitosti osobních preferencí.

Shrňte Římanům 14:1–5 vysvětlením, že jedním příkladem osobní preference, se kterou se členové Církve v Pavlově době setkávali, byla otázka stravy. Někteří lidé nedodržovali žádná stravovací omezení. Jiní se vyhýbali masu a jedli pouze zeleninu, čímž pokračovali v dodržování zákonů o životosprávě spadajících pod Mojžíšův zákon, i když tato omezení nebyla již vyžadována. Někteří členové Církve se navíc rozhodli, že budou pokračovat v zachovávání židovských zvyků, praktik a svátků.

Jaké problémy mohly podle vás v Církvi vyvstat, když členové činili v těchto záležitostech rozdílná osobní rozhodnutí?

Vyzvěte studenty, aby si přečetli Římanům 14:3 a zjistili, k čemu mohla osobní preference ve stravování vést některé členy Církve.

S jakými problémy se členové Církve potýkali? (Někteří členové Církve pohrdali ostatními členy, jejichž rozhodnutí se lišila od jejich, a odsuzovali je.)
Proč se to podle vás stalo?

Napište na tabuli tyto odkazy na verše z písem: Římanům 14:10–13, 15, 21. Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení těchto veršů. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zaměřili se na to, čeho se mají členové Církve podle Pavlova učení zdržet v záležitostech osobních preferencí. Až student přečte verš 15, vysvětlete, že překlad tohoto verše od Josepha Smitha uvádí: Ale je-li tvůj bratr zarmoucen pro tvůj pokrm, nechodíš již v lásce, když jíš. Neuváděj tedy svým pokrmem do záhuby toho, za nějž Kristus zemřel. (Viz poznámka pod čarou a u Římanům 14:15 v anglickém vydání Bible SPD.)

Jaké pravdě o tom, čeho se máme vyvarovat v záležitostech, kterými se nezabývá žádné konkrétní přikázání, se můžeme naučit na základě Pavlova učení ve verši 13? (Odpovědi studentů by měly odrážet tuto pravdu: V záležitostech, kterými se nezabývá žádné konkrétní přikázání, se máme vyvarovat toho, abychom druhé odsuzovali pro jejich rozhodnutí.)
Proč je problémem, když se členové Církve dívají spatra na jiné členy Církve, kteří činí odlišná rozhodnutí v záležitostech, u kterých žádné přikázání nevyžaduje nebo nezakazuje určité chování, nebo je odsuzují?

Poukažte na slova „abyste nekladli [kámen] úrazu neb pohoršení“ ve verši 13. Vysvětlete, že to znamená ovlivňovat druhé tak, že duchovně klopýtají nebo upadají ve svém úsilí věřit v Ježíše Krista a žít podle Jeho evangelia.

Jak by mohlo to, že členové Církve jedí určitý druh stravy, ovlivňovat druhé tak, že by duchovně klopýtali nebo upadali?
Co radil Pavel členům Církve, aby dělali, když by jejich osobní výběr ve věci stravy mohl duchovně poškodit někoho jiného? (Pavel radil Svatým, aby byli ohleduplní, pokud jde o vliv, jaký mají jejich osobní zvyky na druhé, a aby byli ochotni zříci se jednání, které by mohlo ovlivňovat druhé tak, že budou duchovně klopýtat.)
Jaké pravdě ohledně našeho jednání v záležitostech, kterými se nezabývá žádné konkrétní přikázání, se můžeme z Pavlových pokynů naučit? (Pomozte studentům rozpoznat tuto pravdu: V záležitostech, kterými se nezabývá žádné konkrétní přikázání, máme brát ohled na to, jak naše volby ovlivňují druhé. Poznámka: Podobná pravda se bude podrobněji rozebírat v 1. Korintským 8.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl Římanům 14:19. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, o co mají členové Církve podle Pavlových slov usilovat.

Jak to, že se členové Církve řídí Pavlovými radami ohledně záležitostí osobní preference, může ovlivňovat pokoj a povznesení, které společně zažívají?

Připomeňte studentům příklady osobních preferencí, které jste uvedli výše. Požádejte je, aby popsali, jak se členové Církve mohou řídit Pavlovými radami ve věcech, jako jsou tyto.

Římanům 15:4–16:27

Pavel uzavírá svoji epištolu Římanům

Vysvětlete, že když se Pavel přiblížil k závěru své epištoly, poskytl členům Církve v Římě další rady. Požádejte některého studenta, aby přečetl Římanům 15:4. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zaměřili se na to, čemu Pavel učil ohledně toho, proč byla napsána písma.

Jaké pravdě ohledně toho, proč byla písma napsána, se můžeme naučit z verše 4? (Odpovědi studentů by měly odrážet tuto pravdu: Písma byla napsána, abychom se z nich učili a aby nám dávala naději.)

Vysvětlete, že poté Pavel doložil tuto pravdu tím, že citoval několik veršů ze Starého zákona, aby ujistil Svaté, že misionářská práce mezi pohany je v souladu s Božím plánem. (Viz Římanům 15:9–12.)

Shrňte zbývající část Římanům 15–16 vysvětlením, že Pavel na závěr své epištoly popsal své úsilí kázat evangelium. Také varoval před těmi, kteří způsobují rozdělení, učí falešným naukám a snaží se oklamat druhé. (Viz Římanům 16:17–18.)

Na závěr vydejte svědectví o pravdách, které jste při této hodině probírali.

Komentář a informace o historických souvislostech

Římanům 12:1. „Abyste vydávali těla svá v oběť živou“

President Russell M. Nelson z Kvora Dvanácti apoštolů učil o tom, jakou oběť můžeme Bohu přinést:

„Je nám i nadále přikázáno obětovat, ale ne proléváním krve zvířat. Nejvyššího smyslu oběti dosáhneme, když se staneme svatějšími. Svatějšími se stáváme díky poslušnosti přikázání Božích. A tak jsou zákon poslušnosti a zákon oběti neodlučitelně spjaty. … Pokud dodržujeme tato a další přikázání, děje se s námi něco nádherného. Stáváme se ukázněnými! Stáváme se učedníky! Stáváme se svatějšími – jako náš Pán!“ („Lessons from Eve“, Ensign, Nov. 1987, 88.)

Římanům 13:1–7. Buďte podřízeni nadřízeným autoritám

Z překladu Římanům 13:1–7 od Josepha Smitha je zřejmé, že se Pavlova slova v těchto verších týkají toho, že máme podporovat nejen občanské představitele, ale také představitele Církve. Například v překladu Římanům 13:1 od Josepha Smitha Prorok Joseph Smith přidal slova „v církvi“: „Není [moci] v církvi, jediné od Boha.“

Slovo „meč“ v Římanům 13:4 bylo v Překladu Josepha Smitha změněno na „hůl“. A slovo „daň“ v Římanům 13:6 bylo v Překladu Josepha Smitha změněno na „zasvěcení“.

Pavlova rada, abychom byli podřízeni nadřízeným autoritám (viz Římanům 13:1), odráží zásadu dvanáctého článku víry: „Věříme, že máme býti podřízeni králům, presidentům, vládcům a veřejným zástupcům, že máme býti poslušni zákona, že ho máme ctíti a podporovati.“ Tím, že Pavel popsal občanské představitele jako „od Boha zřízené“ a jako služebníky Boží (Římanům 13:1, 6), vyjádřil, že všichni, kdo mají mocenské postavení, se budou zodpovídat Bohu a že moc mají pouze do té míry, do jaké to Bůh dovolí. (Viz Jan 19:11.) Pavel také Svatým připomněl, že když budou přinášet dobré skutky, nemusí se obávat moci autorit, kterým jsou podřízeni. Tím, že budou „[činit] dobře“, získají Svatí spíše jejich chválu. (Viz Římanům 13:2–4.)

Římanům 14:1–15:3. Záležitosti, ohledně kterých nebyla dána žádná konkrétní přikázání

Starší Dallin H. Oaks z Kvora Dvanácti apoštolů uvedl, že církevní vedoucí a učitelé učí nauky a zásady evangelia, nikoli konkrétní pravidla pro některé záležitosti. Poté řekl:

„Učitelé … mají všeobecně upustit od vyučování konkrétních pravidel nebo jejich uplatnění. Například nebudou učit tomu, jak určit, co je plný desátek, ani nebudou vyjmenovávat seznam toho, co dělat a co nedělat při svěcení dne sabatu. Učitel má učit nauce a s ní spojeným zásadám z písem a ze slov žijících proroků, avšak jejich konkrétní uplatnění a pravidla jsou všeobecně zodpovědností jednotlivců a rodin.“ („Výuka evangelia“, Liahona, leden 2000, 96.)

President Dieter F. Uchtdorf z Prvního předsednictva varoval před nebezpečím toho, že dovolíme, aby se nějaké osobní objasnění zásady evangelia pro některé stalo očekáváním:

„Někdy dobře míněné objasňování božských zásad – často na základě neinspirovaných zdrojů – komplikuje celou záležitost ještě více tím, že kalí čistotu božské pravdy lidskými dodatky. Něčí dobrá myšlenka – něco, co pomáhá jemu – zapouští kořeny a mění se v očekávání. A postupně se tak věčné zásady ztrácejí v labyrintu ‚dobrých nápadů‘.“ („Láska Boží“,Liahona, listopad 2009, 21.)