Lekce 108

1. Korintským 11

Úvod

Pavel hovořil o sporech mezi korintskými Svatými ohledně náboženských zvyklostí. Zdůraznil, že muži a ženy mají věčné a božské role a jsou v Pánově plánu vzájemně nepostradatelní. Také učil členy Církve o náležité přípravě na přijímání svátosti.

Náměty pro výuku

1. Korintským 11:1–16.

Pavel hovoří o sporech ohledně zvyklostí v jeho době

Ukažte obrázek manželského páru. (Například „Mladý manželský pár jde do chrámu“, Kniha obrázků z evangelia [2009], č. 120; viz také LDS.org.) Přečtěte následující tvrzení, která vyjadřují, jak mohou někteří lidé nahlížet na manželství:

1. „Úspěch v mé profesi je pro mne vším. Nechci dělit svou energii mezi profesi a manželství.“

2. „Nechci se zavazovat k dlouhodobému vztahu. Mám strach, že učiním rozhodnutí, kterého budu později litovat.“

3. „Manželství by mne svazovalo. Nemohl bych si dělat, co chci.“

4. „Vím, že manželství je to nejdůležitější rozhodnutí, které kdy udělám, a těším se na něj.“

Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad tím, jaký vztah mají k manželství oni. Vyzvěte je, aby při studiu 1. Korintským 11:1–16 vyhledali pravdu, která jim a druhým může pomoci porozumět důležitosti manželství.

Požádejte některého studenta, aby přečetl 1. Korintským 11:3. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, čemu Pavel učil o zodpovědnostech manžela. Mohli byste vysvětlit, že slovo, které je v tomto verši přeloženo jako „muž“, lze také přeložit jako „manžel“; a slovo, které je přeloženo jako „žena“, lze také přeložit jako „manželka“.

• Jaká je úloha manžela? (Možná bude nutné vysvětlit, že slova „hlava ženy muž“ znamenají, že manžel má posvátnou zodpovědnost předsedat v rodině. Předsedat znamená spravedlivě vést a motivovat druhé v duchovních i časných záležitostech.)

• Kdo má předsedat manželovi a vést ho, když on předsedá ve své rodině?

Shrňte 1. Korintským 11:4–16 tím, že vysvětlíte, že Pavel hovořil o otázkách, které se týkaly zvyklostí mužů a žen během bohoslužeb, když se modlili a prorokovali.

Pomozte studentům porozumět tomu, že čtenáři Nového zákona občas Pavlovo učení chápou nesprávně a myslí si, že role muže je důležitější než role ženy nebo že muž je lepší nebo významnější než žena. Přečtěte tato slova staršího M. Russella Ballarda z Kvora Dvanácti apoštolů:

„Muži a ženy jsou v očích Božích i v očích Církve rovnocenní, ale rovnocennost neznamená, že jsou stejní. Zodpovědnosti a božské dary mužů a žen se liší ve své podstatě, ale nikoli ve významu nebo účinku. Nauka naší Církve pokládá ženy za rovnocenné mužům, ale zároveň uznává, že ženy se od mužů liší. Bůh nepovažuje žádné pohlaví za lepší nebo důležitější než to druhé.“ („Muži a ženy v díle Páně“, Liahona, duben 2014, 48.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl 1. Korintským 11:11. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zaměřili se na to, čemu Pavel učil o vztahu mezi manželem a manželkou.

• Čemu Pavel učil o vztahu mezi manželem a manželkou?

Poukažte na slova „v Pánu“. Vysvětlete, že tato slova se týkají Pánova plánu, který nám může pomoci stát se takovými, jako je On, a získat věčný život.

• Jaké nauce o muži a ženě v Pánově plánu tyto verše učí? (Pomocí slov studentů napište na tabuli tuto pravdu: V Pánově plánu nemohou muž a žena jeden bez druhého získat věčný život. [Viz NaS 131:1–4.])

Abyste studentům pomohli porozumět výše uvedené pravdě, ukažte jim nůžky a začněte stříhat list papíru. Vyzvěte je, aby si představili, že se čepele nůžek od sebe oddělily.

• Jak úspěšný by byl ten, kdo by se pokusil stříhat list papíru pouze jednou čepelí nůžek? V čem se nůžky podobají manželovi a manželce, kteří spolupracují?

Používejte předměty, abyste studentům pomohli porozumět duchovním pravdám

Může být obtížné učit o nehmotných stránkách evangelia. Používání předmětů jako podnětu k diskusi může studentům pomoci rozebrat nauky a zásady a porozumět jim a může obohatit studijní prostředí tím, že u studentů vzbudí zvědavost.

Požádejte některého studenta, aby přečetl tato slova staršího Davida A. Bednara z Kvora Dvanácti apoštolů:

„Podle božského záměru je určeno, že muži a ženy mají postupovat společně směrem k dokonalosti a k plnosti slávy. Muži a ženy, díky své rozdílné povaze a schopnostem, vnášejí do manželského vztahu svůj jedinečný náhled a zkušenosti. Muž a žena rozdílně, avšak stejným dílem, přispívají k jednotě a shodě, které nelze dosáhnout žádným jiným způsobem. Muž doplňuje a zdokonaluje ženu a žena doplňuje a zdokonaluje muže, zatímco se jeden učí od druhého a vzájemně se posilují a žehnají si.“ („Marriage Is Essential to His Eternal Plan“, Ensign, June 2006, 83–84.)

• Jak se v rodině rozdílné vlastnosti a zodpovědnosti mužů a žen vzájemně doplňují?

Připomeňte studentům rozdílné názory na manželství vyjádřené v tvrzeních, která jste četli na začátku hodiny. Požádejte několik studentů, aby se podělili o myšlenky a svědectví ohledně důležitosti manželství v Pánově plánu. O svědectví byste se mohli podělit i vy.

1. Korintským 11:17–34

Pavel učí korintské Svaté, aby nebrali svátost na lehkou váhu

Napište na tabuli tato slovní spojení: skutečně duchovní zážitek, obnovení duše, zlatý hřeb mého zachovávání dne sabatu.

Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad svým posledním přijímáním svátosti a přemítali o tom, zda by k popisu daného zážitku použili některé ze slovních spojení na tabuli. Vyzvěte studenty, aby se při studiu 1. Korintským 11:17–34 zaměřovali na pravdy, které jim mohou pomoci učinit z přijímání svátosti duchovnější a hodnotnější zážitek.

Vysvětlete, že za časů Pavla zachovávali členové Církve postup připomínající Poslední večeři. Společně pojedli a pak přijali svátost. Shrňte 1. Korintským 11:17–22 tím, že vysvětlíte, že Pavel poukázal na zprávu, kterou obdržel, že když se korintští Svatí shromažďovali, aby přijali svátost, byly mezi nimi roztržky a sváry. Pavel odsoudil Svaté za to, že tato shromáždění proměňovali v obyčejnou večeři, než aby zachovávali posvátnost obřadu svátosti.

Požádejte některého studenta, aby přečetl 1. Korintským 11:23–26. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, na co měli členové Církve podle Pavlových slov pamatovat, pokud jde o svátost. Mohli byste vysvětlit, že slovo zvěstovat ve verši 26 znamená dosvědčovat, oznamovat či svědčit.

Ukažte obrázek „Poslední večeře“. (Kniha obrázků z evangelia [2009], č. 54; viz také LDS.org.)

• Čemu podle Pavlových slov učil Spasitel své učedníky, pokud jde o to, na co měli pamatovat při přijímání svátosti?

• Jak pamatování na Spasitelovo tělo a krev v průběhu svátosti mohlo pomoci těm členům Církve, kteří zápolili s neshodami?

Požádejte některého studenta, aby přečetl 1. Korintským 11:27–30. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a vyhledali varování, které dal Pavel korintským Svatým ohledně svátosti.

• Před čím podle veršů 27 a 29 Pavel korintské Svaté varoval?

• Jaké pravdě ohledně toho, co se stane, když budeme přijímat svátost nezpůsobile, se můžeme z těchto veršů naučit? (Studenti mohou použít různá slova, ale ujistěte se, že v jejich odpovědích zazní tato pravda: Ti, kteří přijímají svátost nezpůsobile, přivádějí sami na sebe odsouzení a zatracení.)

Vysvětlete, že k tomu, abychom mohli přijímat svátost, nemusíme být dokonalí, ale máme mít v srdci ducha pokory a pokání. (Viz Věrni víře – slovník evangelia [2004], 151.) Přijímáme-li svátost, zatímco žijeme v závažném hříchu nebo v srdci odmítáme činit pokání a když nemáme touhu pamatovat na Spasitele a následovat Ho, přijímáme ji nezpůsobile. Povzbuďte studenty, aby se v případě, že mají otázky ohledně své způsobilosti přijímat svátost, modlili k Nebeskému Otci a promluvili si se svým biskupem. (Viz 3. Nefi 18:26–29.)

• Proč podle vás přijímání svátosti nezpůsobile přináší odsouzení naší duši?

• Jakou radu udělil podle 1. Korintským 11:28 Pavel členům Církve? (Pomocí slov studentů napište na tabuli tuto pravdu: Při přijímání svátosti máme přezkoumávat svůj život.)

Poukažte na to, že účelem přezkoumávání našeho života není jen to, že se zamyslíme nad tím, zda jsme způsobilí přijmout svátost, ale také to, že se zamyslíme nad tím, jak dobře se snažíme dodržovat smlouvy, které jsme uzavřeli s Pánem, a jak se snažíme činit pokání a zlepšovat se.

Požádejte některého studenta, aby přečetl tato slova presidenta Howarda W. Huntera:

„Položil jsem si tuto otázku: ‚Dávám Boha nade vše a dodržuji všechna Jeho přikázání?‘ A pak přišlo zamyšlení a rozhodnutí. Uzavřít s Pánem smlouvu, že budu vždy dodržovat Jeho přikázání, je vážný závazek, a obnovovat tuto smlouvu přijímáním svátosti je stejně tak vážné. Ony posvátné okamžiky přemýšlení během roznášení svátosti mají velký význam. Jsou to okamžiky sebezpytování, introspekce a sebesoudnosti – čas k zamyšlení a rozřešení.“ („Thoughts on the Sacrament“, Ensign, May 1977, 25.)

Abyste studentům pomohli zamyslet se nad tím, jak mohou uplatňovat pravdu, kterou rozpoznali v 1. Korintským 11:28, vyzvěte je, aby se zamysleli nad otázkami, o kterých by mohli přemýšlet, když se připravují na přijetí svátosti. Například by se mohli zeptat: „Jak mohu být lepším učedníkem Ježíše Krista?“ Požádejte studenty, aby se podělili o další otázky, na které by se mohli sami sebe zeptat. Nějaké otázky byste jim mohli navrhnout i vy. Vyzvěte studenty, aby si do studijního deníku nebo zápisníku zapsali otázky, na které se mohou zeptat sami sebe při svátosti, až budou přezkoumávat svou způsobilost.

Vydejte svědectví o tom, že když studenti budou přezkoumávat svou způsobilost před svátostí i během ní, Pán jim pomůže poznat, jak mohou lépe naplňovat své smlouvy a stát se způsobilými obdržet požehnání, která jim touží dát. Tato požehnání zahrnují očištění od hříchů a získání větší míry moci Ducha Svatého v jejich životě. Vyzvěte studenty, aby si stanovili cíl ohledně toho, jak se lépe připraví na příští přijímání svátosti.

Shrňte 1. Korintským 11:33–34 tím, že vysvětlíte, že Pavel udělil korintským Svatým další pokyny ohledně jídla, které jedli před vykonáním obřadu svátosti.

Na závěr lekce vydejte svědectví o pravdách, které studenti rozpoznali v 1. Korintským 11.

Komentář a historické souvislosti

1. Korintským 11:11. „A však ani muž bez ženy, ani žena bez muže v Pánu“

Starší M. Russell Ballard z Kvora Dvanácti apoštolů poukázal na to, že muži a ženy mají rovnocenné, ale rozdílné role:

„Ve velikém plánu našeho Nebeského Otce, jehož součástí je i kněžství, mají muži jedinečnou zodpovědnost toto kněžství používat, ačkoli oni sami kněžství nepředstavují. Muži a ženy mají odlišné, ale stejně hodnotné role. Tak jako žena nemůže počít dítě bez muže, muž nemůže plně používat moc kněžství k založení věčné rodiny bez ženy. … Z věčného hlediska se na moci plození i na moci kněžství spolupodílejí manžel s manželkou.“ („Toto je dílo mé a sláva má“, Liahona, květen 2013, 19.)

„Rodina – prohlášení světu“ popisuje Bohem dané zodpovědnosti manžela a manželky takto:

„Otcové jsou božsky určeni, aby v lásce a spravedlivosti předsedali svým rodinám, a jsou zodpovědni za to, že se postarají o životní potřeby a ochranu svých rodin. Matky jsou zodpovědny především za výchovu svých dětí. V těchto posvátných zodpovědnostech jsou otcové a matky povinni pomáhat jeden druhému jako rovnocenní partneři.“ („Rodina – prohlášení světu“, Liahona, listopad 2010, 129.)

President Howard W. Hunter učil jedné důležité zásadě týkající se společné zodpovědnosti mužů a žen při vedení rodiny:

„Muž, který je nositelem kněžství, přijímá při vedení domova a rodiny manželku jako partnerku, která ví o všech rozhodnutích týkajících se rodiny a je do nich zcela zapojena. Je nutné, aby v Církvi i v rodině byl nějaký předsedající úředník. (Viz NaS 107:21.) Je Bohem stanoveno, že zodpovědnost předsedat v rodině spočívá na nositeli kněžství. (Viz Mojžíš 4:22.) Pán měl v úmyslu, aby manželka byla pro muže vhodnou pomocnicí – to jest rovnocennou společnicí, které je zapotřebí pro to, aby jejich partnerství bylo úplné. Předsedání ve spravedlivosti vyžaduje, aby zodpovědnosti sdíleli manžel i manželka; společně víte o všech rodinných záležitostech a jste do nich zapojeni. Pokud při vedení rodiny muž jedná nezávisle na své manželce nebo bez ohledu na její pocity a rady, znamená to, že uplatňuje nespravedlivé panství.“ („Being a Righteous Husband and Father“, Ensign, Nov. 1994, 50–51.)

1. Korintským 11:27–29. Co znamená přijímat svátost nezpůsobile?

President Spencer W. Kimball učil, že „když nežijeme podle přikázání, když se nacházíme v přestupku a když máme vztek, nenávist a zlobu, máme se vážně zamyslet nad tím, zda je vhodné přijmout svátost“. (The Teachings of Spencer W. Kimball, ed. Edward L. Kimball [1982], 225.)

Starší John H. Groberg ze Sedmdesáti vysvětlil, že klíčovou složkou naší způsobilosti přijmout svátost je náš postoj:

„Toužíme-li se zlepšit (což znamená činit pokání) a nebylo-li nám vedoucími kněžství uloženo nějaké omezení, potom jsme podle mého názoru způsobilí. Nemáme-li však touhu se zlepšovat, nemáme-li v úmyslu řídit se vedením Ducha, musíme se ptát: Jsme hodni přijímat svátost, nebo se vysmíváme samotnému účelu svátosti, jež slouží k tomu, aby nás podnítila k osobnímu pokání a zlepšení? Pokud pamatujeme na Spasitele a na vše, co pro nás vykonal a ještě vykoná, zlepšíme své skutky, a tak se k Němu přiblížíme, což nás udrží na cestě k věčnému životu.

Odmítneme-li však činit pokání a zlepšovat se, nepamatujeme-li na Něj a nezachováváme-li Jeho přikázání, pak jsme zastavili svůj růst, což znamená zatracení naší duše.“ („The Beauty and Importance of the Sacrament“, Ensign, May 1989, 38.)

1. Korintským 11:27–32. Svátost se nemá nikdy brát na lehkou váhu

Svátost je posvátný obřad, který se nemá nikdy brát na lehkou váhu. Starší Dallin H. Oaks z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil, že „díky obřadu svátosti je shromáždění svátosti nejposvátnějším a nejdůležitějším shromážděním v Církvi“. („Shromáždění svátosti a svátost“, Liahona, listopad 2008, 17.)

President Russell M. Nelson z Kvora Dvanácti apoštolů prohlásil, že svátost je „zlatý hřeb našeho zachovávání dne sabatu“. („Worshiping at Sacrament Meeting“, Ensign, Aug. 2004, 26.)

Starší Melvin J. Ballard z Kvora Dvanácti apoštolů učil, že pravidelné přijímání svátosti nám může přinést duchovní bezpečí:

„Chceme, aby každý Svatý posledních dnů přicházel ke stolu se svátostí, protože to je to místo pro sebezpytování a sebezkoumání, kde se můžeme učit upravit svůj směr, dát si život do pořádku a uvést sebe samého do souladu s učením Církve i se svými bratřími a sestrami. Je to místo, kde se stáváme svými vlastními soudci. …

To, co může zajistit bezpečí každému muži a každé ženě, je přistoupit každý sabatní den ke stolu se svátostí. Za týden se nedostaneme příliš daleko – ne natolik, abychom při procesu sebezkoumání nemohli napravit chyby, kterých jsme se dopustili. … Cesta ke stolu se svátostí je pro Svaté posledních dnů cestou bezpečí.“ (Bryant S. Hinckley, Sermons and Missionary Services of Melvin Joseph Ballard [1949], 150–151.)