Knihovna
Lekce 101: Římanům 8–11


Lekce 101

Římanům 8–11

Úvod

Pavel učil o požehnáních plynoucích z duchovního znovuzrození a podrobení se vůli Nebeského Otce. Učil také tomu, jak Izrael odmítl Boží smlouvu, a o šíření evangelia mezi pohany.

Náměty pro výuku

Římanům 8

Pavel popisuje požehnání plynoucí z duchovního znovuzrození

Na začátku hodiny položte studentům tyto otázky:

  • Co je to dědictví?

  • Kdybyste mohli zdědit něčí majetek, čí majetek byste si vybrali a proč?

  • Kdo obvykle zdědí něčí majetek?

Vyzvěte studenty, aby přemítali o požehnáních, která by člověk mohl obdržet jako dědic všeho, co vlastní Nebeský Otec. Vyzvěte studenty, aby při studiu Římanům 8:1–18 zjistili, co musíme dělat, abychom zdědili vše, co má Nebeský Otec.

Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení Římanům 8:1, 5–7, 13. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zaměřili se na to, čemu Pavel učil ohledně chození „podlé těla“, neboli poddávání se sklonu hřešit, a ohledně chození „podlé Ducha“. (Verš 5.)

  • Co znamená „opatrnost těla“? (Verš 6.) (Být zaměřen na uspokojování vášní a tužeb fyzického těla.)

  • Co znamená „opatrnost … Ducha“? (Verš 6.)

Vysvětlete, že skutky těla mrtviti (viz verš 13) znamená usmrtit neboli překonat slabosti, pokušení a hříchy související s naším smrtelným tělem. (Viz Mosiáš 3:19.)

  • Jaké zásadě se můžeme z verše 13 naučit o tom, co nám může pomoci překonat sklon přirozeného člověka hřešit? (Pomozte studentům rozpoznat tuto zásadu: Budeme-li se řídit vlivem Ducha, dokážeme překonat sklon přirozeného člověka hřešit. Napište tuto zásadu na tabuli.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl Římanům 8:14–16. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, jak Pavel popisuje ty, kteří jsou vedeni Duchem.

  • Jak Pavel popisuje ty, kteří jsou vedeni Duchem? (Vysvětlete, že slovo synové v tomto kontextu znamená jak synové, tak dcery. [Viz NaS 25:1.])

Poukažte na slova „Ducha synovství“ (verš 15). Vysvětlete, že našeho ducha (viz verš 16), neboli naše duchovní tělo, stvořil Nebeský Otec, a každého člověka tak učinil svým doslovným duchovním dítětem. Lidé jsou však duchovně znovuzrozeni neboli adoptováni jako synové a dcery Boží ve smlouvě evangelia tím, že s Ním uzavírají smlouvy prostřednictvím obřadů a poté tyto smlouvy dodržují. Společenství s Duchem Svatým naznačuje, že takoví lidé jsou nejen Božími duchovními dětmi na základě stvoření, ale jsou také Jeho dětmi smlouvy.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Římanům 8:17–18. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, kým se Boží děti smlouvy mohou stát.

  • Kým se Boží děti smlouvy mohou stát? (Na tabuli napište tuto zásadu, ale místo slova věrné ponechejte prázdné místo: Jsme-li věrné Boží děti smlouvy, můžeme se stát s Ježíšem Kristem spoludědici všeho, co má Nebeský Otec.)

  • Kdo je to spoludědic? (Ten, kdo obdrží stejný díl dědictví jako ostatní dědicové.)

  • Co podle verše 17 musí Boží děti smlouvy dělat, aby se staly spoludědici s Kristem?

Vysvětlete, že trpět s Ježíšem Kristem (viz verš 17) neznamená, že vytrpíme to, co vytrpěl Spasitel v rámci své smírné oběti. Spíše máme, podobně jako Spasitel, v sobě popřít veškerou bezbožnost, dodržovat přikázání a věrně vytrvat v protivenství. (Viz Matouš 16:24; Překlad Josepha Smitha, Matouš 16:26 [v Průvodci k písmům].) Do zásady napsané na tabuli dopište slovo věrné. Na tabuli nakreslete tabulku se třemi sloupci. První sloupec nadepište slovem Požadavky, prostřední sloupec slovem Protivenství a třetí sloupec slovem Dědictví. Odpovědi studentů na tyto otázky pište do odpovídajících sloupců.

  • Co musíme dělat pro to, abychom byli považováni za věrné Boží děti smlouvy?

  • Jaká protivenství bychom mohli zakoušet, zatímco se budeme snažit žít jako věrné Boží děti smlouvy?

  • Jaká požehnání můžeme zdědit od Nebeského Otce, když se budeme snažit žít jako Jeho věrné děti smlouvy? (Jednou z možných odpovědí je to, že se můžeme stát takovými, jako je Nebeský Otec.)

Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad seznamem na tabuli.

  • Jak lze podle vás po přečtení Pavlova učení ve verši 18 přirovnat požadavky nutné k tomu, aby byl člověk spoludědicem s Kristem, k požehnáním? Proč?

Vysvětlete, že v Římanům 8:19–30 čteme, že Pavel učil tomu, že Duch nám pomáhá v našich slabostech a pomáhá nám poznat, za co se máme modlit. Také čteme o tom, že Ježíš Kristus byl povolán v předsmrtelné existenci k tomu, aby byl Spasitelem Božích dětí. (Viz Překlad Josepha Smitha, Římanům 8:29–30 [v Průvodci k písmům].)

Poznámka: Slovo připodobněniŘímanům 8:29–30 znamená předustanoveni nebo povoláni. Část Pavlova učení ohledně předustanovení budou studenti studovat v lekci vycházející z Efezským 1.

Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení Římanům 8:28, 31–39. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a vyhledali pravdy, kterým Pavel učil ohledně Boží lásky ve vztahu k protivenství, těžkostem a soužením smrtelnosti. Poukažte na to, že Překlad Josepha Smitha Římanům 8:31 nahrazuje slova „jest … proti“ slovem „přemoci“.

  • Jakým pravdám se můžeme z těchto veršů naučit? (V odpovědích studentů mohou zaznít různé pravdy, včetně těchto: Pokud milujeme Boha, všechny věci budou působit společně pro naše dobro. Skrze Ježíše Krista můžeme překonat všechny těžkosti a soužení smrtelnosti. Od Boží lásky, která se projevuje v Usmíření Ježíše Krista, nás nemůže nic odloučit.)

  • Jak nám může Ježíš Kristus a Jeho učení pomoci překonat těžkosti a soužení smrtelnosti?

  • Když se zamyslíte nad těžkostmi a souženími smrtelnosti, které jste již zakusili, které věty vás v těchto verších nejvíce zaujaly? Proč?

  • Jak jste pocítili nebo pociťujete Boží lásku uprostřed těžkostí a soužení?

Vyzvěte studenty, aby si do studijního deníku nebo zápisníku napsali, k čemu se cítí být nabádáni, aby udělali, aby mohli skrze Ježíše Krista překonat své těžkosti a soužení. Povzbuďte je, aby to, co si napsali, uplatňovali v praxi.

Římanům 9–11

Pavel učí o tom, jak Izrael odmítl Boží smlouvu, a o přinesení evangelia pohanům

Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad tím, jak by reagovali v těchto situacích:

  1. Doprovázíte biskupa na návštěvu jistého mladého muže, jehož rodina je v Církvi aktivní, ale on nikoli. Když se váš biskup laskavě snaží pomoci tomuto mladému muži pochopit, jaké jsou důsledky toho, když nežijeme podle evangelia, mladý muž řekne: „Nedělejte si starosti. Byl jsem pokřtěn a moji rodiče jsou aktivní. Bůh mi žádné požehnání neodepře.“

  2. Nedávno jste se spřátelili s jistou mladou ženou jiného vyznání. Ptá se na zásady, podle kterých žijete. Poté, co popíšete několik Pánových zásad, řekne: „Nechápu, proč to všechno děláš. To jediné, co musíš dělat, abys byl spasen, je věřit v Ježíše Krista.“

Vyzvěte studenty, aby při studiu Římanům 9–11 vyhledali pravdy, které jim mohou pomoci pochopit, co je zapotřebí k tomu, abychom získali požehnání evangelia.

Požádejte některého studenta, aby přečetl toto vysvětlení Pavlova učení v Římanům 9–11:

Jak je zaznamenáno v Římanům 9–11, Pavel, když hovořil o rozhodnutích, která mnozí Židé učinili, použil místo výrazu Židé výrazy IzraelIzraelité. O Božích dětech smlouvy se někdy hovoří jako o domu Izraele. Bůh si ve starozákonní době vybral potomky Jákoba neboli Izraele, aby byli součástí Jeho smlouvy s Abrahamem (viz Římanům 9:4–5), což zahrnovalo velká požehnání jako například evangelium, kněžskou pravomoc, věčný život, věčné potomstvo, zemi dědictví či zodpovědnost žehnat světu evangeliem.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Římanům 9:6, 8. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, čemu Pavel učil ohledně členů domu Izraele.

  • Co měl podle vás Pavel na mysli, když řekl: „ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou“? (Verš 6.) (Mnozí Židé mylně věřili tomu, že jim jejich rodová linie skrze Abrahama zaručuje požehnání smlouvy.)

Vysvětlete, že v Římanům 9:25–30 čteme, že Pavel učil tomu, že pohané, kteří vstoupili do Církve, by mohli získat všechna požehnání smlouvy a stát se spravedlivými uplatňováním víry v Ježíše Krista.

Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení z Římanům 9:31–33; 10:1–4. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, jak se v Pavlově době někteří Izraelité snažili stát se spravedlivými před Bohem. Vysvětlete, že zákon spravedlnosti (viz Římanům 9:31) se týká zákona Mojžíšova; „kámen urážky“ (Římanům 9:32, 33) je Ježíš Kristus; a spravedlnost Boží (viz Římanům 10:3) se týká Ježíše Krista a Jeho evangelia.

  • Jak se podle Římanům 9:31–33 někteří Izraelité snažili stát se spravedlivými před Bohem? (Tím, že striktně vykonávali skutky zákona Mojžíšova.)

  • Co podle Římanům 10:3–4 tito Izraelité odmítali? (Ježíše Krista a spravedlnost, která byla skrze Něho umožněna.)

Vysvětlete, že jak je zaznamenáno v Římanům 10:8–13, Pavel vyložil, jak lze obdržet spravedlnost, která je z víry. (Viz Římanům 9:30.) Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení Římanům 10:8–13. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zaměřili se na to, jak je možné získat tento stav spravedlivosti.

  • Co musí člověk dělat, aby obdržel spravedlivost, která pramení z víry?

Vysvětlete, že řecké slovo, které je ve verši 9 přeloženo jako vyznat, označuje otevřené uznání přijetí neboli smlouvu; a řecké slovo, které je zde přeloženo jako uvěřit, označuje závazek důvěry. Tato hluboká důvěra ve Spasitele vede lidi k tomu, aby otevřeně vyznali, že Ho přijali způsobem, který určil On sám. Mezi tyto stanovené způsoby patří poslušnost Božích přikázání, pokání a přijetí spásných obřadů, kterými jsou křest a dar Ducha Svatého.

  • Co musíme podle Pavlova učení dělat, přejeme-li si získat požehnání plynoucí z Božích smluv, mezi něž patří i spasení? (Pomozte studentům rozpoznat tuto zásadu: Jestliže přijmeme Ježíše Krista a Jeho evangelium a budeme se jím řídit, můžeme získat požehnání plynoucí z Božích smluv a být spaseni. Napište tuto zásadu na tabuli.)

Poukažte na to, že někteří lidé s odkazem na Římanům 10:9, 13 tvrdí, že to jediné, co musíme udělat, abychom mohli být spaseni, je slovy vyznat víru v Ježíše Krista. Připomeňte studentům situace, o kterých jste před chvílí hovořili.

  • Jak by vám mohly pravdy obsažené v této lekci pomoci v takových situacích reagovat?

Shrňte zbývající část Římanům 10–11 vysvětlením, že Pavel učit tomu, že pro rozvíjení víry v Krista je nezbytné naslouchat slovu Božímu. Aby znázornil přijetí pohanů do domu Izraele, použil přirovnání roubování větví divokého olivovníku na ušlechtilý olivovník. (Viz také Jákob 5:3–14.) Také učil tomu, že evangelium bude opětně nabídnuto Židům.

Na závěr vydejte svědectví o pravdách, které se v této lekci probíraly.

Komentář a historické souvislosti

Římanům 8:14–17. „Jsme [děti] Boží“

Starší Jeffrey R. Holland z Kvora Dvanácti apoštolů svědčil o božském dědictví, které máme jako děti Boží:

„Váš Otec v nebi vás zná jménem a ví o tom, v jaké situaci se nacházíte. On slyší vaše modlitby. On zná vaše přání a sny, i vaše obavy a zklamání. On také ví, čím se můžete stát vírou v Něho. Díky tomuto božskému dědictví jste společně se všemi svými duchovními sestrami a bratry v Jeho očích zcela rovnocenn[í] a máte moc stát se poslušností právoplatnými dědici v Jeho věčném království, jako ‚dědicové … Boží, spolu pak dědicové Kristovi‘ [Římanům 8:17]. Snažte se porozumět významu těchto nauk.“ („Pro mladé ženy“, Liahona, listopad 2005, 28.)

„Písma o nás ve více než jednom významu hovoří jako o dětech Božích. (Viz Římanům 8:16.) Zaprvé – každý člověk je doslovně milovaným duchovním dítětem Nebeského Otce (viz Malachiáš 2:10; Skutkové 17:29; Židům 12:9; ‚Rodina – prohlášení světu‘, Liahona, listopad 2010, 129.) Zadruhé – když projevíme víru v Ježíše Krista, budeme činit pokání, budeme pokřtěni a přijmeme Ducha Svatého [a další obřady], budeme prostřednictvím smluvního vztahu ‚znovuzrozeni‘ jako děti Boží. (Viz Jan 1:12; Galatským 3:26–29; Mosiáš 5:7; NaS 11:30; [NaS 84:33–38;] Mojžíš 6:65–68.)“ (New Testament Student Manual [Church Educational System manual, 2014], 348.)

Duch může nejen potvrdit, že jsme Božími dětmi smlouvy, ale může také našemu duchu potvrdit, že jsme doslovně milovanými dětmi Božími a že jsme s Ním žili předtím, než jsme se narodili.

Římanům 8:15. „Duch synovství“

„Adopce byla v římském světě běžná a byla pro Pavlovy čtenáře známým pojmem. Člověk, který někoho zákonně adoptoval, převedl na tuto osobu všechna práva a výsady, kterým by se dostalo přirozeně narozenému dítěti. Proto, když skrze uzavření smlouvy evangelia přijímáme ‚Ducha synovství‘ (Římanům 8:15), stáváme se dětmi Božími a ‚spoludědici s Kristem‘ (Římanům 8:17).“ (New Testament Student Manual [Church Educational System manual, 2014], 348.)

Král Beniamin v Knize Mormonově také učil tomu, jak se můžeme stát „dětmi Kristovými“. (Viz Mosiáš 5:5–10.) President Joseph Fielding Smith učil tomu, že Ježíš Kristus se také „stává naším Otcem“, protože nám „poskytuje život, věčný život, skrze Usmíření, které za nás vykonal“. President Smith vysvětlil: „Stáváme se dětmi, syny a dcerami Ježíše Krista, skrze svou smlouvu poslušnosti vůči Němu.“ (Doctrines of Salvation, comp. Bruce R. McConkie, 3 vols. [1954–1956], 1:29.)

Římanům 8:31–32. „Kdyžť jest Bůh s námi, i kdo proti nám?“

„Pavel učil, že Kristovo Usmíření dokládá, že ‚Bůh [je] s námi‘ a je nám a našemu věčnému blahu zavázán. Protože nám Bůh dal svého Jednorozeného Syna, můžeme si být jisti tím, že bude i nadále pracovat pro naše spasení a připravovat nás na to, abychom se stali dědici všeho, co si nám přeje dát. Starší Jeffrey R. Holland podobně nabádal členy Církve:

‚Uvážíme-li nepředstavitelnou cenu, kterou zaplatil při Ukřižování a při Usmíření, slibuji vám, že se k nám nyní neobrátí zády. … Bratři a sestry, ať máte jakékoli trápení, prosím nevzdávejte se.‘ (‚Opravit to, co je zlomeno‘, Liahona, květen 2006, 71.)“ (New Testament Student Manual [Church Educational System manual, 2014], 350.)

Římanům 8:29–30; 9:11; 11:2, 5, 7, 28. Předurčení, předustanovení a vyvolení

„Řecký pojem, který je v Římanům 8:29–30 přeložen jako předzřídi[t], znamená ‚vyvolit nebo určit předem‘ a týká se předustanovení, které někteří lidé obdrží na základě Božího předzvědění, aby následovali Ježíše Krista a stali se takovými, jako je On. (Viz také Efezským 1:3–4; 1. Petrova 1:2.) ‚Předustanovení nezaručuje, že jednotlivci obdrží určitá povolání nebo zodpovědnosti. Takové příležitosti přicházejí v tomto životě jako důsledek spravedlivého používání svobody jednání, stejně jako předustanovení přišlo jako důsledek spravedlivosti v předsmrtelné existenci.‘ (‚Předustanovení‘, Věrni víře – slovník evangelia [2004], 120; viz také Alma 13:3–4.)“ (New Testament Student Manual [Church Educational System manual, 2014], 350.)

Slovník Bible Dictionary vysvětluje, že vyvolení je „teologický pojem, který především označuje skutečnost, že Bůh si vybral dům Izraele, aby byl lidem smlouvy majícím určité výsady a zodpovědnosti, aby se mohl stát prostředkem k požehnání celého světa. …

Vyvolení jsou vybráni ještě ‚před ustanovením světa‘, avšak nikdo není bezpodmínečně vyvolen k věčnému životu. Každý se musí sám za sebe řídit evangeliem a přijmout jeho obřady a smlouvy z rukou Pánových služebníků, aby mohl získat spasení. Je-li člověk vyvolen, ale neslouží, je možné říci, že jeho vyvolení bylo marné, jak to Pavel vyjádřil v 2. Kor. 6:1.

… ‚Vyvolení milosti‘, o kterém se hovoří v … Řím. 11:1–5, se vztahuje na situaci ve smrtelnosti; kdy se člověk narodí v době, v místě a v podmínkách, v nichž přijde do vhodného kontaktu s evangeliem. K tomuto vyvolení došlo v předsmrtelné existenci. Ti, kteří jsou věrní a pilní v evangeliu ve smrtelnosti, obdrží v tomto životě vyvolení, které je ještě žádoucnější, a stanou se vyvolenými Boha. Tito obdrží zaslíbení plnosti Boží slávy na věčnosti. (NaS 84:33–41.)“ (Bible Dictionary, „Election“; viz také Alma 13:3–4.)

Prorok Joseph Smith vysvětlil, že „apoštolové neučili o bezpodmínečném vyvolení (předurčení) jednotlivců k věčnému životu. Bůh vskutku vyvolil neboli předurčil, že všichni ti, kteří budou spaseni, mají být spaseni v Ježíši Kristu a skrze poslušnost evangelia.“ (History of the Church, 4:360.) To znamená, že všichni lidé, kteří budou spaseni, obdrží spasení skrze Usmíření Ježíše Krista, a žádným jiným způsobem.

Římanům 11:25. „Plnost pohanů“

Starší Bruce R. McConkie z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil, co je míněno slovy „plnost pohanů“:

„Byla stanovena doba k tomu, aby slovo slyšeli Židé, a poté doba, kdy měli přednost pohané. Časy pohanů jsou obdobím, během něhož je evangelium přednostně nabízeno jim, a tak to bude pokračovat, dokud nebudou mít neomezenou příležitost přijmout pravdu, neboli jinými slovy, do plnosti pohanů. Poté bude toto poselství opět nabídnuto Židům, míněno Židům jako národu a jako lidu.“ (Doctrinal New Testament Commentary, 3 vols. [1965–1973], 2:290.)

Staletí předtím, než Pavel napsal své epištoly, učil Nefi své bratry tomu, že evangelium bude přineseno jeho potomstvu a potomstvu jeho bratrů skrze plnost pohanů v posledních dnech. Díky tomu „dojdou poznání svého Vykupitele a pravých bodů jeho nauky, aby mohli věděti, jak k němu přijíti a býti spaseni“. (1. Nefi 15:14.) Toto shromáždění Lehiova semene v posledních dnech je součástí roubování přirozených větví zpět na olivovník, jak prorokovali Pavel a Zenos. (Viz Římanům 11:23–25; Jákob 5:52, 60, 63, 67–68.)

Když se v roce 1823 Proroku Josephu Smithovi zjevil anděl Moroni, řekl, že „má brzy přijíti plnost pohanů“. (Joseph Smith–Životopis 1:41.)