Po večeři při přesnicích učil Ježíš své apoštoly, jak se mohou vrátit k Nebeskému Otci a jak mohou projevit svoji lásku k Němu. Poté jim slíbil, že jim pošle jiného Utěšitele.
Spasitel učí své učedníky, jak se mohou vrátit k Nebeskému Otci
Je-li to možné, ukažte studentům mapu vašeho města a vyzvěte je, aby označili místo, kde se právě teď nacházejí. Na mapě označte jiné místo, které studenti znají. Vyzvěte je, aby si na kus papíru napsali, jak se dostanou z místa, kde se právě nacházejí, do místa, které jste označili. Požádejte jednoho nebo dva z nich, aby vám řekli, co si napsali.
Napište na tabuli Celestiální království. Vyzvěte studenty, aby přemítali o tom, jaké pokyny by dali někomu, kdo chce vědět, jak se dostat do celestiálního království.
Vybídněte je, aby při studiu Jana 14 vyhledali pravdu, která jim pomůže poznat, jak se vrátit k Nebeskému Otci a vstoupit do celestiálního království.
Abyste studentům pomohli porozumět kontextu Jana 14, připomeňte jim, že Spasitel slavil se svými apoštoly svátek přesnic v horní místnosti v Jeruzalémě. Po večeři při přesnicích řekl Ježíš učedníkům, že je brzy opustí. (Viz Jan 13:33.)
Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení Jana 14:1–5. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zaměřili se na to, čemu Ježíš učil své apoštoly, aby jim dodal útěchu.
Čemu Ježíš učil své apoštoly, aby jim dodal útěchu?
Co podle vás znamenají slova „v domě Otce mého příbytkové mnozí jsou“ ve verši 2?
Požádejte některého studenta, aby přečetl následující slova Proroka Josepha Smitha:
Obrázek
Prorok Joseph Smith
„[Slova] ‚v domě mého Otce příbytkové mnozí jsou‘ … [mají] znít takto: ‚v království Otce mého království mnohá jsou‘, abyste mohli být dědici Boží a spoludědici se mnou. … Existují příbytky pro ty, kteří jsou poslušni celestiálního zákona, a existují jiné příbytky pro ty, kteří tento zákon nedodržují, pro každého podle jeho stavu.“ (Viz Učení presidentů Církve: Joseph Smith [2008], 217.)
Mohli byste studentům navrhnout, aby si v písmech v Janovi 14:2 napsali nad slova domě a příbytkové slovo království.
Která slova uvedená v Janovi 14:1–4 mohla apoštolům přinést útěchu?
Jak podle verše 5 zareagoval Tomáš na Spasitelovo učení ohledně toho, že Jeho apoštolové znají cestu do království Nebeského Otce?
Požádejte některého studenta, aby přečetl Jana 14:6, a členy třídy vyzvěte, aby zjistili, jak Ježíš Tomášovi na jeho otázku odpověděl.
Jak Ježíš Tomášovi na jeho otázku odpověděl?
Na tabuli nakreslete cestu. Na jeden konec cesty napište my a na druhý království Nebeského Otce. Pod obrázek napište slovo cesta a zdůrazněte, že toto slovo se týká cesty, která vede z jednoho místa do druhého.
V jakém smyslu je Spasitel Cestou? (Studenti mohou odpovědět, že Spasitel nám ukazuje, jak máme žít, abychom se stali takovými, jako je Bůh, a jak se stát způsobilými přebývat v přítomnosti Nebeského Otce.)
Na tabuli pod slovo „cesta“ napište pravda a život.
V jakém smyslu je Ježíš Kristus Pravdou? (Je zdrojem veškeré pravdy a dokonale podle ní žil.)
V jakém smyslu je Ježíš Kristus Životem? (Umožňuje nám překonat fyzickou smrt, být vzkříšeni a získat nesmrtelné fyzické tělo a překonat duchovní smrt, abychom mohli obdržet věčný život. On je „to světlo, které je ve všech věcech, které dává život všem věcem“. [NaS 88:13.])
Pod obrázek cesty připište před slovo „cesta“ Ježíš Kristus je.
Jak byste na základě toho, o čem jsme diskutovali, shrnuli význam Spasitelových slov „žádný nepřichází k Otci než skrze mne“? (Jan 14:6.) (Studenti mohou použít různá slova, ale v jejich odpovědích by měla zaznít pravda podobná této: Do království Nebeského Otce můžeme vstoupit pouze skrze Usmíření Ježíše Krista a díky tomu, že budeme následovat Jeho cestu.)
Co se stane, budeme-li se snažit následovat cestu, která není cestou Spasitelovou?
Požádejte některého studenta, aby přečetl následující slova staršího Lawrence E. Corbridge ze Sedmdesáti. Členy třídy vyzvěte, aby se zaměřili na to, co se stane, budeme-li se snažit následovat cestu, která není cestou Spasitelovou.
Obrázek
Starší Lawrence E. Corbridge
Jen jedna cesta vede ke štěstí a naplnění smyslu života. On je tou Cestou. Každá další cesta, každá jiná cesta, ať už je jakákoli, je pošetilá. …
Buď můžeme následovat Pána a být obdařeni Jeho mocí a mít pokoj, světlo, sílu, poznání, důvěru, lásku a radost, anebo můžeme jít nějakou jinou cestou, jakoukoli jinou cestou, každou další cestou a kráčet sami – bez Jeho podpory, bez Jeho moci, bez vedení, v temnotě, ve zmatku, pochybách, žalu a beznaději. A já se ptám, která cesta je snazší? …
Jen jedna cesta vede ke štěstí a naplnění smyslu života. Ježíš Kristus je ta Cesta.“ („Cesta“, Liahona, listopad 2008, 34, 36.)
Co se podle staršího Corbridge stane, když nebudeme následovat Spasitelovu cestu?
Co se stane, když Spasitelovu cestu následovat budeme?
Vyzvěte studenty, aby přemítali o zkušenostech a zážitcích, kdy byli požehnáni za to, že následovali Spasitelovu cestu. Požádejte několik z nich, aby se o své zkušenosti a zážitky podělili.
Shrňte Jana 14:7–14 tím, že vysvětlíte, že Spasitel učil své apoštoly, že jedním z účelů, kvůli nimž přišel na zem, je zjevit skrze svá slova a skutky pravou podstatu Nebeského Otce. Také jim slíbil, že budou mít moc činit velké skutky.
Ježíš učí apoštoly, jak mohou projevovat svou lásku k Němu
Požádejte studenty, aby přemýšleli o někom, koho mají rádi.
Jak mu dáváte najevo, že ho máte rádi?
Požádejte některého studenta, aby přečetl Jana 14:15, a členy třídy vyzvěte, aby věnovali pozornost tomu, co měli podle Ježíšových slov učedníci dělat, aby projevovali svoji lásku k Němu.
Co můžeme na základě toho, čemu Ježíš učil své apoštoly, dělat, abychom projevovali svoji lásku k Němu? (V odpovědích studentů by měla zaznít tato pravda: Lásku k Ježíši Kristu projevujeme tím, že dodržujeme Jeho přikázání.)
Přineste si s sebou několik proužků papíru, na nichž budou napsaná některá z přikázání (například dodržování Slova moudrosti, placení desátku a svěcení dne sabatu.) Požádejte několik studentů, aby přišli dopředu. Řekněte jim, aby si každý z nich vzal jeden proužek papíru, přečetl příslušné přikázání a vysvětlil, jak můžeme dodržováním tohoto přikázání projevovat lásku k Ježíši Kristu. Poté je vyzvěte, aby se vrátili na svá místa.
Vybídněte studenty, aby se zamysleli nad tím, jak se jim daří projevovat lásku ke Spasiteli dodržováním Jeho přikázání. Povzbuďte je, aby si dali za cíl, že budou projevovat lásku ke Spasiteli tím, že budou lépe dodržovat jedno nebo více přikázání, která pro ně mohou být obtížná.
Požádejte některého studenta, aby přečetl Jana 14:16–17, 26. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zaměřili se na to, co Pán slíbil svým apoštolům.
Co Pán apoštolům slíbil?
Vysvětlete, že slova „jiného Utěšitele“ ve verši 16 se týkají Ducha Svatého. Spasitel nazval Ducha Svatého jiným Utěšitelem, protože v průběhu své služby ve smrtelnosti byl pro své apoštoly utěšitelem On.
Co pro nás podle Jana 14:16–17, 26 může Duch Svatý učinit? (Studenti mohou použít různá slova, ale v jejich odpovědích by měla zaznít tato pravda: Duch Svatý nás může utěšit, všemu nás naučit a všechno nám připomenout.)
Vyzvěte studenty, aby si ve studijním deníku nebo zápisníku odpověděli na tyto otázky:
Kdy jste pociťovali, že vás Duch Svatý utěšuje? Kdy jste pociťovali, že vás něčemu učí? Kdy vám pomohl si na něco vzpomenout?
Poté, co jim poskytnete dostatek času, požádejte několik dobrovolníků, aby se podělili o to, co napsali.
Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení Jana 14:18–23.
Jak budeme podle verše 21 a 23 požehnáni, budeme-li dodržovat přikázání? (Studenti mohou použít různá slova, ale v jejich odpovědích by měla zaznít zásada podobná této: Budeme-li dodržovat přikázání, Nebeský Otec a Ježíš Kristus budou s námi.)
Co podle vás znamená, že Nebeský Otec a Ježíš Kristus budou s námi? (Toto se týká osobního zjevení Nebeského Otce a Ježíše Krista. [Viz NaS 130:3.])
Vysvětlete, že Prorok Joseph Smith učil, že Duch Svatý je označován jako První Utěšitel a Ježíš Kristus jako Druhý Utěšitel. Abychom Ho mohli přijmout jako Druhého Utěšitele, musíme v Něho nejprve rozvinout víru, činit pokání, dát se pokřtít, přijmout Ducha Svatého, usilovat o to, abychom byli spravedliví, a sloužit Bohu. Budeme-li tak činit, „čas od času [nás] bude navštěvovat osobnost Ježíše Krista nebo se [nám] bude zjevovat … a zjevení nebes [nám] budou otevřena a Pán [nás] bude učit tváří v tvář“. (History of the Church, 3:380–381.) Toto zaslíbení bude naplněno podle Pánovy vůle a v Jeho vlastním čase. (Viz NaS 88:68.)
Vyzvěte studenty, aby si přečetli Jana 14:27 a zjistili, jaké poselství předal Spasitel svým apoštolům.
Jak se Spasitelovo poselství ve verši 27 vztahuje na zásadu, kterou jsme rozpoznali v této lekci?
Jaký je rozdíl mezi pokojem, který nabízí Spasitel, a pokojem, který nabízí svět?
Shrňte Jana 14:28–30 a Překlad Josepha Smitha, Jan 14:30 (v Průvodci k písmům) vysvětlením, že Ježíš řekl svým apoštolům, že by se měli radovat, protože je brzy opustí a vrátí se k Nebeskému Otci. Také jim řekl, že Satan nad Ním nemá žádnou moc, protože překonal svět. Ježíš řekl apoštolům, že Satan na ně může mít stále vliv, protože ještě nedokončili svoje dílo na zemi.
Vyzvěte studenty, aby si přečetli Jana 14:31 a zaměřili se na to, co si Spasitel přál, aby svět poznal.
Co si Spasitel přál, aby svět poznal?
Jak Spasitel projevil lásku k Nebeskému Otci?
Na závěr vyzvěte studenty, aby vydali svědectví o tom, jak jim zásady probírané v této lekci mohou pomoci v jejich snaze vrátit se do Boží přítomnosti v celestiálním království.
Abyste studentům pomohli naučit se Jana 14:15 nazpaměť, vyzvěte je, aby si slova tohoto verše opsali na lístek papíru. Vybídněte je, aby si verš opakovali tak dlouho, dokud ho nebudou znát nazpaměť. Poté je vyzvěte, aby si tento lístek papíru umístili někam, kde jim bude připomínat, aby projevovali lásku k Pánu dodržováním Jeho přikázání.
Starší Bruce R. McConkie z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil význam Jana 14:6 a to, v jakém smyslu je Ježíš Kristus „cesta, i pravda, i život“:
„On je ta Cesta, neboť v Něm a skrze Něho přichází spasení; ‚žádný nepřichází k Otci než skrze mne‘, řekl. (Jan 14:6.) On je ta Pravda, protože je ztělesněním a zosobněním této svaté vlastnosti. (Alma 5:48.) A On je ten Život, protože v Něm se soustřeďuje světlo života; bez Něho a bez Jeho moci by nebylo žádné existence; kdyby od nás odňal světlo života, smrt by okamžitě zvítězila; a bez Něho by neexistoval nesmrtelný život ani věčný život, což je život v nekonečné slávě.“ (Mormon Doctrine, 2nd ed. [1966], 832.)
President Joseph Fielding Smith vysvětlil význam Spasitelových slov „kdož vidí mne, vidí Otce“:
„Ježíš Kristus, Syn Boží, je dokonalým obrazem osoby svého Otce. (Viz Židům 1:3.) Kráčel po zemi jako lidská bytost, jako dokonalý člověk, a v odpověď na otázku, která Mu byla položena, řekl: ,Kdož vidí mne, vidí Otce.‘ (Jan 14:9.) Toto samotné by mělo vyřešit problém k uspokojení každé přemýšlivé, uctivé mysli. Závěr je velmi přesvědčivý – pokud je Syn Boží dokonalým obrazem (to jest podobou) osoby svého Otce, potom Jeho Otec je v podobě člověka; neboť ta byla podobou Syna Božího, nejenom během Jeho smrtelného života, ale i před Jeho narozením ve smrtelnosti a po Jeho vzkříšení. V této podobě se Otec a Syn zjevili jako dvě osobnosti Josephu Smithovi, když jako čtrnáctiletý chlapec obdržel své první vidění.“ (Učení presidentů Církve: Joseph F. Smith [2003], 334.)
Jan 14:12. „Větší [skutky] nad ty činiti bude; nebo já jdu k Otci svému“
Mohlo by se nám zdát matoucí, když čteme, že ti, kteří věří v Ježíše Krista, budou činit větší skutky, než činil On. V Lectures on Faith [Přednáškách o víře] se ale píše, že těmto slovům můžeme lépe porozumět v kontextu Spasitelova učení obsaženého v Janovi 17:20–24:
„Všechna tato slova poskládaná k sobě podávají tak jasnou zprávu o stavu oslavených svatých, jakou lze jen jazykem vyjádřit – měli činit skutky, které činil Ježíš, a větší skutky, než ty, které činil, když byl mezi nimi, a to proto, že šel k Otci. Neříká, že by tyto skutky měli činit v čase; ale měli je činit, protože šel k Otci. … Tyto větší skutky, které měli ti, již věří v Jeho jméno, činit, měly být vykonány na věčnosti, kam šel a kde měli uzřít Jeho slávu.“ (Lectures on Faith [1985], 77–78.)
„Hovoří se o dvou Utěšitelích. Jedním je Duch Svatý, ten, který byl udělen v den letnic a kterého všichni Svatí přijímají po víře, pokání a křtu. …
Onen druhý Utěšitel, o kterém se hovoří, je předmětem velkého zájmu a nejspíš mu rozumí jen několik málo z tohoto pokolení. Když má člověk víru v Krista, činí pokání z hříchů, je pokřtěn na odpuštění hříchů a přijme Ducha Svatého (vkládáním rukou), což je onen první Utěšitel, potom nechť se dál pokořuje před Bohem, hladoví a žízní po spravedlivosti a žije každým slovem Božím, a Pán mu brzy řekne – synu, budeš oslaven. Když ho Pán důkladně vyzkoušel a zjistil, že dotyčný člověk je odhodlán sloužit Mu přes všechna úskalí, potom onen člověk zjistí, že jeho povolání a vyvolení je učiněno jistým, potom bude mít výsadu přijmout onoho druhého Utěšitele, kterého Pán slíbil Svatým, jak je to zaznamenáno ve svědectví svatého Jana ve 14. kapitole, ve verších 12 až 27.“ (History of the Church, 3:380.)
Starší Bruce R. McConkie z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil roli Ducha Svatého jakožto Prvního Utěšitele:
„Dokud byl Ježíš s nimi, byl jejich Utěšitelem, vnášel jim do duše pokoj; ti, kteří byli obtíženi bolestí, utrpením a trápením světa, přicházeli za Ním a nacházeli odpočinutí pro svou duši. Utěšoval vdovy a byl otcem pro sirotky. Jeho slova pozvedala duši věřících do nových výšin klidu a pokoje. Nyní odchází, ale pošle jiného Utěšitele – Ducha Svatého – aby přebýval s věrnými navěky.
Pro všechny lidi, kromě těch několika málo, kteří slyšeli Jeho hlas ve smrtelnosti, je Duch svatý oním prvním Utěšitelem. Tento člen Božstva vnáší pokoj duším spravedlivých v každé době. Duch Svatý ‚je dar Boží všem těm, kteří ho pilně hledají, v dobách starých stejně jako v době, kdy se má ukázat dětem lidským‘ (1. Nefi 10:17) a stejně tak i v dobách, které přijdou. Je Duchem pravdy – tak jako Kristus – ale svět nemůže přijmout Ducha Svatého, protože Duch nemůže přebývat v nečistých schránkách.“ (Mortal Messiah, 4 vols. [1979–1981], 4:74–75.)
President Joseph Fielding Smith učil tomu, jaký je rozdíl mezi Duchem Svatým a Světlem Kristovým:
„Duch Svatý nemá být zaměňován s Duchem, jenž naplňuje nesmírnost prostoru a je všudypřítomný. Tento jiný Duch [Světlo Kristovo] nemá žádnou osobnost, velikost, ani rozměr; vychází z přítomnosti Otce a Syna a je ve všech věcech. O Duchu Svatém bychom měli mluvit jako o ‚Něm‘ a o onom jiné Duchu jako o ‚tom‘, ačkoli když mluvíme o moci neboli daru Ducha Svatého, také můžeme správně říkat ‚to‘.
… Jak se učíme v novodobém zjevení, Duch Svatý je třetím členem Božstva a je duchovní bytostí. Tato slova se používají jako synonyma: Duch Boží, Duch Páně, Duch Pravdy, Svatý Duch, Utěšitel; všechna se týkají Ducha Svatého. Tatáž slova se často používají ve vztahu k Duchu Ježíše Krista, jenž se také nazývá Světlem Pravdy, Světlem Kristovým, Duchem Božím či Duchem Páně; přesto se jedná o odlišné a oddělené skutečnosti. Ohledně tohoto tématu existuje značný zmatek, neboť to jasně nechápeme.“ (Doctrines of Salvation, comp. Bruce R. McConkie, 3 vols. [1954–1956], 1:49–50.)