Lekce 103: 1. Korintským 1–2

Lekce 103

1. Korintským 1–2

Úvod

Když se Pavel dozvěděl o problémech, se kterými se potýkali členové Církve v Korintu, napsal jim a nabádal je, aby mezi sebou odstranili sváry a sjednotili se. Také vysvětlil, že Bůh povolává slabé a pokorné, aby kázali Jeho evangelium, a že pouze skrze Ducha lze poznat věci Boží a porozumět jim.

Náměty pro výuku

1. Korintským 1:1–16

Pavel píše Svatým v Korintu a nabádá je, aby mezi sebou odstranili sváry a sjednotili se

Ukažte členům třídy obrázek rodiny, sportovního týmu a skupiny přátel (nebo napište na tabuli rodina, sportovní tým, skupina přátel).

Co může způsobovat rozdělení a sváry ve všech těchto skupinách?
Jak takové rozdělení a sváry mohou ovlivňovat rodinu, tým nebo skupinu přátel?
Jak takové rozdělení a sváry mezi členy Církve mohou ovlivňovat Církev?

Vyzvěte studenty, aby se při studiu 1. Korintským 1 zaměřili na pravdu, které Pavel učil Svaté v Korintu ohledně rozdělení a sváru.

Vyzvěte je, aby si v Průvodci k písmům, v části Biblické mapy a fotografie, nalistovali mapu č. 13 „Misionářské cesty apoštola Pavla“ a našli na ní Korint.

Požádejte některého studenta, aby přečetl tento odstavec:

Pavel na své druhé misionářské cestě cestoval do města Korint, kde kázal evangelium. V té době bylo pokřtěno mnoho lidí. (Viz Skutkové 18:1–18.) Když Pavel později kázal v Efezu, dozvěděl se o problémech, které vyvstaly mezi členy Církve v Korintu kvůli tomu, že někteří obrácení se vrátili ke své předchozí víře a k praktikám uctívání model. Pavel členům Církve v Korintu napsal, aby je posílil a aby jim připomněl jejich závazek sloužit Pánu.

Požádejte některého studenta, aby přečetl 1. Korintským 1:1–2. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, jak Pavel členy Církve v Korintu oslovil.

Jak Pavel členy Církve v Korintu oslovil?
Jakou funkci podle verše 1 Pavel v Církvi zastával?

Shrňte 1. Korintským 1:3–9 vysvětlením, že Pavel řekl Svatým v Korintu, že za ně děkuje Bohu pro milost, kterou obdrželi skrze Ježíše Krista, jenž jim ve všem požehnal. Poukažte na to, že Pavel ve své promluvě ke Svatým použil slova, která objasňují, že Nebeský Otec a Ježíš Kristus jsou oddělené bytosti. (Viz verš 3.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl 1. Korintským 1:10–11. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, co Pavel Svatým v Korintu radil.

Co Pán podle 1. Korintským 1:10 očekává od nás jakožto členů Církve? (Studenti mají odpovědět vlastními slovy a v jejich odpovědích by měla zaznít zásada podobná této: Pán od nás jako od Svatých očekává, že budeme jednotní a že mezi sebou rozdělení a sváry odstraníme.)
Co můžeme jako členové Církve dělat, abychom odstranili rozdělení a sváry ve své rodině? Ve sboru? (Odpovědi studentů pište na tabuli.)
Jaká požehnání můžeme obdržet díky tomu, že budeme jednotní a odstraníme mezi sebou sváry?
Kdy jste obdrželi požehnání díky tomu, že jste se sjednotili ve třídě, v kvoru nebo ve sboru či v odbočce?

Připomeňte studentům odpovědi napsané na tabuli a povzbuďte je, aby si z nich vybrali jeden příklad, jak mezi sebou mohou odstranit rozdělení a sváry, a aby si stanovili cíl tak jednat.

Shrňte 1. Korintským 1:12–16 vysvětlením, že Svatí v Korintu se rozdělili do skupin podle toho, kým byli pokřtěni. Svár nastal proto, že se domnívali, že jejich postavení v Církvi se určuje podle důležitosti člověka, který je pokřtil.

1. Korintským 1:17–31

Pavel učí, že Bůh povolává slabé, aby kázali Jeho evangelium

Vysvětlete, že v Pavlově době žilo v Korintu mnoho Řeků. Tito Řekové si velice cenili filosofických myšlenek a světské moudrosti.

Proč může být pro někoho, kdo si cení světských filosofií, těžké přijmout evangelium? (Mohli byste přečíst 2. Nefiho 9:28.)

Vyzvěte studenty, aby se při studiu 1. Korintským 1:17–31 zaměřili na pravdu, která jim pomůže porozumět omylnosti světské moudrosti.

Rozdělte členy třídy do čtyř skupin. Každé skupině přidělte jeden z těchto odkazů na verše z písem: 1. Korintským 1:17–18, 1. Korintským 1:19–20, 1. Korintským 1:21–22 a 1. Korintským 1:23–24. Vyzvěte studenty, aby si ve svých skupinách tyto verše přečetli a zjistili, co Pavel řekl o moudrosti světa ve srovnání s moudrostí Boží. Vysvětlete, že slova „neposlal mne Kristus křtíti“ ve verši 17 naznačují, že Pavel nebyl poslán, aby si budoval pověst na základě toho, kolik obrácených může získat. Mohli byste také vysvětlit, že slova „moudrost moudrých“ ve verši 19 a „moudrosti tohoto světa“ ve verši 20 se týkají mylných filosofických tradic té doby.

Po uplynutí dostatečné doby požádejte jednoho studenta z každé skupiny, aby pro ostatní členy třídy shrnul, čemu Pavel učil Svaté v Korintu ohledně moudrosti. Poté, co se všechny skupiny podělí o své shrnutí, se zeptejte:

Proč podle vás nevěřící považovali poselství o Usmíření Ježíše Krista za pošetilé?

Požádejte některého studenta, aby přečetl 1. Korintským 1:25. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zaměřili se na to, čemu Pavel učil o lidské moudrosti ve srovnání s moudrostí Boží. Vysvětlete, že Pavel použil slova „bláznovství Boží jest moudřejší nežli lidé“ a „[slabost] Boží jest silnější než lidé“, aby vyjádřil svrchovanou moudrost a moc Boha. Bůh není pošetilý, ani nemá žádné slabosti.

Jaké pravdě ohledně lidské moudrosti ve srovnání s moudrostí Boží Pavel učil? (Až studenti odpovědí, napište na tabuli tuto pravdu: Boží moudrost je větší než moudrost lidská.)
V jakém smyslu může porozumění této pravdě ovlivnit to, jak někdo hledá řešení svých problémů?

Požádejte některého studenta, aby přečetl 1. Korintským 1:26–27. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, koho si Bůh vybírá, aby kázal Jeho evangelium.

Koho si Bůh vybírá, aby kázal Jeho evangelium?
Proč si podle vás Bůh vybírá pro kázání evangelia ty, které svět považuje za pošetilé a slabé?

1. Korintským 2

Pavel vysvětluje, jak poznáváme věci Boží

Požádejte některého studenta, aby přečetl tento příběh, který vyprávěl president Boyd K. Packer z Kvora Dvanácti apoštolů:

„Seděl jsem v letadle vedle člověka, který se prohlašoval za ateistu, a svou nevíru v Boha vnucoval tak naléhavě, že jsem mu vydal svědectví. ‚Mýlíte se‘, řekl jsem, ‚Bůh existuje. Vím, že žije!‘

On namítal: ‚Nevíte. Nikdo to neví! Nemůžete to vědět!‘ Když jsem se nepodvolil, onen ateista, který byl právník, položil pravděpodobně onu nejzásadnější otázku ohledně svědectví. ‚Dobře‘, řekl posměšně a blahosklonně, ‚vy říkáte, že to víte. Řekněte mi, jak to víte.‘

Když jsem se pokusil odpovědět, nebyl jsem schopen mu to sdělit, přestože mám vyšší akademické vzdělání. …

Když jsem použil slova Duch a svědectví, ateista odpověděl: ‚Nevím, o čem mluvíte.‘ Stejně tak nerozuměl slovům modlitba, rozlišování a víra. ‚Vidíte‘, řekl, ‚vy to doopravdy nevíte. Kdybyste to věděl, mohl byste mi říci, jak to víte.‘

… Nenapadalo mě, co dalšího bych mohl udělat.“ („The Candle of the Lord“, Ensign, Jan. 1983, 51.)

Co byste tomuto ateistovi řekli?

Vyzvěte studenty, aby se při studiu 1. Korintským 2 zaměřili na pravdu, která jim pomůže poznat, proč onen muž nemohl presidenta Packera pochopit a proč si mohou být jistí svou znalostí duchovních záležitostí.

Shrňte 1. Korintským 2:1–8 vysvětlením, že Pavel Svatým v Korintu řekl, že nepoužívá moudrost světa, aby je přesvědčil o evangeliu. Učil je Duchem, aby měli víru v Boha. Pavel jim také řekl, že nevěřící nemohou rozumět tajemstvím Božím.

Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení 1. Korintským 2:9–16. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, proč Pavel řekl, že někteří lidé mohou znát „hlubokosti Božské“ (verš 10) a chápat je, zatímco jiní je poznat nemohou.

Proč podle veršů 9–10 mohli Pavel a další věrní lidé rozumět věcem Božím?
Proč podle verše 14 nemohou někteří lidé rozumět věcem Božím?
Jaké pravdě se z těchto veršů můžeme naučit ohledně toho, jak můžeme poznat věci Boží a rozumět jim? (Studenti mohou použít různá slova, ale ujistěte se, že v jejich odpovědích zazní tato pravda: Věci Boží můžeme poznat a rozumět jim pouze skrze Jeho Ducha.)

Připomeňte příběh presidenta Packera a vysvětlete, že president Packer pocítil inspiraci zeptat se onoho muže, který seděl vedle něj v letadle, jak chutná sůl. Požádejte některého studenta, aby příběh dočetl:

„Několikrát se o to pokusil, ale samozřejmě to nedokázal. Nemohl pouze samotnými slovy vyjádřit tak běžnou zkušenost, jako je chuť soli. Znovu jsem vydal svědectví a řekl jsem: ‚Vím, že Bůh existuje. Vy jste se tomuto svědectví vysmíval a řekl jste, že pokud to vím, budu vám moci přesně říci, jak to vím. Já jsem, příteli, v duchovním slova smyslu ochutnal sůl. Slovy vám dokážu vyjádřit, jak jsem tuto znalost získal, asi tak dobře, jako mi vy dokážete říci, jak chutná sůl. Ale říkám vám znovu, že Bůh existuje! On skutečně žije! A jenom proto, že vy to nevíte, mi prosím netvrďte, že to nevím ani já, protože já to vím!‘

Když jsme se rozloučili, slyšel jsem, jak si mumlá: ‚Nepotřebuji vaše náboženství jako berličku! Nepotřebuji ho.‘

Od tohoto zážitku jsem se již nikdy necítil na rozpacích, ani jsem se nestyděl kvůli tomu, že nemůžu samotnými slovy vysvětlit vše, co znám duchovně.“ („The Candle of the Lord“, 52.)

Napište na tabuli slova věci Boží a zeptejte se studentů, co jsou podle nich ony věci Boží, které lze poznat a kterým lze rozumět pouze skrze Jeho Ducha. Jejich odpovědi pište na tabuli.

Proč je důležité, abychom věřili, že pouze skrze Jeho Ducha můžeme poznat věci Boží a rozumět jim?

Vraťte se k odpovědím na tabuli a požádejte studenty, aby se podělili o nějaký zážitek nebo zkušenost, díky které skrze Ducha poznali některou z těchto věcí Božích a porozuměli jí. Zvažte možnost podělit se o vlastní zážitek.

Povzbuzujte je, aby se zamysleli, co mohou dělat pro to, aby při své snaze poznat věci Boží a rozumět jim hledali pomoc Ducha.

Na závěr vydejte svědectví o pravdách probíraných v této lekci.

Komentář a informace o historických souvislostech

1 . Korintským 1:17–2:13. Moudrost světa

„Když Pavel mluvil proti ‚moudrosti tohoto světa‘ (1. Korintským 1:20), měl na mysli mylné filosofické tradice své doby, a ne užitečné úsilí učit se a dosáhnout vzdělání, k čemuž nás Pán povzbuzuje. (Viz Matouš 22:37; 2. Nefi 9:29; NaS 88:78–80.) Pavel v 1. Korintským 1:17–2:13 opakovaně použil slova moudrý a moudrost, kterými odkazoval na světské filosofie a na ty, kteří je podporovali. Filosofické myšlenky byly pravidelně předmětem veřejných debat. Pavel postavil omezenou lidskou moudrost do protikladu s mocným poselstvím Božího ukřižovaného Syna. (Viz 1. Korintským 1:17–25.) Nehledě na ty, kteří se evangeliu vysmívali, víra Svatých neměla záviset na ‚moudrosti lidské …, ale na moci Boží‘. (1. Korintským 2:5.)

Přijmout poselství ukřižovaného Mesiáše bylo obtížné jak pro Židy, tak pro pohany. V římském prostředí bylo ukřižování trestem určeným pro zločince nebo otroky a symbolizovalo hanbu a porážku. Myšlenka, že někdo trpěl a zemřel v zastoupení za druhé a následně ožil, byla pro filosoficky smýšlející Řeky ‚bláznovství‘. (1. Korintským 1:23.) Pro Židy, jejichž představa Mesiáše byla založena na očekávání krále, moci a vítězství, znamenalo poselství o tom, že Mesiáš zemřel na kříži, ‚pohoršení‘ a nepřijatelnou myšlenku. (1. Korintským 1:23.)“ (New Testament Student Manual [Church Educational System manual, 2014], 364.)

1. Korintským 1:18–29. „To, což jest u světa mdlé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné“

„Zatímco mnoho Židů a pohanů odmítalo poselství evangelia jako ‚bláznovství‘ (1. Korintským 1:18), Pavel učil, že ‚bláznovství Boží jest moudřejší nežli lidé, a [slabost] Boží jest silnější než lidé‘. (1. Korintským 1:19–25.) Bůh často vykonává své dílo prostřednictvím jednotlivců, jež svět může považovat za pošetilé nebo slabé. (Viz NaS 35:13–14; 124:1.) 1. Korintským 1:28 uvádí, že Bůh vybírá k uskutečňování svého díla ‚neurozené u světa‘ – ty, kteří jsou prostí a pokorní.“ (New Testament Student Manual [Church Educational System manual, 2014], 364.)

1. Korintským 2:6–16. Věci, „kteréž jsou Ducha Božího, … duchovně mají rozsuzovány býti“

Protože věci, „kteréž jsou Ducha Božího“, mohou být rozlišovány pouze duchovně (1. Korintským 2:14), nemohou světsky smýšlející lidé rozumět duchovním pravdám. Bůh nám umožňuje, abychom získali duchovní znalosti. Starší Paul V. Johnson ze Sedmdesáti učil:

„Ve vědeckém světě se k poznání pravdy a prohloubení znalostí používají vědecké metody. V průběhu let se nesmírně osvědčily a přinesly ohromné množství vědeckých poznatků a i nadále odkrývají oponu nevědomosti o našem fyzickém světě. Poznávání duchovních záležitostí však vyžaduje jiný přístup než poznávání záležitostí vědeckých. Metoda vědeckého přístupu a intelektuální schopnosti jsou velmi užitečné, ale samy o sobě duchovní poznání nikdy nepřinesou.

Poznávání duchovních záležitostí zapojuje intelektuální schopnosti, ty ale samy o sobě nestačí. Duchovním věcem se učíme pouze skrze Ducha. …

Odpovědi na duchovní otázky jsou dány těm jedincům, kteří nezatvrzují srdce; kteří žádají s vírou a věří, že obdrží; a kteří pilně dodržují přikázání. I když se tímto vzorem řídíme, nemáme vliv na načasování toho, kdy odpověď dostaneme. Někdy odpovědi přicházejí rychle a někdy musíme hledání odpovědi na čas odložit a spolehnout se na svou víru, kterou jsme získali díky odpovědím, které již známe.“ („A Pattern for Learning Spiritual Things“ [Satelitní vysílání Seminářů a institutů náboženství, 7. srpna 2012], si.lds.org.)

Starší Dallin H. Oaks z Kvora Dvanácti apoštolů učil:

„Pánovy předepsané metody pro získávání posvátných znalostí se velmi liší od metod používaných těmi, kteří získávají vědomosti výhradně studiem. Například často používanou metodou studia je debata neboli polemická diskuse, metoda, se kterou mám značnou osobní zkušenost. Pán nás však v dávných i novodobých písmech poučil, že se nemáme svářit ohledně jednotlivých bodů jeho nauky. (Viz 3. Nefi 11:28–30; NaS 10:63.) … Pravdy evangelia a svědectví obdržíme od Ducha Svatého skrze uctivé osobní studium a tiché rozjímání.“ („Alternate Voices“, Ensign, May 1989, 29.)