Lekce 141: Jakub 2

Lekce 141

Jakub 2

Úvod

Jakub povzbuzoval Svaté, aby nabízeli pomocnou ruku utiskovaným, a učil, že praví následovníci Ježíše Krista nemají dávat přednost bohatým před chudými. Také učil o vztahu mezi vírou a skutky.

Náměty pro výuku

Jakub 2:1–13

Jakub učí následovníky Krista, aby nestranili bohatým

Vyberte náhodně některého studenta a dejte mu malý dárek. Členům třídy řekněte, že jste tomuto studentovi dali dárek z důvodu, který si libovolně zvolíte (například protože má na sobě vaši oblíbenou barvu nebo protože do třídy přinesl určitý předmět).

Jaké pocity ve vás vyvolalo moje chování k tomuto studentovi?
Proč lidé někdy straní druhým?

Vyzvěte studenty, aby si vzpomněli na nějakou jinou situaci, kdy byli svědky toho, jak se s někým zacházelo lépe než s ostatními, a aby se zamysleli nad tím, jaké z toho měli pocity.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Jakuba 2:1–4. Vysvětlete, že v Překladu Josepha Smitha zní Jakub 2:1 takto: „Bratří moji, nemůžete mít víru Pána našeho Ježíše Krista, Pána slávy, a přesto stranit osobám.“ Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zaměřili se na to, před čím Jakub Svaté varoval.

Před čím Jakub Svaté varoval?

Poukažte na to, že „stranit osobám“ (Překlad Josepha Smitha, Jakub 2:1 v anglickém vydání Bible SPD) znamená upřednostňovat jednu osobu nebo skupinu lidí a zároveň se nechovat správně k ostatním kvůli situaci, ve které se nacházejí, nebo kvůli jejich vlastnostem.

Jaký příklad upřednostňování některých lidí Jakub uvedl?
Můžete uvést několik příkladů toho, jak v dnešní době jednotlivci upřednostňují některé lidi, zatímco k ostatním se nechovají správně kvůli situaci, v níž se tito lidé nacházejí nebo kvůli jejich vlastnostem?

Shrňte Jakuba 2:5–7 vysvětlením, že Jakub dál káral ty Svaté, kteří stranili bohatým. Učil je, že Bůh vyvolil chudé, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici Jeho království. Jakub také Svatým připomněl, že právě bohatí je utiskovali a rouhali se Pánu.

Vyzvěte studenty, aby si přečetli Jakuba 2:8 a zjistili, co měli Svatí podle Jakubových slov dělat, aby jim to pomohlo vyhýbat se tomu, aby někoho upřednostňovali.

Co Jakub připomínal Svatým, aby dělali?
Proč se podle vás o tomto přikázání hovoří jako o královském zákoně? (Viz Jakub 2:8.)
Jaké zásadě ohledně toho, jak se věrní učedníci Ježíše Krista chovají k lidem, se můžeme z těchto veršů naučit? (Studenti mohou použít různá slova, ale v jejich odpovědích by měla zaznít zásada podobná této: Věrní učedníci Ježíše Krista mají rádi všechny lidi bez ohledu na jejich situaci. Napište tuto zásadu na tabuli.)
Čím byl Spasitel během svého působení ve smrtelnosti příkladem toho, jak mít rád druhé bez ohledu na jejich situaci?

Vyzvěte studenty, aby pomysleli na někoho, kdo se snaží mít rád všechny lidi. Několik z nich požádejte, aby se podělili o to, na koho mysleli a proč.

Vyzvěte studenty, aby přemýšleli o tom, jak se chovají ke druhým. Povzbuďte je, aby vyhledávali příležitosti k tomu, aby následovali Spasitelův příklad lásky ke druhým.

Vyzvěte je, aby si představili, že poté, co vyslechli Jakubovo učení o tom, že máme mít rádi všechny lidi, uslyší někoho říkat, že na tom zase tolik nezáleží, když upřednostňujeme některé lidi, zatímco k jiným se nechováme správně. Dotyčný také říká, že existují mnohem horší věci, které bychom mohli dělat.

Jaké problémy mohou vyplývat z tohoto způsobu uvažování?

Požádejte některého studenta, aby přečetl Jakuba 2:9–10. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, proč je to, že nechováme lásku ke všem lidem bez ohledu na jejich situaci, závažný problém.

Proč je závažným problémem nechovat lásku ke všem lidem bez ohledu na jejich situaci?
Jaké pravdě se můžeme z Jakubových slov v těchto verších naučit? (Studenti mohou použít různá slova, ale ujistěte se, že v jejich odpovědích zazní pravda podobná této: I když se dopustíme jen jednoho hříchu, jsme před Bohem vinni.)
Jaký je podle Jakuba 2:10 věčný důsledek toho, že porušíme třeba jen jedno Boží přikázání? (Staneme se těmi, kdo „všechněmi jest vinen“ – v tom smyslu, že jsme nečistí, a tudíž nemůžeme přebývat s Bohem. [Viz také 1. Nefi 10:21.])
Proč můžeme mít přesto naději, i když se kvůli tomu, že nejsme poslušni Boha, stáváme nečistými, takže bychom s Ním nemohli žít?

Požádejte některého studenta, aby přečetl tato slova presidenta Dietera F. Uchtdorfa z Prvního předsednictva:

„Ale není vše ztraceno.

Naší velkou a věčnou nadějí je milost Boží.

Skrze oběť Ježíše Krista uspokojuje plán milosrdenství požadavky spravedlnosti [viz Alma 42:15] ‚a uskutečňuje pro lidi prostředek, aby mohli míti víru ku pokání‘ [Alma 34:15].

Naše hříchy, ač mohou být jako šarlat, mohou zbělet jako sníh. [Viz Izaiáš 1:18.] Díky tomu, že náš milovaný Spasitel ‚dal sebe samého [jako] mzdu na vykoupení za všecky‘ [1. Timoteovi 2:6], je nám poskytnut přístup do Jeho věčného království [viz 2. Petrova 1:11].“ („Dar milosti“, Liahona, květen 2015, 108.)

Co musíme dělat, abychom byli hodni vstoupit do Pánova království skrze Usmíření Ježíše Krista?
Jak nám může zásada, kterou jsme rozpoznali ve verši 10, pomoci více si vážit Usmíření Ježíše Krista?

Shrňte Jakuba 2:11–13 vysvětlením, že Jakub zmínil příklad zásady uvedené ve verši 10. Poté povzbuzoval věřící, aby se ke druhým chovali milosrdně, protože ti, kteří druhým neprokazují milosrdenství, budou bez milosrdenství souzeni.

Jakub 2:14–26

Jakub učí o úloze víry a skutků v našem spasení

Vyzvěte studenty, aby si představili nějakého mladého muže, který si uvědomil, že zhřešil. Věří v Usmíření Ježíše Krista a ve schopnost Spasitele zachránit ho. Říká, že to jediné, co musí udělat, je věřit, a Pán mu bez dalšího úsilí z jeho strany odpustí.

Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad tím, zda víra tohoto mladého muže je sama o sobě dostačující pro to, aby mu byly odpuštěny hříchy.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Jakuba 2:14. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, jakou otázku ohledně víry Jakub Svatým položil.

Jakou otázku ohledně víry položil Jakub Svatým?
Jaké skutky měl podle vás Jakub na mysli?

Vysvětlete, že Jakub napravoval falešnou představu o víře. Někteří lidé se mylně domnívali, že víra znamená jednoduše to, že slovy vyjádříme, čemu věříme. V kontextu Jakuba 2:14 použil Jakub termín skutky v jiném smyslu, než jak ho používal apoštol Pavel. Když Pavel používal termín skutky, měl na mysli skutky v rámci Mojžíšova zákona. Když Jakub používal termín skutky, měl na mysli skutky oddanosti nebo spravedlivosti.

Aby Jakub názorně uvedl odpověď na svou vlastní otázku ve verši 14, použil přirovnání zaznamenané v Jakubovi 2:15–16. Požádejte dva studenty, aby přišli dopředu. Jednomu z nich řekněte, aby hrál žebráka, který prosí o jídlo, oblečení a přístřešek, které potřebuje pro přežití. Druhého studenta požádejte, aby hrál člověka, který může žebrákovi pomoci. Požádejte třetího studenta, aby přečetl Jakuba 2:15–16, zatímco tito dva studenti budou předvádět to, co se v těchto verších popisuje.

Co je špatné na odpovědi dané žebrákovi? Stačila by odpověď druhého studenta na to, aby žebrákovi pomohl?

Požádejte některého studenta, aby přečetl Jakuba 2:17–18. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, čemu Jakub učil o víře.

Co podle vás znamenají slova „víra, nemá-li skutků, mrtváť jest“? (Verš 17.)
Jak nám Jakubovo přirovnání o žebrákovi pomáhá pochopit, co tato slova znamenají?
Jaké pravdě podle verše 17 Jakub učil ohledně opravdové víry v Ježíše Krista? (Studenti mohou použít různá slova, ale v jejich odpovědích by měla zaznít pravda podobná této: Opravdová víra v Ježíše Krista se projevuje spravedlivými skutky. Napište tuto pravdu na tabuli.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl Jakuba 2:19–20. Vysvětlete, že v Překladu Josepha Smitha zní Jakub 2:19 takto: „Ty věříš, že je jeden Bůh; to je správné: ďáblové tomu věří a třesou se; stal ses takovým jako oni a nejsi ospravedlněn.“ Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a vyhledali příklad, který Jakub použil, aby ukázal, že věřit v existenci Boha nutně neznamená mít víru v Boha.

Jaký příklad použil Jakub, aby ukázal, že věřit v existenci Boha nutně neznamená mít víru v Boha?

Požádejte některého studenta, aby přečetl tato slova staršího Davida A. Bednara z Kvora Dvanácti apoštolů:

„Pravá víra je zaměřena na Pána Ježíše Krista a vždy vede ke spravedlivým činům. … Čin sám o sobě není vírou ve Spasitele, ale konání skutků v souladu se správnými zásadami je ústředním prvkem víry.“ („Žádejte ve víře“, Liahona, květen 2008, 95.)

Co je podle staršího Bednara „ústředním prvkem víry“?
Proč je důležité rozumět tomu, že víra v Ježíše Krista znamená jak v Něj věřit, tak i jednat podle správných zásad?

Připomeňte studentům situaci týkající se mladého muže ze začátku této části lekce.

Jak by porozumění tomu, že víra znamená jak věřit, tak i činit skutky, mohlo pomoci někomu, kdo hledá odpuštění hříchů?

Shrňte Jakuba 2:21–26 vysvětlením, že Jakub uvedl Abrahama a Raab jako dva příklady lidí, jejichž víra v Boha se projevovala skrze jejich skutky. (Příběh odvážné ženy Raab se nachází v knize Jozue 2:1–22.)

Vyzvěte studenty, aby si do studijního deníku nebo zápisníku napsali o nějaké situaci, kdy projevili víru v Ježíše Krista prostřednictvím svých skutků, a aby popsali, jak byli díky tomu požehnáni. Povzbuďte je, aby také napsali své svědectví o Spasiteli a jak budou tuto víru projevovat prostřednictvím skutků. Několik z nich požádejte, aby se s ostatními členy třídy podělili o to, co si napsali.

Vyzvěte studenty, aby s modlitbou přemýšleli o tom, jak mohou lépe projevoval víru v Ježíše Krista tím, že Ho budou poslušni. Povzbuďte je, aby následovali nabádání, která obdrží.

Mistrovství v písmu – Jakub 2:17–18

Abyste studentům pomohli uplatňovat pravdy obsažené v těchto verších z mistrovství v písmu, dejte každému z nich kousek papíru. Vyzvěte je, aby na jednu stranu papíru dané verše opsali. Poté je vybídněte, aby na druhé straně papíru dokončili tuto větu: Budu Pánu dávat najevo, že v Něj mám víru, tím, že … Povzbuďte studenty, aby během dne měli tento papír v kapse a průběžně si doplňovali myšlenky a nápady, jak mohou dávat najevo víru v Pána. Kdykoli na papír něco přidají, mohou si zároveň zopakovat dané verše z mistrovství v písmu. Vyzvěte je, aby si tento papír umístili někam, kde ho budou mít na očích, aby jim jejich cíle připomínal.

Komentář a historické souvislosti

Jakub 2:10. Pokud jsme vinni jedním hříchem, jsme skutečně vinni všemi hříchy?

Je důležité porozumět Jakubovu učení zaznamenanému v Jakubovi 2:10; může totiž snadno dojít k jeho mylnému pochopení. President Joseph Fielding Smith učil ohledně tohoto verše tomuto:

„Jakub ve své epištole řekl: ‚Nebo kdo by koli celého zákona ostříhal, přestoupil by pak jediné, všechněmi jest vinen.‘ [Jakub 2:10.] Mnohým se zdá, že to jsou tvrdá slova, přesto je to pravda. Zákony, které panují v celestiálním království, jsou dokonalé, a my se předtím, než do něj můžeme vstoupit, musíme se všemi těmito zákony uvést do souladu. Člověk, který se bouří proti kterémukoli věčnému přikázání, nemůže být ospravedlněn a nemůže vstoupit do celestiálního království. Kdyby mu to bylo dovoleno, přinesl by do tohoto království zmatek, a takový stav nemůže být ospravedlněn.“ („The Standards of the Church“, Improvement Era, July 1957, 506.)

Jakub 2:14–18. Nejsme spaseni skrze své skutky

President Dieter F. Uchtdorf z Prvního předsednictva objasnil, že naše poslušnost Božích přikázání není to, co nám přináší spasení:

„Spasení nelze koupit penězi poslušnosti; je zakoupeno krví Syna Božího. [Viz Skutkové 20:28.] Pokud si myslíme, že můžeme vyměnit své dobré skutky za spasení, je to jako kdybychom si koupili letenku a pak se domnívali, že vlastníme aerolinku. Nebo jako kdybychom si mysleli, že po zaplacení nájmu za dům máme vlastnické právo na celou planetu zemi.“ („Dar milosti“, Liahona, květen 2015, 109.)

Jakub 2:18–26. „Já tobě ukáži víru svou z skutků svých“

„Jakub odpovídal na zprávy o tom, že někteří lidé zjednodušeně mluvili o víře jako o něčem, co je odděleno od jednání člověka neboli jeho ‚skutků‘. (Viz Jakub 2:14–16.) …

Jakub neučil, že víra nemá žádnou spásnou moc; učil, že pasivní víra, z níž neplynou žádné skutky, není pravou vírou vedoucí ke spasení. Když Jakub vyzýval čtenáře, aby mu ukázali svou víru bez skutků (viz Jakub 2:18), poukazoval na to, že víru nelze ukázat jinak, než prostřednictvím toho, jak jednáme – pravá víra nemůže existovat bez spravedlivých skutků.“ (New Testament Student Manual [Church Educational System manual, 2014], 495.)

Jakub uvedl Abrahama a Raab jako dva příklady lidí, jejichž víra v Ježíše Krista se projevovala skrze jejich skutky. Vysvětlil, že Abraham a Raab byli ospravedlněni „z skutků“. Být ospravedlněn znamená „míti prominuto potrestání za hřích a býti prohlášen nevinným. Osoba je ospravedlněna Spasitelovou milostí skrze víru v Něho. Tato víra je projevována pokáním a poslušností zákonů a obřadů evangelia.“ (Průvodce k písmům, „Ospravedlnění“, scriptures.lds.org.) Abraham a Raab tudíž nebyli spaseni kvůli svým skutkům, ale jejich skutky a poslušnost Pána byly projevem jejich opravdové víry v Ježíše Krista a v Jeho moc nás spasit.