Jakub 3

Úvod

Jakub učil Svaté tomu, jak je důležité ovládat svou řeč. Poté postavil do protikladu světskou moudrost a moudrost, která pochází od Boha.

Náměty pro výuku

Jakub 3:1–12

Jakub učí Svaté, jak je důležité ovládat svou řeč

Přineste si do třídy tubu zubní pasty. Požádejte některého studenta, aby z tuby vymáčkl všechnu pastu (nebo studenty vyzvěte, aby si tuto situaci představili). Jiného studenta požádejte, aby se pokusil vrátit všechnu zubní pastu zpět do tuby. Poté, co se to tomuto studentovi nezdaří, se zeptejte:

Jak lze zubní pastu z této ukázky přirovnat ke slovům, která pronášíme?

Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad tím, zda někdy řekli něco, čeho později litovali. Vybídněte je, aby se při studiu Jakuba 3:1–12 zaměřili na pravdy, které jim pomohou moudře volit slova.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Jakuba 3:2–4 a první větu Jakuba 3:5. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, jak Jakub popsal ty, kteří svými slovy neubližují druhým. Vysvětlete, že slova „klesáme všickni“ ve verši 2 znamenají, že my všichni děláme chyby, a dále vysvětlete, že Jakub použil slovo jazyk, kterým označoval to, co říkáme.

Jak Jakub popsal ty, kteří dokáží ovládat svá slova?

Zvažte možnost ukázat studentům obrázek udidla pro koně a lodního kormidla nebo je nakreslete na tabuli. Možná bude třeba vysvětlit, že udidlo (verš 3) je malý kousek kovu, který se dává koni do tlamy a je spojený s uzdou, čímž jezdci umožňuje koně ovládat. Slovo veslo v tomto verši (verš 4) označuje lodní kormidlo, které pomáhá člověku řídit loď nebo jí otáčet.

Co mají podle Jakuba udidlo pro koně a lodní kormidlo společného? (Oba předměty jsou relativně malé a řídí nebo ovládají větší objekty, s nimiž jsou spojeny.)
Jak nám může Jakubovo přirovnání těchto předmětů k jazyku neboli ke slovům, která pronášíme, pomoci porozumět tomu, jakou moc naše slova mají?
Jakou zásadu ohledně toho, co se může stát, když se naučíme ovládat svou řeč, můžeme v těchto verších nalézt? (V odpovědích studentů by měla zaznít zásada podobná této: Když se naučíme ovládat svou řeč, můžeme se naučit ovládat i ostatní způsoby jednání.)
Proč by nám schopnost ovládat svou řeč mohla pomoci ovládnout i své ostatní způsoby jednání?

Požádejte některého studenta, aby přečetl poslední větu z Jakuba 3:5 a také Jakuba 3:6. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, k čemu dalšímu Jakub naši řeč přirovnal.

K čemu dalšímu Jakub naši řeč přirovnal?
Jaké stránky našeho života by mohly být rozněcovány (viz verš 6) neboli ohroženy tím, že používáme slova nemoudře?

Vysvětlete, že výraz „kolo narození“ ve verši 6 se může týkat směru, kterým se člověk v životě ubírá.

Jak mohou slova, která pronášíme, ovlivňovat směr našeho života?
Jak mohou malé změny v tom, co říkáme, pozitivním způsobem ovlivnit směr našeho života? Jak mohou ovlivnit směr života ostatních lidí?

Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení Jakuba 3:7–12. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, k čemu dalšímu Jakub naši řeč přirovnal.

K čemu dalšímu Jakub naši řeč přirovnal? (Ke zvířeti, které se musí zkrotit [viz verše 7–8], ke smrtelnému jedu [viz verš 8], ke studnici, která „jedním pramenem vydává sladkost i hořkost“ [verše 11–12], k fíkovníku, který dává olivy místo fíků, a k vinnému kmeni, který dává fíky [viz verš 12].)

Abyste studentům pomohli porozumět obsahu těchto veršů, požádejte některého z nich, aby přečetl tato slova staršího Jeffreyho R. Hollanda z Kvora Dvanácti apoštolů:

„Jakub samozřejmě neměl na mysli, že náš jazyk je vždy zlovolný, ani že vše, co říkáme, je plné ‚jedu smrtelného‘. Ale jasně říká, že přinejmenším něco z toho, co říkáme, může být destruktivní, dokonce jedovaté – a to je znepokojivé obvinění pro Svatého posledních dnů! Hlas, který vydává silné svědectví, pronáší upřímné modlitby a zpívá písně Sionu, může být tímtéž hlasem, který nadává a kritizuje, přivádí do rozpaků a ponižuje, přináší bolest a ničí tím svého ducha i ducha ostatních. …

Kéž se v tomto dlouhém věčném úsilí být podobnějšími Spasiteli snažíme nyní být ‚dokonalými‘ muži a ženami alespoň v tomto jednom ohledu – tím, že se nikoho nedotkneme slovem, nebo pozitivněji řečeno, že budeme mluvit novým jazykem, jazykem andělů. Naše slova, podobně jako naše skutky, mají být naplněna vírou a nadějí a pravou láskou, těmito třemi velkými křesťanskými zásadami, kterých je v dnešním světě tak zoufale zapotřebí. Díky takovým slovům, proneseným pod vlivem Ducha, mohou být slzy osušeny, srdce uzdravena, životy pozvednuty, naděje se může vrátit a důvěra může zvítězit.“ („Jazyk andělů“, Liahona, květen 2007, 16, 18.)

Jakou pravdu ohledně toho, jak mají mluvit následovníci Boží, můžeme v těchto verších nalézt? (Studenti mohou použít různá slova, ale v jejich odpovědích by měla zaznít pravda podobná této: Následovníci Boží usilují o to, aby jejich mluva sloužila ke spravedlivým účelům, nikoli k šíření zla.)
Proč je to závažný problém, když Svatí posledních dnů používají svou mluvu pro zlovolné účely nebo k tomu, aby druhým ubližovali nebo je ponižovali?
Co můžeme dělat, abychom byli při výběru slov trochu dokonalejšími (viz Jakub 3:2)?

Požádejte studenty, aby vysvětlili, jak by život podle pravdy, kterou rozpoznali v Jakubovi 3:9–10, ovlivnil jejich chování v těchto situacích:

Píšete právě textovou zprávu nebo jste na sociální síti.
Jste knězem, který v neděli žehná svátost. Vaši kamarádi ve škole si dělají legraci z jiného studenta.
Jste mladá žena, která v minulosti mluvila nelaskavě o jiné mladé ženě z vašeho sboru nebo odbočky.
Vaši spoluhráči mluví vulgárně.

Požádejte některého studenta, aby přečetl níže uvedená slova z brožurky Pro posílení mládeže:

„To, jak hovoříte, má odrážet to, kým jako syn nebo dcera Boží skutečně jste. Slušná a inteligentní řeč je známkou bystré a zdravé mysli. Vhodná řeč, která povznáší, povzbuzuje a chválí druhé, zve Ducha, aby byl s vámi. Naše slova, podobně jako naše skutky, mají být naplněna vírou, nadějí a pravou láskou.“ (Pro posílení mládeže [brožurka, 2012], 20.)

Kdy vás slova někoho jiného posílila nebo povzbudila?
Jak jste byli požehnáni, když jste se snažili slovy posilovat nebo povzbuzovat druhé?

Vyzvěte studenty, aby si do studijního deníku nebo zápisníku napsali cíl týkající se toho, co budou dělat, aby lépe ovládali svou řeč a používali ji pro spravedlivé účely. Vybídněte je, aby během příštího týdne jednali podle toho, co si napsali.

Jakub 3:13–18

Jakub staví do protikladu světskou moudrost a moudrost, která pochází od Boha

Shrňte Jakuba 3:13–18 vysvětlením, že Jakub postavil do protikladu světskou moudrost a moudrost, která pochází od Boha. Světská moudrost vede k roztržkám (viz verš 16) a „dráždění“ (verš 14), zatímco moudrost „s hůry“ je čistá a „plná milosrdenství“ (verš 17).

Vydejte svědectví o zásadách probíraných v dnešní lekci.

Komentář a historické souvislosti

Jakub 3:2. „Neklesá v slovu“

Starší Jeffrey R. Holland z Kvora Dvanácti apoštolů varoval před nebezpečím negativní mluvy a hovořil o potřebě mluvit pozitivněji:

„Předpokládám, že v této souvislosti nemusím ani dodávat, že negativní mluva často vyplývá z negativního myšlení, včetně negativního přemýšlení o sobě samém. Vidíme své chyby, mluvíme – nebo alespoň přemýšlíme – o sobě kriticky a zanedlouho tak nahlížíme na každého a na všechno. Žádný sluneční svit, žádné růže, žádný příslib naděje nebo štěstí. Zanedlouho jsme nešťastní my i všichni kolem nás.

… Měli bychom se držet Spasitelova prohlášení, že máme být dobré mysli. [Matouš 14:27; Marek 6:50; Jan 16:33.] (Zdá se mi, že toto přikázání možná porušujeme častěji, než téměř kterékoli jiné!) Mluvte s nadějí. Mluvte povzbudivě, i o sobě. Nesnažte se neustále si na něco stěžovat a naříkat.“ („Jazyk andělů“, Liahona, květen 2007, 17–18.)

Jakub 3:10. „Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení“

Starší Robert S. Wood ze Sedmdesáti učil o tom, že naše slova mají moc žehnat ostatním i nám samotným:

„Naše slova a vnější vyjadřování nejsou neutrální, protože odrážejí to, kým jsme, a formují to, kým se stáváme. …

To, co říkáme, a to, jak představujeme sami sebe, nevypovídá pouze o našem vnitřním člověku, ale také ho to utváří a spolu s ním i lidi kolem nás, a nakonec celou naši společnost. Každý z nás se každý den zapojuje do zatemňování světla nebo do zapuzování temnoty. Jsme povoláni, abychom zvali světlo a abychom byli světlem – abychom posvěcovali sami sebe a povznášeli druhé. …

Když hovoříme a jednáme, máme se ptát, zda je záměrem našich slov a výrazů pozvat do našeho života mocnosti nebes a vyzvat všechny, aby přišli ke Kristu. Musíme s těmito posvátnými věcmi zacházet s úctou. Musíme ze své konverzace odstranit necudnost a obscénnost, násilí a výhrůžky, zlehčování a faleš. Jak napsal apoštol Petr: ‚Ale jakž ten, kterýž vás povolal, svatý jest, i vy svatí [v každém způsobu konverzace] buďte.‘ (1. Petrova 1:15.) Výraz konverzace se zde netýká pouze řeči, ale také celého našeho chování.“ („Jazyky andělskými“, Liahona, leden 2000, 101, 102.)