V neděli po Ukřižování Maria Magdaléna zjistila, že hrob je prázdný, a informovala o tom Petra a Jana, kteří pak k němu běželi. Vzkříšený Kristus se zjevil Marii Magdaléně a následně svým učedníkům.
Maria Magdaléna zjišťuje, že hrob je prázdný, a oznamuje to Petrovi a Janovi, kteří pak k němu běží
Abyste studenty připravili na studium Jana 20, vyzvěte je, aby se zamysleli nad dobou, kdy jim nebo někomu, koho znají, zemřel někdo blízký.
Jaké pocity můžeme mít, když nám zemře někdo blízký?
Abyste studentům pomohli porozumět kontextu Jana 20, připomeňte jim, že poté, co Ježíš v pátek odpoledne, přibližně ve tři hodiny, zemřel, bylo Jeho tělo později onoho odpoledne uloženo do hrobu, jehož vchod byl poté zavalen velikým kamenem. Při západu slunce pak začal sabat. (Mohli byste vysvětlit, že před Vzkříšením Ježíše Krista světil Pánův lid smlouvy sabatní den od západu slunce v pátek do západu slunce v sobotu.)
Požádejte některého studenta, aby přečetl následující slova staršího Josepha B. Wirthlina z Kvora Dvanácti apoštolů. Vyzvěte členy třídy, aby si představili, jak se Ježíšovi učedníci v onen tragický pátek cítili.
Obrázek
Starší Joseph B. Wirthlin
„Myslím na to, jak temný byl ten pátek, když byl Kristus pozvednut na kříž.
V onen hrozný pátek se země třásla a padla tma. Strašlivá bouře bičovala zemi.
Podlí muži, kteří usilovali o Jeho život, se radovali. Nyní, když Ježíš už nebyl, se určitě ti, kteří Ho následovali, rozprchnou. V tento den slavili vítězství.
Onoho dne se chrámový závoj roztrhl vedví.
Maria Magdalena a Maria, matka Ježíšova, byly přemoženy zármutkem a zoufalstvím. Jedinečný člověk, kterého milovaly a ctily, visel bezvládně na kříži.
Onen pátek apoštoly zcela zničil. Ježíš, jejich Spasitel – ten, který kráčel po vodě a křísil mrtvé, byl sám vydán zlovolným na milost a nemilost. Dívali se bezmocně, jak byl přemožen svými nepřáteli.
V onen pátek Spasitele lidstva tupili a bili, týrali a spílali Mu.
Byl to pátek naplněný ničivou a sužující bolestí, která se zarývala do duše těch, kteří milovali a ctili Syna Božího.
Myslím si, že ze všech dnů od počátku lidské historie byl onen pátek tím nejtemnějším.“ („Neděle přijde“, Liahona, listopad 2006, 29–30.)
Jaké myšlenky nebo pocity byste asi měli, kdybyste byli učedníkem, který tam v onen pátek byl?
Poté, co studenti odpovědí, přečtěte tato další slova staršího Wirthlina:
Vyzvěte studenty, aby se při studiu Jana 20 zaměřili na to, jak „zkáza onoho dne nepřetrvala“.
Požádejte některého studenta, aby přečetl Jana 20:1–2. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zaměřili se na to, co Maria Magdaléna zjistila, když přišla první den v týdnu (v neděli) brzy ráno k hrobu Ježíše.
Co Maria zjistila?
Co Maria udělala, když zjistila, že je kámen od vchodu do hrobu odvalený? Co se domnívala, že se stalo?
Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení Jana 20:3–10. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, co Petr a Jan, který je zde nazýván jako „jiný učedník“ (verš 3), udělali poté, co si vyslechli Mariinu zprávu.
Co Petr a Jan udělali poté, co si vyslechli Mariinu zprávu?
Jaká byla podle verše 8 Janova reakce, když spatřil prázdný hrob? V co uvěřil?
Mohli byste vysvětlit, že Jan plně neporozuměl Spasitelovu prohlášení, že třetího dne vstane z mrtvých, dokud nenahlédl do prázdného hrobu. Když uviděl, že hrob je prázdný, vzpomněl si a uvěřil. (Viz Jan 20:8–9.)
Vzkříšený Spasitel se zjevuje Marii Magdaléně a následně svým učedníkům
Požádejte některého studenta, aby přečetl Jana 20:11–15. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, kdo hovořil s Marií poté, co Petr a Jan odešli od hrobu.
Kdo hovořil s Marií ve verši 15? Za koho Maria Ježíše považovala?
Požádejte některého studenta, aby přečetl Jana 20:16–18. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, co Ježíš řekl Marii, aby udělala, jakmile Ho rozpoznala.
Abyste studentům pomohli porozumět významu slov „nedotýkejž se mne“ (verš 17), požádejte některého z nich, aby přečetl tato slova staršího Bruce R. McConkieho z Kvora Dvanácti apoštolů:
Obrázek
Starší Bruce R. McConkie
„Bible krále Jakuba cituje Ježíše slovy: ‚Nedotýkejž se mne.‘ V Překladu Josepha Smitha čteme: ‚Nedrž mne.‘ Různé překlady z řečtiny tuto pasáž interpretují jako ‚nedrž se mne‘ nebo ‚nezadržuj mne‘. Některé například udávají význam ‚už se mne dále nedrž‘ nebo ‚už mne dále nezadržuj‘. Jiné hovoří o tom, aby se Jej přestala držet, z čehož vyplývá, že se Ho Maria již držela. Máme oprávněný důvod domnívat se, že to, co vzkříšený Pán sdělil Marii, bylo v podstatě toto: ‚Nemůžeš mne zde držet, neboť jdu ke svému Otci.‘“ (The Mortal Messiah, 4 vols. [1979–1981], 4:264.)
Vyzvěte studenty, aby si představili, že jsou učedníkem, který slyší Mariino svědectví. Vybídněte je, aby si ve studijním deníku nebo zápisníku odpověděli na tyto otázky:
Jak byste se asi cítili, kdybyste naslouchali Marii?
Věřili byste jí? Proč ano, nebo proč ne?
Poté, co jim poskytnete dostatek času, několik z nich požádejte, aby se podělili o to, co napsali. Připomeňte jim, že pro některé učedníky bylo těžké uvěřit tomu, čeho byla Maria svědkem. (Viz Marek 16:11.)
Požádejte některého studenta, aby přečetl Jana 20:19–20, a vyzvěte členy třídy, aby zjistili, co se stalo téhož večera.
Co se stalo téhož večera, když se učedníci shromáždili?
Jaké důležité nauce se Maria i učedníci naučili? (Studenti mohou použít různá slova, ale v jejich odpovědích by měla zaznít tato nauka: Ježíš Kristus svým Vzkříšením překonal smrt.)
Jak se podle verše 20 učedníci cítili, když spatřili vzkříšeného Pána?
Požádejte některého studenta, aby přečetl tato slova staršího Josepha B. Wirthlina:
Obrázek
Starší Joseph B. Wirthlin
„A v jediném okamžiku oči, neustále naplněné slzami, oschly. Rty, které tiše pronášely modlitby strasti a zármutku, naplnily nyní ovzduší podivuhodnou chválou, neboť Ježíš Kristus, Syn žijícího Boha, stál před nimi jako prvotiny vzkříšení, důkaz toho, že smrt je pouze počátek nové a podivuhodné existence.“ („Neděle přijde“, 30.)
Jak nám poznání toho, že Ježíš Kristus byl vzkříšen, může pomoci ve chvílích, kdy truchlíme nad ztrátou někoho blízkého? (Protože byl Ježíš Kristus vzkříšen, bude vzkříšen každý, kdo kdy na této zemi žil. [Viz 1. Korintským 15:20–22.])
Shrňte Jana 20:21–23 tím, že vysvětlíte, že poté, co Ježíš ukázal učedníkům rány ve svých rukou a boku, je pověřil, aby konali Jeho dílo, a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.“ (Verš 22.)
Požádejte některého studenta, aby přečetl Jana 20:24–25. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, který apoštol při této posvátné události nebyl přítomen.
Který apoštol nebyl přítomen, když ostatní apoštolové spatřili vzkříšeného Pána?
Co podle verše 25 řekl Tomáš, že potřebuje k tomu, aby uvěřil?
V čem se Tomášova odpověď v tomto verši liší od Janovy reakce v Janovi 20:8, když spatřil prázdný hrob?
Proč podle vás bylo pro Tomáše obtížné uvěřit?
Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení Jana 20:26–29. Vyzvěte členy třídy, aby zjistili, co Tomáš zažil osm dní poté, co řekl, že nevěří, že byl Ježíš vzkříšen.
Namísto toho, abyste požádali několik studentů o čtení, byste mohli pustit video „Blessed Are They That Have Not Seen, and Yet Have Believed“ [„Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili“] (2:29) ze série videí The Life of Jesus Christ Bible Videos [Biblická videa o životě Ježíše Krista], abyste jim pomohli představit si, co Tomáš podle těchto veršů zažil. Toto video je k dispozici na stránkách LDS.org.
K čemu Ježíš vyzval Tomáše poté, co mu dovolil dotknout se Jeho rukou a boku? (Aby byl věřící.)
Co si podle verše 29 Ježíš přál, aby Tomáš pochopil?
Jaké zásadě se můžeme z tohoto Spasitelova učení naučit? (Poté, co studenti odpovědí, napište na tabuli tuto zásadu: Pokud se rozhodneme věřit v Ježíše Krista, i když Ho nevidíme, budeme požehnáni.)
Rozdělte studenty do skupin po dvou nebo po třech a každé skupině dejte materiál na rozdání s níže uvedenými otázkami.
Požádejte každou skupinu, aby o těchto otázkách diskutovali a zapsali své odpovědi do tohoto materiálu na rozdání nebo do studijního deníku. Poté, co studentům poskytnete dostatek času, několik z nich požádejte, aby se o své odpovědi podělili s ostatními členy třídy.
Vysvětlete, že přestože Ježíš učil, že budeme požehnáni, pokud se rozhodneme v Něj věřit, i když Ho nevidíme, poskytuje nám svědky jako základ našeho náboženského přesvědčení.
Požádejte některého studenta, aby přečetl Jana 20:30–31. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, proč Jan tyto události zapsal.
Proč Jan tyto události zapsal? (Mohli byste vysvětlit, že slovo život [verš 31] znamená v tomto kontextu věčný život.)
Jakým pravdám o svědectví apoštolů a proroků se můžeme z verše 31 naučit? (Studenti mohou použít různá slova, ale v jejich odpovědích by měly zaznít pravdy podobné těmto: Apoštolové a proroci svědčí o Ježíši Kristu, abychom uvěřili, že je Syn Boží. Když se rozhodneme věřit ve svědectví apoštolů a proroků ohledně Ježíše Krista, budeme moci obdržet věčný život. Tato víra v sobě zahrnuje to, že se snažíme dodržovat Jeho přikázání a žít věrně podle tohoto svědectví.)
Jak svědectví apoštolů a proroků posilují vaši víru v Ježíše Krista?
Na závěr se podělte o své svědectví o Ježíši Kristu. Povzbuďte studenty, aby uplatňovali pravdy, které rozpoznali v Janovi 20, tím, že si určí, jak budou projevovat víru v Ježíše Krista.
President James E. Faust z Prvního předsednictva vysvětlil, že první osoba, které se Ježíš zjevil jako vzkříšená bytost, má velký význam:
„Žádná žena by neměla pochybovat o tom, jak si Spasitel vážil ženství. Truchlící Maria Magdaléna byla první, kdo přišel k hrobu po Ukřižování, a když uviděla, že je kámen odvalený a hrob prázdný, běžela za Petrem a Janem, aby jim to oznámila. Tito dva apoštolové se přišli podívat a pak se zármutkem odešli. Ale Maria zůstala. Stála poblíž kříže [viz Matouš 27:56; Marek 15:40; Jan 19:25]. Byla na pohřbu [viz Matouš 27:61; Marek 15:47]. A nyní stála u prázdného hrobu a plakala [viz Jan 20:11]. A tam měla tu čest být prvním smrtelníkem, který spatřil vzkříšeného Pána.“ („Woman, Why Weepest Thou?“, Ensign, Nov. 1996, 54.)
Jan 20:16–20. „I zradovali se učedlníci, vidouce Pána“
Starší Joseph B. Wirthlin z Kvora Dvanácti apoštolů popsal zoufalství učedníků Ježíše Krista v onen pátek, kdy byl ukřižován. A pak dodal:
„Zoufalství nebylo bez konce, protože v neděli vzkříšený Pán zlomil pouta smrti. Vystoupil z hrobu a ukázal se vítězoslavně jako Spasitel veškerého lidstva. …
Každý z nás bude mít své vlastní pátky – dny, kdy se zdá, že samotný vesmír se tříští a trosky našeho světa leží doslova kolem nás. Všichni zažijeme tyto těžké časy, kdy se nám zdá, že se již nikdy nedáme dohromady. Všichni budeme mít své pátky.
Ale svědčím vám ve jménu Toho, který zvítězil nad smrtí – neděle přijde. V temnotě naší bolesti neděle přijde.
Bez ohledu na naše zoufalství, bez ohledu na náš zármutek, neděle přijde. V tomto životě nebo v příštím, neděle přijde.
Svědčím vám, že vzkříšení není žádný výmysl. Máme osobní svědectví těch, kteří Ho viděli. Tisíce ve Starém i Novém světě svědčily o vzkříšeném Spasiteli. Pocítily rány na Jeho rukou, nohou a boku. Když Ho objímaly, prolévaly slzy nevýslovné radosti.“ („Neděle přijde“, Liahona, listopad 2006, 30.)
„‚Dechl, a řekl jim: Přijměte Ducha svatého‘ (Jan 20:22), což ve vší pravděpodobnosti bylo potvrzení a pověření přijmout Ducha Svatého, neboli křest ohněm, vkládáním rukou, neboť toto byl postup, kterým se pak Jeho učedníci řídili.“ (Conference Report, Apr. 1955, 18.)
Starší Bruce R. McConkie z Kvora Dvanácti apoštolů rovněž uvedl, že slova „Ježíš na ně ‚dechl‘ … pravděpodobně znamenají, že na ně vložil ruce a pronesl slova: ‚Přijmi Ducha Svatého.‘“ Starší McConkie dále učil, že tato událost názorně dokládá rozdíl mezi udělením daru Ducha Svatého a tím, že se tomuto daru skutečně těšíme: „Takto dar Ducha Svatého obdrželi, ale ještě se z něj v onu chvíli skutečně netěšili. … Dar Ducha Svatého je právo, v závislosti na naší věrnosti, mít stálé společenství tohoto člena Božstva; a tento dar je předáván po křtu vkládáním rukou. Tento dar nabízí určitá požehnání založená na naprosté poslušnosti příslušného zákona; každý, komu je tento dar udělen, se mu ve skutečnosti netěší neboli nevlastní ho. V případě apoštolů bylo skutečné užívání tohoto daru odsunuto až na den letnic. (Skutkové 2.)“ (Doctrinal New Testament Commentary, 3 vols. [1965–1973], 1:857.)