Lekce 49: Lukáš 8–9

Lekce 49

Lukáš 8–9

Úvod

Spasitel dál působil v Galileji, kde prorokoval o své smrti a svém Vzkříšení. Z Galileje se vydal k Jeruzalému, aby tam své poslání ve smrtelnosti završil. V Samaří si Jakub a Jan přáli svolat oheň z nebe, aby pohltil samařskou vesnici, jejíž obyvatelé Ježíše zavrhli, ale Pán své učedníky učil, že přišel lidi zachránit, nikoli zahubit. Ježíš rovněž učil o pravém učednictví.

Náměty pro výuku

Lukáš 8:1–9:56

Spasitel vykonává zázraky, učí pomocí podobenství a vydává se do Jeruzaléma

Na tabuli nebo jednotlivé papíry napište níže uvedené situace. Požádejte tři studenty, aby je přečetli.

Když zdvořile požádáte svého bratra, aby vám pomohl uklidit nepořádek, neurvale vám odpoví, že si to máte udělat sami.
Při plánování školní akce několik spolužáků váš nápad zkritizuje a vysmívá se mu.
Když sdílíte evangelium se svou známou, řekne vám, že vaše názory jsou divné.

Jak byste se v každé této situaci cítili? Jak byste reagovali?

Požádejte studenty, aby se při studiu Spasitelova učení v Lukášovi 8–9 zaměřili na pravdy, které pro ně mohou být vodítkem k tomu, co dělat, když se cítí uraženi skutky či slovy druhých lidí.

V Lukášovi 8–9 se píše o tom, jak Ježíš učil pomocí podobenství, utišil bouři, uzdravil nemocné a vzkřísil Jairovu dceru z mrtvých. Dal svým dvanácti apoštolům pravomoc vymítat ďábly a uzdravovat nemocné a poté je vyslal kázat evangelium. Ježíš také zázračně nasytil více než 5 000 lidí a prorokoval o své smrti a svém Vzkříšení. Vysvětlete, že určité události uvedené v Lukášovi 8–9 již podrobně studovali v lekcích týkajících se Matouše a Marka, a proto se tato lekce bude zaměřovat na Lukáše 9:51–62.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Lukáše 9:51, a členy třídy vyzvěte, aby vyhledali, kam se Spasitel rozhodl jít. Vysvětlete, že slova „doplnili [se] dnové vzetí jeho zhůru“ znamenají, že se přiblížilo Spasitelovo nanebevstoupení.

Kam se Spasitel rozhodl jít?

Vysvětlete, že slova „on se na tom ustavil“ znamenají, že se k tomu rozhodl odhodlaně či neochvějně. Již dříve Spasitel svým učedníkům prorokoval o tom, že bude v Jeruzalémě zrazen, zbičován a ukřižován. (Viz Matouš 20:17–19; Lukáš 9:44.)

Co vypovídá Spasitelovo odhodlání vydat se navzdory těmto těžkostem do Jeruzaléma o Jeho charakteru?

Poukažte na to, že cestou do Jeruzaléma přišli Ježíš s učedníky k jedné samařské vesnici. Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení Lukáše 9:52–54, a členy třídy vyzvěte, aby věnovali pozornost tomu, jak Samaritáni reagovali, když se dozvěděli, že Ježíš a Jeho učedníci chtěli do jejich vesnice vstoupit.

Jak Samaritáni reagovali, když se dozvěděli, že Ježíš a Jeho učedníci chtějí vstoupit do jejich vesnice?
Jak na samaritánskou nepohostinnost vůči Spasiteli a na jejich odmítnutí Spasitele reagovali Jakub a Jan?
Jak v dnešní době lidé přehnaně reagují na to, když se jich někdo dotkne nebo je urazí? (Připomeňte studentům situace ze začátku lekce a vyzvěte je, aby se zamysleli nad tím, jak by v těchto situacích mohl člověk přehnaně reagovat.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl Lukáše 9:55–56. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zaměřili se na to, jak Pán Jakubovi a Janovi odpověděl. Požádejte je, aby se podělili o to, co zjistili.

Vysvětlete, že když Spasitel řekl: „Nevíte, čího jste vy duchu“ (verš 55), měl tím na mysli, že Jakubův a Janův požadavek nebyl v souladu s Duchem Božím, ale byl více v souladu s duchem Satanovým, který podněcuje srdce lidí k hněvu. (Viz 3. Nefi 11:29–30.)

Čím se Spasitelova reakce na odmítnutí ze strany Samaritánů lišila od reakce Jakuba a Jana?
Jaké pravdě, která nás může vést, když se vůči nám někdo prohřeší, se můžeme ze Spasitelova příkladu naučit? (Slovy, která studenti použijí, napište na tabuli přibližně tuto pravdu: Když se rozhodneme reagovat na prohřešky vůči sobě trpělivě a shovívavě, následujeme tím Spasitelův příklad.)

Vyzvěte studenty, aby si vzpomněli na situace ze začátku lekce.

Jaké možné nebezpečí se skrývá v rozhodnutí, že se v těchto situacích urazíme?
Jak můžeme v každé této situaci následovat Spasitelův příklad?
Jak můžeme být požehnáni, když se rozhodneme reagovat na prohřešky vůči sobě trpělivě a shovívavě?

Vyzvěte studenty, aby si vzpomněli na nějakou situaci, kdy se rozhodli, že se na základě slov nebo skutků někoho druhého urazí. Povzbuďte je, aby následovali Spasitelův příklad tím, že se rozhodnou reagovat na prohřešky vůči sobě trpělivě a shovívavě.

Lukáš 9:57–62

Ježíš učí o pravém učednictví

Požádejte některého studenta, aby přišel dopředu, a dejte mu 20 až 30 nějakých malých předmětů (například korálků). Řekněte mu, aby je v duchu spočítal. Mezitím požádejte ostatní členy třídy, aby se ho snažili při počítání splést tím, že ho budou vyrušovat. Zajistěte, aby se studenti ve snaze studenta vyrušovat nechovali neukázněně. Poučte je, aby zůstali sedět na svých místech a aby na studenta, který počítá, nic neházeli, ani se ho nedotýkali.

Čím se podobá počítání předmětů, zatímco nás druzí vyrušují, snaze následovat Ježíše Krista?

Poděkujte studentovi, který dané předměty počítal, a požádejte ho, aby si šel sednout. Zatímco budou studenti pokračovat ve studiu Lukáše 9, vyzvěte je, aby se zamysleli nad tím, jak můžeme překonat vlivy, které nás mohou odvádět od následování Spasitele nebo nám v tom mohou bránit.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Lukáše 9:57. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zaměřili se na to, co onen muž řekl Ježíšovi, když se svými učedníky putoval do Jeruzaléma.

Co byl tento muž, podle toho, co řekl Spasiteli, ochoten udělat?

Na tabuli napište tato slova: Máme-li být opravdovými učedníky Ježíše Krista, …

Požádejte některého studenta, aby přečetl Lukáše 9:58, a členy třídy vyzvěte, aby vyhledali Spasitelovu odpověď muži, který si Ho přál následovat. Požádejte studenty, aby se podělili o to, co našli.

Co slova „Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil“ naznačují o Spasitelově životním stylu? (Ježíš a Jeho učedníci byli neustále na cestách. Jejich služba nebyla pohodlná ani snadná.)

Vyzvěte studenty, aby si přečetli Lukáše 9:59–60 a vyhledali odpověď druhého muže na Spasitelovu výzvu, aby ho následoval.

Co chtěl tento muž udělat ještě předtím, než by následoval Spasitele?
Co by mohlo slovo prvé (verš 59) o tomto muži naznačovat?

Vysvětlete, že Ježíš Kristus neměl na mysli, že je nesprávné truchlit nad úmrtím blízkého člověka nebo mu projevit úctu na pohřbu. (Viz NaS 42:45.) Spíše chtěl tomuto muži předat důležité ponaučení týkající se učednictví.

Co se můžeme ze Spasitelovy odpovědi uvedené ve verši 60 dozvědět o prioritách pravého učedníka?

Požádejte některého studenta, aby přečetl Lukáše 9:61–62. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, co si třetí muž přál udělat předtím, než bude Spasitele následovat.

Co chtěl tento muž udělat ještě předtím, než by následoval Spasitele?
Jak mu Spasitel odpověděl?

Abyste studentům pomohli porozumět přirovnání k vložení rukou na pluh, aniž bychom se ohlíželi za sebe, požádejte některého z nich, aby přečetl tato slova presidenta Howarda W. Huntera:

„Aby mohl oráč vyorat rovnou brázdu [neboli rýhu v poli], musí svůj zrak upřít na jeden pevný bod, který má před sebou. To ho drží na správné cestě. Pokud se však stane, že se ohlédne, aby se podíval, kde už byl, pravděpodobnost, že se odchýlí z cesty, se zvýší. Výsledkem jsou brázdy křivé a nepravidelné. … Budeme-li svou energii zaměřovat na to, co je před námi – věčný život a radost ze spasení – spíše než na to, co je za námi, pak jej s jistotou obdržíme.“ („Am I a ‚Living‘ Member?“ Ensign, May 1987, 17.)

Jak se to, když jsme učedníkem Ježíše Krista, podobá vložení rukou na pluh a neohlížení se za sebe?
Jak je Spasitel příkladem toho, čemu učil ve verši 62? („On se na tom ustavil, aby šel do Jeruzaléma“ [Lukáš 9:51] a aby tam dokončil poslání, které Mu Nebeský Otec dal, a přitom se neohlížel za sebe.)

Poukažte na nedokončenou větu na tabuli.

Jak byste, na základě toho, co jste se dozvěděli z Lukáše 9:57–62, shrnuli pravdu, které Spasitel učil a která se týká toho, co od svých učedníků požaduje? (Studenti mohou uvést celou řadu zásad. Poté, co odpovědí, doplňte větu na tabuli tak, aby vyjadřovala tuto pravdu: Máme-li být opravdovými Ježíšovými učedníky, nesmíme dopustit, aby něco mělo přednost před naším následováním Ježíše Krista.)
Proč občas něco klademe na přednější místo ve svém životě – nad své zodpovědnosti jakožto učedníků Ježíše Krista?

Požádejte některého studenta, aby přečetl následující slova staršího Richarda G. Scotta z Kvora Dvanácti apoštolů:

„Satan má mocný nástroj, který používá proti dobrým lidem. Je to odvrácení pozornosti. Chtěl by dobré lidi přimět, aby si naplnili život ‚dobrými věcmi‘ natolik, že nezbude místo pro věci podstatné.“ („Dejme přednost tomu, co je nejdůležitější“, Liahona, červenec 2001, 7.)

Abyste studentům pomohli zamyslet se nad tím, co jim brání v plné míře následovat Ježíše Krista, nakreslete na tabuli níže uvedenou tabulku a požádejte je, aby si ji překreslili do studijního deníku nebo zápisníku.

Zodpovědnosti učedníka Ježíše Krista	Jiné priority

Rozdělte studenty do dvojic. Požádejte je, aby se spolužákem ve dvojici do tabulky napsali zodpovědnosti pravého učedníka Ježíše Krista (které mohou zahrnovat: čestnost a poctivost, služba druhým, sdílení evangelia, práce na rodinné historii a chrámová práce, vychovávání rodiny). Poté je požádejte, aby ke každé zodpovědnosti uvedené v tabulce napsali příklad jiných priorit, které někdy člověk může klást nad danou zodpovědnost.

Požádejte několik z nich, aby se podělili o to, co si zapsali.

Povzbuďte studenty, aby se podělili o pozitivní příklady učedníků Ježíše Krista tím, že se jich zeptáte:

Kdy jste byli svědky toho, že někdo odložil své cíle či priority, aby mohl následovat Spasitele?

Vyzvěte studenty, aby přemítali o tom, čemu možná dávají přednost před následováním Ježíše Krista a Jeho učení. Řekněte jim, aby si do studijního deníku napsali nějaký cíl týkající se toho, co budou dělat, aby pro ně byl Spasitel a Jeho evangelium prioritou.

Mohli byste zakončit lekci tím, že studenty vyzvete, aby zazpívali píseň „Tvou cestou dál chci jít“ (Náboženské písně, č. 134) nebo jinou náboženskou píseň o následování Ježíše Krista a Jeho učení.

Komentář a historické souvislosti

Lukáš 8:1–3. Spasiteli pomáhaly a sloužily věrné ženy

Lukáš zaznamenal, že když Spasitel se svými apoštoly putoval a učil „po městech a po městečkách“ v Galileji (Lukáš 8:1), putovalo s Ním rovněž mnoho žen. Některé tyto ženy byly uzdraveny z různých svých neduhů; jiné byly možná manželkami apoštolů. Řada těchto žen dál následovala Ježíše až do doby Jeho smrti a Vzkříšení. (Viz Lukáš 23:27, 49; 24:10; Jan 20:11–18.)

Lukášova zmínka o ženách, které cestovaly s Ježíšem, je zdůrazněním toho, že Spasitel se zajímá o všechny včetně žen, které v židovské společnosti v prvním století často stály na okraji zájmu druhých. Tyto ženy pomocí svých prostředků Ježíše a Jeho vyvolené služebníky podporovaly.

President Howard W. Hunter potvrdil, že Spasitel si vážil všech žen, a vyzval ženy Církve v dnešní době, aby stály sjednoceně po boku Bratří v podporování díla Páně:

„Musí pro vás být povzbuzením, milované sestry Jeho Církve, když pamatujete na to, že tentýž Ježíš, náš Spasitel díky Usmíření, projevoval svou lásku a starostlivost vůči ženám ve své době. Byl rád v přítomnosti žen a měl mezi nimi blízké přátele. …

Existuje snad důvod domnívat se, že se o něco méně stará o ženy v dnešní době? …

Pokud náš Pán a Spasitel ve své době potřeboval ženy, aby mu poskytly ruku útěchy, naslouchající ucho, věřící srdce, laskavý pohled, povzbudivé slovo a oddanost, dokonce i v hodině Jeho ponížení, muk a smrti, pak i my, Jeho služebníci v celé Církvi, potřebujeme vás, ženy Církve, abyste stály po našem boku a za námi v úsilí přehradit příliv zla, jehož zaplavením jsme ohroženi. Společně pak musíme stát věrně a pevně ve víře proti nepřebernému počtu lidí, kteří mají jiné názory. Zdá se mi, že je velmi zapotřebí, aby se ženy Církve spojily a společně stály za bratry a po jejich boku v úsilí přehradit příliv zlovolnosti, jež nás obklopuje, a nést kupředu toto dílo našeho Spasitele.“ („To the Women of the Church“, Ensign, Nov. 1992, 95–96.)

Lukáš 9:54. Spálení Samaritánů ohněm z nebe

Starší Bruce R. McConkie z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil možný úmysl Jakuba a Jana, když žádali o moc svolat z nebe oheň, který by Samaritány pohltil:

„[Jakub a Jan] věděli, že Bůh Izraele – tentýž Ježíš, v Jehož přítomnosti tehdy stáli – seslal skrze Eliášova slova oheň z nebe, aby pohltil nepřátele tohoto dávného proroka. (2. Královská 1.) Také věděli, že tentýž milosrdný Bůh zničí zlovolné ohněm při svém Druhém příchodu. (Mal. 4:1.) Ještě ale nevěděli, že v jejich dispensaci, v podmínkách, které tehdy panovaly, … se mělo poselství evangelia šířit s pravou láskou, trpělivostí, snášenlivostí a shovívavostí. …

… Jakub a Jan byli při svém návrhu ovlivněni, ačkoli si nebyli vědomi zdroje tohoto vlivu, spíše duchem z temných hlubin než Duchem ze vznešených výšin.“ (Doctrinal New Testament Commentary, 3 vols. [1965–1973], 1:440.)

Lukáš 9:54–56. Rozhodnutí reagovat na prohřešky vůči sobě trpělivě a shovívavě

Starší David A. Bednar z Kvora Dvanácti apoštolů učil, že se můžeme rozhodnout, že nás slova a skutky druhých neurazí:

„Myslet si, že někdo nebo něco nás může přimět, abychom se cítili uraženi, rozhněváni, zraněni nebo zahořklí, snižuje naši mravní svobodu jednání a proměňuje nás v předměty, na které je působeno. Ale jako ti, kteří byli zmocněni jednat, vy i já máme moc jednat a rozhodnout se, jak zareagujeme na urážlivou nebo bolestivou situaci. …

Spasitel je největším příkladem toho, jak máme reagovat na potenciálně urážlivé události nebo situace.“ („A nic je neurazí“, Liahona, listopad 2006, 90.)

Lukáš 9:60. „Nech ať mrtví pochovávají mrtvé své“

Další vysvětlující informace o Spasitelově odpovědi muži, který si přál nejprve pohřbít svého otce, než bude Krista následovat, najdete v komentáři k Lukášovi 9:59–60 v New Testament Student Manual ([Church Educational System manual, 2014], 158.)

Lukáš 9:62. Následování Spasitelova příkladu a neohlížení se za sebe

President Dieter F. Uchtdorf učil, že učednictví znamená v plné míře kráčet ve Spasitelových stopách:

„Ti, kteří vstoupili do vod křtu a přijali dar Ducha Svatého, učinili první krok na cestě učednictví a mají za úkol jít vytrvale a věrně ve stopách našeho Spasitele.“ („Saints for All Seasons“, Ensign or Liahona, Sept. 2013, 5.)

Starší Edward Dube ze Sedmdesáti učil, že Ježíš nám dal příklad toho, co znamená vložit svou ruku na pluh a neohlížet se za sebe:

„Náš Spasitel, Ježíš Kristus, který vše vidí od počátku do konce, velmi dobře znal cestu, po které měl kráčet do Getseman a na Golgotu, když řekl: ‚Žádný, kdož vztáhne ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpět, není způsobný k království Božímu.‘ (Lukáš 9:62.) V očích Páně není ani tak důležité to, co jsme udělali nebo kde jsme byli, jako spíš to, kam jsme ochotni jít.“ („Hleďte kupředu a věřte“,Liahona, listopad 2013, 17.)